FAUNA a FLORA SEVERIJE

Autor: Zdeněk Patrick <smitmajer.z(at)seznam.cz>, Téma: Země zlaté hvězdy Margity 1. díl, Vydáno dne: 11. 12. 2019

Uvědomíme-li si skutečnost, že sanskrt bhaša nagara byl pro potřeby lidí a božských bytostí z Altyn gorodu - seškrtán (slov. zoškrtán) ze slovanských dialektů, pak může být a nepochybně i dodnes je, či může být, hlavním věrohodným příznakem, určujícím míru účastenství na dění v Severiji / Hyperboreji.



FAUNA a FLORA SEVERIJE

Alatýrský ostrov (Kámen všech kamenů - Latýr) zvaný též Altyn - Zlatý, nebo také Sluneční ostrov, plný kvetoucích zahrad, byl bohatý na zelené pláně, vysoká horstva dotýkající se nebes i zurčící vodou bohaté řeky.

Lidé pokojně obdělávali půdu a pěstovali plodiny.

Uvědomíme-li si skutečnost, že sanskrt bhaša nagara byl pro potřeby lidí a božských bytostí z Altyn goroduž seškrtán (slov. zoškrtán) ze slovanských dialektů, pak může být a nepochybně i dodnes je, či může být, hlavním věrohodným příznakem, určujícím míru účastenství na dění v Severiji / Hyperboreji.

Da Arija, darovaná Arija

Viněta? Země Punt?

Země Zlaté hvězdy Margity © Zdeněk Patrick - Praha 1998 © Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz © Zdeněk Patrick 2008 © autor: Zdeněk Šmitmajer / 73 production Praha 2011

Možnost objednání knihy:

Den mluvících kamenů (tři knihy v jedné), s přiloženými obsahy a s dalším listováním knihou, naleznete zde.


Jak již řečeno Severije (Borea), byla šťastnou zemí šťastných lidí, přestože ležící na severním pólu. Zemí stálého slunce a tepla subtropického podnebného pásu. Obklopená Bílým (Dnes Ledovým) oceánem. Jak již řečeno: obloha bývala nádherná, klima příjemně mírné i subtropické, podle příslušného pásma. S bohatým svitem Slunce.

Posuzujeme-li dnešní subtropické pásmo, pak uvažujeme vše, co leží mezi tropickým a mírným podnebím. Na severní polokouli mezi 30° a 45° a na jižní mezi obratníkem Kozoroha a 40°. Typickou krajinou subtropického pásma je nesporně Jihoslávie na Jadranu (Ilyrie a Dalmácie), ale i ostatní přiléhající země Středomoří. V současné době dělíme subtropické pásmo, podle příslušných vlivů subtropického podnebí, na 4 typy: pevninské (kontinentální), mořské (maritimní), západních břehů pevnin (středomořské) a východních břehů pevnin (monzunové).

Očekávatelná flora Severije, je tedy srovnatelná s květenou současného mírného a subtropického pásma. Jakkoliv není marné uvažovat i další vlivy ovlivňující podnebí někdejší Severije. Pravděpodobně ovlivněné okolními oceánskými vodami (tedy mořskými subtropy, s tzv maritimními vlivy), s vlivy kontinentálními (V té zamýšlené době ležel Ural, dnešní Sibiř, Aljaška, Kanada, ale severní oblasti dnešních Spojených států, v tropickém pásmu). Takže lze v Serveriji odvozeně předpokládat ráz květeny typického středomoří: Vegetace společenství vždy zelených tvrdo listých keřů a keřových stromů, vlhké subtropické lesy, v hornatých oblastech borovice, jedle, či modříny. S oblastmi plnými vinic, pomerančových hájů a citrusových plodů, jabloní, třešní, oliv, tabáku, ale i žírných pastvin a nepochybně i úrodných polí, kde se v hojnosti vodnatých řek naopak pěstoval mák, ječmen, pšenice a žito.

V jižních a jihovýchodních oblastech lze vytušit vliv pevninského tropického podnebí s polopoužtní florou a částečně snad i monzumy.

Jednou z typicky subtropických rostlin, mnou předpokládaných, byla nepochybně i rostlina s mírně nasládlými pistáciovými oříšky. Plodů keřovitých stromů dorůstajících, podle druhu, do výše 5 až 15 metrů, jejíž původ současní botanici směrují do severního subtropického pásu.

Pistácie terebintová (Pistacia terevintha) může, jak se za malý okamžik ukáže, sehrát neobyčejnou roli při našem pátrání po slovanských, vikinských předcích (R1a) keltických nejblišších příbuzných (R1b). Dříve však nutné dodat, že tyto keře, či stromy s rudými dužnatými květy a stejně dužnatými listy jsou, při naříznutí kůry, zdrojem aromatické mízy a pryskyřice, jež sehrála zásadní roli nejen v celém pásmu života Starého světa, ale i světa nově, po katastrofě vznikajícího.

A právě aromatické květy, plody i čerstvě vyvěrající pryskyřice byla a doposud je zdrojem obživy larev velkého množství motýlů (např. i martináče habrového). Nutno dodat, že aromatické výpary této prastaré rostliny ovlivňují i nervovou soustavu. A v souvislosti s tímto fenoménem mne napadá odtažitě hříšná myšlenky i o původu, či obsahu českého slůvka "motýl". Při opylování silně podrouženi "motajli" se vzduchem podrouženě "mota(j)li"! Jakkoliv jistě nemá slůvko opýlit a opilý, aniž může mít stejný slovní základ, co pilný, či chvályhodná píle: Neodpustím si kacířskou poznámku. "Co si jiného pomyslet, jestliže po opylení motajli se pilní motajli, jak opilí. Skrze již zmíněnou opylenou květenuž.

Stejně dopadne, v souladu s mými kacířskými myšlenkami i Velko brataňský (dnes ryze anglický) ekvivalent téhož - Buter_flay... Ano motaj_li třepotající se , či vlají šli, jakoby ve větruž "Ryze" anglické slovo Buter_flay. V přesném překladu máslo létající. Mazali si snad staří Anglové své pečivo máslem z motýlů?

Zcela určitě nikoli!

A jak vlastně vyslovuji "motajla" v přepisuž Bater_flaj! Porovnejme slůvko "flay" (čti "flaj") z českým vlaj (ve větru), neboť vždy a jedině ve větru se vlaje, pak nelze jinak, než potvrdit někdejší můj tichý vzdorný poznatek, že rukodělné, či umělohmotné spletení jazyků, s podílem nevzdělaných přepisovačů dějin, tam, kde bylo slovanské "B" (čti "V") na začátku slova, jakým je jednoznačné "vlaj", "vlaje" podstrkávali "fau", pokud nenechali původní "B" nikoli však s významem "V", nýbrž "B" .

Takže, žádné anglické "létající máslo" nýbrž v původní verzi: ?Bютер влай? - čti vjutěr vlaj (větru vlaje)? Jiným hmyzím požehnáním byly nepochybně i mädhuljenky (slovenština je zde obzvláště mile blíže nejen sanskrtu (madhuliena - včela medonosná), ale v samé své podstatě, co další věrohodná stopa po slovanském společenství v Severiji).

Slované jsou od pradávna známí, nejen jako prodejci medu a medoviny (mírně alkoholického nápoje vyrobeného kva?ením medu), ale i pěstitelé včel. Když základem předcházejícím pěstování včel v úlech bylo brtnictví (brť - vykotlaný kmen). Pěstování lesních včel v brtích. Přičemž "Medvědi" (Medjedí), vědí kde je med, žili nepochybně na dnešní Sibiři, aniž jsem prozatím schopen vypsat, neboť je pro mne záhadou, jakými cestami se dostali na současnou Arktidu lední medvědi.

Připlavili se oceánskými vodami a tehdejšími proudy? Jinými slovy:

Nejsem schopen jinak, než přes sanskrt a slovenštinu nepřímo tvrdit, že med má původ v Severiji společně s brtnictvím. Nejrozšířenějším společným slovem mezi současnými slovanskými národy je slůvko "sarp" (sanskrt) - had (Viz Srp, Srpsko, odvozeně Srb, řecky Sauro_mat - Sarmat; sauro = plaz, ještěr, drak, ale též Sarponica, Srpen, srp atd... atd...) zmije, zmej, jakkoliv má nepatrné obsahové odlišnosti. Zmije - konkrétní druh jedovatého hada (česky). Rusky, slovensky zmija. Ale také Zmej (okřídlený drak). Ač u českých Slávů srbská "šárka" (zmije) není pojem neznámý, může být i toto příznakem, že dnešní Srbové, ač Slované nesdílející dílo Severije, jsou jim tytéž severijské zkušenosti R1, vlastní. Mohou totiž být a pravděpodobně i jsou, skrze Y_chromozom Hs (I2a) původními kontinentálními obyvateli (z doby kamenné - neolitu) Srbska, velké oblasti Makedonie, Drakie, Dakie (Bulharsko, Rumunsko), ale i tzv. Sarmatie (cca dnešní Bělo_Rusko). Jakkoliv si právě Bělorusové zachovali vzpomínky na neobyčejné mrazy a chladna, které ze dne na den a pak trvající několik roků, překvapily zemi předků.

V Severiji lze předpokládat i výskyt vlka. Mnohé slovanské jazyky, žijící dnes odděleně mají pro toto zvíře stejný, či podobný výraz:

Vlk, volk, vuk (zde se "l" typicky pro některé dialekty mění na "u", někdy na "v" viz Svavi, Slávi atd.). Pastevectví koz a ovcí bylo vždy, vedle mořeplavectví, brtnictví a medonosné včelařství, obdělávání půdy, typickou slovanskou záležitosti. Zda-li i pro naše předky Severijany / Hyperborejci, toť otázkou.

Odpovědí může být jednak jazyková shoda, jež může být pro Slovany typickou.

Nejblíže je tomuto jazyku čeština, slovenština a zcela nepochybně ruština. U tak zvaných germánských národů, nechť politrukové - dějepravci, kriticky zhodnotí procentuální výskyt Y_chromozৃómu odvozených od Hs R a I (R1, I1 atd.) a přiznají konečně pravdu, odkud bylo čerpáno při tvorbě umělých jazyků odvozených od stejně umělohmotné latiny.

České "oř" (orati - příkazově "oř!"), komoň (komotně - pohodlně), kvoň, kuoň, kůň, rusky lošaď (лошадь), ale také dýl (дыл). Slůvko дыл, česky dýl (déle), hovoří hned ve dvou rovinách:

Dýl, hovorově: "dýlka" - délka, délková míra.

Odvozeně:

Překonání několika délek. Za stejný maer (časový díl) - ujedu del?í vzdálenost. Rozdílnost může spočívat v příznaku, jenž se zda být na samém počátku domestikace divokých koní dominantní. až již souvisí z pastevectvím, polnohospodářstvím, s jezdectvím ve spojení s migrací, při navýšení akčního radiusu.

Podle všeobecně vnímaného názoru se domestikace koní odehrála v kavkazských stepích, ale až v pozdních časech postkatastrofického věku.

Přiznávám, že mě skrze římskou mapu s typicky slovanskou topografií (a nyní mám na mysli zejména oblast nazvanou Strevintha - čti Strevinča), zcela učarovala pistácie terebintová a to hned v několika rovinách, jenž mají jedinečného jmenovatele:

Starý a starověký svět. Hovořím-li o ?Starém světě?, mám nyní na mysli zlatý věk lidstva nejsevernější Severije, ale i v kvetoucích zahradách Šamo, či právě pučících a nágy budovaných městských státech, tvořících základy říše Rama. V podobě prastarého pětiměstí, aby v obráceném gardu přední vládci mocné Atlantidy, svými politickými pavučinami takticky zásí?ovali neprůzračným matrixem, vzájemně odporujících si legend, své spojenectví s nově vycházející hvězdou Tiahuanaca u jezera Titicaca, při možné okupaci Egypta, ale i celého Středomoří. Spojenectví, jež jako dnes, bylo nasměrováno nikoli ke svobodě a vzepnutí se lidstva, nikoli tedy jen proti moci městským státům Chaldejska, pod navládou Semiramidina prvního Babylonu, nýbrž ve prospěch nekalých sil, zde působících již za dávných časů. Před planetární katastrofou. Spojenectví, jež se zakrátko proměnilo v úporné vazalství a pohlcení, nyní zcela fabuluji:

V?evládnými cíly Chrona, mocného vládce Atlantidy.

Nicméně jsem na tvrdo přesvědčen, že celosvětovým jazykem byla jednotná řeč jedinečného etnika R1 (slovanská, vikingská a Čeltoi) nazývající se též Svévi, Svoi atd...

Přesněji:

Příbuzenské rody a kmeny pocházející z jednoho otce R1, které byly nesporným nositelem vzdělanosti a tehdy používaných špičkových technologií.

A naopak obyvatelé starověkého Egypta, Říše Rama i městských států v Chaldejsku, byli v postkatastrofických časech jedinými udržovateli zmizelých kulturních tradic a vzdělanosti. Při uměle vzrůstající religiozitě navyšující se odvozené moci zasvěcených kněží. Přesto to budou tito pletichářští kněží, z jejichž vědomostí odvozeně snáze pochopíme religiozitu, zvyky a hygienické návyky obyvatel zcela výjimečné oblasti Severije (Boreje). Dávného domova našich předků. Jakkoliv již částečně tušíme i vyjimečnou úroveň jimi používaných technologií. Porovnávacím lakmusovým papírkem nám budiž nejen Dendera, ale i prastaré město Iuno, středisko egyptské vzdělanosti a zasvěcenců vědy. Plně odevzdaných slunečnímu kultu. Město prastaré tradice známější pod názvem Sluneční město Heliopolis (On). Město Slunečního boha Re.

Místo, kam se uchýlila, z jednoho ostrova Severije, zvaného též Sluneční, pozdější egyptská bohyně Eset. Ačkoliv jeden z dochovaných útržků legend hovoří o Esetě (z rodu vodních Vanů) prchající společně s Tovthem do Egypta, z jakési potápějící se pevniny, z mnoha důvodů není hovořeno Antlanii (Atlantidě), jež v témže čase byla v područí vodním Nágům krajně nepřátelské entity. Právě té, která společně s Drakony zničila domovinu vodních Vanů v Orionu a Siriu a později i jejich asylovou planetu - Venuši. Připomeňme si, že čeští Slávové uctívali Siria nejen svým přesným kalendářem, podobně jako staří Egypťané, ale i Hvězdu, ze které přicházela paní českých pohádek nazývali Hvězdou všech Slávů - a paní samu "Hviezdoslavou". V podobě symbolu zlaté šesticípé hvězdy, která v sobě nesla zvěst snad i o samotné bohyni E_set, co princezně se zlatou hvězdou na čele (Podle označení "Pěrunica" snad i dcera samého Pěruna.). A to včetně přináležejících symbolů: Rohu hojnosti a stříbrného půlměsíce. Když půlměsíc byl naopak symbolem Usirevovi moci.

A navíc roduvěrní starověrečtí Slo_Vané vždy jasně a sebevědomě dávali najevo, že vědí že jsou nezávislým a nejstarším národem, ale i na které straně konfliktu "Vědoucích" společně se svými nejbliššími bratry stáli, stojí a budou stát i v čase, až se posvátný kruh jejich poslání zcela uzavře a i oni, nikoli tváření otroci, nýbrž děti dávných bohů, se stanou Vědoucími Univerza.

Na straně Pravdy...

Byla to Severije odkud byla Eseta nucena, společně se svým doprovodem i vybranými zasvěcenci z řád původních severijských domorodců, odejít v čase planetární katastrofy a vyhledat asyl ve městě Iuno (Juno - Heliopolis), jež se stalo kultovním místem Slunečního božstva Ra (Re) a veškerého zachovaného vědění a univerzálních zasvětitelských tajemství. A to nutně muselo proběhnout nikoli později, než egyptský Zep Tepi a počátek Usirevovy vlády. A rozhodně o více než 12 000 let dříve, než se potopil poslední z ostrovů Atlantidy.

Z téhož důvodu lze uvažovat o zákonité paralele souvisejících zvyků, použitých technologii, vzdělanosti a hygienických návyků, mezi staroegyptskými a severně severijskými, nebož... Neuvažuji-li přibli?ně stejné teplotní podmínky, jež jsou typické pro současný Středomořský ráz. Včetně při stejně hojném svitu Slunce, s potřebou chránit bílou pokožku původních obyvatel Severije (Vindones).

Již jsem u samého jádra věci: U pistácie terebintové), která je v řeckém rostlinopisu zvaná terebinthos. Když věci znalí ideovědci a odpovědní strážci čistoty českého jazyka přesně vědí, že koncovky ntha, thos, nthé jsou čistě řecké. A přesto Strevinča (na římských mapách zapsaná Strevintha) je slovanský topografický název oblasti, zdávna osídlené nositeli Y_DNK Hs R1 (Slovanská a Čeltoi).

Nyní srovnejme s některými významy foneticky stejně, či podobně znějícími slovy:

Strviňa - mršina, mrcha, zdechlina
Strviňar - sup
Vinča, vínčo - vínečko
Vince (chorvatský) - vínečko

Je-li Strevinča topografický název oblasti, kde vyráběli Slo_Vané opojný nápoj s trojího vína? Když jednou z přísad mohla být i Pistácie Terebintová, běžně k mání v dne?ním Chorvatsku. Pro putující pastevce mezi jižními a severnímu pastvinami snad žádný problém.

Z pistacie terebintové, přesněji z její pryskyřice, se původně vyráběla terebinthina - terbintyn (terpentýn), dobově oblíbený léčebný prostředek. Ve starém Egyptě, jeden ze tří vonných olejů k oslavě boha Re.

Podle Plutarcha, dodržovali kněží města Iunno (Heliopolis) starodávný rituál uctívání Slunce (Ra, Re) třikrát denně. Za časného svítání vítali Sluneční svit pálení pryskyřicových kadidel, Vzácnou myrhou uctívali Slunce v nadhlavníku a večer se loučili vonnou směsí (zvanou Kyfi) z deseti přísad. Když první jmenovanou byly pryskyřice z Strevinča Pistácie terebintové), vonný rákos, skořice, máta, jalovec, šafrán, kardamom, až lentí?ek, Což je opět druh pistácie terebintové. V zásadě velice omamná látka navozující stav euforie. Egyptší kněží si totiž potrpěli i na lstivé vůně určené pro různá denní období, ale i odlišné části lidského těla. Při pátrání po obsahu slova Strevinča, jsem narazil na odkaz, ?e?

Výrobci:

kněží města Heliopolis (města Iunno.), jak tvrdí Plútarchos, pro ranní uctívaní Re za časného svítání používali pryskyřicové kadidlo zvané myrha. Jinou směs povzbuzující mysl, když byl Re v nadhlavníku a naopak velmi rafinovanou směs ze 16 přísad, při jeho západu. Směs prý nazývali ?Kyfi? vyvolávající již zmíněnou euforii. Mezi přísadami je prý jmenována na prvním místě pryskyřice z pistacie terebintové, d?abal, vonný rákos, ?áchor, skořici, kardamon, šafran, jalovec, lentí?ek a máta. Kněží v denverských přípravnách vůní měli naopak svá tajemství spočívající v devíti vonných olejích určených pro rituální pomazávání soch. Navíc se řídili seznamem povinných svátečních vůní, pro různé dny a období, přesně určené kalendářem. Staří Egypťané některé aromatické rostliny dováželi ze zemí z pobřeží Rudého moře. Pistácii terebintovou však dová?eli až z daleké země Punt (Severije?), kterou nakupovali ve Foenekii (ve foinickém přístavu Biblos).

Terpentýn (terpentin, terpentýnový olej), je kapalina získávaná destilací mízy a pryskyřic stromů (zejména borovic, jedlí a modřínů). Může být použit nejen jako esence parfému, léčitelský kafr, kalafuna (destilační zbytek u dna), či rozpoužtědlo, ale i jako zdroj energie pro topení i svícení - pozor při vdechování působí na centrální nervový systém a negativně na ledviny a plíce). Smíšený se včelím voskem i jako ochranný vosk napoužtěný, co mořidlo do nábytku. Terpentýn se též přidával do mnoha čisticích a sanitárních produktů, kvůli antiseptickým vlastnostem i charakteristické "čisté vůni". Je extrémně hořlavý. Dráždí pokožku a oči.

Za nejstarší zdroj terpentýnu můžeme považovat ?terpentýnový strom" řečík terebintový (Pistacia terebinthus) - Řečík lentí?ek, pistácie lentíšek (Pistácia terbinthus), rod čeledi Pistaciaciaceae, čeleď ledvinkovitá - Anacardiacease, pochází ze severního subtropického pásu. Do severního subtropického pásu patřila svého času i Severie / Hyperborea alias D´Area (Darea - darovaná), takže lze očekávat, že mohla být i zemí původu Pistácie Stera Vinča, sterá_binča steroplodý, stero květý.

Z Tera Vinča? Z Viněty? Ze země Vínečka?

Nejsem tak dalece vzdělán, abych si dovolil tvrdit, že domovem hroznů vína byla svitu Slunce neustále vystavená Hyperborea, když i fíky, kokosové ořechy, či banány jsou velkým tajemstvím neznámých tvůrců.

Jednou z největších záhad, spojující nejen Severiji, později slovanskou Skýtijí, nesporně i město Iuno (Heliopolis) a ještě později s babylonskými (Vavel, Vavylon) strážci Bran nebes, či slovanskými pohádkami o Ptáku Ohniváku (Fénixe) - jenž byl předčasně globalizován na Gryfa (Pták Noh z českých pověstí, ač na nejvyšší míru romantizován středověkým multi kulti, výsledně pak v zákrytném příběhu o Bruncvíkovi.). Jednoznačně se můžeme s úspěchem domnívat, že skrze Apollónův - Jarův vzdužný vůz ta?ený labutěmi, či jinou havětí, létající skrze Agův dům (Per Aga) směrem do Severije, mohl být spíše technickým zařízením, ne?-li živým tvorem...

Nemohu jinak, než suže konstatovat, že podobné zařízení, halící se v různosti kamufláží.

Svého vzhledu vlastnil nejen lid božské Denice (lid Danu) přilétajících do Irska na černých mracích, ale i jejich protivníci Phomoriané (Vážený čtenář dovolí abych, několik vteřin následující kratičké chvíli zajásal nad podobností Phomorianů a Pomorianů - Pomořanů, jakkoliv v knižní římsko latinskou církví v raně globalizované formě Fomorians, Formorians atd?).

Pomořanští Slované, mají dokonce ve svém znaku symbol Gryfa. Avšak dojásal jsem, neboť Phomoriané, krutí přímořští obyvatelé, ovládající západní zemi a ostrovy (Antlanie a vazalské krajiny) hovořili stejnou řečí, jako ze Severije na černých mracích přilétající lid božské Danice, jak k svému překvapení a v rozporu s válečnou propagandou, zjistili oba tajní zvědové vyslaní prozkoumat, co je druhá strana za podivíny. Takže legenda o jednotném jazyku, jimž byl jeden ze slovanských dialektů má ryzí podstatu.

9 389 př. n. l. Jericho - Gilgal I.

Archeologický výzkum potvrdil, že v ranně neolitické oblasti nazvané Gilgal I., nedaleko Jericha (Blízký Východ), byla při vykopávkách nalezena jedna z nejstarších známých zemědělských plodin - fíkovník. Od tohoto okamžiku je počátek zemědělství v této oblasti datován do doby vzdálené doby před 11 400 let. (9 389 př. n. l.). Nález 9 malých fíků (jen 18 mm) a 313 peckoviček fíku Gilagalu, zatímco jinde, včetně žen, ještě usilovně pobíhali lovci sběrači, v Gilgalu mohl nastat baby boom:

Ženy zemědělců mohou být snáze oplodněny, neboť ženy lovců - sběračů byly pro získání potravy nuceny schodit neobyčejně velikou část území. Odvozeně s nepravidelnými menstruačními cykly hůře oplodnitelné.

Dodejme, že archeologové došli k přesvědčení, že lokalita byla původním lidem náhle opužtěna roku 9 189 př. n. l.

Ač prvotně domestikované trávy a lužtěniny , objev pěstovaného fíku zcela vyvrací názor pozdějšího zemědělství. Takže tisíc let již před nejstaršími nálezy domestikované pšenice, ječmene a lužtěnin lidé dovedli domestikovat fíkovníky. Proč tolik optimizmuž Fíky totiž nelze pěstovat bez opylení, či lidské péče.

Fík není ve skutečnosti plod, za který je považován, ale uzavřené plodenství vzniklé dozráním květenství, tzv. sykonia. Sykonium je dužnatá baňka, obsahující uvnitř sebe mnoho květů. Fíkovník je rostlina jednodomá, v květenství se tedy vyskytují květy samčí i samičí. Těchto květů může každé květenství obsahovat až několik tisíc (v závislosti na druhu). Samičí květy mají dlouhou nebo krátkou čnělku a vykvétají mnohem dříve než samčí květy. Sykonium má cibulovitý tvar s malým otvorem, který umožňuje přístup vosiček ke květům.

Fíky přežívají v symbióze s vosičkami (žlabatka fíkovníková - Agaonidae). Oplozené samičky vosiček nalétávají otvorem do sykonií a do samičích květů a nakladou zde svá vajíčka. Následně vosičky zahynou. Odumřelé vosičky ve fíku zůstávají. Po nějaké době dozrají samčí květy a vytvoří pyl, opylené samičí květy s dlouhou čnělkou dozrají a vytvoří semena, z květů s krátkou čnělkou se vylíhnou mladé vosičky, samci i samice. Samci jsou bezkřídlí, oplodní samice a zahynou. Oplodněné samice pak nasbírají do speciálních váčků pyl z právě dozrálých samčích květů a opustí sykonium, aby se vydaly vyhledat jiný. Fíkovník je zdávna starověku pěstovaná rostliny v podobě opadavého keře, či stromu. Podle ideo vědeckého názoru pochází ze středozemí a přední Asie. Stromy dorůstající výšky až deseti metrů. Fíkovník lze jej množit i řízkováním. Je to dvoudomá květena (samčí a samičí). K uvědomělému pěstování jsou používaný samičí fíkovníky, jejichž plody se vytváří tzv. partokarpicky. Bez opylení.

Nyní, uvažujeme-li skutečnost, že před rokem 20 300 př. n. l. podmínky pro pěstování tropických a subtropických plodin, byly, na rozdíl od oblasti Jericha, mnohem příhodnější kolem Uralu, ale i v Severiji (Hyperboreji), je otázkou, zda ty plodiny, které lze vypěstovat nikoli semeny: banány, fíky, kokosy, ale naopak řízkováním, nevzaly svůj počátek v dobách mnohonásobně vzdálenějších. Cílené pěstování vyšlechtěných plodin, odvozeně i zemědělství, bude nutné přesunout ve prospěch RASY - ve prospěch slovanských předků.

Čerstvé i sužené fíky vyživují nervy a mozek a mobilizují mozkovou činnost k vyššímu výkonu.

Poznámky pod čarou:

Alatyr - Alatar - Svatý Otec všech kamenů (též Latýr). Název jednoho z ostrovů Severije, se sídlo bohů Altyn gorodem (Zlatým hradem), Bháša nagara (město bohů, kde byl vytvořen sanskrt - seškrtaný (zoškrtaný) jazyk, jimž byli psány eposy, vedy i šástry a sloužil k snadnější komunikaci mezi bohy a prapředky Slovanů. Jedinečným důkazem je neobyčejná podobnost sanskrtu s češtinou, slovenštinou, ruštinou a svého času i švédštinou. Otec všech kamenů , posvátný kamen Alatyr (Alatar) dal vzniknout přes Altar - slovu Oltář (Oltár). Posvátný obětní kámen etnika y_chromozomu Hs R (praotce etnika Hs R1 a odvozeně etnika R1a (Arij slovanského) a později i R1b (Čeltoi), ale i modifikace R1a1a Ruský Origins.

Altyn Gorod - zlaté město bohů - Altyn - zlatý, povšimněme si jak vzniklo slovo z_latyn. Původem z latyn ( též Zolotoj). Též bájné město původních Bojov - Arijů, Bójov Arija, sídlo slovanských Bo_janů (Bo_jarů) původních obyvatel Bojovarie (dnes Bavorsko - ve správě SRN). Zlaté stověžaté město se zlatými báněmi a zlatými hradbami, které se dle legendy vynořuje kdesi Čechách a po kterém pátrali generace raketýrů a dobyvatel.


Hyper_Borea - Severije
Hyper_Borea - Severije
Merkatorovy mapy Severije (Hyperboreje) ´
DRAHOKAM VŠECH DRAHOKAMŮ
Flora a fauna Severije
Protržení pohoří Calpre...
Tajemství Černého moře
Santorini - Strongil (cca 1 600 př. n. l.)
Slovanská topologie