Slovanské védy

Autor: Zdeněk Patrick <smitmajer.z(at)seznam.cz>, Téma: Země zlaté hvězdy Margity 1. díl, Vydáno dne: 13. 12. 2016

S J B E R J A
CЬ_Б ъ р ь я
. . . B o r e a

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha Tvůrce. Vše povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, neboť Slovo bylo svobodně projevenou myšlenkou...



aneb, proč by chtěli zakázat vyprávět české národní pohádky dětem

©Zdeněk Patrick, Praha 2016

Na samém vrcholku hory Maru, nejvyšší hoře nejzazší Severije / Hyper_Boreje, nad níž je zavěšena hvězda Sedaja (Severka / Polárka), sídlí sám vládce času a hybatel Svarogova kola dějin, Koleda / Koljada Коляда. Syn Máji Nijevny Zlatogorky a Perunice Dažboga. Na té posvatné hoře, kde i čas plyne odlišně od našeho, plane věčný oheň, kolem něhož v kruhu sedí dvanácte inspirativnách duchů, dvanácte měsíčků, ovládajících jednotlivý čas i jednotlivá roční období.

Zatím, co se hvězdné nebe nad horou Maru / Ma_Ra, kolem pevně ustavené osy, otočí jednou za 25900 let (Svarogovo kolo): 360 stupňů (velký Sar) => 7,2 let vládce času Koledy, na Zemi uběhne 72 let, tedy polovina lidského Konu (Životního okruhu, jenž v součtu činí 144 let).

A jsme u české národní pohádky o poslušné a pracovité MARU_šce, zlé sestře Holaně, jindy Mahuleně, která si kázala přinést z čarovné hory MARU, fialky, jahody a maliny. Z míst, kde sídlil vládce času Koleda, syn DajBoha a Máji Zlatogorky. Tentýž Koleda, jenž otáčí Svarogovým kolem dějin. Z pohádky, jejiž kořeny jsou však starší 40 000 let.

Zatím co mnozí zapisovali svá fiktivní vítězství do kamene, zlata i bláta, Slované / Rassa / Vindones / Vinedi viděli budoucnost ve svých dětech, neobroušených briliantech, o které se s nimi podělila Matka Země. Aniž kdy musely nést břímě otců, přenášely skupiny hrajících si dětí, v čase planetární katastrofy, slovanské védy v podobě nádherných vyprávění o dobru a zlu, o technologiích starého světa, který i skrze české národní pohádky nezmizel v beznaději.

LOMONOSŮV PODMOŘSKÝ HŘBET

podle zahraničních pramenů přeložil a upravil ©Zdeněk Patrick, Praha 2016

V srpnu roku 2004 mezinárodní vědecká skupina zavítala do Ledového oceánu, aby prozkoumala dno, přesněji někdejší Sluneční / Svarogův ostrov, jenž je znám světu spíše skrze Lomonosův hřbet, ležící v hloubce 1200 metrů pod současnou hladinou, tedy v úrovni vrcholků nejvyšších hor Slunečního ostrova Alatyr, jež se tyčily nad hladinou někdejšího Bílého moře až do výše více jak 1800 metrů. Cílem vědecké výpravy bylo získat vzorky podloží z období před 55 miliony. 16 států, tři ledoborce: Norský (Vidar Viking s vrtací soupravou), švédský (Oden) a Ruský (Sovětský Sojuz s vrtacím platem) zahájilo v souladu s programem podvodních vrtů (Arctic Coring Expedition / ACEX), aby ze získaných vzorků bylo určeno nejen stáří podmořského hřbetu, a ze získaného fosilního sedimentu teploty klimatických změn, jimiž byly usazeniny vystaveny. Expedice si ověřila skutečnost, že ,do vzdálenosti 55 milionů let teploty pod povrchem dna někdejšího ostrovav v Bílém moři (v Arktickém Ledovém oceánu) byly kdysi vhodné pro růst květeny.

Vědci oznámili, že sediment byl svého času vystaven průměrným teplotám 20˚C, což v porovnání se současnou teplotou – 1,5˚C hovoří ve prospěch květeny a navíc potvrzuje naše úvahy o subtropickém klimatu, jež bylo navíc ovlivněno přímořskými kontinentálními teplotami. Bereme na vědomí ideo_vědecké stáří Lomonosova podmořského hřbetu za platný orientační intervenční bod, jenž sice souhlasně pokyvuje nejen ke stáří vltavínů, ale i k období ideo_vědeckého zalednění Ant_arktidy, možného protějšku Severije / Hyperboreje, Země Antů, na konci světa – Antlánie. Avšak byla-li v té době jaká, aniž jsme ochotni uvažovat současný stav zalednění i její současnou polohu ideo_vědeckým časováním 55 milionů let, které sice sahá až k samým počátkům obnovy Země, po nestvůrném zničení téměř veškerého života na Zemi údajným pádem obřího kosmického tělesa do dnešního Mexického zálivu, jehož aktivací, v souladu s mayskými legendami kmene Kvíčů, podezříváme pány Ahauvy zpoza podsvětní Xibalby (Šibalby) a Srdce nebes U_Kux_Kax (U Kuš Kaš) Huracana. Možná v čase zažehnutí druhého Slunce - Utu a proměnou, kterou Slované označují "Pra" / Pradávno viděné zákony Universa, neboli Pravi_ dané, neboli Pravda...

Michail Vasiljevič Lomonosov

Lomonosův hřbet, nazvaný na počest ruského vědce a genia Michaila Vasilijeviče Lomonosova, jenž jako první inicializoval skrze pruskou šlechtičnu, budoucí ruskou carevnu Kateřinu Velikou, tajnou výpravu do Ledového oceánu s cílem nalézt Zlatý, či Sluneční ostrov Severije, kde se lidé dožívali, skrze zvláštní elixír mládí, nezvykle vysokého věku, aniž podléhali nemocem. A těžce ranění, neřku-li již zhola mrtví, zcelováni mrtvou vodou a ve zvláštních studních frekvencemi a masážemi živé vody opět oživováni. A nekupte to, jste-li mocnou, leč výhledově stárnoucí krasavicí a tušíte, že i zasvěcenci Temnot, Karl der Grosse, či uhnilá větev starověrectví Jindra der Fogelsteler a naposledy i Adolf Hitler, by také rádi pro své banskterské páníčky ukrojili z bohatého slovanského koláče.

Lomonosův hřbet, vrcholky horstva Zlatého (Slunečního, či Svarogoava) ostrova, se nalézá cca 1200 metrů pod hladinou severního ledového oceánu. Táhne se k současnému severnímu pólu, od něhož je necelých 230 km vzdálen. Jedná se prastarý útvar z doby před 55 miliony let, jehož hledáním byl velitel tajné arktické výpravy carevnou pověřen instrukcemi v zapečetěném dopise. Tento podmořský útvar byl totiž, jak již řečeno, někdejší součástí Seberije / Hyper_ Boreje, ke které se váží mnohé slovanské, převážně však ruské legendy.

Zde svého času, ve zlatém městě bílých vědoucích bohů přebývala i gospoda od dvou Slunců (Sirius A; Sirius B), která nalezla mezi našimi předky asyl a zanechala vzpomínku, co symbol Hvězdoslavy, hvězdy všech roduvěrných Slávů: Princezny se zlatou hvězdou na čele. Zlaté šesticípé hvězdy všech českých Slávů, jež v bitvách chránila čákry Solar plexus a jež v modrém poli zářila i na gonfanonu Sv. Václava. Českého knížete a jediného dědice České Země a Svantovida, jehož Svaté světlo nám svítí i v těch nejbědnějších časech.

Poznámky pod čarou:

Ra / životný, pln energie
Re / totéž co Ra / Koptové vyslovují Hrej
JaRa / Ja Jarylo / dŽarilo, životný a zařící, pln sluneční pohody energie které mám dost / Ra_dost
Ma_Ra / Prs Matky Zemlji plný životní energie
Ma_Russia / Ma_Ru_ška. Matka Rusých, Prusých, Bílých, Čistých, Rassa
Holana báječná bytost sídlící na Holi (na vrcholu Homole) maželka Strýboga. Též Mahulena.
Strybog - Vládce větru, bytem v Dmiechle / Miechle
Macecha, nevlastní matka Marušky, zřejmě pani Morana Svarogovna
Princezna / Perunica - dcera Peruna – Lada Terja z E_setu, Altyn Gorodu / Zlatého města bílých bohů / Bhaša Nagara.
Princ / Perunic – syn Peruna – Tarch, Dažbog, bájný všeslovanský kníže JaRa Rudé slunéčko, též Jarylo, Džarilo, Žarilo
Děd Vševěd se zlatými vlasy: Zlatovlasý archanděl Pěrun, nesmiřitelný vymahatel Pravi silou vojenské moci...
Prav / být Prav ve významu v Pravdě Spravedlivý (Český národ i Jan Žižka byl Prav a dodnes je Prav, se všemi faktory z téhož vyplývajícími.)
Parvati / matka země světlých , v překladu Horská / Garvati, manželka Šivy Dévanagarí (z města bílých bohů)
Kálí / Bohyně Temných sil vyžadujících si krvavé oběti
Kon okruh Pravi v Javi, viz české koná, vý_kon, to co bylo mimo slovanský kon za_konem, byl úkon proti slovanskému vnímání práva.