Svjtič.. Svjetič, nápis starý 42 000 let?

Wandžina (Wondjina), oděná až ke kotníkům splývajícím nachovém rouchu, opět obličej bez nosu a úst. Svatozář (čelenka) z části oranžová, vnější okrově růžová (?). S nápisem starým cca 42 000 let, o kterém se domnívám, že téměř písmem, kterým psali i Foeničané a který ne_lze pozpátku číst, co "Svjtič". Svjetič je jedním ze staroslovanských inspirativních duchů vzpomínaným Velesovou knihou. S obsahem slova: Čistý, Svatý, Svanto, Svjetící (Zářící, Ohnivý, Osvícený, Svítící)... Připomínám, že naši starověrečtí předkové se vyšívali ve sviecení, svěcení, svícení sviecemi atd... (Cvět, květ, Svět, Svit, Světlo jsou slovanská slova téhož, či odvozeného významu.)

Had Časů driemy (snění) ...

©Zdeněk Patrick, Praha 2014

Jak již v minulém článku zaznamenáno, ti z Oceánie, Nové Guineji, Fidži a východní Indonesie, rozumějme: Zpoza přirozené hranice dvou světů, na rozdíl od aboriginů (a_bo_ridžinů, a_bo_ridinů), oplývají obdobnými příznaky, jako mt_DNK v sibiřské jeskyni Denisovka nalezených v pozůstatcích (zub a prst). S příslušnými příznaky odlišné vývojové větve? Homo neandertalis Denisovan.

A juž... a nemohu si pomoci... Když se již i v mém podvědomí spolehlivě zahnízdila vývojová teorie, mohu konečně i já očekávat, že jednoho krásného dne, s lehkostí nynfy, lehkovážně odhodím nejen přebytečný širák na vývojové smetiště dějin, ale i zbytněle a v neutěšeném čase konců nesourodého divokého východo západu, zcela neužitečné hyzdítko na konci krku. Lehce nahraditelné moderními věcičkami technologické singularity: Jsa navíc, co chovný dobytek, bezpečně okroužkován podkožními nosiči dat.

Kým?

Ne_vyberte si z pestré palety...

Jinými slovy: Slovní spojení "vývojová větev", jakož i sama podstata podbízejícího se čertova kopyta, z tého6 temného podniku lstivě vyčuhujícího, neboli tzv. "vývojová teorie", je zhola nečistým, neboť účelovým zaklínadlem. Připouštím, že nejsem ani milec kreativismu. A již vůbec legendy o jedinečném páru, obdařeném vyjímečně skvěle obchodovatelnou a lehce zdanitelnou položkou: Dědičným hříchem.

Není a nikdy nebylo takového zlatokopeckého dílu, jakkoliv tvrdě v tunách těženého.

Aniž mě uklidní panspermie rozsévačů, zcela náhodně, či nahodile přistávající, v ten pravý čas na TOP správném místě: Zhola pusté Zemi. Aniž bych se chtěl aktivněji podílet na teorii povyšující bezduché a navíc fyzicky strádající, neboť na konci své cesty: Mimoně. Prý Stvořitele člověka rozumně vzpřímeného, neboli "člověka moderrího, neboli utrápeného". Sami hlučně dodýchávající, neboť dobyvatelské cesty Universem určitě nejsou procházkou růžovým sadem.

Moderní člověk!

Ach... to je krásné slovo... moderní... mainstreamově vstřícné a skvěle nezávadné.

Ač příkazově stejně idiotské, jako sám "pokrok" zřídka kdy vídaného důkazu o kulatosti Země_placky.

Suše konstatuji, že tentokráte přiskákal z obráceného směru, než minule.

Stejně tak si bažím v obsahu slovního spojení "křížení lidí". Ačkoliv připomíná spíše eugeniku dobytka, či pokoutní masovou výrobu laboratorních klonů. A budu-li "při zemi", rozpomenu se i na úspěšné křížení hrachu a fazolí panem Johanem G. Mendelem, bádajícím si v poklidu klášterních zahrad nad zákony dědičnosti. Odvozeně nelze nevzpomenout pokoutní genetické inženýrství z konce technologické singularity, či biosyntetické nosiče o několik tříd vyšších duchů, které se z M51, ale i skrze Inet, přihrnou, jak velká voda zátopové vlny HAARP "Train efektu", aby se skrze dogmatické téze o klimatických změnách, vhodně nasílených o oteplování planety, společně se svým Luciferem a příslušnými infiltracemi vlád, zmocnili skrze NWO nadvlády nad matičkou Zemí. S tvůrčí fašistickou vizí zlikvidovat, co nejdříve Rusko. Následně i zbývající miliardy nadbytečných domorodců. Viz notoricky známý, Inetem neustále kolující, snový příběh -Tvůrci křídel? ("Wing Makers").

Jsem též velmi nadšen i s obecně šířeným bludem, že černé i hnědé lidské bytosti jsou proto tak černé a hnědé, protože se příliš vystavují žáru tropického Slunce. Ty žluté a červené o mnoho méně a fujtajblově bílé již zhola vůbec. Ačkoliv samy přísně vymezené markery (příznaky) DNK, ale i oblasti výskytu druhů (černí v Africe, rudí v jihoamerických horách, hnědí v Polynesii, žlutí ve východní Asii) vykazují spíše příznaky možného výsadku z vnějších prostor. V souladu s dochovanými legendami!

A nyní si již snad můžeme povyprávět o hlavním poznatku výzkumného teamu:

Australští aborigini (aboridžinové, aboridinové) nemají ani špetku DNK denisovanů, aby za "nepřekročitelnou" linií, jež je dána přirozenou hranicí mezi dvěma zemskými deskami "bezpečně" (již pěknou řádku milionů let) oddělujícími faunu Austrálie od ostatního světa. Svět vačnatců a aboriginců, jenž je více než 50 000 let i jejich domovem. Lidu s pravděpodobně stejným Y_chromozómem, jako nejstarší známá Y_DNK Hs (Y, Adam), či mt_DNK Hs... Na rozdíl od fauny a lidu při druhé straně přirozené bariery: placentální tvorové, homo neandertalis scholastikus, kromaňonci a denisované. Představitelé nového typu vyspělejšího druhu neandertálce s tří procentní účastí DNK aboriginců.Viz Papua - Nová Guineja, Fidži, východní Indonesie a Oceánie.

Je zde však hned celá kopa rozporů.

Popovídám o těch méně důležitých:

Lze předpokládat, že rok neobyčejných setkání dvou, či možná i tří různých genofondů, proběhl někdy v časovém intervalu (prý nasilující velké doby ledové a cca 30% pokrytím, aniž řečeno kde), cca kolem 63 000 až 40 000 př. n. l. K setkání došlo kdesi poblíž Indonesie. Možná směrem k Ačehu, či Cejlonu (Šrí Lanky).

I vyrazil jsem si po dlouhé době, stižen pocity přílišného přebytku přesnějších podkladů o DNK neandertálců, ale i v zájmu upřesnění svého náhledu na tuto, ještě nedávno slepou větev homo, na eupedii.com: Bohužel marně. Zmatené časování v neuceleném náhledu. Navíc politikum poplatné moderním směrům zvláštní logiky současného světa. až tak, že se slovanské pohádky a dochovaná mytologie zdají být, při srovnání s některými utěšenými ideo vědeckými zaklínadly, o poznání zajímavější a ucelenější.

Co jsem vlastně ne_očekával? Dovolím si, dříve než se vrhnu na denisovanku, vyslovit několik poznámek velice nevalné úrovně:

1)Jestliže se mt_DNK v altajské jeskyni nalezených artefaktů týkají třech rozdílných koncepcí genetického vybavení tuzemského původu: neandrtalce, denisovana a člověka "moudrého", ne_očekával bych jistou míru vyšší sdílnosti borců zabývajících se, prý na vysoké vědecké úrovni, tímto výzkumem?

2)Vlasy, oči, pokožka neandertálců: Vlasy prý rýšavé, oči hnědé, pokožka hnědá, hlasivky neuzpůsobené řeči. Vyspělé nadočnicové oblouky, nos dostatečně mohutný, aby předehříval glaxiální mráz nejisté Velké doby ledové. Neuspořádané tlupy typický chlupatých "lovců mamutů", pravá příčina vyhubení mamutů? Jakkoliv energeticky nedostižné svaté přání ideo_vědců, vysoko poskakující i nad nad silami zmíněných tlup.

3)Je pro mne tajemstvím, proč nejsou uvažovány a porovnávány nalezené kosti pohřbu vyspělejší formy neandrtálce typu Šanidar. Aniž kdokoliv z učených a moudrých specialistů alespoň naznačil DNK, či mt_DNK, tohoto vyspělejšího druhu, jenž vývojově překročil i pozdější klasický druh tvora neandertalis. Aniž se pracovní kolektiv výzkumníků obtěžoval poměřováním (komparací) typu Šanidar v. neandertalis v. denisovan v. kromaňonec.

4)Nalezený zub denisovanky: prý zub "moudrosti" nepřímo upřesňuje stáří své někdejší majitelky (17 až 24 let. U některých jedinců i výše, či vůbec.). Svá svědectví o mt_DNK rozsévače a mt_DNK matky vydal prý rovněž i část prstu dívenky (Druhý, později nalezený zub, s prvním nálezem geneticky nesouvisí.). Přesnější data o DNK jedině v systémem "vycucej si z prstu sám"?

Další mohutnou záhadou, chystající nejedno, možná z největších překvapení, je nepochybně mytologický Věk snění, v němž se, dle stále živé lidové slovesnosti, australští abogirinci nacházeli v časovém intervalu 80 000 - 40 000 př. n. l. (20 350 př. n. l. konec "Starého světa"). Navíc, velmi natěšen se prozatím místo na denisovanku vrhám na "Aboriginal Dreamtime stories, the Time of Wandjinas". Mytologický příběh australských aboriginů odehrávající se v podivném "Čase snění". V dobách Tvoření světa a příchodu tří bohyň - Wangin (Vandjin, Vandžin). V časovém intervalu... považte jen... v podbízivém časování 80 000 - 50 000 př. n. l. kdy konečně předci aboriginů dorazili do Austrálie. Když výchozím bodem, i podle EU studie DNK (eupedia.com), musel být africký kontinent.

Odborníci na australské domorodce říkají (nebyl jsem u toho), že lidová slovesnost i národopis původních domorodých Australanů (aboriginců) je dodnes, ačkoliv cíleně hubeni a vysilováni, stále živá. až natolik, že současní kmenoví zasvěcenci doplňují neobyčejné jeskynní malby, které nemají obdoby a dovolím si poznamenat, že i mnohdy i nejstarší, kdy nalezené. Obsahově i formou nad poměry a ustálené chápání souvislostí:

Co se vlastně skrývá za označením Věk dřímoty (snění) jenž je vzpomínán australskými aboriginci:

Měl to být věk virtuálních pocitů melodických frekvencí vyplývajících z tvořivého díla nově příchozích Wandin (Wondin, Wondjin, Wandžin)?

Kdy se tak stalo?

Odvážní pesimisté hovoří o věku před 176 000 lety, méně odvážní 65 000 př. n. l. Nejstarší jeskynní malby domorodců, hovoří o době 48 000 př. n. l.

Ústně předávaná legenda vypraví, že se domorodé kmeny pohybovaly v bludném kruhu snového virtuálního tvoření světa božskou melodií, na jejíž podobě se podílely tři božské Wandžíny (Wandjiny). Ačkoliv grafická představa domorodců měla podobu hada v rozšířující se spirále, obklopující, očividně chránící lidskou bytost. Někde v databázi mám i nádhernou fotku, bohužel neznámého autora:

Jeskyně s kresbami starými (dle rozboru barev s jistým podílem lidské krve) až 42 000 let. Jejich vznik je odvozeně i v časovém intervenčním bodu souhlasí, nejen s realizací ochranného kruhu a třetím příchodem Pěrunových vojů, ale i se stářím nalezených artefaktů v Denisovce.

Wandžiny / Wandjiny přišly z nebes, jako duchové z mraků. Vlastně z Mléčné dráhy. Stalo se tak na počátku Času snění (dřímot), aby obnovily, či nově utvořily Zemi a daly veškerému dění a konání aboriginců smysluplný směr. Když však pohlédly dolů, uvědomily si velikost úkolu a vrátily se domů, aby přivedly více Wandžin / Wandjin / Wangin. Vrátily se, aby pomocí melodického nápěvu pocházející snad z hada "Času dřímot" počaly tvořit a učit lid o smysluplnosti života. Staly se bohy a Tvůrci aboriginců. Po nějakém čase Wandžiny / Wandjiny / Wanginy zmizely. Odešly zpět do své Země, kde žily ze základů vodního pramene (zdroje), jak naznačují některé z jeskynních maleb v Kimbrley. Tam vytvářely nová dětská semena, která byla nahlížena, co sama podstata veškerého lidského života. Jiné Wandjiny se vrátily na noční oblohu a mohou být spatřeny, jako jasně svítící a kolem Země pohybující se světla. Lid aboriginů (aboridžinů) věří, že po čase se Wandjiny / Wandjiny / Wanginy vrací zkontrolovat vše, co se kdy na Zemi, na obloze i v mořích přihodilo. Ale jak říkám nebyl jsem, u toho.

Země, kterou ovládly příchozí Wandžíny / Wandjiny / Wanginy obývaly kmeny Worora, Ngarinyi a Wunumbul. Zpěvem předávaná slovesnost domorodců byla doplněna i o nejstarší figurativní skalní kresby, z nichž ty nejdivočejší a nejstarší (40 000 let) znázorňující Wandžínu ve splývavém, tvora s bílou tváří bez nosu i úst, mající široké černé oči velikosti slunečních brýlí a hlavu obklopenou "svatozáří" ve tvaru helmy, která v čase potřeby vystřelovala paprsek. Ten pak při zasažení způsobil okamžité vyřazení možného nepřítele z provozu. Stejně tak, působily i krátké hůlky v rukách Wandžin / Wandjin. Slovně předávaná tradice hovoří i o jejich schopnostech ovládat blesky, bouře i vodní přívaly vod.

Nelze nevzpomenout několika metrovou malbu v jeskyni Glenelg River (v horách Kimberley), kterou v překreslené verzi pro nás zpřístupnil poprvé pan Erich von Däniken (Setba z Vesmíru). Znázorňuje Wandžinu až ke kotníkům splývajícím nachovém hábitu, opět obličej bez nosu a úst. Svatozář z části připomínající oranžovou, vnějšíí okrově růžová (?). S nápisem starým cca 42 000 let, o kterém se domnívám, že čtený pozpátku zní Svjtič. Svjetič je jedním ze staroslovanských inspirativních duchů vzpomínaný Velesovou knihou a jeho význam je: Čistý, Svatý, Svanto, Svjetící (Zářící, Ohnivý, Osvícený, Svítící)... Připomínám, že naši starověrečtí předkové se vyšívali ve sviecení, svěcení, svícení sviecemi atd... (Cvět, květ, Svět, Svit, Světlo jsou slovanská slova téhož, či odvozeného významu.)

Písmo staré 42 000 let? Na nápis i část kresby v nachové barvě byla použita směs hlinky a krve. Nápis nemohl být dodatečně vyroben.

Nelze nevzpomenout i skalní kresbu "Bratří blesku" (Bratři hromu) znázorňující bytosti nikoli nepodobné šedivcům. Bránily snad Wandžíny / Wandjiny / Wanginy domorodý lid a hranice jimi chráněného rozsáhlého území (cca 200 000 km čtverečních) právě před nevítanými vetřelci?

Kdy sestoupily Wandjiny / Wandžiny / Wanginy na Zem? Poprvé prý před 176 000 lety. Aboriginci opustili jih Afriky před cca 65 000 lety, aby do Austrálie dorazili před 50 000 roky.

Poznámky pod čarou

150 000 let - Neandrtálci typu Šanidar / "Shanidar" Ač je to neuvěřitelné, první neandrtálec, jenž se na této planetě "objevil", se (svým způsobem) opět jaksi vymykal "vývojové teorii. Byl vyspělejší než pozdější druh a podobal se nám více, než by mohlo být milé "klasickému" neandrtalci z let mnohem, mnohem pozdějších.

Cca 50 000 let

Do téhož období lze zařadit historicky první vědecky zdokumentovaný pohřeb neandrtálce typu "Shanidar". Byl položen na větvích a zasypán bylinami. Jiné kosterní pozůstatky Šanidar_1 (Shanidar/1) nesly stopy těžkých poranění, ale i ošetření. Panuje domněnka, že jedna jeho paže byla hladce amputována. Prozatím se však nenalezl odpovídající neandertálský chirurg. 35 000 let - časování velmi obecné: vymření neandrtálců po meči i po přeslici.

Zdroj: Aboriginal Dreamtime stories, the Time of Wandjinas

Jiné:

https://www.ancient-origins.net/human-origins-folklore/mysterious-aboriginal-rock-art-wandjinas-extraterrestrial-or-not-00701