Kam vlastně zmizeli slovanští Veneti, zdávna obývající okolí Brestu a vlastně celé Brataňsko (Bretagne, Bretaňský poloostrov), poloostrov u Biskajského zálivu, na nejzápadnějším "konci Země" (Finistera), za nimž je již jen Atlantický oceán? Výteční mořeplavci živící se rybolovem a námořním obchodem s Velkou Bratanií (Anglií) a slovanskými kmeny na pobřeží Veltického (Slovanského moře), mezi nimiž vynikal zejména kmen Vagrijů ze slovanských Bodrců...
nezcenzurované "Comentari de bello gallico"...
Nezávislé dějiny země Zlaté hvězdy Margity v podivně závislé Evropě © Zdeněk Patrick - Praha 2012
Téměř soukromý cestovatel, zastupující zájmy senátu Říše Římské, ve skutečnosti otrokářů a majitelů obchodních karavan, sám skvělý pozorovatel, autor pokročilejší, snad nepřeženu když, co neznalý tvrdím, že "spisovné" nově vyráběné umělohmotné latiny, výtečný intrikán a manipulátor, o to větší stratég s neobyčejným akčním radiusem. Zejména však nebetyčný masový vrah - Gejza(r) /Caesar se zmiňuje o své nejslavnější válečné výpravě proti slovanským Venetům, obývajících oblasti Brestu (dnes Francie) viz Comentari de bello gallico, "Zápisky o Válce galské"
Cílem bylo nejen zničení obchodních styků mezi Brataňském (Bretagni) a Velkou Bratanii (Anglií), ale i římská kontrola obchodních cest z Veltického (Baltického) pobřeží do Galie a Velké Bratanie.
Není snad tajemstvím, že Slované byli z dávna výtečnými mořeplavci i staviteli lodí s nízkým ponorem, které by mohly dokonce proplouvat i umělým kanálem, Slovany vybudováným v časech, kdy si smyšlení zakladatelé Říma Romulus a Remus ještě ani neučůrávali do "pampers" z fíkových listů.
Umělý průplav (V celkové délce 54 km) spojoval řeku Travu s Labem (u Launbergu). Procházel bodrckým územím (Bukovce) skrze Lubeč Bodrckých Vagrijů později zvaných Varjagové. Jak již řečeno sloužil obchodním lodím s nízkým ponorem, plavících se z pobřeží Veltu (Veltického, či Slovanského moře) do moře severního moře a odtud za obchodem do Velké Bratanie (Anglie) a Brataňska (Bretagne).
Loděnice Vagrijů lze předpokládat v již zmíněném Ratiboru na ostrově stejnojmenného jezera, ze kterého (u Lubeče) v ustí odtoku do řeky Travy. Se stálou pobřežní námořní ostrahou.V Lauenbergu sídlili od pradávna slovanští Polabané, v Meklenburku Obodrité (Bodrci), v Holštýnsku Vagrijové.
roku 56 př. n. l.
Marné římské obléhání venetských měst si urychleně žádalo konečné řešení, když nejblišším, jak to bývá i dnes zaběhnutým zvykem, byla římská provokace. Vlastně krádeže potravin hladovými hordami římských násilníků, zběsile řádícími mezi pobřežními obyvateli.
Jasně, že viníci byli Venety okamžitě zadržení bezprostředně po tomto neslýchaném zločinu. To ovšem byla voda na mlýn za bukem vartujícího páně Gejzara / Kajcera, či chcete-li Caesara.
Kdesi na řece Loiře ukryté římské veslice kázal připravit k boji. V téže době měli Venetové asi 200 lehkých obchodních lodic vybavené koženými plachtami, s vysokými příděmi a vysokou zádi, většinou zakotvené v přístavu. Lodice nikoli válečné, ale rybářské a obchodní, schopné plout na širém moři, nikoli se ploužit při pobřeží, jako římské galery.
Slavná Gejzarova námořní bitva byla vlastně sakumoprásk pirátským aktem. Tak, jako zločinci přicházejí za kuropění, připlížily se Gejzarovy / Kajcarovy pirátské veslice, aby ostrými srpy, přivázanými na tyčích, v překvapivém ranním zákeřném přepadení římští bandité z galer přeřezali kožené plachtoví a lanoví venetských lodic. Vzápětí se staly venetské lodě neovladatelné. Masakr trval až do sedmé hodiny večerní. Toho večera skončili Veneti, co slovanský národ, aby se v zápisníků masového válečného zločince Gejzara (Kejcara), odvozeně tedy i pro nás stali neznámými Gally? Skrze systémově vnucenou nesvědomitost. šířenou zcela závislými, scholasticky naučené nepravdy mumlajícími historiky...
Porážkou Venetů se Gejzarovy rázem otevřela cesta na Velkou Bratanii a tak se i stalo. Obchod mezi Veltickým pobřežím a Velkou Bratanií rázem ustal, jakkoliv se v daleké budoucnosti jeví mocným obchodním partnerem Novgorodští kupci: Viz traktáty o obchodních cestách z Nižního Novgorodu až do Travnej.
Dovolím si na okraj poznamenat, že na Římu nezávislý obchod směřující skrze slovanské obchodníky, přes průplav a baltské pobřeží k Velké Bratanii (Anglii) a do Brataňska (Bretagni), se rozvíjel pro VIP Říma tak nesnesitelným způsobem, že bylo nutné zakročit. Problémem Římanů však bylo, že na svých veslicích se pouze plazili vždy v bezpečí pobřeží, či po řekách, aniž se mohli odvážit tam, kam slovanské lodice. Daleko od pobřeží, na širé moře. Jedinou římskou šancí bylo pirátství.
Napadení venetských lodí v přístavech, či nedaleko pobřeží. Což se nakonec povedlo, jak se z deníčku od Gejzy / Kejzara dočítáme.
Takže nikoli námořní boj s venetskými válečníky, ale teroristický akt a vzápětí pirátské přepadení obchodních lodí.