ТЄРЯ - Terja, Matka vší Zemlji...

Snad již není ďábelsky vymítanou utajovanou skutečností, že každý zvolený český kníže, po osedlání knížecího stolce, promlouval k dvojímu českému lidu těmito dvěma jazyky: starorusky / staročesky a srbomoravsky.

... --.. -

©Zdeněk Patrick, Praha 2014

Maje nižádných důkazů, mám i to za téměř jisté, že mi již nepomůže ani esej (literarní forma otevřená názorovému střetu autora se čtenářem), aniž jiná, důmyslně svěcená voda. Snad proto, že mám stále na paměti jedinečnost slovanské topografie naší vlasti, která trvale upomíná naší neobyčejnou minulost, která ani zdaleka nezačala až v pozdním čase christianizace.

Jak jsem již mnohokrát potvrdil: Jsem křesťan a v žádném případě nehodlám zaměnit víru svých rodičů, aniž svých prapředků. Abych i ctil druhé přikázání:

Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl (skrze rodný a mateřský jazyk svůj. Cti a ochraňuj víru i rodnou zemi svých předků a věz, že pocházíš z velké rodiny nejpůvodnějších obyvatel Velké Venetie (Věnécije / v rámci tisíciletého překrucování dějin účelově vydrmolené na Jevropu).

Rozpomeň se, že jsi především lidská bytost, až tě fasch_zeměškůdci a trockističtí lži_laskoidé, co nevhodnou matrici multi_kulti asimilace, poženou na nová krvavá jatka u Stalingradu, že pocházíš ze stejného rodu, jako jeho obránci. Pocházíš totiž z potomků božských předků Severie (Da Arije / Hyper Boreje) a neoddělitelně patříš k slavnému lidu Windones / Venedů / Slovanů / Rassjaninů a Čeldoj, jejichž vyspělé společenství bylo ustaveno v časech dávnějších, než dávných. V dobách, kam ustrašené oko Naučené nevědomosti ideo historie odmítá, prý jednou provždy, pohlédnout.

Hovořím o společenství, které dodnes vyrůstá ze stejných kořenů. O slovanském lidu společného národopisu (etnografie) a neobyčejné, neboť ojedinělé lidové slovesnosti. Vzájemně se doplňujícími legendami i bájemi. Hovořím o společenství jednotného jazyka Lingua Slavica, jednotného Právi, Javi a Navi.

Cizí čtveráky, přikazující nám, opět a opět, radostně poskakovat v neobyčejně vylhané protislovanské taškařici, navíc žádající si k svému pochablému povyražení i jiné, zde nikdy před tím slýchané vylomeniny, si dovolím upozornit, že tak činí s plným vědomím své licoměrnosti. Vždy na úkor našich posvátných národních zájmů a navíc ve staroslavné slovanské zemi:

Český národ byl vytvořen slovanským lidem (Čeledí / Čeledoj) dvojího jazyka: Ruského (velmi blízkého staročeštině) a jazyka srbomoravského (Jenž byl nejen inspirací Staroslověnštiny, ale i vzorem Jazyku českému Moravských bratří v nádherné Bibli Kralické. Jazyku barvitému, bohatému, košatému a hlavně pružnému, jenž je natolik blízký našim srdcím, že se stal podstatou současného Jazyka českého. Aniž bych si nechal temnými a nesličnými, bůhví odkud pošlými duchody, přikazovat nehovořit rusky, kdy se mi jen zachce.

Snad již není ďábelsky vymítanou utajovanou skutečností, že každý zvolený český kníže, po osedlání knížecího stolce, promlouval k českému lidu těmito dvěma jazyky: starorusky / staročesky a srbomoravsky. (Viz povolební řeč českého knížete Břetislava k dvojímu lidu. Ano, i jednostejné Nomen Omen synů hrdé české kněžny Drahomíry:

Václav (po dědovy od Věrli (Berlína) Vjačeslavovi: Viac_slavy - Viacej_Slávy a Boleslav / Bolee_Slávy. Bolee (rusky) - Viacej_Slávy). Což je vlastně totéž - Více Slávy (Slovanů).

Jak ostatně vyplývá z mnohých studií, rozsáhlá území i významné kopce Velké Venetije, tedy i v naší rodné zemi, byla slovanskými rody prvotně zasvěcena bájnému knížeti Jarovi (Jaro, Jura, Jarylo / Žarilo) Rudému Slunéčku, který po planetární katastrofě, ze dne 1. května 20 350 př. n. l., věnoval veškeré své úsilí i um k záchraně našich předků, aby celé rody vyvedl podél Ripejských hor (Uralu) z jisté mrazivé záhuby. Syn Titánky Lety (Latony), Jaro drakobijce se stal pro Windones, Venedy / Slovany natolik posvátnou legendou, že byl později transformován do podoby Sv. Jiří a jako takový se stal i patronem Rossije.

Bronzovou sochu, co symboliku sv. Jiří (Jary), umístil stavitel, architekt a mystik Josip Plečnik na čestném místě hradního nádvoří Pražského hradu.

Sláva předkům našim, kteří nám skrze věky i velmi těžké časy zachovali naší rodovou paměť.

Jak jsem již stručně popsal zde (Kyjar IV a Goluň v Čechách?) , výraznou postavou pro všechny Slávy, se stal i Jarův potomek Jaruna Arij, jenž je záveň i praotcem bojovného kmene Čechů (Dětí Čel pradavných věků), pocházejících, podobně jako Arij Rossjané, z nejzašího rodu Pěrunice Dažboga (Daj_boha, Boh_dala) a jeho třetí ženy Dživy (Jevy (čti živy).

Zatímco jiné oblasti byly zasvěcené Mare / Maře / Moraně. Druhé ženě Pěrunice Dažboga a zároveň matce některých slovanských rodů a národů. Symbol Mary a sídlo Morany - Venuše (Jitřenky a Večernice) se stal, po další planetární katastrofě vyvolané unikátními vetřelci (Kostěji, Gostěji, čili "Kostrouny, též Smrťáky.), v časovém intervalu cca 10 463 / cca 4 200 př. n. l., symbolem neodvolatelného zmaru a smrti. Leč... V Českých zemích i části staré Moravy (Slovensku) symbolem posvátné úcty.

Viz někdejší Idol Mary / Morany na slovanském pohřebišti v Praze (Na Morani a Knížecí hrobce), které zvláštní přišelci neslovanského jazyka, nejen co pohřebiště nevlídně zneuctili, aby i popel našich slovanských předků vniveč rozházeli a jejich kosti posměšně do Vltavy metali.

A již se oklikami blížím vzdálenějšímu věku (cca 40 000 - 38 000 př. n. l.) z nejvýrazněji vyčnívajícím Pěrunem / Opeřeným vymahatelem univerzálního / slovanského Právi i vojenskou silou mocí.

Leč... Ani tato vzdálená doba, ani zdaleka není časem letecké bitvy HAЃI_БОР HADÍ_BITVY, kdy se tavily i skály v Gor Raetií (Šumavě, Gabretii). V časech legendární panovnice všech Windones / Rossjanů / Venedů / Slávů i původního lidu Čeldoj: "Lady Adži", jejíž sídlo se nacházelo v ПРА_ AЃI (ПРА: Pradávná AЃЖА čti, PRA _ADŽA). V PRA_dávném domu AGI, na jejíž památku nechala česká kněžna Libuše, po matce z prastarého rodu Arij Nýsanů, vystavěný grad pojmenovat Pra_Aga / Per Adža. A protože domorodci lid dvojí, pro glagoláše Praga, pro hlaholáše Praha.

© Zdeněk Patrick, Praha 1994

PRA HA (PRANA - DUŠE Lady AGY / JADŽI)

PRA GUE

PRA GA

PRA G

PRA JA

PRA DŽA

ПРА ЃЖА

ПРА AЃA

ПРА AЃЖА čti (PRA _ADŽA)

PRA značí pradávný, viz PRA_VI. Pradávno viděné univerzální všeslovanské Právo. Odvozeně: Pravý, po Právu (poprava), spraviti, praviti, pravítělstvo (dle práva rovný mezi rovnými) - praví_tko, Prav_Da atd... HAЃI_БОР / Hadí bitva pradavných časů Gospody dvou Sluncův (Paní od dvou Slunců, nalézající útočiště mezi našimi předky, co rusovlasá Lada, hvězda všech Slávů - Hviezdoslava. Aby ji naši předkové ukryli i do pohádky: Princezna (Pěrunica) se zlatou hvězdou na čele.

Symbol Siria, někdejší domoviny rusovlasé Lady? Zákrytně Zlaté hvězdy "Margity".

Takže o čem vlastně hovoří krásné slovanské jméno "Lada"? Čeští Slávové tak skrze Nomen Omen vyjadřují souměrný lad ženské vnější i vnitřní krásy, aby tím i vyjádřili své pocity k "ženě" hodné zvláštního obdivu.

Lad_da / ladnost_daná, laditi, ladno, sou_lad (harmonie), K_ladnu (směřovati k souladu), odvozeně: "ná_lada", též odvozený pojem: "ne_soulad", neladiti, nelad... atd.

Ano, Gospoda rusovlasá Lada od dvou Slunců se těžila tak velké oblibě, zejména u českých Slávů. až tak, že se pro ně navždy stala nejen Hvězdou všech Slávů, Hviezdoslavou, Perunicí (princeznou, dcerou Pěruna). pohádkovou princeznou se zlatou hvězdou na čele, aby se její zlatá šesticípá hvězda navždy stala (alespoň do časů temnot pobělohorských) ryze českým národním symbolem, jenž se objevoval nejen, co zlaté přezky slovanských knížat, či na gonfanonu sv. Václava, ale i na erbech českých měst. A protože společně s rohem hojnosti a stříbrným srpkem Měsíce, domnívám se, v této pracovní verzi, či eseji, že Gospoda od dvou Slunců je zároveň dcerou Lietavy, paní a Titánky Léty z E setu (Altyn Gorodu, Zlatého města Bohů, viz Bhaša Nagara) ležící v Severiji, Da Ariji, Hyper Boreji. Odvozeně rodnou sestrou Jary (Vyšného Dažboga), tedy i rusovlasou Terjou / Tarou z cyklu Slovanská epopej od Alfonse Muchy. Touže Terjou a Tarou, či Ladou, matkou mudřece Koledy ((Коляды) jejíž znamení: všeslovanský symbol Җ (sanskrt Jivat, čti Dživat, česky život) předznamenává být matkou všech roduvěrných, tedy i českých Slávů.

Alfons Mucha: detail obrazu Slovanská epopej Terja, Viera, Čistota

ТЄРЯ - Terja, Máti vší Zemlji, kterou lze vnímat i jako Svaté Světlo Neposkvrněného početí Ježíškova, v němž žádné tmy tmoucí není. až na věky naše, společně se Svatým Světlem Václavem, jediným a pravým dědicem České země, naše jedinečná Naděje. Až do skonání věků...

Poznámky pod čarou:

Koleda (Коляда)

Ko_ zrozený

Ko_ Lady, zrozený z Lady dne 21. prosince, v den zimního slunovratu, jehož zrození bylo českými Slávy oslavováno tanci a koledami.

AЃI_БОР, Agi / Agy_bor (čti Adži_bor, též Jadži_bor), nebo_li HAЃI_БОР / HADÍ_BITVA. Nebeská bitva s Hady? Odehrávající se v dávných časech i nad Šumavou. Vzdušná bitva vedená zbraněmi, které tavily skály i pevnosti obrů? Dnes buldozery místního satanátku, ničícími někdejší pradávné Hadí Idoly zvláštního kultu Vetřelců, vyrobené z umělého kamene?

Hadí bitva pradávných časů Gospody od dvou Sluncův (Paní od dvou Slunců), jejíž pravděpodobný zlatý idol stával v místech domu a hospody "U dvou slunců" - Ostruhová, dnes Nerudova ulice č. 47/233, Malá Strana. Paní / Gospoda (čti Gaspadá), rusovlasá Lada z českých pohádek, prchající před unikátními Vetřelci (Kostrouny a hadími Drakony)? Nalézající asyl kolem Slunce Jaryly kroužící Midgard Zemi. U předků všech Slovanů.

Odkud prchající? Ze směru Siria A a Siria B, ze země Margita obíhající ve sluneční soustavě dvou Slunců.