Levý Hradec

Byl to krásný výlet podél Vltavy směrem na Roztoky. S nedalekým Šáreckým údolím, Babou a Podbabou, když i Tursko (Turské pole) není daleko. Aniž jsme vynechali Okoř...

Akropole vojvody Kroka...

Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick Praha 2012

Celkový pohled na ostrožní hradiště je prozatím zpracován z fotky tabule, která nás podrobně seznamuje se zajímavostmi o akropoli.

Levý Hradec, hradiště při levém břehu Vltavy vždy motivoval archeology přemýšlet o Pravém Hradci. Mnohokrát byli již téměř na stopě... A nic!

Tedy vyzradím, že Pravým Hradcem byl a dosud za všech okolností je... jen Vyšehrad. Při pravém břehu Vltavy. A tak, jak úzkostlivě začínají dějiny Českého národa, jedině možným časem, tedy od příchodu věrozvěstů, tak je i naše vzpomínka na Velkou Moravu a ještě časově vzdálenější Sámo_děržaví, neuvěřitelně matná a prchavá. A stejně je tomu tak i dále na západ od již zmíněné moravské mocností. V hříšně malinkatých Čechách, kdy byl počátek veškerého povoleného dění, snad navždy i kvůli mizející vzdělanosti, ustanoven církevními dogmaty: Nanejvýše až od křtu knížete Bořivoje a jeho manželky Svantožiznj (kněžny Ludmily). Možná s vystavěním prvního křesťanského kostelíka na Levém Hradci, zasvěceného zcela neznámému cizinicí sv. Klimentu.

Nejlépe však prý, až od památného dne 19. února roku 982 n. l., kdy byl zde, na Levém Hradci, zvolen za druhého českého biskupa Vojtěch Slavníkovec. Sestřenec (syn sestry) českého knížete Václava i Boleslava I.

Současný kostelík, zasvěcený sv. Klimentu, stojí v místech původní rotundy, která byla naopak se vší pravděpodobností vystavěna v místě někdejší studny, kam zděšení starověrečtí borci a vlchevci narychlo, leč marně, ukryli své zlaté náčiní. Píše se rok 874 n. l. a na Velké Moravě pokřtěný Bořivoj juž právě šuká na vstupní bránu své, či lépe: otcovské tvrze. Doprovázen podivnými křesťanskými zlatokopy vesměs římsko katolického ritu. V čele s darovaným knězem "Pavlem" alias Kaichem. Vysokým řezenským odborníkem na zlaté slovanské dary a ryzí nepřátelství.Týmž, který měl své přesné informace nejen co se kde u "lepších" Slovanů šustne, ale zejména pak o velkém idolu: Zlaté Krasině, kterou si kdysi vyžádala na svém muži jeho mladá žínka Svantožizň. Velká bohů milovnice, by jí mohla uctívat a pálit vonné býlí i věčné ohně. neboť dobře věděla, co se sluší, chce-li porodit svému mladému muži, tehdy ještě jmenovanému Gorivejovi, krásné zdravé děti. Kdeže však ty loňské sněhy jsou (stalo se roku 872 n. l., kdy na Levém Hradci proběhlo, krátce po návratu Svantožizně z franského zajetí, svatební veselí ve starověreckém ritu.). již tenkrát promýšlela, v zájmu svého muže, jenž se netěžil starověrecké přízní zatvrzelých Pragitae, jak úspěšně soutěžit s Pravým Hradcem (Přesněji: s vyšehradskou starověreckou nomenklaturou, kde měli své jisté slovo i dávní přemyslovští odpůrci - Zličané, sedící si na staré Kauřimi a snící svůj tajný sen o pohledu do vltavských vod pod vyšehradskou skálou.).

Vítězem byla nakonec, pod záštitou a bedlivým okem Svatoplukovým, kněžna Ludmila a její rod. Přesněji: Její snacha Drahomíra a její potomstvo, které je dodnes úspěšně zaseto ve všech význačnějších královských rodech starého světa.

Základy původní rotundy s tří metrovou hlubokou kruhovou jamou (E), která měla být (k mému zklamání :=)) vykopána až v mnohem pozdějším věku. Hrob kněze (G), Pískovcové kameny základu (B).

Tří metrová kruhová jáma mi nedává mi spát, neboť prý měla být vyhloubena kvůli ukrytí cenných předmětů. Budiž... Přistupuji na tyto proradné téze, nicméně... s "nanejvýš ušlechtilými" cíly nalézt zbývající cennosti. Kdysi dávno ukryté vyděšenými vlchevci v hluboké studni. Kruhová jáma v kostelíku nemá totiž, a o tom jsem na tvrdo přesvědčen, s religiozitou nic společného.

Levý Hradec navštívil i Metoděj, biskup Moravanů i všech Slovanů. Nebudu se přít, zda-li vysvětil rotundu sv. Klimenta, ale o to, zda jednal s Bořivojem, zákonným opatrovníkem, neboť ujcem mladičké schovanky Dobroslavy (dnes sv. Orosie), o možném sňatku s aragonským králem.

Je i místem, kde vojvoda Krok v jistý čas spřádal své plány a přemýšlel o vhodnějším místu pro bezpečné opevnění. Dávající prostor a svobodu přirozené duchovní dominanci. Jeho myšlenky pak našly v kněžně Libuši ducha nejpovolanějšího z povolaných.

Zde někde v posvátném háji nechala mladičká kněžna Svatožizň - Ludmila, vystavět velkou sochu Krasiny z ryzího zlata. Spíše však někde nad Vltavou, s daleko viditelnými věčnými ohni. Viditelným až k Vyšehradu?

Hradiště bylo vystavěno na dvou terénních blocích o celkové ploše 6,5 hektaru. Vzájemně oddělené roklí "Ve Vikouši". Na severu hradiště je chráněno svahem směřujícím do vltavského údolí, od východu až jihovýchodu se svahy sklánějí do údolí Žalovského potoka.

Nejstarší osídlení Levého Hradce pochází z neolitu, z období kultury s linearní, vypíchanou a jordanovskou kulturou. Hradiště samo však bylo opevněno až v pozdní době kamenné. Z té doby pochází i nalezená keramika řivnáčské a michelberských pohárů. Doloženo je i sporadické osídlení lidu se šňůrovou keramikou a zvoncovitých pohárů. Doba bronzová na intenzitu veškerých osídlení strádá, ale i již v čase knovízské a štítarské kultury se hradiště opět vzmáhá. Objevují se zde i zlomky svědčící o přítomnosti lidu bylanské kultury, ze starší doby železné. Fragmentálně zanechalo v akropoli své stopy i keltské osídlení. V podobě dvou hrobů objevených v ulici "Ke hřišti".

To vše jsou pro mne zajímavé zprávy, ale jak mám porozumět nesrozumitelnému ideo dělení lidu podle způsobu výroby hrnců a nádob? Mnohdy, k matení obecného lidu nazývaných i podle míst nálezů?

>Rozděl a panuj: Lid se šňůrkovou keramikou: hrdla nádob byla obtáčena provázky, které zanechaly otisknutý specifický vzor, byl nositeli Y chromozomu Hs (R1a), tedy ryze slovankého. A co zmíněné keltské osídlení? Jedná se o dva hroby nositelů R1b, Čeltoi (rozuměj Čeledoj - Slovanům bratrského lidu. atd...

Poznámky pod čarou:

Levý Hradec raně středověká akropole ostrožního hradiště ležícího v oblasti dnešního městečka Roztoky (v katastru bývalé obce Žalov), 10 km severozápadně od centra Prahy. Původním sídlo prvních Přemyslovců. Krokem (Sorokim) i kněžnou Libuší počínaje. Bylo i sídlem posledního ze starověreckých knížat Gostějvida (Hostivíta) i prvního pokřtěného knížete Bořivoje. Po roce 1 000 n. l. politický význam hradiště začíná strádat a hradiště postupně chátrat. až do dnešní podoby "chráněné památky"... s relativně nedalekým, nicméně obřím centrálním smetištěm.