Starověrecká bohyně, Svarogova dcera, bájná slovanská kněžna Morana.

Povídání o milostném vztahu obávané bohyně Morany Svarogovny a Dažboga Pěruniče o kterém jsem se již krátce zmínil v některém z předešlých článků. Jen o únosu Morany vysmahlým Kostějem, nesoucím smrt (česky Kostrounem), jsem tlachal "jen tak na půl huby". A protože jsem se již částečně napravil, povyprávím o tomto únosu, ale i o jiných detailech (jako je pradávný ogamický (pojmový) symbol pro Moravu, přesněji Starou Maru)... zkrátka nepatrně přesněji. Co, víra, vědění a zejména má drze nekonečná skromnost ještě dovolí. Včetně přepisu do bukev, ve kterých byla sepsána Velesova kniha. Aniž zapomenu na možné malé tajemství alegorického sousoší na odvrácené straně pomníku Františka Palackého...

..když lehce, jak ta lehkonohá sloní laňka, jen tak po špičkách, obejdu i prastaré slovanské pojmové písmo...

Nezávislé dějiny v podivně závislé Evropě © Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz © Zdeněk Patrick 2012 © autor/foto: Zdeněk Šmitmajer production Praha 2012

A juž roztahuji svůj primitivní vzorec myšlení, či chcete-li stejně naivní egregor, nad nebohými čtenáři, abych... ve zkrátce připravil vážené ideovědce o některá zaběhnutá klíšé, vážící se k ulici "Na Moráni", slovanskému Svatoboru, na němž se nalézá i pomník Otce národa a národního buditele Františka Palackého, jakkoliv mi zde, či poblíž, chybí i pomník jiný: Františka Sáleše Moravičanského...

Pomník národního buditele Františka Palackého, umístěný na někdejším starověreckém Svatoboru (Vlevo za pomníkem vidíme ulici Na Moráni), skrývá v zadní části neobyčejné tajemství, jehož autorem, tak jako celého pomníku, je Stanislav Sucharda (1866-1916) - český sochař a medailér, profesor Uměleckoprůmyslové školy a Akademie výtvarných umění v Praze. Narozen v Nové Pace.

Dominantou pomníku, mimo Františka Palackého, je bronzové sousoší v alegorické podobě vzkříseného národa a Vlasti Slávy v okamžiku svého prvního svobodného rozletu.

Jakkoliv byl geniální sochař Stanislav Sucharda prý zklamán výběrem místa pro pomník Františka Palackého, ti co rozhodovali i pod dojmem geniálně vyvedených alegorických výjevů vyvedenými v bronzu, příliš dobře věděli, co činí. Jako ti, kteří naopak zcenzurovali celkový dojem zbytečnou stromovou hradbou. Takže k odhalení mistrně cenzurovaného mysteria v zadní části pomníku čekám až do podzimu, kdy opadá listí.

A protože pravdoláskovská cenzura nalezla "těžké" zalíbení (Toto slovo v idiotském a nesouvisejícím spojení se slovem zalíbení, je vybráno zcela úmyslně, abych přesně definoval původ zla pravdoláskovské geneder ideopolicie.) jen a jen ve výseku slibně vypadajících okřídlených démonů Zla. Aniž si kdy hodlali povšimnout "národa v mdlobách" tištěného Zlem, které naopak překvapivě a s obavami vzhlíží do blízké budoucnosti českého národa, dovolil jsem si připomenout národu dobu Temna I. Dobu, kdy vzdělanost národa v rodném jazyce, v rodné zemi, v zemi slovanských předků, nebyla ani náhodou samozřejmostí. Což je pro mne nejen udivující, nemyslitelný, ale i dodnes urážející příznak lstivé ubohosti, které démoni Zla používali a dodnes používají při genocidě Slovanů.

Původní studie "Stařena Historie"... dobový snímek neznámého autora

Stařena Historie, odhalená spolu s pomníkem Františka Palackého, v nepříznivých časech C & K Östereich-Ungarn chaganátu, která se snaží zastrašit mladé české obrozence? Jakkoliv původní studie Stanislava Suchardy mohla být tím, čím určitě není její současná podoba: Hrozící "Stařenou Historií", nebo snad již s předstihem "Ustaranou, neboť nepravdivou Historií"?

Stařena Historie? Nevím, či je to slaboduchý výmysl: Jsme totiž "Na Moráni", nedaleko původní starověrecké modly strašlivé Morany. V místech Svatoboru, kterými se kdysi procházela i Česká kněžna Libuše a kde byla vídána v meditacích nedaleko strašlivé modly Morany.

A tak opakuji svoje téze: "Stařena Historie" se zdá být sakumprásk velmi obávanou starověreckou bohyní kněžnou Moranou, druhou Dažbogovou ženou, matkou mnoha slovanských kmenů mezi nimiž se počítají Drevljané, Poláné, Slováci atd... Suchardova bronzová alegorie je obrácená k místům, kde byla kdysi ustavena původní modla obávané bohyně.

Jakápak stařena historie. Stařena Historie v typicky slovanském úboruž Ach...

Příběh o únosu kněžny Morany Kostějem má své několikeré varianty obrazů v mnoha slovanských pohádkách. Aniž české pohádky, v základní pointě, zmiňují Dažboga, či kněžnu Moranu (Vyjma ruské pohádky hovořící o kněžně Marje Morevně Svarogovně. Právě tato ruská pohádka je velmi podobná české pohádce o Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, kde Morevna je označena za blíže neurčenou nepřemožitelnou pannu krasavici, jindy za Večernici.). Základní pointou pohádky je provdání sester nezbedným královským synkem, sotva jeho královští rodiče "vytáhnou paty ze zámku", aby se nakonec zamiloval do obrazu krasavice, mocné a nepřemožitelné panny (v jiné verzi do Večernice), kterou pomocí svých nebeských švagrů konečně i najde, aby ji lstí přemohl a stal se jejím důvěrným přítelem. Zkrátka zůstal na jejím hradě, pravděpodobně k obapolné spokojenosti.

Avšak...

Jednoho dne musela jeho (není žádným tajemstvím, že Dažbogova) žena narychlo odjet. I řekla svému muži, že všechny komnaty hradu jsou mu k dispozici. Jen do jedné místnosti nesmí za žádnou cenu vstoupit. Nicméně čas ubíhal a muž nakonec nevydržel neznat tajemství své ženy a do zakázané místnosti vkročil:

Spatřil tam v ocelových poutech ukovaného podivně vysmahlého černokněžníka a vedle něho džbán vody. Ze kterého, po dlouhém dlouhém přemlouvání (lhaní o své nevinně a krutosti mocné panny) dal mužíkovi (Kostějovi) napít. Ten v okmžení nabyl někdejších sil, ocelová pouta praskla a již je vyzáblý mužík ve dveřích, kam právě vchází vracející se paní hradu. Uchopí ji a vzápětí již není po obou: Kostějovi a paní hradu ani stopy...

Tak nějak probíhal baladický únos druhé Dažbogovi ženy Morany Svarogovny. Propojíme-li několik verzí dávné legendy, pak pohádková kněžna Morana mohla mít co do činění s planetou Venuší, neb jedna z verzí hovoří o ní, jako o Večernici (Venuši, objevující se na noční obloze směrem k dnešnímu západu.). Planetě, která skutečně jednoho dne, po kterém pátráme, zmizela z oblohy. A můžeme-li věřit souběhu stejně vyprávějících slovanských pohádek. Pak v jejím zmizení z původní oběžné dráhy, měli tlapky Kostějové - šedivci.

Po jistých peripetiích (ohrožení samého života na Zemi, viz kapitola Jaratta) Venuše přelétla oblohu, jako zlatá moucha, aby se konečně objevila, avšak zcela zpustošená, bez někdejších oceánů i typických obojživelných obyvatel, na zcela jiné oběžné dráze, v jiném náklonu i smyslu otáčení. V kosmické válce byly na Venuši zničeny i možné spojenecké základny slovanských božstev. Aby se tak Venuše stála symbolem smrti. Z někdejší matky některých slovanských kmenů, sice stále uctívanou, přesto strašlivou Bohyní smrti Moranouž

Zatímco Kostěje Nesmrtelného můžeme v českých pohádkách zaměnit za Kostrouna, Smrťáka, či chcete-li za stejně vysmahlého černokněžníka Mrako_Mora.

Aniž si dovolím nepřipomenout zatykač na podivně ďábelsky uspořádanou bytost, vydaný samým papežem:

Byl to papež Řehoř IX., který prakticky odstartoval Velký hon na čarodějnice. Byla to právě bula papeže Řehoře IX., ze dne 13. června 1233, kterou je hledána jakási satanská bytost, drze a bez povolení Svaté Inkvizice obcující s prostým i neprostým lidem. Zcela vychrtlá až bezmasá bytost, s charakteristicky šedou chladnou pokožkou, zjevující se v intenzivní záři, vycházející z horní poloviny těla pradávné bytosti. Neobvykle velké černé a kupodivu svítící oči s telepatickými schopnostmi, vznášející se hravě v prostoru a procházející libovolně silnou zdí, či sebemenším komínem!

Bula papeže Řehoře IX. byla, a dodnes vlastně je, nejen původním metodickým listem Svatého Otce, a zároveň je i jakýmsi středověkým zatykačem Svaté Inkvizice typu "Wanted Live or Death" - (Hledán živý nebo mrtvý)!

Ač je mi stále divné, velmi divné, kde vzala církev svatá přesný popis svého Velkého mistra, či šedivce?

Copyright Zdeněk Patrick, Praha 2011, šíření nepovoleno. Překlady ostatního textu do neslovanských jazyků porušují dodatek autorských práv.

Poznámky pod čarou:

František Palacký narozen 14. června 1798 v Hodslavicích u Nového Jičína, zemřel 26. června 1876 v Praze - politik a historik i národní buditel - Otec národa

Stanislav Sucharda narozen 12. listopadu 1866 v Nové Pace, zemřel 5. května 1916 v Praze - nadaný český sochař, významná postava českého sochařství v období secese, na přelomu 19. a 20. století.