Novgorodské Pěrunovo světliště

Autor: Zdeněk Patrick <smitmajer.z(at)seznam.cz>, Téma: Země zlaté hvězdy Margity 1. díl, Vydáno dne: 29. 01. 2020

Netřesk, rostlina spojovaná s blesky...

Dříve, než se pustím rozboru, co za přístroj vlastně představovala Pěrunova svatyně, dovolím si lehce naznačit, z čeho vychází mé přesvědčení, že původ (etymologie) slova Pěrun je ryze slovanská a neznamená nic jiného, než Opeřený?



Tajemství Pěrunovy střely...

Země Zlaté hvězdy Margity © Zdeněk Patrick - Praha 2013

Jakkoliv se totéž označení nabízí již ze samotného zákrytného zpodobnění v symboce "Orla" sedícího na nejvyšší větvi Stromu Života, kdesi v božské dimenzi "planety" Uraja, přesněji nebeském Altyn gorodu (Asgardu) zatímco jím pověřený Vjelen (Vělen, Věles, Volos) stráží přistupovou bránu na mostě vedoucího skrze Galaxii do nebeského Asgardu. Ani to však nemusí být prvotní motivace pojmenování Opeřeného. Ač z těch druhotných příznaků si dovolím jmenovat růži, kterou milovala moje česká babička: Netřesk skální (růže skalní, Sempervivum soboliferum), též Netřesk střešní (Sempervivum tectorum). Jak sám český název napovídá, před bleskem a ohněm chránící rostlina, je dodnes nazývána ve Slovinsku "peruenovo perje" a vysazována v souladu s českým názvem "Netřesk". Mimochodem léčiva rostlina účinně používána na poranění kůže (popáleniny, záněty, vysušení, či ztvrdnutí pokožky atd...)

Navíc je "Netřesk", co název, písemně doložen již ve staré češtině, jak poznamenává ve svém herbáři vysoce vzdělaný humanista Tadeáš Hájek z Hájku. Nejvyšší protomedik království českého a jeden z mála oprávněných přistupovat blíže k plachému císaři Rudolfu II., co osobní lékař. Vzdělán v přírodních vědách (astronomii, medicině, botanice, geodezii), ale i matematice.

Novgorodský vršek Peryň je nepochybně místem, kde se v časech starověrců tyčil Pěrunův idol (chcete-li a nemůžete-li již jinak, pak pohanská modla), zabudovaný uprostřed kru-hové svatyně (světliště), nepochybně vše obklopeno dubovým hájkem. To vše, ale i jiné, bylo možno vytužit skrze v neúplnosti dochované legendy, či letopisy, nedaleko řeky Volchov.

Dřevěný idol, v podobě muže, vyzbrojeného ohnivým kamenem. Druhotně pak uvážit, zda podobně, jako u ostatních slovanských idolů nejvyšší možné a inspirující čistoty (svanti), hořely věčné ohně.
O Novgorodském Perunovi, či o vršku Pěryň, se zmiňují i letopisci, kteří jej vzpomínají zejména v souvislosti s podepsáním byzantsko-kyjevských mírových dohod, s podmínkou, že jejich platnost nadobude své platnosti i následné plnění smlouvy, ze strany Byzance, stvrdí-li Rusiči přísahou na své nejvyšší bohy, že proti Řekům již nepozdvihnou zbraň, výměnou za obchodování a placení daně z tohoto obchodu.

V roce 1953/54 proběhl na Peryni archeologický výzkum vedený Valentinem Sedovem, jehož výsledkem byl nález kruhového světliště o průměru 21 metrů, uprostřed s 0,6 metrů hlubokou jamou se stopou po dřevěném kůlu, pravděpodobně však pozdějšího data, co stojny již ryze křesťanské kultovní stavby, snad monastyru.).



Kruhové světliště bylo obkrouženo valem o šířce 7 metrů širokým, metr hlubokým, jenž plynule přecházel do prohlubní, které jako okvětí, v celkovém počtu 8 rozet, směrovaných podle světových stran, obkopovalo ústřední část světliště. V těchto okvětích byl, podle Valentina Sedova, pálen dlouhodobě oheň.
I vyhledal jsem zajímavý pramen, jenž na toto téma: "Rekonstrukce svatyně archeologického výzkumu novgorodského vrchu Peryni." Můj původní pramen se zove:
Pěrunica.ru: Slovanský kód střely
(СЛАВЯНСКИЙ КОД СТРЕЛЫ)
autor: Vlchevec Pjatnica (волх Пятница)
Přičemž mne zaujaly právě postřehy i výsledné závěry pana Pjatnicy (volně zpracováno).

Z přiloženého nákresu, je patrné, že ústřední kruhová část, kterou pan Pjatnica nazývá "kalištěm", byla při okrajích vytvarována tak, že připomíná svými okraji mělkou nádobu s plochým dnem. Prosím váženého čtenáře, aby si povšiml, že nyní úmyslně neuvažuji zavádějící názvy svatyně, božiště, obětiště, pohřebiště a používám bulharského a ruského označení "světliště", aniž uvažuji Pěruna, ba naopak zlostně odmítám, vzpomínat jej, co jednoduchého pohanského hromovládného bůžka, z mnoha jiných zvláště vybraných, čile mávající neandertalským kamenomlatem.). Naopak připomínám, že naopak přísný strážce slovanského práva, jakkoliv též archanděl jeho tvrdého vymáhání, jehož zbraně nemají sílu absolutní, nicméně jsou překvapivě účinné.

Archeologické vykopávky novgorodského světliště (svatyně) Peruna - Perynu, viditelně ohrazené v kruhu jakoby přirozeně, ač o 1 metr níže uspořádanou mezí. Výslednicí archeologického odkrývání Perunovy svatyně byla obkrouhlá plošina, v jejímž středu se nacházela kruhová jáma, se zbytky výdřevy. Při rekonstrukci světliště (božiště) celkem správně usoudil V. V. Sedov, že středová jáma sloužila k ustavení ústředního idolu (podoby) Pěruna. Kolem dokola obkrouhlé plošiny byl šesti metrový rov s osmi do světových stran rozšířenými rozetkami. Na dně každé rozety byly odkryty stopy kostřiště. Sedov došel k názoru, že celé kaliště bylo prosvětleno osmi ukostřenými modlami, ve kterých byl pálen oheň.

(Б.А.Рыбаков«Язычество Древней Руси». М.1988. - B. A. Rybakov Jazyčestvo dřevní /starobylé Rusi)

Netajím se, že novgorodské světliště Pěryň, dávám do souvislosti s podobným zařízením na vyšehradské, přesněji:

"Pankrácké", a ještě přesněji:

"Psárské" náhorní plošině. , která vždy byla součástí moci soudní a zřejmě i výkonné, jak v časech starověreckých, tak i dnes.

Jistě nás napadne, proč by se a vlastně od kdy "Psárská pláň" (posvátné soudní, ordální i sněmovní oblast našich slovanských předků) sama přejmenovala na počest nám lhostejného Sv. Pankráce.
Prý podle kostelíka Sv. Pankráce, říkají ideo_vzdělanci.
I když jeden neví...
Ach... Multi kulti již na samém počátku christianizace? Ne tak zcela. Stalo se tak uprostřed Svarogovy noci. Tedy Jakého je vlastně původu. A co si představuji pod pojmem Svarogova noc: Násilí, postupnou dehonestaci lidství, programovou negaci morálních, mravních a etických principů. Zrušení Práva a nastolení časů, kdy obrana proti zlu bude zločinem.
Hned je mi veseleji.

Hoj, jestli bátuška Ilja prorokem
hromy burácejícími rozraž (ošíbaj - vypráskej),
blesky nadzemskými,
Vystřel střelu ohnivou
do každého zlého člověka
střílej v rozhorlené srdce, v rozpálenou krev,
do jater...


Ruské obřadní zaříkávání sibiřského narodopisného původu (Dálný východ, Novosibirsk r. 2002), archivováno: № 268. С.277

Obřadní píseň, či spíše zaříkávání, v němž obřadník žrec vyzývá hromovládného Pěruna, aby vyslal své ohnivé střely neomylně zasahující každého nositele zla, jenž by se navíc projevoval rozhorleným (nadmíru bušícím) srdcem a rozpálenou krví.

Tedy mentálně dostatečně rozhozen nerovnovážným stavem svého ducha v očekávání trestu, byl-li vinen. Jak se systém vyrovnal s mravní vyhořelostí, či otrlostí dotyčného, mi není známo. Ještě poznámečka: V ruské národopisné obřadní písni ze Sibiře, vládce ohnivých střel a hromu zlatovlasý Pěrun zákrytně, v časech prohlubující se Svarogovy noci, v čase krvavé christianizace, musel být nazýván, v souladu s biblickými texty, tatíčkem (prorokem) Iljou. V českých pohádkách "Zlatovlasým dědou Vševědou".

Hodit do koše zapomenutí, nebo pokračovat?


Tři Zlatá Perunova jablka...0.
Starožitnosti hyperborejských věd...5.
Novgorodské Pěrunovo světliště...4. /Právě čtete
Vortex a záhada kouřimského "idolu...3.
Záhada Pěrunovy modly...2.
Vlchevci a vortex...1.
Již dnes, nebo až zítra?.

Obřadní píseň, či spíše zaříkávání, v němž obřadník žrec vyzývá hromovládného Pěruna, aby vyslal své ohnivé střely neomylně zasahující každého nositele zla, jenž by se navíc projevoval rozhorleným (nadmíru bušícím) srdcem a rozpálenou krví.

Tedy mentálně dostatečně rozhozen nerovnovážným stavem svého ducha v očekávání trestu, byl-li vinen. Jak se systém vyrovnal s mravní vyhořelostí, či otrlostí dotyčného, mi není známo. Ještě poznámečka: V ruské národopisné obřadní písni ze Sibiře, vševládce ohnivých střel a hromu, zlatovlasý Pěrun, v časech prohlubující se Svarogovy noci, v čase krvavé christianizace, musel být zákrytně nazýván, v souladu s biblickými texty, tatíčkem (prorokem) Iljou. V českých pohádkách „Zlatovlasým dědou Vševědou“.

Pro úplnost povídání o vševládném Pěrunovi na prastaré Psárské (Vyšehradské) plošině, se vrátím k hledání původu (etymologii) mužského jména svatý Pankrác: Je zcela patrné, že se jedná o řecké jméno, které má hned dvojí výklad: pankrátion „celkový závod“, „víceboj“, nebo naopak pankratés „všemocný“, „vševládný“.

Pankrátion:

Surový válečný styl zápasu, končící mnohdy smrtí, či vzdáním jednoho z obou zápasníků. Zápas, jenž byl poprvé představen na olympijských hrách roku 648 př. n. l. Vypíchnutí očí, zlomení vazu, ulomené prsty a rozhodčí s palicí, mlátící do nestylově zápasícího borce. Nevím, neviděl jsem, tedy usuzuji odvozeně na volný styl „ukopnout hlavu povoleno“, ze kterého se prý vyvinul řecko-římský styl zápasu. Takže opouštím volný styl. To jistě nebyl sv. Pankrác, který stál u zrodu tohoto zápasu.

I když sakra jeden neví...

A juž hledám význam druhý:

Pankratés - „všemocný“, či „vševládný“.

Pěrun všemocný a vševládný?

Pěrun, strážce Práva a výkonná moc! Jehož idol obklopen duby, pod nimiž soudívala rozepře i soudkyně vší země kněžna Libuše? Zde někde začíná příběh kostelíku „sv. Pankráce na vyšehradské pláni, když Pěrunův idol na žulovém podstavci dosahující výše cca 7 metrů, byl odstraněn a žulový podstavec, na třikrát přeražený, lze dodnes vídat poblíž vyšehradského hřbitova. Jakkoliv křivopřísežní očití svědci tvrdí, že viděli, jak jej na vyšehradský kostel Petra a Pavla hodil sám satanáš. Když ti moudřejší vypráví, že kdysi stál Pěrunův idol na břehu Botiče, hned pod Slunečním (Apolinář) a že to byli naopak zlí husité, kteří jej stříleli po kusech na vyšehradskou skálu.

Byl Pěrun vlastně až tak vševládným a hromovládným? Jistě... Nicméně v našich zeměpisných šířkách a délkách, většinou omezen ročními obdobími a zvláště při dnešním stavu chemtrails oblohy, když nás nezklame červenec a srpen, by si v zimních radovánkách ani nepinkl. Takže odvozeně lze uvažovat Pěruna především jako strážce slovanského Provi (Práva). Jakkoliv měl i jiné zbraňové systémy, než vádžro metač blesků.

Uvažuji-li v této souvislosti i nález světliště (Svatyně) ve Staré Kouřimi, pak jen skrze nalezený artefakt v podobě kamenného idolu, jenž byl jako jediný ze sedmi, nalezen v kruhové svatyni poblíž „Libušina jezírka“. Z téhož nálezu vyvozuji, že i zde byl pálen vonný olej, či byliny potřebné k ionizaci prostředí. Nicméně nález kruhové svatyně připomíná spíše zmenšený model novgorodského božiště, či novgorodského světliště) Peruna.

V obou třech zkoumaných případech byl v blízkém okolí idolu dubový háj. Uvědomuji si, kam až dosahují kořeny dubů, vytvářející přirozené uzemnění. Ač při možném el. výboji se v koruně dubu mohlo dít s elektrickým nábojem divné věci, snad i částečné zacyklení, při přechodu ze statického pole do max. pole elektromagnetického. Zacyklení a možná i přesměrování ve prospěch ionizací zvýšené vodivosti kanálku, do středu „kaliště“ („vířiště“ bludných proudů?). A naopak dub, co ochrana oráče před úderem blesku, vysazovaný uprostřed pole. Navíc obložený vyoranými kameny?

Jestliže uvažuji, jsa el. nevzdělanec i rovnovážný stav v podobě elektrostatického pole. Které se v okamžiku úderu blesku přesouvá do oblasti kmitání pole elektromagnetického, jehož průběh Slované v Rusku, tedy i Bělorusku vyšívají červenou nití na spodní okraje svých krojů a plátěných utěrek.

Hovoří-li V. V. Sedov, potažmo volch Pjatnica, v souvislosti s Perunovým světlištěm o jiskřišti, zcela nepokrytě má na mysli rozdíl el. potenciálu výboje, jenž se projeví v podobě el. oblouku, mezi bleskem a jiskřištěm zasaženého prostoru, při úderu bleskem. Ačkoliv i nám je milejší systém ochranného, či oddělovacího jiskřiště, které naopak vyrovnává el. potenciál elektrického oblouku v rámci ochrany, co přístroj detekující lež a pravdu, poněkud nesrozumitelný, až nefunkční.

Pokud hovoří o kostře rozet osvěcujících kaliště, má nepochybně na mysli ochranu před nebezpečným dotykovým napětím. Zřejmě bezpečnostní opatření v zájmu ochrany obřadní obsluhy pálící v rozetách vonné byliny, potřebné k doladění prostoru ionizací vzduchu kaliště, kam bylo možno, před přísné „oko“ dřevěně zachmuřeného idolu Pěruna, jehož zlatá hvězdice mohla vytvořit s hlavou Pěruna nejen kondenzátor, postavit zkušební vzorec zapírajícího možného zločince.

Гой еси, батюшка Илья пророк,
Отшибай громами гремучими,
Молоньями сверкучими,
Стреляй стрелой огненной Во
всякогозлого человека,
…стреляй в ретивое сердце,
Во горячую кровь,
В печень, в легкое, в селезень...

Русский семейно-обрядовыйфольклор Сибири и Дальнего Востока.

Новосибирск. 2002. № 268. С.277


Hoj, jestli bátuška Ilja prorokem
hromy burácejícími rozraž (ošíbaj – vypráskej),
blesky srovnávacími
сверкучими,
Vystřel střelu ohnivou
do každého zlého člověka
střílej v horlivé srdce, v rozpálenou krev,
do jater...



Ruské obřadní zaříkávání sibiřského národopisného původu (Dálný východ, Novosibirsk r. 2002), archivováno: № 268. С.277

Prohlédněme si nyní pozorně a pomalu výšivku na šátku (utěrce, pocházející z centrálního Ruska. Tentýž pramen: Perunica.ru: foto, článek „Slovanský kód střely“, СЛАВЯНСКИЙ КОД СТРЕЛЫ, autor: Vlchevec Pjatnica (волх Пятница).

Skrz bujný dubový háj, jak červenající se niť, se vine přímá cestu kolem upatí, uprostřed dubového háje jedinečně rostlého dubu, v jehož koruně rozeznáváme dubový lístek. Pod ním je „Kon“, kruh (již známé „kaliště) s osmi okvětími (rozetkami), při každé ohniště, kde byl pálen oheň, či vonné byliny ionizující prostředí.





Kruh představuje obdělanou zemi (viz uvnitř kruhu přeškrtané kosočtverce), pod čarou znázorňující též, snad i rostlý terén, vidíme další duby. Typicky planimetrické zobrazení (geometrie plošného zobrazování) vykazuje, jakoby v myšleném posuvu, či naopak pootočeném řezu jednak, co se děje pod úrovní rostlého terénu, jednak i příběh ostatních dubů v reálném čase. Myšlený řez vykazuje dvě křivky: černou a červenou, které mají v reálném čase, co do velikosti, právě na této výšivce, rovnovážný (synchronizovaný) stav průběhu: Co do velikosti maxim a min, během stejného časového intervalu. Mající prakticky stejnou frekvenci i lamdu. Domníváme se, že se jedná o elektrostatické a elektromagnetické pole země, které je přirozenou ochranou, v úrovni podobné krokovému napětí (Bezpečná délka kroku, která ještě nevyvolává lavinovitý prostup elektronů skrze rozdílný elektrický potenciál. Prostup v nepříjemné podobě elektrického oblouku.

Jasně, že nezastupitelnou roli v procesu detekce pravdy sehrává nejen povrchové napětí kůže, Právem zkoumaného jedince, solidně Vlchevci vyladěné prostředí, ale i synchronizace zkoumaného objektu. Neboť tentýž tuší, že každé zdráhání, tedy asynchronní vnímání světa, řídící se poučkami a „rozumem, jen narušuje někdejší rovnováhu a díky zpětné vazbě, kterou může být strach, pocení, se mění nejen chemické pochody v těle, ale i povrchové napětí kůže ve zcela určitý neprospěch zkoumaného objektu.

Co však máme rozumět v tomto případě pod pojmem synchronní a asynchronní. Jakkoliv mám v zásobě řadu příměrů i osobních zážitků, jmenuji nejdříve vesmír, přesněji Univerzum, která koná v plné synchronii. Energie i tvořící se hmota, proudí všemi směry, v přímé závislosti na ustaveních, která byla skryta v prvotním stavu, aby miliardy let, či naopak necelou miliontinu vteřiny, jakoby samovolně a odevzdaně, tedy neplánovitě, vytvářela nové a nové, mnohdy vyšší celky, v nechaotické závislosti i výsledném efektu, který udivuje. Neboť paradoxně od rovnovážného stavu, skrze entropii, k chaosu. Asynchronní je naopak téměř charakteristické konání lidských bytostí, které si řeží svoji větev na pomyslném stromu života.

Synchronní jasnozřivá a samovolná rozprava (probíhající beze slov) prvotně nejen mezi dítětem a matkou, Rozprava, která trvá od samého početí i narození, až do té chvíle, než je násilně přetržena mediálně oslavovanými obry, pošlými ze scholasticky podprůměrné líhně, aby i pranýřována ideo vědeckými vzorečky, dnes již téměř odumřela. Neboť úspěšně nevědomá.

Říkám-li téměř, nemám vůbec na mysli ztišení i následné nevědomé, neboť stále prvotní napojení se na synchronitu vesmíru. Abychom se stali pro tuto krátkou chvíli, součástí i obdivovateli dějů, které řídí běh i souběh událostí i všude kolem – v reálném čase. Mohu-li, co vzorek téměř asynchronního rebela, tvrdohlavě a mnohdy za mezí vší únosnosti, trvajícího na vyřešení již zhola neřešitelné situace. Jakkoliv první, velmi jemný impuls jasně naznačí, jak přežít. Okamžitým napojením se na již řečenou synchronitu univerza.

Jakými mechanizmy?

Jedním z nejstarších z lidského ústrojí, které má ve svém ranku všelicos. Pudy určitě.

Nedávno, při sčítání škod, kterými nás ošetřili nevítaní zloději, jsem o cosi zakopl a vzápětí, jak příslovečný pytel brambor, bezmocně padal, i se svými pooperačními jizvami, se schodů. A protože jsem se, tak jako vždy zdráhal, pád se stával, čím dál tím hrozivějším. Těsně, s nosem několik milimetrů na prvním schůdku, jsem uznal, že to již určitě nevyberu a zanechal všech nadějí.

Protože pád byl nejen hluboký, ale i rychlý a já zcela neovladatelný. Nyní nastala druhá fáze pádu. Kupodivu zřetelnější, než fáze první. Jen jsem se rukou, tu a tam odrazil od kamenné obruby, otáčel kolem osy tak, abych si nezranil své neduživosti a zároveň stihl podrobnou prohlídku všech jedenácti schodů, postupně ubíhajících, až v mikroskopické vzdálenosti od mého nosu. Drkotajíce hlavou po každém z nich, aniž došlo ke vzájemnému kontaktu. A už jsem konečně dole. Přetočen a nepřirozeně zamuchlán sám v sobě. Důmyslně zauzlován, jak dvě přejeté dešťovky. A to tak, že mne syn musel dlouhý čas rozmotávat. Nicméně bez viditelné újmy, aniž bych zapíral: Opět křepký stařec. Přičemž se odvažuji poukázat na dominantní část pádu, která nesporně, i podle nevyslovitelných pocitových příznaků, probíhala v plné synchronii s něčím, čemu se v běžném životě vědomě vzpírám. Přestože vím, která oblast mého člověka, dovede s touto zvláštní vymožeností, možná i v mírně v jasnozřivé chvilce, či chcete-li - dimenzionální podívané, účinně a v můj prospěch účinně spolupracovat.

Zároveň si zároveň připomínám, čím platili čeští Slované. Kvalitními jemnými plátěnými šátky, které měli proti soudobým výrobkům s vloženými zkurvítky, uměle zkracujícími životnost výrobku, přímo snovou životnost. Dělily se po několik generací, aniž se jejich jakost viditelně snížila. Vidí se mi, že na nich vyšívaná schémata mohla vytvořit, zavěšená v řadě, pěknou a vnějším vlivům oddolnou knihovnu. Takže nikoli ručníky, ale šátky, ceněné více než zlato. Alespoň mezi českými Slávy, kteří v čase Boleslava I. i v časech jeho syna Boleslava II., bezpečně ovládali velké oblasti i obchodní stezky až po Přemyšl. Někdejší domovinu jihočeských Doudljebů. Prakticky až ke Kyjevské Rusi. Jakkoliv společná slovanská, či paměť Venédů Y_chromozóm Hs R1a, sahala v mnohých oblastech, do minulosti vzdálené více než několik desítek tisíc let.

Výpočty a další dílčí poznatky:

Nemohu jinak, než opět připomenout „černou a červenou“ klikatou čaru: Periodicky se opakující maxima a minima. Cosi, co připomíná poměřování a zobrazení průběhu fyzikálního děje sinusoidou. Zde, na vyšívaném šátku, se „červená klikatice“, zpožďuje za černou o 900. Pokud by červená klikatice max/min byla el. „proudem“ a černá napětím, pak by se jednalo o cívku, kde se proud opozdí vůči napětí o 900. A naopak, jestliže červená klikatice max/min by byla vyobrazením průběhu napětí, pak zpoždění o 900 signalizuje, že černý proud se, před červeným napětím předbíhá o devadesát stupňů jedině v kondensátoru.

Zásadní otázkou tedy zůstává, která z křivek je proud, která napětí. Odvozeně... Která část el. energie sehrávala v očích Slovanů tak důležitou roli, aby byla zobrazena červeně.

Pokud jsou černé kuličky vyobrazeným tokem, či mračnem elektronů, pak černá klikatice skutečně vyjadřuje proud.

Povšimněme si nyní „Pěrunových šipek“ umístěných vždy v maximech pilového průběhu výboje znázorněného v planimetrickém průmětu. Navíc vždy v trojlístku - po třech, když dvě postranní šipky jsou vodivě propojeny. Se vší pravděpodobností byly mezi duby do země vloženy kamenné šipky, které při el. výboji posouvaly průběh el. napětí i el. proudu ještě v podélné ose. Zemění?

Nemohu si pomoci, ale musím se ptát zda Slované znali i krokové napětí?





Nevšímám se nyní pilové křivky max/min a prohlížím si černé body pod rostlým terénem, které mám, pro tento krátký okamžik za elektrony.Nad nimi, na povrchu rostlého terénu vidím schematické postavičky s nohami mimo tyto černé body, jakkoliv je mohu mít (schematické postavičky) za šipky.

Krokovým, životu nebezpečným napětím, je krokem propojení dvou míst s rozdílným potenciálem. Dojde-li k takovému propojení, je život chodce ohrožen. Čím delší krok, tím větší napětí. A naopak. Nebo poskakovat po jedné noze.



Planimetrie:

Se zabývá výpočty a konstrukčními úlohami, přesněji zobrazením D3 prostor geometrickými útvary znázorněnými v jediné rovině. Rovinné útvary zobrazující třírozměrný prostor vznikají v plošném zobrazení jedné rovin průnikem, posouváním, pootáčením základních útvarů:

Body, přímky, polopřímky, poloroviny atd...



Detektor lži:

Zatímco v Čímě stačila hrst suché rýže v ústech, po jistém časovém intervalu, ve kterém probíhal výslech.

Dnes:

hlasová analýza, pohyb očí, průměr zorniček, změna krevního tlaku, změna rychlosti pulzu, ale také:

Změna odporu kůže – zvýšené pocení, způsob dýchání, buchot srdce.

Volch Pjatnica říká: „...N. Pjatkova z Mogiljovščiny mu (badateli M. S. Kacarovi) řekla: „Maja babulja Audocia Gapeeuna, která pamatuje Francouze z 1812 roku, vyprávěla, že osmá figura u výhledu rombu (kruhového znaku zorané země) s horizontálními výrustky prameny, jest sam Hromovládný Pěrun, je to přesně takový svatý, jako bůj.

Ornamenty Padnjaroyja Minsk 2004,

Katalog šátků (ručníků) vzor vyplněn červenými nitkami na bílém podkladě.

Мiнск. 2009. С 128-129).

Spadne-li drát vysokého napětí na zem, udeří-li blesk do konkrétního místa a uzemní se. V terénu, v příslušném okruhu, až do příslušné hloubky, se vytvoří potenciálový trychtýř. Kdokoliv se nachází uvnitř potencionálního trychtýře, je ohrožen tzv. krokovým napětím. Je-li vodivost vyšší půdy, trychtýř nedosahuje takové hloubky a nebezpečí krokového napětí se snižuje. Půda je spíše izolačním materiálem a energie blesku, která se šíří paprskovitě, pro naší představu, jakoby v soustředných kružnicích, uvažujeme-li, že energie blesku se snižuje směrem k vnějšímu kruhu se čtvercem vzdálenosti.

Představíme-li si, že každá ze soustředných kružnic má rozdílný potenciál, jejich rozdíl propojíte ve vzájemný zkrat nejen krokem. Bohužel vždy skrze tělo kráčejícího, rozkročeného, či ležícího, nešťastníka. Přesněji délkou kroků propojíte takový rozdíl potenciálu, který může být smrtelný. Velikost kruhu bývá kolem 21 metrů, hloubka pomyslného trychtýře závisí od druhu půdy. Je-li půda vodivější, pak je hloubka nižší. Za životu nebezpečné „krokové napětí se uvažuje 90 V/m, zvěř 16 V/m.

Přikrčit se, nohy k sobě, případně odskákat po jedné noze ven z pomyslného kruhu.


Lechův kámen
Lechův kámen Vortex a záhada kouřimského "idolu...
Vortex a Brány mezi dimenzemi?


Portály, Vortex - shrnutí aneb Brány mezi dimenzemi?