Povšimněme si prosím vítězného oblouku, jenž měl v tento historický okamžik jednak funkci zlatého císařova křesla,jednak i jako strážní věž , se zlatým zrcadlem, jež osvětlovalo, okolité území a vnášelo nepokoj a podporovalo nejistoty mezi autochtonními i obyvateli. Co předzvěst budoucí linie Romanum, označující budoucí provincii Pannonii, zatímco v prozatímní provincie Panonnia je budovaná v Ilirii, zemi Chorvatů, kteří nehodlajíí zaměnit svobodu za římské otroctví a stávají se odbojnými ve vizi Marobudova odporu proti pax Románum s myšlenkou spojení se Slovany střední Tera mi da Arije jmenovitě s rodem SvantoJarice Arjuny, jehož pověst majitele neobyčejných zbraní i viman jej předcházela, jakož i spojenectví s vládcem Skýtů Arijan Ariantou, jenž hnal před sebou od víry předků odpadlé Slovany do Kimerie (Holandska).

A právě tato nesmírná síla zadržovala římské legie před útokem na neposlušného Marobuda sedícího ve Vieně na UZEMÍ VINNID ORUM (východní Veonii), zatímco v Carnuntum Celý proces nepokojů jednozančné způsobila RKC, jež v Ostřihomi získala asyl, vměšujíc se do slovanských práv a svobod přislíbených Konstantinem Velikým. Což Slované vždy nelibě sná?eli a tvrdě se bránili. Bojů v Ilirii se zúčastnili Dalimilem označeného mužbojstva i vnuci SvantoJarice Jaruny / Arjuny Čech i jeho sedm bratří, synové Zčeka, jenž byl společně s Chorivem a Kyjem synem SvantoJarice Jaruny / Arjuny. když tito jmenovaní synové Arjuny poprvé založili Kyjev a po druhé cca za 400 let po té jej opět zakládali na způsob někdejší Harapy. S funkční kanalizací s domy kde jednotlivé místnosti měli svá hygienická a sanitární vybavení, aby v dnešní ulici poblíž konzervatoře zakopal ipravděpodobně Jarunovu, plně vybavenou funkční vimanu o průměru 30 metrů i s příslušným manuálem.

kapitola 2

O počátcě jazyka českého
V srbském jazyku jest země,
jieš Charvátci jest jmě.
V tej zemi bieše lech,
jemuž jmě bieše Čech.
(5) Ten mužobojstva sě dočini,
pro něž svú zemi provini.
Ten Čech jmieše bratruov šest,
pro něž jmieše moc i čest,
a ot nich mnoho čeledi,
(10) již jedné noci Čech osledi.
I vybra sě se vším z země,
jieš bieše Charvátici jmě.
I bra sě lesem do lesa,
dietky své na plecí nesa.

Nejstarší česká rýmovaná kronika
tak řečeného Dalimila

Když se ptali jisté části výsadku, jak se do Čech dostali, odpověděli: Přenesli jsme se přes vrcholky Bílých Karpat. Pan Dalimil hovoří o jiné variantě.

Příchod Starou českou a obchodní stezkou. Uvažovaný směr Čechova výsadku zpoza Bílých Karpat, přesněji zpoza U_hor:

Po Staré České stezce, mající svůj počátek v Ostřihomy. Zde je započítán přechod první řeky:

Dunaje, směrem na Trnavu. Přechod druhé řeky Moravy poblíž křižovatky s Jantarovou stezkou, pak skrze Mužovskou křižovatku při odbočení na Libickou stezku (Lubetina Via, též Libetina Via. Název odvozen od moravské Libice nad Doubravou.) táhnoucí se podél řeky Oslavy, v Čechách podél řeky Doubravy). Tedy oklikou kolem Brna na Velké Meziříčí, Žďár nad Sázavou, přes Kutné hory (Dědovy hory) kolem Kaňku, skrze Starý Kolín přes Velký Osek dál směrem na Libici nad Cidlinou kolem Mydlovarských luhů vzhůru na Starou Boleslav a rovnou k soutoku Labe s Vltavou, a juž vzhůru pod Říp (nelze nevzít v úvahu postup Čechova výsadku podél toku Labe (třetí řeka), částečně plavbou po Labi, až k Mělníku. Pak směrem na Čittov a odtud přímo pod Říp.

V roce 337 n. l. umírá římský císař Konstantin I., Slovan.

Navíc si dovolím, k dokreslení pro mne stále nepřehledné situace na území dnešního Slovenska, nepatrně více rozpracovat svůj slovenský zdroj, který hovoří o slovanském vojvody na Slovenském území: Huanimund, Suavorum dux. Huanimund, Slavorum dux.

Píše se interval roku 337 - 368 n. l., tedy tentýž možný čas přesunu Čechova kontingentu skrze "Starou českou obchodní stezku", kdy o něco dále na východ od dnešního Slovenska zaútočí vojvoda Ostro_Gadů Vinid Arij, Vitimier na pobratimské starověrecké Anty, Jordanes zaznamenává na území dnešního Slovenska nejen kmen Svevi (Svojevi, Svoji, Suavi, Slávi), ale i jméno vojvody, jenž stál toho času v jejich čele. Jeho jméno by mělo znít podobně jako Hunimund - Hunimundus Suavorum dux. Předpokládejme nuzný překlad, kdy slovanská hláska "l" bývá některými slovanskými nářečími (viz dílo Josefa Šafaříka "Slovanské starožitnosti".) čtena pootevřenými rty, bez pomoci jazyka na patru, či lehkého kmitnutí jazyka o přední zuby, jako už. Slůvko "mundus" prozrazuje, že jméno slovanského vojvody, kmene Svavi (rozumějme: Slávi, Suavorum - Slavorum, viz typická výslovnost "huava - hlava"), zde opouštím svůj slovenský zdroj... a rozvíjím své téze o jménu vojvody: Zapisovatel, ačkoliv jinde kupodivu ponechal prvky nářečí, i v tomto případě zcela otrocky přeložil do latiny, co se jen dalo: "mundus" - svět, vesmír (mier - uspořádaný svět, vjes_mír).V přepisu ze slovanskéko nářečí by skrze náslech zněl zápis asi takto: Huanimier, Suavorum dux. Čemuž je nejblíže Vladimier, Slavorum Dux. Vladimír, slovanský vojvoda.

A jaká taktika byla při přesunu použita? Muži a ženy, beze zbraní, hovořící stejnou řečí, jako usedlí obyvatelé, s dětmi na ramenou, co jednoznačný výraz míru, s kvalitními vyjednávači i špehy objíždějící kolem, navíc rozděleni do několika družin s majetkem movitým, kozami a ovcemi.

S kontrolním přeletem viman:

Zleteli orly z Tatry, tiahnu na podolia,
ponad vysoké hory, ponad rovné polia;
preleteli cez Dunaj, cez tú žíru vodu,
sadli tam za pomedzím slovenského rodu.

Trasa setkání byla určena u zlaté sochy Lietavy dnes Radegasta kde si zapěli na území lužickosrbského lidu Kde domov můj.... a dále již střítezskou střítezskou cestou.

Zatímco bojové vimany se vracely k Dunaji:

Duní Dunaj a luna za lunou sa valí:
nad ním svieti pevný hrad na vysokom bralí.
Pod tým hradom Riman - cár zastal si táborom:
belia sa rady ťiatrov ďalekým priestorom.
Pokraj táboru sedí cár na zlatom stolci;
okol neho cárska stráž, tuhí to paholci;
a pred cárom družina neveliká stojí:

a jeden strašný ohlas ústa im vydali:
"Mor ho!" kríkla družina slovänská odrazu
a meč zasvietil v pästi každému víšazu:
"Mor ho!" kríkla a razom na cára sa metá:
To ti na rímsku pýchu slovänská odveta.
No, dokáž teraz, či máš toľko sily v meči,
koľko pýchy vo tvojej, cáre, bolo reči. -
Ale ten nie! - zbroje sa bojí podlá duža:
a tu ti o slobodu dobrý ľud pokúša. -
Skočil medzi stráž svoju cár bledý od strachu:
a zlatý jeho stolec už sa váľa v prachu;
a mečom za ním Slovän cestu si preráža

Pohlédneme-li na dnes neexistující cisarovu zlatou seslí odkud hřímal své otrokářské požadavky nebyla to žádná perníková chaloupka, nýbrž dostatečně pevná stavba a přesto pod úhlem 60 stupňů hladce upálená i s císařskou zlatou seslí v horní nadstavbě. Pěrunovými jablky? Zelenými kulovými fenomény.

Poznámky pod čarou:

Tři "Zlatá jablka", symbolicky ztvárněná, co neukončený motiv slovanských výživek, ale používaná i jako mocný talisman, vybavený silným mystickým a emotivním nábojem. Sehrávající, podobně, jako soustava levo a pravo točivé svastiky, roli varovnou. Mnohdy až výhružnou. V sousvislosti s Pěrunovými Zlatými jablky, i mocí léčivou a uzdravující.

Lze se domnívat, že mystická Perunova "zlatá jablka" jsou symboly vyjímečných fyzikálních jevů, používaných Pěrunem, co mocné zbraně. Budu-li se nanejvýšší míru ideo_vědecky holedbat, pak na místě prohlašuji vše, za notoricky známou formu atmosférických výbojů, včetně modrozelených Světelných koulí.

V zájmu ucelené zprávy, dokumentující Tři zlatá jablka, co strašnou Pěrunovu zbraň, jejichž účinkům neunikl ani jediný z očitých svědků, dovolím si převyprávět píseň z Černé hory:

Те извади три јабуке златне
И баци их небу у висине...
... Три муње од неба пукоше
Једна гађа, два дјевера млада,
Друга гађа пашу на дорину,
Трећа гађа свата шест стотина,
Не утече ока за свједока,
Ни да каже, како погибоше.?

varianta 1.

.. Te izvadi tri jabuke zlatne
I baci ih nebu u visine...
...Tri munje od neba pukoše
Jedna gađa dva djevera mlada,
Druga gađa pašu na dorinu,
Treća gađa svatava šest stotina,
Ne uteče oka za svjedoka,
Ni da kaže, kako pogibože.

Varianta 2.

Pa se mlada od zemlje podigla,
I bačila u džepove ruke,
Te izvadi tri jabuke zlatne,
I bači ih nebu u visine.
Natače na svatah šest stotinah,
Ko će prije ugrabit' jabuke;
No tri munje od neba pukože:
Jedna gađa dva đevera mlada,
Druga gađa pažu na dorina,
Treća gađa svatah šest stotinah;
ne uteče oka za svjedoka,
Ni da kaše, kako pogibeže!

Pak se mladá od země pozdvihla
a vrhla džepovou rukou (džepa / kapsa, munici podávající ruka)
aby, vypustil tři jablka zlatá
A bacil jimi vysoko do výšin nebes
Směřujíce je (pak) na šestset bojovných
(Svatava - bojovná, svata - svadba, odvozeně též svatebčané)
kdo že uchvátí jablka,
Již tři blesky z nebe vystřelí
první úder, dva jiné služebně mladší
Druhý úder na pasoucí se koně
Třetí úder na šest set bojovných
Neuteče, aniž oko svědecké
Nik dokáže říci, jak zahynuli.

Mor ho! - Samo Chalúpka 368 n. l. - 2. pokračování
Mor ho! - Samo Chalúpka 368 n. l.
Carnuntum
Setkání n-tého druhu
Tři Zlatá Perunova jablka?
Záhada Pěrunovy modly...
Vlchevci a vortex...
Gótština
Lechův kámen
Lechův kámen Vortex a záhada kouřimského "idolu...
Vortex a Brány mezi dimenzemi?