Budy, Vráže, Děviny a Vyšehrady...

Budy, Vráže, Vyšehrady, Děvíny, Svantobory, Sedlce i soudní pole. V rovnovážném slovanském systému Konu: Javi, Navi, Provi.

Nezávislé dějiny podivně závislé Evropy

Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick Praha 1988

Uplynuly věky a význam Bo_jarů, či Bo_janů (Bojov Arijů, Bojovníků Jary, zrozených k boji), co součásti prastarého Nýského kmenového svazu, i díky okolním tlakům, zcela vyšuměl nad hlavami našich předků a oni, Bojov Ariji, odešli dílem do Gallie, větším dílem do Navi. Tehdy bylo na bíle dni jasné, že někdejší Mark_warti (vandalijské hraniční stráže) musí být nahrazeny rovnocennými vojenskými družinami.

Ty konečně jednoho krásného dne skutečně pod Říp dorazily, v souladu se smluvně zabezpečeným počtem bojovníků, vedených legendárním "praotcem Čechem". Hned od samého počátku byla postupně obnovována nejen fortifikace země, ale mapován terén, využitelný k obraně i k potravinové soběstačnosti. Tehdy byly, co součást rovnovážné soustavy Bud, Vráží, Vyšehradů, Děvínů, Svantoborů a soudních Pěrunových polí, zakládány i stýrské Sedlce s obnoveným kultem Boga stýrů (Bohatýrů, Svantovidových obřadních bojovníků), jenž byl zřejmě obřadním kultem nově přichozích družin (cca v roce 358 - 378 n. l.).

Přičemž Turča (Turské pole), bylo nejen zcela ojedinělým ordálním bojištěm Nýšanů, odvozeně i bývalých Bojov Arijů, ale i příštích Stýrů. Bojištěm, které dalo vzniknout slovanskému slovu "turnaj" (tur_na_ja, jany, sanskrt janyati - zrozený; na turu zrozený, odvozeně tournaj, tour atd...).

Tur byl naopak válečnou podobou Svatého světla (Čistého ohnivého vidu - Svantovíta, všeslovanského hrdiny a svantogorice, jenž padl při obraně druhého Altyn gorodu, který pro naše nespoutané a divoké venedské / slovanské předky vystavěl, při vrcholu kavkazské hory Elbrus, kultovní čaroděj, či spíše myslitel a léčitel Čittovrač (rusky Kitovraz) společně s Bílým Videm.

Připomínám, že na Turči český kníže Boleslav I., bratr Václavův, uspořádal zemský sněm starověrců a novokřesťanů, na kterém byl jeho bratr kníže Václav, pod svědectvím jednoho z obřadních Stýrů, přímého svědka smrti knížete Václava, uznán starověrci za svanto (čistý a zářící, co nejjasnější oheň), s právem být pohřben ve Svantovítově svatyni, při vědomí, že novokřesťané jej mají za svého Svatého muže, který bude naopak pohřben v kostele Svatého Víta. Tedy tamtéž, kam starověrci uloží ostatky svého hrdiny. Mám zato, že tato dohoda se stala základem pro jistou náboženskou toleranci v Čechách, kterou velmi surově narušila pobělohorská běsnění římsko katolického wermachtu.

Jedinečné postavení ve jmenované rovnovážné soustavě měly rodové Budy. Zvláště ty, které si získaly věhlas svými rodovými mysliteli - kouzelníky, mezi ostatními rody a kmeny.

Ano kouzelníky, neboť každý solidně zavedený slovanský rod, či kmen v Čechách, již z dávných dob Čitto vraže (rusky Kitovraze), měl svého váženého myslitele a léčitele, jenž uměl i cosi málo kouzel. neboť velmi blízko přírodním tajemstvím.

Nejznámějšími a nejstaršími Čitto_vraži v Povltaví byl Boubínský (zbytkově zněmčen na Žita), zvaný též Vltavský a Zarja_Bara ze Slivence (Otec Záře - Sluneční korony, jež byla mytologickou podobou Pěrunovy ženy.).

Zdá se, že nad všechny Budy, měla Budeč zdávna, skrze své Čeltoj druidy i vlchevce, myslitele a kouzelné léčitele, o věhlas postaráno, aby se stala ústředním výběrovým vzdělávacím střediskem pro všechny významnější rody uctívající slovanský Kon v systému Javi, Navi, Provi.

Nejen Alois Jirásek se "domnívá", že všechny tři dcery moudrého soudce: Kaši, Teta a Libuše, strávily své útlé mládí na Budči, kdež se učily moudrosti společně s jinými pannami a jinochy svého plemene, ale i s těmi, kteří z jiných rodů sem přicházeli, jako Přemysl z rodu Stadiců? (Lemuzané přišlí z ukrajinské Aratty a Trojpolí, jeden z nejstarších, zde zdávna usedlých rodů, kmenového svazu Arij Nýsanů.).

Tento názor obecně, i díky Starým pověstem a v souznění i s osudy knížete Václava, zejména převládl.

Bylo-li tomu tak skutečně?

Z téhož jsem se snažil zmapovat slovanský systém Bud, Vráží, Vyšehradů a Děvínů. Ve své podstatě jsem vycházel ze starověrecké religiozity, zkoumání významu slov a útržkovité mozaiky informací. Přičemž mi byla velmi nápomocna zákrytná snaha katolické církve vyhledávat za starověrecky uctívané svanto (čisté) inspirativní duchy a rozličné jejich personifikace, s cílem nahrazovat je náplní odpovídající římsko katolickými světci podobných jmen. Tak ve svém černém díle bezděky vyzradila mnohé, dávno ukryté poklady.

Jakkoliv se v této části věnuji pouze některým fenoménům, mé tvrzení bude patrné po přečtení celého mého díla. Přesněji nového pohledu na naše starověrecké dějiny, jež sice nemohou být čistě faktografickým dílem, spíše vzpomínkou k zamyšlení se nad současným neutěšeným stavem společnosti.

Budy:

V osobním zájmu běžného adepta na post vojvody (stratéga), či budoucí a perspektivní kniene (knjaginy, kněžny) bylo seznámení se základními znalostmi geomantie, vodopisectví (vyhledávání pitných studánek se živou vodou.), orientace v krajině, s významem rovnováhy mužského i ženského elementu i jeho přirozené praktikování v běžném životě, určování času a polohy podle hvězd, či Slunce, ale i dalších příznaků přírody a nebes. Znalost hvězdného, potažmo slunečního kalendáře, osvojení si jednoduchých zápisů, črtů a rýhování, signální soustava (pískání, napodobení ptačího zpěvu, volání, hlas rohů, píšťal, rozdělávání ohně a pojmy kouřových signálů.), znalosti bylin i kořínků, vaření lektvarů, léčení nemocí, tišení bolestí dotyky, výroba nápojů neporazitelných a znecitlivění proti bolestem, porodnictví, umění vědem asistujících u porodů, jež mnohdy řezem nyní zvaným císařský, dětem pomáhaly na svět. Umění tišit slovem porodní bolesti (přenesením bolesti na zvíře, či manžela pacientky), oslavné, či spíše světící tance, přivádějící lidského ducha na samé hranice bytí, seznamování se z krajinou. Včetně nácviku bojových her i vynuceného přežití v divoké přírodě. Právě tento fenomén souvisí s jedinečnou zvěstí o knížeti Václavovi, jenž o svátcích "Kosmy a Damiána" začal hrát bojovou hru končící 28. září jeho Velkou obětí.

K umění budoucích dév, vedu vojvodů i kněžen patřilo osvojení si těchto vyjmenovaných základních znalosti, včetně budování opevnění, základní taktiky boje, jízdy na koni, lukostřelba a házení oštěpem.

Skrze umění geomantů (zeměpisců) a vodopisců si osvojovali adepti povědomí o živých a mrtvých zónách. O místech, kde lze a nelze vystavět obydlí, kde saunu, kam s dobytkem, či kde umístit domácí zvířectvo. Kde vybudovat opevnění, kam předisponovat možného nepřítele, aby byl v nevýhodě.

Součástí vzdělávací slovanské soustavy byly nesporně i cíleně směrované skupiny hrajících si dětí, kde se zcela samovolně a velmi přirozeně, jak při hrách i zpěvech, předávaly zcela zásadní informace.

Igrici

- obřadní zpěváci, hudebníci (bubínky, osmistrunné loutny, dlouhé píšťaly a dudy). Jejich posláním bylo vytváření příslušné atmosféry, oživovat v paměti lidu staré báje a pověsti. Ano, zejména proti nim se obrátila nevraživost římsko katolických struktur (např. 1114 n. l. v tzv. Uhrách Ostřihomská synoda zakázala hry, zpěvy, zpěv i produkce hudebníků obřadníků (voliňků - dudáků a pištců) v kostelích. běžným trikem byly panovnické dekrety, které pod trestem oběšení, utopení, či upálení zakazovali praktikovat staré slovanské zvyky. Mnohdy se zákazem a pod hrozbou potrestání smrtí, hovořit svým rodným slovanským jazykem. (viz Habsburk svým výnosem vůči korutanským Slávům v jedenáctém století.).

Pokračovat?