Někdy na počátku roku, jsem v úzkém kruhu konstatoval, že jsem mimořádně zdě?en ze stavu okolité občanské společnosti, která se v mých očích sama a jednou provždy, jak jsem se mylně domníval, definitivně propíchla. Stále volíme stejně zaprodance.
Leč mýlil jsem se!
Nejsem však ten, jenž by měl udílet moudrosti, aniž se potýkám sám se sebou a prohlí?ím zevnitř, abych marně hledal, co se skrývá vně, v čase urychleném, v čase velmi zásadních změn, v souladu s lehce vypěstovanou naučenou nevědomostí, která velmi záhy zaskočí i své vlastní majitele. Marnotratných připravených zdávna. Neře?ím ani v detailech, zda to bude dobré pro kohokoliv, zatím co celá rodná Země, již nyní naše matička Země, pro mnohé rádoby globální planeta, je naší naučenou nevědomostí ubíjena ve velkém stylu. Jakoby odepsaná nikoli kosmem, přitom kosmem cestě nikam? Bez jakýchkoli záchranných akcí, bez probuzené znovu zrozené právní ochrany vzdělanými právními ochránci, humanitárních svazů, o?ivení čistoty prostředí, aby se Zemi i populaci celé planety lépe dýchalo, radostněji žilo pod záštitou a potřebnou ochranou všech vládních složek, orgánů k tomu určených a volených. Odpornou fra?ku, si opravdu nemů?eme dovolit. 04.11.2017: Den mluvících kamenů
DEMENCE ZŘEJMĚ GRADUJE S ROZMAŘILOSTÍ RÁDOBY NÁCTILETÝCH A život JE TAK KRÁTKÝ! Čas je nejdrašší a Nezapomenutelná kniha se širokým a hlubokým
nejcennější měna našeho života, JE VYMĚŘENÝ pro každého z nás. Bohužel! Plýtvání nám na důstojnostiobsahem sdělení, ke které se budete stále
nepřidá a nepřísluží. Nikoli všichni jsou však vědoucími, nikoli všechni jsou zkušení hierofanté.
Jsou i tací, kteří se povět?inou domnívají, že lze donekonečna unikat zkáze vzorným naučením se ?rectva. Bohužel... rozšířený a ničemnými znachary bystře šířený blud.
Luk Gandíva mi padá z rukou: Arjuna (Jaruna) rovněž neře?í nic jiného, než náš společný úděl, tvářít v tvář entropii nelidského společenství, kterému již nepomů?e sebe lepší přetvářka, či značně pomuchlaná maska naučené nevědomosti.
Luk Gandíva mi padá z rukou: Arjuna (Jaruna) rovněž neře?í nic jiného, než náš společný úděl, tváří v tvář entropii nelidského společenství, kterému již nepomů?e sebe lepší přetvářka, či značně pomuchlaná maska naučené nevědomosti.
Poznámky pod čarou:
by koncetračními tábory pro virem rusofilem beznadějně infikované (rozumějme přirozené slovanské darebáky), ohro?ující zdravé okolí svojí nepodporou fašistických band řádících v Kyjevě a zejména v Oděse), se dopracovalo do výšin, až k samé podstatě svého biblického Idolu. Nejsem však ten, jenž by měl náladu udílet moudrosti, aniž se potýkám sám se sebou a prohlí?ím zevnitř, abych marně hledal, co se skrývá vně, v čase urychleném, v čase velmi zásadních změn, v souladu s lehce vypěstovanou naučenou nevědomostí, která velmi záhy zaskočí i své vlastní majitele.
V příběhu o téměř nekonečném počtu neznámých se mimo jiné objevuje jméno hlavního hrdiny eposu Mahabharáta (Bhagavad Gíta) "Arjuna" (Arjan, trojlemos - obřadní oráči trojpolního hospodářstvé, Orjan, Arij, Ori), Jaruna, neboli "starý otec" Ori, znovuzrození Jara / Jury /, Jarila (D?arila) legendárního všeslovanského knížete z časů planetárního kataklyzmatu a následného drtivého ochlazení, který časuji 1. májem, roku 20 350 př. n. l. Z krve Vy?ného Vlchevce Dad?boga a jeho třetí ženy D?ivy. Jaruna (D?aruna), skrze svého syna Sčeka byv?í praotec Čela_věků, odvozeně děd vojvody kmene Čechů. Chorvata a Kyje
Zatímco Arjuna se naprosto jasně hlásí k otci Indrovina jehož letounu se zúčastnil bojovéhovýcviku bojů s Asury, kterého, dovolte mi pro tento okamžik název - Vindové / Venedi (windones, čistí, bílí), v jistém časoprostorovém intervalu uctívali i pod transkripcí VIN_DA_RA - Vindům dávající životní energii.
Přesto?e Jaruna není u českých Slovanů až tak běžné mužské jméno, každá žena, až již Jar_mila, či Jaro_slava, hovorově Jarka, též je hojně jmenována "Jaruna", přičemž Jaro v Nomen Omen u českých Slovanů znamená "životný" (Jarý /Jura, plný životních sil; viz rčení: už jsem zase Ju_Ra).
Při této příležitosti si připomínám legendu, či příběh prvního vládce světa Bog_u_mira, syna Dajboga a Marji Morany (druhé Dajbogovy ženy), který přežil "Potopu světa" (10463 př. n. l.) v tehdejším (?) Arkaimu, jehož vznik je oficiálně časován až rokem 3500 př. n. l., aby byl v konečné fázi opužtěn v řízeném zániku rokem 1650 př. n. l.
Jak již dříve řečeno: K vyprávění o Bogumirových časech se vá?e i ryze čistě národní česká pohádka o Větrníku, Slunečníku a Měsíčníku (Ruská verze Jutrník, Slunečník a Půlnočník.).Nebo jak Bohumil ke štěstí přišel Která je vlastně vyprávěním o časech, ve kterých je štěstí zakopnout o nevěsty i ženichy. I podle české pohádky na konci sna?ení přeci jen úspěch, po kterém Bogumir, s celou svojí velkou rodinou, odchází, zřejmě kolem roku 2350 př. n. l.) na stále ještě ?írné zelené pastviny do Pětiříčí - do Pand?ábuž
Z těch míst v povodí Indusu naopak odchází po velkém zemětřesení Jaruna a je-li, zároveň Arjunou víme i proč.
V povodí řeky Indus, Gangy atd..., se nacházelo jedno z nejstarších měst světa Harappa (provincie: Pand?áb / Panjub; dnes v Pakistánu), jehož osud byl pevně svázán s bitvou Kuruovců a Pandjuovců z Pětiříčí (viz Kuru_?etra v roce 3102 př. n. l.).
Jakkoliv se zdá být nejpůvodnějším kruhovým městem Mohenjo_Daro (Pahorek mrtvých, provincie Sindh, legendami spjato s Ravanou, vyslancem Antlánie,pseudo vládcem démonů, se sídlem na Srí Lance (Ceylonu+ viz Ráma_Jána 15 600 př. n. l.).
Osudy obou takto nadčasově spřízněných kultur starého světa jsou přesto jednoduše svázány v jediný celek. Aniž je kdy ideo_vědci uvá?ována možná posloupnost dějů, tedy i obnovení Mohenjo Dara II. na základech někdejšího, zbraní zničeného města.
Harappa v Pěti říčí / Pand?ábu, na severu Indického subkontinentu, Harappa v Pěti říčí / Pand?ábu, na severu Indického subkontinentu, neobyčejné středisko tzv. Harappské kultury s dodnes Brity nerozluštěným písmem a ideo datací podle stáří jediné dochované hliněné tabubky, ustavené do vyhovujícího časového intervalu 3500 - 1600 př. n. l.
Budi?...
Kruhové město s hradbami vystavěné na obou březích řeky Indu, podle urbanisty zalo?eného plánu, se širokými a rovnými ulicemi i navzájem k sobě kolmými. S domy postavenými ve stejném slohu pálenými cihlami dvoupokojovými a šestipokojovými obytnými prostorami , jednotně vybavené vodovodem, koupelnami i splachovacími wc v každém z nich, bazény i kanalizační sítí na velmi vysoké úrovni. Kruhové město obklíčené hradbami. Přičemž ideovědci uvažují první osídlení a rozkvět v nivách pětiříčí v době před pětitisíci lety (2300 až 1500 let př. n. l.).
Se vší pravděpodobností je však kruhové město Harappa jedním z mnoha nejstarších pozůstatků dávno zmizelého starého světa, jež bylo vystavěno v Pand?ábu (Pětiříčí) s dostatečným předstihem, pro sebe odhaduji: V časech třetího příchodu Pěruna a jeho vojenského výsadku. Starší, než město v údolí řeky Indu, provincii Sindh, jehož jiné jméno, než Mohenjo_daro - Pahorek mrtvých, neznáme?
Jak již výše řečeno, jakkoliv je původní název města neznám, je prý dle legend spojováno s vládcem démonů a vyslancem zanikající Antlánie Ravanou, tedy s rokem Rama_Jany (časované 15 600 let př. n. l.).
Kde je Ko?álsko s rodným městem Rámy?
Ře?ím i písmenko "Ř" Strč prst skrz krk, Mařeno řekni Ř . Čechům a Moravanům nejblišší Slováci ztrácí jistotu, neznalý cizinec promine: Ztratí hlavu. I Slovanská kronika Helmonda, kněze Buzovského Němce, jenž to má dozajista malinko popletené naučenou nevědomostí nejen, co podřízenosti českých Slovanů německým vládcům, si všímá litého způsobu boje českých i polských Slovanů, kteří pro zisk a lup bojují statečně, leč zabíjejí velice ukrutně. Přičemž si ?ádají, při najímání v zahraničních válkách dokonce i majetek církevní a proto se stává, že pro chtivost kořisti si často počínají, když jim dojde nepřítel, s nejlepšími (németh) spojenci, jako se zavilými nepřáteli, pro kterouž příčinu bývají zřídka kdy přibíráni k nutné pomoci ve válkách.
Jízlivá poznámka: Nejlepší přítel, který svádí své nutkavé loupe?e na Slovany, také neuměl "Ř"?
Odkud to duše, odkud to jenom má?? Určitě věnováno božskými Tvůrci: V čase možného ohrožení života, se z pokojných oráčů půdy a pastevců, kdy již rozhodují jen pěsti, odlišným odrazem univerzálních kmitočtů frekvencemi DNK Hs R1a.
Zatímco v bitvách Antové (z Antlánie) bojovali nazí a poznávali se dle nikoli religiozní, nýbrž pragmaticky účelové obřízky, chaldejské zasvěcence jejich bohové dle vyzařujících prstenů (na způsob dnešní čipizace našich trenýrek biblickou JevroBestii), obyvatelé Dvaraky neopakovatelným logem na hliněných tabulkách, Harappané podobně, naši nejzaz?í předci (Arij Nýsané, též Ný?a, pozdější obyvatelé Svoi_Carska, Českého Středohoří a severovýchodu Čech), nositelé Y_DNK Hs R1a, přímí účastníci Rama_Jany, se v bojové trmě vrmě poznávali s Indonesany skrze levné velmi znělé "Ř".
Pravděpodobně z vítězné bitvy generalissima Rámy u Lanky (Ceylon, dnes Srí Lanka) odkud pocházejí i kameny na svatováclavské koruně Přemyslovského rodu. Původně z pokladu Arij Nýsanů, ze kterého pocházela strážkyně stromu Niva, matka České kněžny Libuše. Z téhož pokladu, ke kterému nále?í i technologie chráněné rodem povltavského Čitto_vra?e (myslitele a léčitele; rusky Kitovraze), vydrmoleného na boubínského kouzelníka ?itta. Téhož rodu, jenž se s předstihem, v časech planetární katastrofy a exodu vedeného bájným všeslovanským knížetem Jarou, Jarylou (Jura, ?arilo) podél Ripejských hor (Arkaim, Sinta?ta) uchýlil do oblasti na pomezí dnešního Afganistánu a Pakistánu, někdejšího městského státu, dnes ruin Balikh. Odkud jistého nepříznivého času vyrazili Čittové, nositelé informačního pole a technologii již neexistujícího Starého světa a někdejší Severije (Hyper Boreje) směrem k západu Slunce, aby se v městě Starého Orii (Oren_burgu) připojili k synům Jaruny, který vy?el z Pětiříčí a města na Indu, nazývaného dnes Harappa, aby svými:
a) rychlými válečnými dvojkolkami "typu Arkaim"
b)válečnými Vmanami
b) zvěst o sestupu velkého Triglava Pěrun, Veles, Svantovít) D?aru Ptícou - hlavolamem, jenž má několik zákrytných významů neboli matka Sva, hovořící a varující svítícémi barevnými pírky a pod kterou si mohu představit rodinou, či osobní vimanu Da?boga, vy?ného vlchevce Jary (D?aRa Ptícu, či JaRa Ptícu, ?ára(jící) Ptícu s autopilotem. Vimanou připomínající svým bystrým letem životného Čápa (Bohdala, Bočana, Bociana), dosáhl Orij_gradu posléze Altyn gorodu II. vybudovanho na kavkaze, který předal zlaté runy zákonů a práva s dědičným právem v přímé mužské linii nosit titul SvantoaJaryc i právem být volen jako vojvoda stratég, jenž šíří zákony předků a pravi. neboť jmenovaný je novým zrozením Jara Jaryly do země cv určeném časopostoru.
Pokud pěšky, pak skrze severní Faerzii (Pharzii), neboli Pěrunovo, kolem Kaspického jezera, skrze Kavkaz, kde založil na úpatí El_brusu základy Kyjaru II. (Slunečního města), na kterých Čitto_vračův rod vystavěl As_Gard po způsobu Altyn Gradu (Zlatého města bohů z někdejšího Slunečního ostrova Severije / Hyper Boreje.).
As_Gard je tím místem, které bránil Svantovid, jako litý tur, když byl ještě svantogorem (inspirován duchem Koledou (Koljadou) na chaldejských rovinách ?ínear zasvěceným v poznání pohybu hvězdných uskupení i galaxii). Aby se po své smrti proměnil ve Svantovida. Svaté, jako oheň čisté světlo.
Není tajemstvím, že se Carnuntum nacházelo na kupecké stezce, jíž se říkalo Jantarová. A protože se ruiny tohoto prastarého místa lehce dotýkají i historie Dolní a "Velké" Moravy A nyní kdo byl vlastně Marobud? Vnuk římského občana Krasuse) Krásy. Přesněji syn jeho dcery Krasiny a gladiatora Spartaka, jehož vyslal Borevič, vládce Dračije do Říma, co zkušeného agenta, co Krasiny a gladiatora Spartaka, jehož vyslal Borevič, vládce Dračije do Říma, co zkušeného agenta, zjistit o co vlastně Ŕím usiluje usiluje.
Mohenjo_Daro
https://www.youtube.com/watch?v=SCEY6CcW8O4
Harappa
https://www.youtube.com/watch?v=XvrE38HL0HM
Kapitola 2.
O počátcě jazyka českého
V srbském jazyku jest země,
jie? Charvátci jest jmě.
V tej zemi bie?e lech,
jemuž jmě bie?e Čech.
(5) Ten mužobojstva sě dočini,
pro ně? svú zemi provini.
Ten Čech jmie?e bratruov šest,
pro ně? jmie?e moc i čest,
a ot nich mnoho čeledi,
(10) již jedné noci Čech osledi.
I vybra sě se vším z země,
jie? bie?e Charvátici jmě.
I bra sě lesem do lesa,
dietky své na plecí nesa.
Nejstarší česká rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila
Neobyčejný Dalimil má neobyčejné informace. Vnuci SvantoJarice Jaruny
se zúčastní povstání v Panonnii, jež je v tomtéž času Ilyrii, neboť římské legie vnucují předsunuté vojenské tábory s pozorovacími věž emi k povstání se připojil i Marobud. ĆechTen mužobojstva sě dočini,
pro ně? svú zemi proviniVinidebona dnešní Vídně, které se stalo pannonii až v 9. stletí
Česká, či Trstenická zemská stezka orientována východ západ vedla napříč skrze Čechy Moravu a dále k východu. Snad až do Pobaltí, po které proudila sůl, ko?e?iny, otroci, koření, víno, zbraně, potraviny. Vedla z Prahy kolem Kouřimi, Kojicemi, Vraclaví, Vysokým mýtem, povodím říčky Trstěnice, Litomy?lí, Přemyslovice. Kosmova kronika zmiňuje ostro?ní hrad Litomy?l na zemské stezce podél říčky Trstenice / Loučné. (Jiní údolím říčky Křetínky). Ka?dopádně jiná verze České stezky prochází kolem Boskovic, Brna, směrem na Trnavu a dále do Ostřihomy.Včetně vojenského výsadku Jaruny / Arjuny v naší rodné zemi, jehož údělem bylo určení vyššími silami být Svanto_Jaricem. Byli to jeho synové, kteří založili nejen Kyjar III. - Kyjev, ale i Golyň / Starý Kolín. Jaruna / Arjuna, jenž se zúčastnil závěrečných bojů vítězné galaktické bitvy Assa Albha proti zvláštním Unikátům, ale i bitvy s rezidenty Unikátů na Kuružetram, a který se svými syny a rody, rody slavného kouzelníka a léčitele Čitto vra?e, zamířil po zničující válce na Západ. Z Harrapy v tzv. Karpatském odchodu. Zřejmě se roku 600 př. n. l. usadil v gradišti, Burgelandu odkud vyrá?el na výpravy, jednak dle nágy zalo?ených plánů se svými syny založil několik sídel. Byli to jeho synové, kteří založili nejen Kyjar III. - Kyjev, ale i Golyň / Starý Kolín Po druhé v roce 600 n. l. Nepochybně se zúčastnil i Pannonského povstání v dolní Ilyrii Zvěsti o jeho strašných zbraních a vimany pak v čase povstání Marobuda. Odkud zadr?ovali Tiberia a jeho římskou legii X. legie z Vindobona u Dunaje. První zmínka o Carnuntu se objevuje roku 6. n. l. Za vlády císaře Augusta roku, kdy se stal pro Tiberia předsunuto základnou - castrem táboem s ustavenoupozorovací věž í při možném ta?ení proti Marobudovi. To si prosím zapamatujme, hlavně zastánci fabulace, že se Marobudum nalézá v Brdech, či v Bratislavě. Svanto jaric jaruna a jeho rod vše jistil s velkým skýtským panovníkem arijan Ariantou, se kterým si prý velmi rozuměli a který se s předstihem vydal Jantarovou stezkou kolem Hostýna do Čech pronásledujíc od víry předků odpadlé Slovany, až do Kimmerie-Holandska. jeho zlatý poklad z Krymu zapůjčený do ciziny, le?í nevratně v Holandsku, co výsměch velkému panovníku, aby na Moravu na západ od řeky Moravy osadil královským kmenem O?i.
Do roku 68 n. l. zde v Carnuntu tábořila X. legie Gemina (od roku 89 n. l. nazvaná Gemina Pida Fidelis). Později zde sídlila XV. Legie Apollinaris. až v tomtéž čase se Carnuntum stalo součástí pohraničních pevností systému "Lines Romanus", táhnoucích se podél břehů Isteru (Dunaje), kam patřila i předsunutá římská pevnost v jihomoravském Mužově. To znamená ře pokud tvrdil účastník událostí, že jestliže stál Marobud zády k Norice, měl před seou pohled na Blatensko, pak po pravé ruce měl Panononii tedy ve skutečnosti dolní Ilyrii hovoří o pevnosti east Veonů, oddvozeně o Vídni, Vindeboně, zemi slovanských Veonů. (Vinidů). Od níž byly tiberiovy legie vzdáleny necelých 50 km. Důkazem pohybu slovanských kmenů je i fakt, že koncem 1. století posilují Římané středodunajské hranice a své opěrné body pak přesunují dále k severu. U Mužova (jižní Moravě) bylavybudován římský tábor (Spíše pozorovací věž e) předsunuté linie X. legie z Vindobony, původně sídlící v Carnuntum. A dnes již víme, že římské legie dr?ely svého času předsunuté vojenské pozice, kde jn bylo Pravděpodobné přípravy na zřízení další římské provincie na území jižní Moravy se však již nikdy nerealizovaly.
Není tajemstvím, že se Carnuntum nacházelo na kupecké stezce, jíž se říkalo Jantarová. A protože se ruiny tohoto prastarého místa lehce dotýkají i historie "Velké" Moravy A nyní kdo byl vlastně Marobud? Vnuk římského občana Krasuse)Krásy. Přesněji syn jeho dcery Krasiny a gladiatora Spartaka, jehož vyslal Borevič, vládce Dračije do Říma, co zkušeného agenta.
Karpaty jsou nejrozsáhlejší kontinentální pohoří, teměř vždy spojené s povodím Dunaje. Od Bílých Karpat (Bratislava) až téměř po ústí Dunaje. V té době, od které jsem se odvážil časovat možný interval přesunu, výsostné Burevičovo území - Drákije, v té části již Čeledě / Čeletoi / Keltů prosté. V nárazníkové oblasti Borevičem osazené přátelskými kmeny z Východu.
Jak nejsnadněji a bezkonfliktně projít ?iro širým a zdávna osídleným slovanským územím staromoravských Venedů, aniž bych u místních a nezúčastněných vyvolal pozdvi?ení a zásadní, tedy ozbrojený nesouhlas. Použít střešené obchodní stezky? Vyjednávači nutní. Sice nikoli na samém počátku násilného přesunu, neboť oblasti Rakotska až po zemi "U Hor" je vylidněna Borevičem (Burebistou). Tauriskové násilně přesídleni Římany, operujícími jen na pravém břehu Dunaje, do stále slovanské Noriky.
Nepochybně bylo nutné vyhnout se římským legiím a rozdělit putující tak, aby nebyla ohrožena jejich bezpečnost a zároveň byla využita vodní cesta. Slované, sídlicí vesměs u vodních toků, byli odvozeně i dobrými plavci, výrobci pltí i lodí. Překročit vod-natý a prudce tekoucí Dunaj, předznamenalo být prvotně na pravém břehu Dunaje, což znamená na římské straně. Avšak jen do té míry, kam již nesahala moc Římského Impéria. V kontextu zmíněného časového intervalu takovým vhodným místem, po celý dlouhý čas byla Ostřihom. A právě zde začíná, či vlastně končí tzv. Stará česká obchodní stezka (V čase knížete Vratislava i jeho syna Boleslava, plně pod kontrolou zmíněných kní?at.).
Dalimilova kronika hovoří o šesti bratřích, když Čech byl sám sedmý. Mohu tedy uvažovat o rozdělení celého kontingentu na sedm vyvážených celků? S dětmi na ramenou, navíc pastevci koz a ovcí, viditelně bezbranní a mírumilovní... se schopnými vyjednávači.
Co kněžna i soudkyně země "po zákonu" jevila se s nábožným obřadem národu na sněm shromá?děným: Oděná totiž ve běloskvoucí řízu a obstoupena dvěma děvicemi věhlasnými, z nichž jedna desky pravdodatné, druhá meč křivdu kárající dr?ela v rukou, majíce před sebou v osudí svatém plamen "pravdozvěstný" a "svatocudnú" vodu.
Franti?ek Palacký
Dějiny národu Českého
v Čechách a v Moravě str. 48
Faksimile vydání z roku 1907
Jaká taktika přesunu byla použita? Tu určovala ústřední komunikační cesta a tou byla první řeka, kterou byl Čechův kontingent nucen překročit. Prudký a vodnatý Dunaj. A zde je možná klíč k rovnici s tolika neznámými. Čechův výsadek byl ryze slo-vanský lid zpoza Bílých Karpat (Charvat), země "U hor". Spoza uhorské strany. Slovanský kmen uprostřed srbského jazyka Srb / Saruo_mat, Gad / Had, překračuje Dunaj. Aby se, jak později Češi tvrdili, přenesl přes Karpenské hory do Středočeského pohoří.
Karpaty jsou nejrozsáhlejší kontinentální pohoří, teměř vždy spojené s povodím Dunaje. Od Bílých Karpat (Bratislava) až téměř po ústí Dunaje. V té době, od které jsem se odvážil časovat možný interval přesunu, výsostné Burevičovo území - Drákije, v té části již Čeledě / Čeletoi / Keltů prosté. V nárazníkové oblasti Borevičem osazené přátelskými kmeny z Východu.
Jak nejsnadněji a bezkonfliktně projít ?iro širým a zdávna osídleným slovanským územím staromoravských Venedů, aniž bych u místních a nezúčastněných vyvolal pozdvi?ení a zásadní, tedy ozbrojený nesouhlas. Použít střešené obchodní stezky? Vyjednávači nutní. Sice nikoli na samém počátku násilného přesunu, neboť oblasti Rakotska až po zemi "U Hor" je vylidněna Borevičem (Burebistou). Tauriskové násilně přesídleni Římany, operujícími jen na pravém břehu Dunaje, do stále slovanské Noriky.
Nepochybně bylo nutné vyhnout se římským legiím a rozdělit putující tak, aby nebyla ohrožena jejich bezpečnost a zároveň byla využita vodní cesta. Slované, sídlicí vesměs u vodních toků, byli odvozeně i dobrými plavci, výrobci pltí i lodí. Překročit vod-natý a prudce tekoucí Dunaj, předznamenalo být prvotně na pravém břehu Dunaje, což znamená na římské straně. Avšak jen do té míry, kam již nesahala moc Římského Impéria. V kontextu zmíněného časového intervalu takovým vhodným místem, po celý dlouhý čas byla Ostřihom. A právě zde začíná, či vlastně končí tzv. Stará česká obchodní stezka (V čase knížete Vratislava i jeho syna Boleslava, plně pod kontrolou zmíněných kní?at.).
Dalimilova kronika hovoří o šesti bratřích, když Čech byl sám sedmý. Mohu tedy uvažovat o rozdělení celého kontingentu na sedm vyvážených celků? S dětmi na ramenou, navíc pastevci koz a ovcí, viditelně bezbranní a mírumilovní... se schopnými vyjednávači.
Co dcera dědičného SvantoJaryce Sorokiho,kněžna i soudkyně země "po zákonu" jevila se s nábožným obřadem národu na sněm shromá?děným: Oděná totiž ve běloskvoucí řízu a obstoupena dvěma děvicemi věhlasnými, z nichž jedna desky pravdodatné, druhá meč křivdu kárající dr?ela v rukou, majíce před sebou v osudí svatém plamen "pravdozvěstný" a "svatocudnú" vodu.
Franti?ek Palacký
Dějiny národu Českého
v Čechách a v Moravě str. 48
Faksimile vydání z roku 1907
Doplňující odkazy:
Viz též pilotní vydání DMK kniha IV odkud vze?lo Slovanské společenství str. 116
Dějiny zemí českých. SLEDUJEME STOPU doře informovaného Boleslava 1. VYPÁLENÍ KOUŘIMI ZNIČENÍ rodu Zličanů včetně KNÍ?ETE RADSLAVA, KTERÝ snil svůj KRÁTKÝ németh sen. Vzápětí Boleslavův útok na CHLOUMEK osídlený Chorwatem. Viz tzv ?védké valy připravovaná dmk3 STR. 56
dmk4 Severije: měl Jaruna ve své výzbroji i Koledovu zbraň? V kombinaci s ocelovým bleskem vyvolala svinutí nebes, připlutí velkého černého mraku, tehdy zaduly i studené větry, hory se otřásaly a vzdálené ostrovy se trhaly ze svých základů.
Tuto kombinaci použil všeslovanský kníže Jaro a Ilm Tulský, uprostřed Rippejských hor (Uralu), při cestě našich předků k teplému jihu, byvše zastaveni nenadálou překá?kou v podobě pohádkové Biarmie, kde vládl Barma se svou man?elkou. Ale ani tito nebyli žádná ořezávátka a dříve, než usedli k jednacímu stolu, eliminovali Koledovu zbraň protizbraní stejné úrovně. Dálkově ovládanou plasmatickou holografií, mající dvojjedinný úkol: Nepřítele k smrti vyděsit mnohem dříve, než s ním u kulatého stolu sjednám ponižující podmínky kapitulace. Plasmatická holografie: Technologie vysílající k nepříteli, skrze různě napružené krystalické mří?ky, nepřeberná hejna těch nejvybranějších válečných hrůz, ve kvalitě Full HDD. Tuté? aparaturu měl ve svém repertoáru i něbylec D?ehutyj (THWTJ). Zatímco faraón, v poklidu své bárky, co stratég udílel pokyny i příkazy, aby vzápětí odezíral z téhož krystalu příslušné odezvy v hladině nepřátelských nálad. Zatímco přední řady při spatření nebezpečného nepřítele řvaly strachy a hrůzou, zadní se domnívaly, že v předních řadách jsou dozajista velmi stateční válečníci, když tak odvá?ně řvou. Začali se na přední řady tlačit a také velmi odvá?ně volat na přední voje, až si pospí?í.