Žaluji...

Přeji všem, kteří nejsou až tak zvědaví, co jsem vložil do následujícího článku, klidné prožití svátků, do roku 2014 pevné zdraví, dostatek odolnosti, pohodu, velký příděl předvídavosti i štěstí a mnohé z toho mála, které bychom ve svém snění tak rádi rozdali svým blízkým. Prosím příjměte i mé poděkování za Vaši toleranci k mé názorové rovině i současné neuspořádanosti článků v čase.

Jak jsem slíbil oříšku z naší zahrady:

Žaluji... Pane!

Je to pět let, co náš nádherně plodící mladičký ořech dokořán otevřel oči (prosím povšimněte si), aby pohlédl do ztemnělého světa, který jej, v čase systémově vypouštěných chemtrails, připravil, během jedné hodiny... opakuji... během jedné hodiny, o všechny zelené lístky a kvítka, aby od té doby, spoře oděn neduživými lístky, neurodil ani jediný oříšek. Stalo se tak za doprovodného mektání mediálního borce, že přízemní mrazíky zničily veškerou úrodu šedé ekonomiky.

Přízemní mrazíky?

Na teploměru bylo právě 10 stupňů Celsia, když společně s holým oříškem uhnila veškerá vinná réva, angrešt, meruňky i rajčata. Zmizelo i zpěvné ptactvo. Abych poprvé v životě spatřil mediálně avizovanou sněžnou plíseň. Žaluji... Žaluji i jménem našeho, již léta neplodného ořechu... Žaluji na ty, kteří nás v rámci drancování rodné země, předhodili stejně lstivě, jako surově, komusi zdánlivě neadresnému, podobně, co již výše jmenovanou životně plodící floru a faunu.

Aby o to snadněji, ve zcela zvláštním režimu Pán - Otrok, prodávali své mosanto produkty za pytlíky zlata?

Bezdomovcům přeji zastavenou cirkulaci s teplotními rekordy termoklimoušů, J. M. Trepifaixlovi z Fujtaixlova hned několik mladičkých a náruživých čarodějnic, aby za blekotání kulturní fronty i ostatní duchovní bídy, nemoudře nakládajíce s českou zemí i jejím jazykem, smilníce na mrtvé kobyle Velké Lži brunátného Dagobertstanu, konečně dojeli... Přes širou Kyjevskou Rus až ke svému novému Stalingradu...

DMK Praha 2013