Je mnoho míst, která považuji, z náhledu vlastenecké mystiky, za stále promlouvající, aniž bych nepřiznal, že mne několik z nich učarovalo zcela, neboť je možné, že hovoří o dávnějších časech, než dávných: Říp, Šumava, Prokopské údolí, Šárka, ostroh Pražského hradu, karpatský Děvín, při soutoku Dunaje a Moravy a vedle Vyšehradu zcela určitě...
Hostýn, či chcete-li Svatý Hostýn...
Nezávislé dějiny v podivně závislé Evropě © Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz © Zdeněk Patrick 2012 © autor: Zdeněk Šmitmajer /73 production Praha 2012
Vrch Hostýn, součást Hostýnských vrchů rozprostraněných při východní Moravě, co součást západních Karpat, dosahuje nadmořské výšky cca 734 metrů n. m.).
Vrch s dosud viditelným starším osídlením a někdejším hradištěm s obrannými valy, dosahujícími, jak jsem se dočetl, celkové délky 1835 metrů, pocházejícími z období cca 200 př. n. l. Hradištěm, které bylo strategicky rozprostraněno poblíž Jantarové stezky procházející geologickou sníženinou: Moravskou branou. Od této nanejvýš důležité polohy se odvíjí i ideo názor, že hlavní činností obyvatel hradiště bylo vždy střežení důležité obchodní stezky.
Střežit?
V čí prospěch?
Mektajícího ideo his_tora_ika
Ještě dnes místy dosahují valy výšky od 4 metrů až 8 metrů, jiní tvrdí že až devíti metrů a šíře kolem 23 metrů. Jedni říkají, že hradiště podlehlo velkému požáru, jiní popisují možnou výrobní technologii "za velkého žáru": Valy byly ztvrzeny, či chcete-li zpevněny žárem: Zhotoveny z uhlí, dříví, dřevěného úhlí, písku, kamení - vše zapáleno, žárem nataveno, dosahuje neobyčejné pevnosti.
Vyrobeno technologií "Skleněný vrch"?
Zároveň všeobecně užoulané slůvko Opidum (nejlépe s cizokrajnými dvěma "p" má jednoznačně ukazovat na Kelty/Čeltoi.
Zásadní otázka odvozeně zní: Na který z keltských kmenů? Není-li kloudné odpovědi, pak je takové tvrzení čistě účelové a zhola na nic.
Opakuji, že původ řeckého a zcela prvotního slova napsaného řeckými historiky v podobě "Čeltoi", pochází odvozeno z ryze slovanského označení "čeledoj" - lid (čeledь). Označení lidu zde odedávna usedlého. Jak říkají ideo vědci "Autochtonní obyvatelé".
V případě čeledi slovanskému R1a nejblíže, neboť bratrského Y_chromozomu Hs R1b. Majíce společného otce R1. Lid mnohdy zvaný též Keli, či Kelči (Kapustňáci, pěstitelé kelu - kapusty. Vlastně zabývající se převážně polnohospodářstvím.). Když i slůvko "laténský" sleduje účelově nelogické rozdělení. Tak jako neuvěřitelné množství zpotvořených kmenových jmen, z níž by se ten pravý - několikrát picnul, aniž by se jeho, na několik způsobů splétači umělohmotných jazyků jmenovaný slovanský náčelník, poznal sám sebe.
Nicméně... Z chytrých encyklopedií si připomeňme, že nejstarší osídlení Hostýna je archeology datováno do roku 1 200 př. n. l., lidu popelnicových polí tzv. lužické kultury. Z pozdní doby bronzové kolem roku 1 000 př. n. l. pocházejí prý stopy lidu slezského, který lze cca v roce 600 př. n. l. (starší doba železná) zaměnit, za lid "plátenické kultury". Z té doby pocházejí i stopy možného požáru, či zdařilé, či méně zdařilé výroby "skleněných valů" roztavením příslušného materiálu. Dokonce i tzv. klešťová brána pochází z tohoto období, ač pjeorativně přisuzována "Keltům". Klešťová brána, typ otočné brány, umožňující bystře vytřídit vstupující. Zatím, co jedni volně vejdou, pootočením vstupu je nasměrován možný nepřítel do připravené pasti a tam utlučen vrhanými kameny, oštěpy i jinými vhodnými nástroji (náznak zbytků podobné brány lze nalézt na tzv. laténském hradišti v Nevězicích, či vytušit na vrchu Za vjěští nad Zbraslaví u Prahy.).
Toto období Hostýna, a to je nanejvýš pro mne zajímavé, lze díky nálezu trojbřité skýtské šipky spojovat i s výskytem slovanských Skýtů. Aniž se tajím variantou, že překročením Dunaje poblíž Karnunta, pak přes řeku Moravu, Moravskou branou kolem Hostýna, se později, avšak včasněji, než povolují zeměplackaři a splétači umělých jazyků, brali i rody profi válečníku z kmene Chorvatů (Karpatů), potomci lidu popelnicových polí(?), neboť své mrtvé pohřbívali žehem. Přicházeli z oblasti slovenských Karpat, aby směřovali, skrze tzv. starou Českou stezku přes Libušiny "Dědovy hory" (Kutné hory) směrem na Kolín, kolem Staré Kauřimi, až do Českého Středohoří. Aniž prošli pradávno vybudovanou Kašurkou (později Libušina Praha), kde zejména pravobřežní povltaví, od Davle, Bojského potoka a Bojova, stále ovládali zbytky Arij Bojov. Tehdy karpatský (charvatský) lid, pod vedením praotce Čecha, stanul poblíž kopečku, který i mně, co jsem jej jako kluk spatřil v modravých dálavách, navždy učaroval. Aby časem nahradili Bojov Arije při obraně zdávna zde usedlého obyvatelstva, výměnou za pastviny kolem Řípu.
Vraťme se však na Hostýn, kde lze určitě vytušit i někdejší svatyni Matky Země, kterou si lze představit, jako krásnou ženu stojící na srpku Měsíce, oděnou v rozevlátém modrém, či černém plášti se zlatými hvězdami kolem hlavy. Zároveň Hostýn, jako každý významnější vrch té doby skrýval nejstatečnější bojovníky, kteří z dimenze nebytí vyrazí kraji na pomoc, až čas nadejde. Kult Matky Země byl v časech christianizace, s téměř všemi stejnými atributy (i očividně nesouvisejícím tématem "Stojící na srpku Měsíce".), zaměněn za uctívání Panny Marie Svatohostýnské.
Mnohem starší pointa příběhu vítězící Matky Země (Zemlji), vítězící nad srpkem Měsíce, který zadupává svýma nohama. Přilétající k vrchu Hostýnu obklopena září a metající blesky tavící skály.
Vrch Hostýn mohl být, v dávné minulosti, nedílnou součástí téže linie, o které se hovoří i v prastaré šumavské legendě vyprávějící o nebeské bitvě sil kladných proti padlým archontům, kdesi nad Šumavou. V časech, kdy Gar Rayeta (Zářící hory, vydrmoleno na Gabretu - rozumějme Šumavu) byla součástí Rayety - Zářící ochranné kupole pokrývající velkou část tehdejšího vnitrozemí (evropského) kontinentu. Se vší pravděpodobností stejného typu, jaký kdysi dávno, za časů draka Enkiho, svoji strašidelnou září obklopovala celou Mezopotámii. Snad v dobách třetího Pěrunova příchodu a následně i první války s Daémony - Vědoucími.
Jak vzdálené jsou příměry "Panna Marie zašlapávající hlavu hada" a "Panna Marie šlapající po srpku Měsíce"? Má-li pravdu pani Cibulková ve své vizi o temných silách, které v minulosti škodolibě škodili Zemi a jejím dětem, nyní v tomto čase konců křivého Měsíce, na tvrdo na Měsící uvězněnými univerzálními silami? Jakkoliv tuším, že slůvko šlapající může být lehce nahrazeno slovy "stojící na srpku Měsíce". Ačkoliv právě tento příměr se zdá být, v souvislosti s kultem Panny Marie, přitařený za vlasy. Přestože její zpodobnění i na Svaté hoře v Příbrami, je podobné. Pokud mezi oběma symboly, ale i neobyčejnými krátery na přivrácené straně Měsíce, neexistují ušší, nám neznámé souvislosti.
Zároveň mohu, sám pro sebe, považovat možné hostýnské zjevení Panny Marie za projev univerzálních sil, skrze lidmi vnímanou milující bytost, nezávisle na čase vstupující do planetárních dějů, zde ve prospěch křesťanské víry, avšak vždy, jako milující Matka vší Země. V jiném čase, co prostá žena a matka svého syna a za časů dávných s jednostejným posláním: Chránit své lidské děti. živoucí Matka Země vstupující do lidských myslí v reálných obrazech. Mnohdy i činech, vymykajících se obecné a mnohdy i špičkové vzdělanosti.
Přičemž legenda o Panně Marii, metající blesky na tlupy Tatarů, projíždějící krajem na koních ověnčenými usekanými hlavami nebohých obětí, má mít opěrný bod v reálném příběhu jednookého českého krále Václava I., který spěchal na pomoc svému švagrovi Jindřichovi II. zvanému Pobožný. Ten ve své uspěchanosti, aniž jeden den počkal na krále Václava, dne 9. dubna 1241 neustál u Lehnice střet s Tatary, aby král Václava I. nalezl již jen jeho tělo bez hlavy. A po Tatarech ani památky. Jakkoliv se dochoval i příběh o bojovém střetu krále Václava I., který slavně nad Tatary chana Bátúa zvítězil, aby ti "na hlavu" poraženi, či spíše spěchající do své domoviny (Karakum) na volbu nového chagana, navždy Moravu opustili. Když ve variantě Vítězné Panny Marie metající blesky, Tataři k smrti naopak vystrašeni, spasili svůj holý život útěkem.
Budiž, nechám výběr na vážených čtenařkách a čtenářích, podle přirozenosti a osvojeného světového názoru. Aniž vnucuji nejstarší a pravdě neméně podobnou variantu příběhu, jehož základní pointa se stala i ve třetím tisíciletí neobyčejně průchozí...
Protože jsme lidem často jen marně snícím o Spravedlnosti, Pravdě a vítězícím Dobru?
Poznámky pod čarou:
Jednooký král Václav I. 1205 - 23. září 1253 Počáply u Berouna, kde je pohřbeno jeho srdce, když jeho tělo spočinulo v Anežském klášteře, který založila jeho sestra Anežka Přemyslovna (Anežka Česká). Druhorozený syn Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské.
Svatomariánská legenda byla poprvé zapsaná roku 1665 n. l. rukou jezuity a vlastence Bohuslava Balbína (v díle "Diva Montis Sancti"), podle níž se před nájezdy Tatarů na Hostýně skrývající se lid, zachránila Panna Maria metající blesky. Mělo se tak stát roku 1241 n. l.
K současné podobě legendy přispěl i Jan František Beckovský, který spojil hned několik pověstí. Zdá se, že jeho kompilace pak v sobě skrývá i příslušnou část, která se váže k dávnému kultu Matky Země. Z časů pro nás velmi neurčitých.
Stejnou měrou se o hostýnskou legendu zasloužil i Václav Hanka, který v Rukopise královédvorském objevil verše s tématem hostýnské legendy.
Pramen informací: Kde se jen dalo, když technická data o Hostýnských vrších sebrána z Wikipedie. Svatohostýnskou legendu jsem poprvé zaznamenal z výprávění svých slovenských tet.