Podle některých zdrojů se Dhwtj - Džehutij (latiníky zapsán do našich pamětí, jako Thowt) dlouhý čas pohyboval kosmem a bránil jej před zlými silami. Nakonec ukončil své putování ze Siria na jednom z posledních ostrovů Antlánie. Aby i ten včas opustil a společně s poslední panovnicí Antlánie Antinoé posléze přistál, ve svém lesklém kamenném vejci, v místech egyptského města Hermopole Magna. Lze se úspěšně domnívat, že pak jistý čas působil i ve Slunečním městě Iuno...
Spíše poselství o jevech, které jistá část Amonových kněží tajila ...
Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick © Zdeněk Šmitmajer, Praha 2013
Jak průzkum mitochondrické DNK prokázal, byla matkou Tutenkamona jedna z Achnatonových žen jménem Kyja, mitánská princezna. Otcem byl nesporně Achnaton (někdejší Amenhotep IV.), jehož kostra byla nalezena v hrobce č. 55 v Údolí králů, kam byl přenesen ze svého původního královského hrobu v městě Achetatonu (dnešní Amarna), které založil. Zmatky kolem identifikace kostry se odvíjí nejen od jeho pohanění Amonovými kněžími, kteří jej dokonce prohlásili za prokletého. Aby navíc z jeho nového posmrtného sídla, vytvořily místo nejvyššího zatracení. až již "účinnými" kouzly v podobě seškrabání všech jeho jmen na všech kartuších i na truhle, v níž byl uložen, a strhnutí i velké části jeho zobrazeného obličeje, tak aby zbyla jen část tváře a jeho pravé "Sluneční" oko. A zároveň byl v rakvi nalezen zlatý plíšek se jménem Nefertiti a nedaleko i kanopy (Schránky na vnitřní orgány mumifikované osoby) i zlacený pohřební svatostánek Achnatonovy matky Teje, manželce Amenhotepa III. Ona prý svého syna, postiženého prý zřejmě epilepsii a viděními budoucnosti, kteří jiní nevídali, velmi milovala.
Navíc byly poškozené pozůstatky faraona Achnatona, ač kdysi balzamované, velmi poškozené zatékající vodou, s viditelnými příznaky širokých ženských panví. Z téhož důvodu byl prohlášen za ženu, či svého svoji sestru, snad bratra Smenchkareho. Po počátečních zmatcích byla kostra určena, jako pozůstatky muže, jenž je velmi blízký, jak vzhledem (po rekonstrukcí lebky), později DNK, vlastně svému synu, jehož jméno je latiníky čteno jako Tutenkamen.
A nelze uvažovat jinak, než že podstatná část egyptských panovníků 18. dynastie, vládnoucí sjednocené Nové říši v letech 1543 - 1292 př. n. l. jsou, jasně že mimo nevlastní matku Thutmose III. Maatka_re Hatšepsut, řádnými nositeli Y_chromozomu Hs (R1b) Čeledoj (Čeledi - lidu).
A zde vidím konec snahám přepálit Achnatona na Mojšíše. Ledaže by byl Mojžíš z rodu blízkého Slovanům. A to by šlo asi velmi ztuha. Ačkoliv, kdo víš?
Zneuctěn a stržením jmen i kartuší, tedy zcela oslepen a zmaten bloudí nyní dodnes, v souladu se zaklínadly kněží, pohřební místnosti, když i ze stěn byly seškrábány všechny kresby a nápisy usnadňující přechod mrtvého ku spáse.
Dokonce i jeho vzácné poklady, doprovázející mrtvého na onen svět, zcela zmizely, aby se část objevila, co součást neobyčejného zlatého i jiného pokladu, v hrobce jeho syna Tutenkamona. Jenž byl zřejmě dodnes zavražděn virem malárie, který mu způsobil zlámaní stehenní kosti, následně způsobil neléčenou gangrénu, ale i proražení zadní strany lebky. Prý náhle spadl, trápen nemocí, přímo na tuten kámen... K velké radosti prostého muže a příštího egyptského faraona Haremheba.
Je snad potřeba dodnes něco tutlat?
Co tak zlého Achnaton vykonal, že nemá mít pokoje a klidu? Naštval Amonovy kněží, nebo ještě něco horšího? Agenty Zla, kteří jsou stále "při ruce" připraveni mást a manipulovat s ubohou nevědomostí.
Začal se klanět bohu Atonovi, neboli Slunečnímu kotouči, symbolu veškerého života? Jeho vize přerostla v blouznění o jediném bohu tvořiteli? Když vždy toužíme po tom, co jsme ztratili a čeho se nám nedostává?
Odvážil se snad vystoupit proti kněžskému mocenskému aparátu utajovaných skutečností, sám pán Slunečního města Iuno, či chcete-li Slunečního města (Heliopolis), s těmi nejstaršími tradicemi a vědomostmi?
Nebo to byla jeho vyjímečnost, která jej přivedla k dávným vizím, které pochopil a o kterých snil. Rozhodně to musel být "silný tabák", jehož část nakonec přeposlal skrz svého syna Tutenkamona a jeho bohatě dotované pohřební místnosti.
Připomeňme si, že ve vědeckém Slunečním městě Iuno, byly soustřeďovány vedle veškerých vědecké poznatků minulé éry i technická zařízení, která v čase možného ohrožení, tedy ze strategických důvodů nechal Thutmosis III., děd faraona Achnatona, již zmíněné 18. dynastie egyptských vladařů, umístit. Možná i s odborníky, do různých chrámů, které pro tyto účely nechal vybudovat. Viz Dendera, chrám zasvěcený bohyni Hathor: Vše kolem zdrojů el. energie, el rozvodech i lampách. Včetně metodických návodů v podobě nástěnných maleb, dokumentujících nejen tyto znalosti, ale i praktické využití. Znalosti, jak v rozumné míře využívat sluneční a zemské energie. Ve chrámu v Abydosu:
Viz létající stroje možného výsadku budoucnosti, které kdosi, na dlouhá období skryl pod nánosy malty... A pravděpodobně i mnohé jiné podivnosti, promlouvající k nám dnes útržkovitě z jiných pramenů. Např. Janovy apokalyptické vize, gnostického spisu O perle, či z Enochovy knihy apokryfů...
Abychom se konečně dopátrali nějakých kloudných výsledků seznámíme se s některými příznaky, které nám stále unikají skrze podivuhodné "spletení jazyků":
Vraťme se tedy do doby, krátce před planetární katastrofou, roku 10 463 př. n. l., kdy na Zemi hovořili lidé jednotným jazykem, jenž se dá určit, jako preslovanský. Jasně, že s různými dialekty.
Tak, jak se hovořilo i ve starém Egyptě. Je pro mne překvapením, že jméno největšího z mudrců starověku doznalo skrze řečtinu a podvodné latiníky takových proměn, že je dnes zhola nemyslitelné rozpoznat jeho pravé jméno:
Thovt, Thowt, Thot, Thoth, Thóot, Thoout, Ezovte, Ezhovtei, Džihauti. Ve staroegyt.:
Dhwtj, nechť vážený čtenář čte Džehutij. Viz slovanské slovo Džehutý, Žehavý se slovním základem "žeh" (žehem, žigom, viz obětní pahorek džigim, žigom, žihom, žehem, později zkomoleno na pahorek "Žiži", u chrámu sv. Víta. Žehutý, žhavý, do běla rozpálený.)
Stejně je to s výslovností slova Re bůh slunečního svitu, tepla a života. Podle koptické výslovnosti "Rei, Hrej", tedy egyptský bůh slovního základu "hrej", česky hřej. Slovanské slovo ijti - jíti, je zdvojené egypstké slovo ij (znak třtiny), české a slovanské ti, tikat, těkat atd., jen nasiluje význam slova ij - jde. Podobný fenomén podoby i stejného významu lze objevit u českého slova Raroh (druh sokola). Hor Ra, syn Usireva a Esety, bůh se sokolí hlavou, z Usirevova rodu Sokorů.
Česky:
Z rodu Sokolů.
Sn ij dmj:
To je jiná legrace: česky Syn ij dmoj. Synu jdi domů.
Takže Džehutij, český "Žehutý" byl pravděpodobně jedním s přívlastků, jehož se dostalo jednomu z největších myslitelů starověku. Ve staroetyptském zápisu Dhwtj, latiníky přetransponovaný do podoby Thovta). V původním významu "Zářivý" (žhavý, jehož zjev je zářivý jak "žehavý" kov a obličej nabitý zářivou energií.). Vědec, jenž byl v Egyptě zařazen mezi vážené bohy, co měsíční bůh s hlavou Ibise. Myslitel a tvůrce písma.
Dříve než se vydáme po stopách Dhwtje / Džehutije prozradím, že hledám kritický rok, který může mít na svědomí šok z viděného, projevující se v pilné reakci všech vládců 18. dynastie přeposlat zprávu potomkům. Jsem přesvědčen, že tím podezřelým rokem je období kolem 2 350 př. n. l.