Nejen samí kluci, ale i holky byly mezi "z nebes spadlými archonty"

Srovnávací mytologie je součástí více vrstvené zpětné (reverzní) metody, zkoumající pravděpodobnost porovnáním s ostatními informacemi. Následující článek, je pouze nepatrným výběrem podstatně hlub?í analýzy a v ?ádném případě si nečiní nárok na konečnou pravdu...

...Částečná zpětná studie Henochova apokryfu

Nezávislé dějiny v podivně závislé Evropě Š Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz Š Zdeněk Patrick 2012

Příli? nesrovnalostí kolem padlých Archontů (Archandělů), kteří? zde zdávna pobývali: Celý Enochův příběh se zdá být poslepovaný z několika časově odli?ných částí. Trpí navíc zvlá?tními neduhy. V časovém zařazení nevykazují jednotlivé části vzájemné souvzta?nosti, jakoby pocházely z jiného času i jiných zku?eností. Lze toti? velmi snadno zahlédnout dvojí a velmi rozdílné poměřování "Spravedlivých". Zatím, co Enoch, jeho otec Lamech i Metuzalém, ale i vydařený klon Noe a jeho synové, mají jisté výhody a dostává se jim rad, jak uniknout zkáze, tak ti, kteří? zde zdávna byli, mu?i na slovo vzatí, jsou pochytáni a bez řádného soudu i se svými ?enami a dětmi odsouzeni k smrti "seslanou" Potopou světa. Zřejmě uměle vyvolanou planetární kolizí. �íkám-li uměle vyvolanou, pak mám na mysli "vyvolanou zbraněmi".

Kapitola 10.

1. Na to pravil Nejvy??í a veliký Svatý uchopiv se slova i vyslal Uriele k synu Lamechovu a pravil k němu:

2. Jdi k Noemovi a vyřiď mu, v jménu Mém: Skryj se! A zvěstuj mu nastávající konec. nebo? celá Země zahyne a vodní záplava zachvátí celou Zemi a v?e, co na ní jest - zahyne.

3. Pouč jej, aby unikl a potomstvo jeho, aby pro v?echny rody světa zůstalo zachováno.

Zatím, co se mí?enci Anuova lidu a lidských dcer stanou bez soudu odsouzenými na smrt, potomci vydařeného klonu Noe "mají zelenou". A nejen ti. V budoucnosti, nedaleko na?í přítomnosti, zbyde-li pro nás skrze dostatek prů?vihů a genocidních podmínek vůbec nějaká, je naplánován je?tě jiný, tentokráte přísně autorizovaný sestup:

Kapitola 39

1. A v oněch dnech sestoupí vyvolené (vybrané) a svaté děti pocházející z vysokého nebe (nekonečných nebes), a jejich semeno (pokolení) se spojí s lidskými dětmi.

My ji? víme o dvojím metru, av?ak stále "doufající" Asael netrpělivě vyhlí?í vyslaného posla s prosebnou peticí. Ten vydě?en viděním se skrývá v zemi Dan u vod Danu (na jihozápad od Hermonu). Věc je na nejvý? záva?ná a hned, jak Henoch Asaele vyhledá, spěchají společně do Abelsjailu:

Kapitola 13.

9. Kdy? jsem se probudil, vyhledal jsem je. V?ichni seděli pohromadě plačící v Abelsjailu,

10. jen? je mezi Libanonem a Senserem, s obličeji zakrytými. I vyprávěl jsem jim ob?írně v?echna vidění, je? provázela můj spánek. A promluvil jsem slova spravedlnosti a pokárání nebeských strá?ců.

Mám-li takové pochyby o věrohodnosti Enochových apokryfů, které nejsou samonosným příběhem, ale spí?e dílem inicializovaným kratičkou zmínkou ve Starém zákoně... Tedy mám-li takové pochyby - měl bych přispět pádnými důkazy, ?e Henochovy Apokryfy mohl sepsat na objednávku kdokoli, kdykoliv:

1. Pravdivou skutečností mů?e být sestup mimozemské entity, která z pohledu sestupujících měla své opodstatnění i zákonitosti. A uvá?íme-li celou zále?itost objektivně, mohlo se tak stát kdykoliv a z jakýchkoliv příčin. Z nich? ani jednu nelze pova?ovat za "hrdelní zločin".

Navíc vyhro?ovat totálním zničením lidstva, co příkladným trestem, mne nutí rozpomenout se, ?e "nebeská kní?ata" vedena jakýmsi Semjásou, byla proti početnému okolitému světu početně zanedbatelným výsadkem. A navíc uskupeným v malém, přesně vymezeném okruhu: Baalbek, Ur_?alim, Abelsjailu, a nebylo tedy třeba k smetení "viníků" ?ádných planetárních katastrof.

Navíc mám výhrady i k "Nejvy??ímu Spravedlivému", jeho? odsudek mi připomíná řádění fa?istické ma?inerie K. H. Franka, která po popravě zastupujícího ří?ského protektora (ochránce) Reynharda Heidricha československými výsadkáři, jednala jak na smyslech pominutá. Zdá se mi, ?e Nejvy??í Spravedlivý nemá potřebu Adolfa Hitlera, ukájet se filmy, vyrobenými čistě pro jeho osobní potřebu, při popravách českých dětí, umírajících mnohdy před očima svých rodičů. Zde vidím fale? autorů apokryfního spisu, kteří spojily nespojitelné.

Rovně? tak "sexuální chtíč", vlastně přirozené hara?ení v?ech tvorů na této plodné ?ivotadárné planetě, co corpus delicti (předmět doličný) v důkazovém řízení při bleskurychle vedeném procesu hrdelního zločinu? Není-li právě dnes, v pohnutých dobách podivné dehonestace v?eho přirozeného a lidského, přirozené sexuální hara?ení ba?anta v očích zločinců zločinem? Tak jako je zločinem přirozená obrana proti zločinu?

2. Příběh logicky nezapadá do ?ádné, by? stále mo?né biblické potopy, nebo? autoři bible náhle nejsou silní ani v dějepravě, ale ani v počtech. Ačkoliv máme hned několik planetárních pohrom, vrcholících zatopením velkých oblastí (na př. 20 350 př. n. l., 10 463 př. n. l. a 5 600 př. n. l.), ani jedné z nich se nezúčastnil, ani jeden z jmenovaných protagonistů Henochova apokryfu. A na víc se zdá, ?e nejen jména padlých andělů, ale i slavných protagonistů z Henochova apokryfu jsou vycucaná z tého? palce.

3. A přesto se musíme smířit s příznakem, ?e část spisu, zabývající se astronomii, letem skrze Univerzum snad a? k samé hranice poznatelného, má na tu dobu, kdy Země byla v některých plánovacích odděleních ji? povinně placatá, velmi silný vzdělávací náboj. Předávaný bezprostředním pozorovatelem, kterým mohl být kdokoliv.

A jak říkám, tedy vlastně i Henoch.

4. Jak jsem na začátku potvrdil, mým sna?ením je získat představu o pravé podobě těch, kteří svévolně opustili útvar, či bojovou posádku "na vysokém a svatém nebi" s tak odporným úmyslem, ?e se pruderním starcům, naslouchajícím u táborových oh�ů vyprávěním o těchto andělských orgiích, nelíčeným odporem a zlostí nadzvedávala ?luč.

5. Pokud kdy sestoupila z vysokých a svatých nebes várka bytostí, pak bychom měli alespo� tu?it kdy a kde. A legendy a eposy hovoří, ?e tomu mohlo být jednak za času mnou ji? popisovaných, kdy? časování těchto událostí převalila temnota Enochiády, nebo? čirý úmysl, jednak v časech před dragonskou válečnou ma?inerií z Orionu a Siria prchajících bytostí (viz Usirev, Eseta, ..... I?tara - Inanna, Orjana), ale i časněj?í výsadek bo??tí předkové a inspirativní duchové Slovanů sestupující na Zemi (Midgard) ze směru Velké i Malé Medvědice, či zpoza Arktura. Jinou alternací tého?, av?ak mnohem, mnohem později byly dítky sumerského boha Anu (Anunaki, Anakové atd...) ve směru z Plejád. "Mimo princezny se zlatou hvězdou na čele" prchající ze Siria a nalézající asyl na Zemi a nakonec i v české pohádce, máme o vzhledu těchto inspirativních duchů praslovanů poměrně přesné představy.

Zda-li správné a pravdivé uká?e čas. Vodní nágové (Vanové) jsou naopak skupinou, která přicházela, tak jako lid Anu ze směru Plejád, ale i Siria a Orionu, aby nalezla asyl, jak na Zemi, tak na Venu?i (Lachamu). Venu?e, pravděpodobně plná oceánů, obíhala v těch divných časech kolem Slunce po zcela jiné trajektorii, tak jako ostatně i Mars (Lachmu). Jak je na první pohled patrné, nehovořím o Rase, její? systém byl vybudován v Severiji (Hyperboreji) a která ovládala tehdej?í euroasijský kontinent a která v čase napadení poskytla Vodním Vanům, bytostem, které ovládly nejen Sumer, ale skrze astronomii Tiahunanaco u jezera Ticicaca, ale i Arattu I. na pozděj?í Kyjevské Rusi... poskytla asyl. O Rase ze souhvězdí Malé i Velké Medvědice pohovořím v jiných kapitolách.

Anuovi děti, zasvětitelé lidstva, byly rovně? tvůrci pyramid a Slunečních chrámů v celém pásmu ?ivota planety, zabezpečujících energetické potřeby. Jejich vzhled není sice jistý, ale část z nich, soudě dle archeologických nálezů, hovoří o jisté podobě z lidskými dětmi, nicméně... tělesná stavba, tvar hlavy, velké a na sou?i přimhouřené oči, úzké rty, ?iroká ramena, soudíme-li podle dochovaných nalezených so?ek mu?ů a ?en (v El Obejdu), jasně hovořila o odli?nosti DNK. Tato oboj?ivelná entita zcela ovládla nejen ?elfová moře, ale i oblasti v Mezopotámi, Asyrii, či na druhém konci světa v Ji?ní Americe a později snad i na Yucatanském poloostrově.

Ka?dopádně sestupující kní?ata nebes, nebo? vědoucí a ovládající mnohou techniku i technologie, se stála zasvětitely tehdej?ího lidstva, je? je?tě běhalo nevědomé a nahé po lučinách a ?ivilo se travou, kořínky a sběračstvím. Z tého? důvodu ani příli? početné, nebo? ?eny při sbírání plodin naběhaly za den tolik, ?e se jim naru?il přirozený ?enský běh a oni nemohly počít děti. Se znalostí pěstování zu?lechtěných plodin, zůstávaly ?eny doma a lidstvo nabíralo do mohutnosti.

S přebytkem volných pracovních sil.

Přeskočíme-li v čase několik tisíc let, pak zjistíme, ?e lidstvo pod ochranou těchto bytostí, nabývá rozhledu i vzdělání. Stává se samostatným, tedy schopným bojovat i se slo?itými zbraněmi. Ponecháni na pospas okolí, aby získali na odolnosti i bojovém umění. Mu?i se naučili se zpracovávat kovy, vyrábět zbraně i okrasné předměty. ?eny mající více času se naučili umění zvelebovat své okolí, umění milovat i krá?lit se. Anuův věk byl pokládán za věk zlatý. Rozvinulo se cílevědomé zemědělství, výroba kovů, stavitelství, architektura, matematika, astronomie, písemnictví i schopnost řídit zásobování. Stále hovořím zejména předpotopní Babylonii, vlastně celé Mezopotámii a Asyrii.

Dal?í mo?nou entitou, která tentokráte jako předvoj Dragonů sestoupila na Zemi, aby skrze pátou kolonu "obchodníků, poradců a pozorovatelů" vyprovokovala ničivý střet mezi Antlánií a krátce po zániku Severije, s nově tvořící se Rama ří?í, byl spojenecký agregát hadičů a jejich vazalů. Tento střet je částečně popsán v kapitole "Třetí sestup Perunův".

Hadič Asurové (?edivci), chodící hadi, zakrátko opanovali oblasti nedávno je?tě pod správou Anuových dětí, které byly následně naháněny a zabíjeny spojeneckým agregátem "chodících hadů" a entitou Alalu (krvelačných bytostí se psí tváří), jejich? Nejvy??í vládce, nový pán nebes a Země, pán chaldejských čarodějů - drak Enki, měl v očích nevědomých domorodců získat přirozenou kontinuitu vladaře nebes i Země vyhlá?ením za mlad?ího Anuova bratra. A právě o tomto sehraném divadle v podobě "potrestání" padlých andělů ze svatých nebes pojednávají Enochovy apokryfy. S tím rozdílem, ?e příběh byl autory vsazen, nikoli do reálného času, nýbr? času vybájeného tak, aby odpovídal představám i biblických příběhů, které prý sepsal Moj?í?. Ani? i to není nemo?né. Jen ten čas biblické potopy, vykopané panem Woleyem, neodpovídá realitě. Jsou Elohim chodící hadi? Zdá se, ?e první příznaky uctívání tomu i nasvědčují.

Chodící had se objevuje i co Adamův poradce i jako svůdce Evy. Ale i v podobě Archontů (Archandělů) vy?adujících sexuální slu?by od Eviny dcery Norey.

Byli to chodící hadi a dragoni, kteří praktikovali i ty nejsurověj?í ze surových forem genetického in?enýrství a otroctví.

�íci naopak přesné datum, kdy nepříli? početné Anuovi děti, v několika vlnách a z několika směrů, sestoupily na Zemi, je riskantní fabulací, nicméně... ji? jsem řekl v kapitole o zalo?ení Babylonu I. (Vavel).

A kde vlastně poprvé sestoupily?

U jezera Titicaca?

Mohl to být rovně? nejen Egypt, ale i při řece Eufratu, v pohoří Antilibanonu, na hoře Syrion (Syrius), kterou autochtonní obyvatelé země Martu - Amurů (Amorejci) na rozdíl od Asyřanů (Sydo�anů) nazývali Senír a za dnů Jareda, jak vyplývá z biblických textů Moj?i?ových knih - Hermon. A je nyní na vá?eném čtenáři, zda se rozhodne odvození jména Syrion od souhvězdí Sirius, či od babylonského dráčka Syru?e. Potvůrku s téměř lidskou tváří a hadodračím tělem. Pokud se rozhodne pro druhou variantu, pak slova Syrie, Asyrie, či oslovení vzne?eného lorda Sir - Had, nebo naopak řecké slovo Ofis - had, oficer (hadič - voják s vy??í ?ar?í), Office - Hadov / důle?itý úřad, odvozeně oficiál - důle?itý úředník, ale slůvko oficiální, tedy hadově závazné se dodnes zcela cíleně a vědomě nesou ve znamení hadič dragonských okupantů.

Nyní si dovolím upozornit na odvození názvu hory Syrion podle první varianty. Semjása je zajat, pově?en na stromě hlavou dolů a jeho du?e vypuzena, aby se vrátila domů mezi hvězdy Orionu. Neobyčejně barbarský zvyk, pověsit hlavou dolu, pohřbít za ?iva hlavou dolů, jednoznačně vykazuje známky nikoli bo?ské, nýbr? nízké duchovní nouze.

V souvislosti s odesíláním du?e ke hvězdám připomínám, ?e synové bohů, egypt?tí vládci (viz Usirev), odesílali k Siriu svoji du?i skrze energetický vysílač - pyramidu. ?eny vládkyně (viz Eseta) směřovaly naopak k Orionu. Podobně jako du?e nebohého Semjasy.

A na poznámku jedné ze čtenářek (paní Sophie), ?e je podezřelé, aby mezi sestupujícími anděly byli jen samí "kluci" vybírám so?ku jedné z Anuových dcer: Madonu s dítětem. Přičem? připomínám příběh askalonské Derkéty a její dcery Semiramis (Holubice, zákrytný význam označující bytosti z Plejád.), mo?ného klonu Vanů obohaceného o lidský Y_DNK neznámé Hs,

Takto pou?ité genetické in?enýrství mo?ná umo?nilo jistě nepatrnému počtu vodních Vanů nejen pře?ít, ale i na jistý časový úsek opanovat, v jiné podobě, ztracená území.

Tak jak to vlastně mohlo být s Anuovými (Enlil) dětmi a jejich smluveným sestupem na horu Syrion?

VycházĂ­m-li ze srovnávacĂ­ mytologie, pak z pohledu ChaldejcĹŻ se zdá bĂ˝t interval vlády Enlila (Ea) zlatĂ˝m vÄ›kem Kronovy Antlánie. A uva?uji-li Leto (Лѣто) 40 015 (38 005 pĹ™. n. l.), co tĹ™etĂ­ příchod slovanskĂ©ho PÄ›runa, pak Enlilova vláda potrvá nejmĂ©nÄ› do obdobĂ­, kdy na nebesĂ­ch zavládne souhvÄ›zdĂ­ BĂ˝ka (Taurus), co? je v modu 2 160 let interval 30 400 - 28 240 pĹ™. n. l., nebo interval 4 480 - 2 320 pĹ™. n. l. V tomto ÄŤase, za vlády souhvÄ›zdĂ­ BĂ˝ka, byl zrozen i budoucĂ­ pán Nebes a ZemÄ› Enki, jeho? stĂ­n draka jednoho dne spoÄŤine v Eridu. V posvátnĂ©m mÄ›stÄ› bĂ˝valĂ˝ch bohĹŻ ze semene Anu. TentĂ˝?, jen? mohl vystupovat v EnochovÄ› Apokryfu, co Nejvy??Ă­ SpravedlivĂ˝ a trestajĂ­cĂ­ padlĂ© Strá?ce nebes z počátku svĂ© vlády. Jeho zrozenĂ­ je ÄŤasováno do obdobĂ­, kdy hvÄ›zda Alfa Draconis - Thuban, mohla bĂ˝t, ÄŤistÄ› teoreticky Severkou. OdvozenÄ› v roce 26 000 pĹ™. n. l.

Av?ak pouze tehdy, pokud bychom neuva?ovali planetární kataklyzma a související pootočení zemské osy.