Takto uspořádanému předpokladu odpovídá i vzpoura v Panonii, přesněji v Dolním Ilirycum. Vzpoura vypukla právě v okamžiku, kdy se nejen z Carnunta, základny Tiberiových kohort, vydalo proti Marobudovi celkem dvanáct legii. Prý s cílem Marobudum obchvatem obklíčit. Domnívám se, že se jednalo o klamný manévr Římanů. A právě tento nedokonaný manévr (přeplavení se přes Dunaj na levý břeh, jako že se kohorty vydávají jen na moravské maliny) rozvířil dohady, kam měly římské sandály vlastně namířeno. Ka?dopádně ?vnitřní a ostře sledovaný nepřítel? nespal a v okamžiku, kdy byli Římané téměř na půl cesty k úspěchu, dolní Ilirie, zřejmě ve spojení s Marobudem, zamotala Římanům hlavy. Marobud nepochybně očekával od povstání krajanů, rozdělení římských sil. Opatrný Tiberius byl jiného názoru a vrhl své kohorty na potlačení povstání. Tím způsobem získali Římané jednak informaci o propojenosti konkrétních ilirijských nespokojenců s Marobudem, ale i zpět svoji výhodu odčerpávat válečné nad?ení části Marobudových námezdních válečníků.
Nechávali Marobudon morálně vyhnívat, neboť větší část jeho námezdných bojovníků postupně ztrácela trpělivost. Potlačení povstání, bylo prakticky Marobudovou porá?kou. A on, jako stratég to vytušil. A v těch časech začíná Marobud přemy?let o nabídce spojenectví od krajana Armína - Jarmína, zrodu Chorvasků.
V časech Marobudových, po jehož sídle Marobudum právě pátrám, byl vojevůdcem tzv. germánských Cherusků Arminius, syn knížete Segimiera.
Také on, v časech svého mládí, tak jako Marobud, rovněž pobýval jako rukojmí v Římě. Tam si zřejmě osvojil nejen základy tehdejší latiny a získal povědomí o cílech Římské ří?e, ale dokonce sloužil v římské armádě u podpůrných legií. K ruce Publia Quinctilia Vara, místodr?itele Římany nově zřízené provincie tzv. Horní Germania.
Jeho otec Segimier (vsego? Sejimier, Sed?i mier, rozuměj ?Se?ni? ?igom mier), kníže kmene údajně germánských Cherusků, se jménem, s ním? by se py?nil lecjaký starověrecký Slovan. Mier (svět, vesmír, viz Vjes mier). Spíše však starověrecký obřadní vlchevec obřadu Soroki věž tění z letu ptáků, jenž včele obřadníků praktikoval obětní ?ertvy ?igom (?ehem).
MИР - svět
MÏP - mír
MÆÏР мǽїр (čti cca: maejr) staroslovanská míra času, odvozeně plošná míra - majer)
Již sám přídomek ?germánský? bezpečně signalizuje slovanský kmen jednotného slovanského jazyka. Nyní nezbývá, než odhalit, co se skutečně skrývá za názvem ?Cheruskové?. Samohláska ?Ch? zřejmě skrývá jednu z měkkých slovanských hlásek, pro které umělé a nepružné jazyky neměli odpovídající hodnotu. S největší pravděpodobností ??? nebo ?Č?, nebo také C směkkým jerem, V?eruskové, ?eruskové, Čeruskové (Viz Boruskové - Borusije). Základem slova je jednoznačně slovanské ?rusí? (ruskové). Cheruskové připomíná rovněž chaldejskou odno? věž tních vlchevců haruspiky. Českými starověrci nazývanými Soroki Cъpokї, kteří své vlasy i obličej, v časech posvátných vytr?ení, barvili červenou hlinkou, či krví, na znamení, že není vhodné ružit starověrecké vlchevské obřadní bardy v jejich posvátném ?vytr?ení?. Nejspíše však slovanský kmen Chorvski - Chorvati. Název kmene, byl odvozen od slova Gorwati, Horvati, Karpati, zbytkově - guralé, horalé, horňáci.).Kmene z něho? pocházel i malý podřipský výsadek praotce Čecha (který ale nemusel vůbec přijít ze směru Jiho Slávie, nýbrž - ze západu, když třetí překonanou řekou zůstává Labe.). Co důsledek konkrétních historických událostí.
Již samotné jméno Armín, se zdá být neumělým přepisem slovanského jména, když umělohmotná a právě vznikající latina neměla, či skrze cílevědomé iniciátory podivného esperanta, ani nechtěla mít, odpovídající písmeno pro počáteční slovanské ?Ja?. Ярoмїн, Jarmín, syn Sejimírův - odvozeno od jména bájného slovanského vládce Jaro (syn bohyně Léto, jež byla doma vSeveriji / Hyperboreji. Té? Jaruna, Jarila, Jaryk, Jura - životný, Jaro - životní energii dávající, viz Jaroslav, Jaromír, Jaromil, Jarmila, Jaruna, Jaryn). Nic, co by mohlo být vnímáno vnějakém vztahu sneslovanským náhledem pangermánsky uměle vytvořeného středověkého němectví. V té době, o které je právě řeč, nic podobného.
V této souvislosti je vysvětleno i podivné vyváznutí životem samého Jaromína vbitvě na planině Idistavisja, prchajícího po porá?ce skrze pomocné slovanské družiny římských legií v obličeji pomazán krví. Episoda o které bude o malou chvíli později řeč:
Válečný střet mezi ?Římany? a Armínem proběhl na planině Idistavisa. Idistavisja (Jdi, zastav viz se - dnes ve správě SRN) rovina na pravém břehu řeky Ezery Jizery (dnes Vezery) s nedalekými vrchy a lesy, které se staly úkrytem Jaromína a jeho údajných germánských válečníků (d?ermenů): Jádra tvořeného lidem ze kterého pocházel (tzv. Chorvasků) a proti nim v předvoji dva galské a dva kupodivu opět germánské pomocné (týlové) sbory, ve skutečnosti tvořené slovanskými Raetyjci, Vindeliky z Windonýssů a Galy), za nimi opě?alí lukostřelci následováni čtyřmi legiemi a dvěma gardami pretoriánů a specialisty na ochranu Germanicuse (osvojený syn nyní již císaře Tiberia), za nimi další čtyři legie následované lehkooděnci a lukostřelci. Proti nim se vyřítili zkopců a lesů Armínovy válečníci. Ti byli napadeni jízdou zboku a jízdními luči?tníky Lucia Styrtinia ze zadu.
Planina Idistavisa Idistavisja při pravém břehu Ezery (Vezery)
Idь - jdi
Sta - stav, postůj, zastav
Vi - vis, reálný vjem (pro_vi, ja_vi, na_vi)
Cя (sja) - zvratné zájmeno se
e - na počátku slova se čte jako Je
?e i tato tato oblast byla kdysi zdávna osídlena Slovany a bratrskými Celtoi, vyplývá i znázvu planiny u řeky Jizery (Věsery) Idistavisja: Jdi, stav a viď se. Jdoucí, zastav a rozhlédni se, neboť v kráse v?ude kolem může? vidět sám sebe.
Rayeta - Zářící - Původní rozsáhlé území vdobách Starého světa, které po planetární katastrofě osídlil kmenový svaz slovanských Ný?anů (Nýsů) a Bojovníku Jary (Bojanů - Bojů), Část sousedící s územím zvaném Windonyssija byla vyhlá?ena římskou provincií roku...
Galové, přesněji Celtoi, nositelé y-chromozomu R1b.
Vindelikové - Vendaliové, nositelé R1a (slovanského) příbuzní severských Vandalijů (ze slovanského kmene Svévi R1a (slovanské) - znové Sverige (či Sevrije)
Lucius Styrtinius velel jízdním luči?tníkům vyzbrojených luky a lehkými o?těpy. Což je typicky slovanská výzbroj. Jméno Svěnto Stýr_týnský: Stýr - obřadní bojovník Boga stýra - Svantovida Svatého světla).
Po svém pozdějším ta?ení skrze západní Evropu zakládali slovanští Vandali (Vandalijci) města a kraje nazývali svým kmenovým jménem (viz Španělská Vandaluzia). Směr Afrika, kde založili Římu nebezpečné Kartágo.
26. května roku 17 n. l. slavil Germanicus v Římě svůj triumf nad Chervasky, Chatty, Angarivarii a dalšími, pro jistotu nejmenovanými, kmeny, které sídlí v oblastech při Labi" a poté převzal velení vojska na východě římské ří?e.
Nyní se opět podívejme blíže, čemu všemu se dnes říká ?germánské? kmeny. Mezi ně? prý patří i kmen AngariVario, nad kterými 26. května roku 17 Germanikus oslavil vŘímě své slavné vítězství. O Cherv byla již řeč, nyní co se skrývá pod germánským kmenem AngariVario, když opět slovo ?germán? jasně naznačuje, že se jedná o slovanský kmen, společného jazyka.
Angaria (latinsky) - poddannost, poddanská povinnost, trápení, robota
Variö (latinsky) - různí, rozmanití pestře obměňovaní, když ?ario? může být neumělým přepisem slovanského ?arij, orátaj, oráč? odvozeně polnohospodář. Základní vojenskou taktiku Říma poznáváme i dnes. Spočívá vinfiltraci domácího obyvatelstva multi kulti směsí. Tvořenou otroky, propužtěnci, vojenskými vysloužilci, či někdejšími gladiátory. Ve vynuceném a opakovaném masovém vysídlování původního slovanského obyvatelstva.
Neznám jediný slovanský rod a kmen, jenž by se sám od sebe nazval d?ermen (ujařmen) Poddanským a pestře různým. Napadá mne snad jediná schůdná varianta Hun_angaria (Hungaria).
Snad jen podle zvukomalebné podobnosti bych soudil na již jednou jmenovaný obodorický (Bodrcký) kmen slovanských Vagrijů sídlících v kraji dnes zvaném Hol?týnsko.
Hermundüri další údajně germánský kmen sídlící mezi Durynskem a Labem
Hermes: Bůh obchodu, düri dürë , neobratný, necitelný, necitelný tvrdí latinsko - český slovník str. 153.
Dürus - tvrdý, krutý, necitelný,nepoddajný, zlý. Výsledně by mohl být kmen Hermundüri pestrou směsicí zlých a krutých obchodníků, zřejmě otrokářů, který se přechodně, jak bylo zvykem této entity, usadil přímo mezi slovanským obyvatelstvem sídlícím mezi Durynskem a Labem včase, kdy se Durynkové - původně snad slovanský kmen, mohli ?tě?it?, že po římské vele oslavě Germanikova vítězství se krátce po roce 17. n. l., jako jeden zdal?ích slovanských kmenů stane možná zbytečnou obětí římské ?germanizace?. Jakkoliv ruské slůvko ?Durak? - hlupák, nemusí stímto fenoménem vůbec souviset.
Shrnutí událostí:
Římská provincie Raetie zalo?ená roku 16 př. n. l.
Římská provincie Vindelicum zalo?ena roku 14 př. n. l.
Římská provincie Noricum zalo?ena roku roku 12 př. n. l.
Římská provincie Dolní Ilyricum zalo?ena roku 12 př. n. l.
od roku 4 n. l. i adoptivní syn Germanicus,
Římská provincie Panonnie zalo?ena roku 9. př. n. l., když podkladkem téhož se stala římská provincie Dolní Illiricum
Bitva v Teutoburské lese v roce 9 n. l.
Tiberius nástupcem Publia Vara v Germánii
Tiberius císařem vroce 14 n. l.
V roce 16 n. l. byl Armin poražen Římany na planině Idistavisja při řece Yzeře (Vezeře)
Armin zaútočil roku 17 n. l. proti Marobudovi.
Roku 19 n. l. Catual dobyl Marobudum. a Marobud byl nucen uprchnout do Říma.
Catual se těžil ze svého bydla jen do roku 21 n. l., kdy byl vyštván Vibiliusem do Říma rovněž.
Armin zavražděn roku 21 n. l.
Poznámky pod čarou:
Současná bretonština - brezhoneg (brezonek) patří mezi tzv. keltské jazyky, kterým v současné době ještě hovoří půl milionů Bretoňců. Potkal je stejný osud jako mnohé Poddunajské slovanské kmeny, kterým bylo zakázáno hovořit rodným jazykem dokonce pod trestem smrti.
Bretonština je, jak tvrdí odborníci, jazykem velmi podobným velštině a kornštině. Jazykům, kterými se hovořilo kolem 5. století n. l. na jihozápadě Velké Britanie. A skutečně z této oblasti byly v 5 století přesídleni předkové dne?ních Bretoňců, kteří nemají s původními obyvateli, slovanskými Venety nic společného. Ani nemohou, neboť Veneti byli dílem tzv. ?Římany? surově i se svými dětmi vyvra?děni, dílem prodáni do otroctví. Nikdo nepřežil.
A takto, plánovanou genocidou, tedy byly postupně ustavovány základní faš nemravné kameny součásné Evropy.
Římská provincie Raetie byla vyhlá?ena, či chcete-li: Zalo?ena roku 16 př. n. l.
15 n. l. Vindonissa zgalského toponyma windo - bílý světlý. Výsledně Vinedi Nýsa významově Bílí Nísové.
V této někdejší slovanské dřevěné fortifikaci byl roku 15 n. l. zřízen vysunutý tábor římských legii (XIII. Gemina).
Římská provincie Vindelicum (slovanských Vinidů zvaných v tomto případě Vandeliů - Vandalů) byla zalo?ena roku 14 př. n. l.
Vindelikové - Vendaliové, nositelé R1a (slovanského) příbuzní severských Vandalijů (ze slovanského kmene Svoi - Svévi R1a (slovanské) - znové Sverige (či Sevrije).
Po svém pozdějším ta?ení skrze západní Evropu zakládali slovanští Vandali (Vandalijci) města a kraje nazývali svým kmenovým jménem (viz Španělská Vandaluzia). Směr Afrika, kde založili Římu nebezpečné Kartágo.
Rayeta - Zářící - Původní rozsáhlé území v dobách Starého světa, které po planetární katastrofě osídlil kmenový svaz Ný?anů (Nýsů) a Bojovníku Jary (Bojanů - Bojů), Část sousedící s územím zvaném Windonyssija byla vyhlá?ena římskou provincií rokuž Galové, nositelé y-chromozomu R1b.
A těchto přesných nepřesností bychom nalezli celé stovky.
Zároveň v této souvislosti začínám pátrat po původu názvu pohoří Jura, jež je typickým slovanským zasvěcením nad okolí vyčnívajících vr?ků hor a kopců. Zasvěcení vládci z dob konce Severije a drakobijci Jurovi - božskému knížeti všech Slovanů zvanému Rudé Slunce a synu bohyně Léty bytující v Severii, jménem Jaro (alias Apolyon).
Velký úkol pro Octaviana Augusta zní: Vytvořit poté, na celém bohatém levém břehu, obydleném nezávislými slovanskými rody a keltskými kmeny, naopak na Římu zcela závislou, římskou ří?í infiltrovanou a ří?í zcela ovládanou provincii, kterou i předběžně a s dostatečným předstihem římský císař ve svých vizích i nazval: Velká Germánie.
Vycházeje z latinského nepřesně určujícího: Hic sun(t) Leones (zde jsou lvi), Hic sun Dracones (Zde jsou draci) na upřesňující snovou vizi: Hic sun(t) Germanes (Zde jsou Ujařmení příbuzní nebezpečně jednotného jazyka.).
Něčí velký sen zněl ?Velká Újařmenie? a další možný zlatovod skrze berně a obchod s otroky. Přičemž pro svou vysněnou vizi použil ryze slovanský pojem pro jho a ujařmení: D?ermen.
Snem obchodníků odvozeně i Augustovým cílem bylo spojení všech dobytých území, le?ících na levém břehu Dunaje, do jediné nikdy neexistující říšské provincie, jež se měla v souladu se zájmy římských oligarchů nazývat Germania Magna.
Je to sen o velkém obchodě s otroky (v zemích kde bylo otroctví neznámým pojmem) a volné cestě dále na Východ, jemuž bylo podřízeno vše:
Podvody se jmény, manipulace s datumy, záhadné ztráty, či zjevná falzifikace historických dokumentů. Vše nasíleno o zcela zjevné umlčení informací o původním autochtonním slovanském obyvatelstvu, překrucováním pravdy. K cíli vedla cesta i skrze armády propužtěných, či prchajících otroků, námezdních válečníků, popichováním svárů mezi usedlými kmeny, či sliby výhodných územních zisků na uralo čudských močálech potulujícím se marným vyhnancům a vyděděncům.
Celá staletí a tisíciletí pracují dezinformační a militantní pásma s vysunutými jednotkami, nasměrovaná k rozdrobení slovanské pospolitosti a sounále?itosti i proti jejich nebezpečně jednotnému jazyku.
Z popisu umně a zejména dodatečně, či průběžně vytvářeného zcela neproniknutelného matrixu o pravém původu tzv. germánských kmenů, jasně vyplývá, že jedinou pracovní náplní těchto jednotek byla destrukce, raketýring, zá?kodnictví, nadhánění otroků překupníkům "v maloobchodnících cenách" a za nízkých marší, vzpoury, taktické a usilovné přesuny, krvavé potyčky a bitvy. Zcela chybí vlastní podstata, kterou samovolně a zcela přirozenou cestou vytváří vyvážená rodina, rod, kmen, kmenový svaz. Podpořená vyplývajícími sociálními strukturami, institucemi a přirozenými znaky pospolitosti, tvořená nositelkami života - ženami, a matkami, dětmi, či dospívajícími. Navíc zcela chybí jakékoliv zázemí vytvářející rodovou a kmenovou soběstačnost. Bez potřeby loupit nedostatkové potraviny u pracovitých a tichých polnohospodářů, či pěstitelů koz a ovcí.
Přímým a usvědčujícím materiálem je pak i slovník, či sama topografie území zdávna osídleném Slovany.
Semmel - ?emle, zemlja pečená Slovany při oslávách matky Země (Zemlji) Semmelbaba - Zemlbába - Země kouzlící, jablečný závin - česky babit - čarovat, baba - čarovný
Speck - česky slanina - ?pek spéci, rusky,
солонина шпик
Buchtel - buchta
Kolatsche - český obřadní kolač od slovanského školo, kola?
Pflug - Pluh, Plug, плуг, Plužit poplužní
Salz - sol, sůl, solit odvozeně typicky slovanská ?slza? (připomínám: slaná slza)
Orat - leme?, lame?, lemuz, troileme?
Gotti - Gadi (Hadi - Goti, Géti, Chatti, Chetité)
Bard - brada, bradka
Rieter - Rejtar - st. česky ritier - rytíř odvozeno z názvu západo slovanského bojovného kmene Ratarů, viz slovenské rátaj, počítej (při počítání vyorávání brázd obřadními orátaji (oráči, orji, ariji) z kmene slovanských obřadních Oráčů, Arjánů, Lemuzů, Leme?ů, Lamačů (půdy), praktikované i při trojpolním hospodářství.
1. pád jednotného čísla had, gad (v obou případech koncové ?d? vyslovují čeští Slo_Vani vždy jako ?th? viz ?hath? - Gath (přičemž je ?h? velmi tiše vypužtěno) jsou původní kmenové názvy slovanských kmenů. Odvozeně Geti, Goti, Ostro_goti - Ostro gadi.
2. Slovanský název pro pod prahového a hospodářem krmeného strážného (ostro?ního) hada a odvozeně i starý slovanský zvyk přená?ení nevěsty (nevědoucí, na které straně je ostraha v podobě ostro?ního hada) přes práh.
3. Ostrý, ale také ostro?ní - strážící. Související s pravou, či levou nohou vykročením přes práh, Když pravou (správnou) nohou může být u Slovanů i levá. Pravá od pravda. Právo dá. Ty jsi práv. Má? pravdu. Ostrogoti přeneseně hraniční linii strážící Hadi. (viz hadí bohové některých slovanských kmenů: Had se zlatou korunkou, Gad, odvozeně God, Gott).
Sanskrt - zo_?krtán(slovensky), se_?krtán (česky) Němci nemají odpovídající slov skrt, ?krt, ?krtat. Aniž Svevi, neboli Slávi arjané, sami nesouměřitelně o několik desítek tisíc let starším a vyspělejším národem, cokoliv znevyspělé skrumá?e teprve tvořící se neohebné umělohmotné němčiny, cokoliv přejali.
Poznámka pod čarou:
Topografické názvy z dob Římanů:
MaduSlanion - Med u Slaniny - topografický název Med u Slaniny z období cca 200 př. n. l.
Viz Madhu - sanskrt med, nejblíže je slovenský termín ?mäd?, odvozeně mädulienka - včela medonosná
Pelso - pleso slovensky. Převzatě česky
Baloton - Blatná, odvozeně Blatensko
Strevintha - Strevinča
Bustricius - bystrý, bystřina, Bystrica - ze slovenské i české topografie.
Brodensis - brod, brodit
Římané nazývali neřímské tzv. spojenecké legie ?auxilia?- pomocné, výpomocné legie.
Viz prastarou pra?skou čtvr? Nusle, kdysi Nov sjelo
Hal?tatská kultura:
Oblasti s typickými komorovými hrobkami svrchu mohylového typu, suvnitř zpevněna vydřevou typu velkomoravské pohřby. U nás vLovosicích. Hradeníně u Kolína, Lhotce u Litoměřic, Stra?kově u Roudnice. Tzv. Ha?talská kultura vyskytující se zejména vjižních a západních Čechách skončila u nás, jako když utne?... Spříchodem ný?anského a bo_jarského výsadku (Segovjesa?)
370 př. n. l. Bojské svazy, které ideo historici nazývají pozdně laténským osídlením Čech. Termín ?Laténské osídlení? má mlčky navodit nesouvisející souvzta?nosti s termínem ?latinské etnikum?.
Bezproblémově a nenásilně se ?ířila skrze prolínající se rody, jsa podobného, či spíše příbuzného jazyka, se z Galie, jednak z území Brataňska, Rica rodnj, Běld?ika, Borusii, Horní a Dolní Lužci, ale také ve směru Raetije, Svoi_carska Vindelicie, WindoNissy, Bojovarii, skrze Hor_ricy, středním Podunajím a odtud směrem na jižní a západní Čechy.
Hal?tatská kultura, podle zněmčeného názvu obchodního centra, kde sůl byla ústředním obchodním artiklem v oblasti mezi slovanským ?týrským Hradcem, keltským Rákotnickem a Slovanským Solnohradem. Odkud směřovaly kupecké karavany, skrzeobchodní Solnou stezkou v Čechách dále na východ a sever, je připisováná global ideo historiky keltským kmenům sústřední oblasti kolem Solnohradu, podle mne slovanským keltským kmenům je velmi podobná nejen kultuře bylanské, ale i Jamovou kulturou o níž byla již řeč. Mohylové hroby vzemi vybavené dřevěnou konstrukcí.
Bilon - stater - mince ražená Celtoi Radony v Brataňsku (Bretagni), poblíž oblasti Condate (Rennes). Ra?ená včase tzv. galských válek Gaia Julia Césara, odvozeně někdy vletech 58 - 52 n. l. Původně zlatá mince svyobrazením koně sptačí hlavou a kola s loukotěmi (symbol boha Taranise). V čase galských válek byl kov ?bilonuž zaměněn slitkem stříbra, nepatrně zlata s příměsí mědi. Zmenžili se i rozměry (2,2 cm, váha 5,5 gr). Jeden takový exemplář byl údajně nalezen i na zbraslavském Závěští. Z čeho? je okamžitě odvozován místními ideo_odborníky čilý ruch mezi Radony a Boji. Avšak sám nález redonského bilonu na Závěští byl velmi problematický, neboť ryze zlatokopecký. Když výroba fale?né raznice se vždy vyplatí, neboť historická cena vpoměru surovina /počet úderů na raznici / historická a numismatická hodnota, zní vždy ve prospěch nepoctivosti.
Autor : Cristiano64 Wikipedie