Podzim

Podzim

Sly?ím kroky podzimu, jak ?aludy padají do trávy.
Nesmělé klepání na brány obávané zimy.
Sly?ím praskot větví, jak uschlé haluze padají i s listy
a teskně se loučí.
Sly?ím bzukot posledního hmyzu, jenž unaveně schání
zbytky léta.
Jen šípky se radostně ?klebí ze křoví.

I trnek ubylo, po bezinkách ani stopy.
Jen nevzhledné pohledy spletených holých větví.
Mírný, téměř nepatrný vánek rozechvívá haluze.
Jako jemné prsty harfenistky jemný spodní tón.
Nesmělé sluneční paprsky rozhrnují závěsy, které
te?knou a páchnou při zemi.

Osamělý pták přeletěl zvolna obtě?kaný spadem
z leteckých dálnic trhajících nebe na cucky.
Zlato?lutá stébla trav mi kynou na pozdrav,
snad zavolají slunce zpět.

Nesly?ná píseň či rozprava odráží se z hvězd
ukrytých na obloze.
Pomrzne i tráva dosud zelená a zbarví se
do ?eda, jako celý svět.
I krůpěje rosy uloví - pavučina.