Vymazání minulosti, když nejsnáze v přítomnosti, ve prospěch dějů budoucích?

Změnit minulost, přítomnost, tedy i budoucnost, lze neobyčejně snadno. Mimo jiné i objednaným nuceným sjednocením názorů na historické události, když fakta zamlčíme, některé zápisy podvrhneme, jiné budeme pálit, co prý nepříčetně kacířské. Jiné libovolně, dle přání Donátorů, popliveme.

Zkrátka lhát a lhát, mocní a ničím neomezeni si vynucovat poslužnost ke L?i. Jsou i jiné možnosti? Snad ano. Skrze tuto otázku, pro mne zajímavým způsobem, reaguje jeden ze čtenářů, jehož nick je: Vláďa.

Komentář ze dne: 20.12.2011 17:42:40

Autor: Vláďa Cituji: To? je přesně to, co já a další vlastně také "děláme" v jiném levlu reality. Taky "ma?eme" ale trochu jinak, ne?-li pouhým smáznutím :-). Vemte komplexní realitu (viz. to, co jsem již dříve vysvětloval z času budoucího (pro někoho dosud marný boj) a přirovnejte k va?emu předchozímu příměru. Je to v podstatě to samé, avšak už nemusíme jen a pouze na rozdíl od vás všeobecně věřit v úspěch. On se opravdu stal, jinak by toto zde nebylo možné. Nemohl bych Vám nyní psát, nemohl bych udělat pár vstupů a to zcela reálných např. o dva tři a více dní dříve atd. Maximum v nata?ení času je limitováno jen schopnostmi dát to zpětně do kupy.

Vážený pane Vláďo: Protože předpokládám, že mne pouze testujete a sem tam i vytě?ujete, dovolil jsem si recipročně vybrat z Vašeho komentáře, co se mi jen hodilo. Abych, v příhodném čase svého možného vymazání, poznamenal: Některé Vaše poznámky jsou pro mne příznakem, že Vy, či Va?i poradci, víte o čem hovoříte. Je to pro mne příjemným poznatkem, pokud nehovoříte jen o opravě matrixové sítě. Tě?ím se na odpověď.

Nyní: Předpokládejme oba, že věřím Vašemu popisovanému úsilí eliminace ne?ádoucích postav a dějů v minulosti, či v přítomnosti. Vybral jsem tedy z historických postav Karla Velikého, která se zdá být přímo ideálním cílem Vámi popisovaných snah. Společně se svým synem Pipinem, vládcem Aquitanie. V prostoru, jenž má společného jmenovatele, souvisejícího se vším, co se odehrálo v časech a ve prospěch náčelníka Frankonie - Karla. Závěrečnou otázku nechávám nevyslovenu do času blízce budoucích. Zdeněk Patrick

PS.

Ačkoliv mohu přidat poznámky i o jiných zásadních technicko fyzikálních jevech, pracujících vždy kupodivu ve prospěch ne?ádoucích osob a nelidského systému, v tomto článku se pozastavím jen u jediného příkladu. Jakkoliv tě?ce prokazatelného. Z téhož posledního poznatku vyplývá, že nechávám váženému čtenáři, ale i Vám i sám sobě, možnost vyklouznout z nastražené časové pasti. A návrat zpět. Do virtuální reality, právě pořádající, jasně že ve svůj temný a nekalý prospěch, zbož?tění nezbožnými marně nezbožného.

...Prezident Akademie je dále povinen ze všech svých sil přispívat k vyhubení vlkodlaků, permoníků, draků, vodních žínek a bludiček...

Berlínská Akademie věd (18. století) Výňatek jmenovacího dekretu prezidenta akademie

?Celkový jeho vzhled byl nádherný a důstojný, až již seděl, či stál: živé oči, zlaté splývané vlasy a jeho stále usměvavá tvář nádherně doplňující symatricky statnou a navíc velebnou postavuž

Koho máme právě na mysli? Otce a navždy sjednotitele, laskavého uvět?itele ?irší evropské velkovlasti - Velké Frankonie - Sv. Karle Magne. Toho Velikého? Ba právě? Popis jeho osoby, jenž se jako jediný mohl dochovat, pochází z pera Karlem autorizovaného životopisce Einharda. Ten pečlivě a pod přímým dohledem svého donátora, zaznamenával všechny skvěle vybavenosti, když nedostatky i hrdinské činy KarlaMagne zkrá?lil k nepoznání, viz kronika Vita Caroli Magni: ?Pověstný svou chůzí více než mužnou, hlasu jasného, i když nikoli hlasitého. Celkový jeho vzhled byl nádherný a důstojný. až již stál, či seděl? Nejen tento výčet tedy vedl Svaté otce římsko katolické církve vyhlásit jej za svatého a dodatečně, v časech fašistické instalace NWO, i za vzne?ného otce evropské velkovlasti? Volně opsáno z Wikipedie Autor: neznámý, ač zcela jistě nově naturalizovaný multi kulti Böhmen und Mähren, tě?ící na přímou volbu posledního prezidenta říšsko německého léna (někdejší tzv. ČR).

FRANCKÝ VLÁDAŘ, Sv. KAREL ten VELIKÝ, druhý z vládců tzv. karolinské dynastie (748 - 814 n. l.)

Podivně závislý výklad dějin podivně závislé Evropy © Zdeněk Patrick - Praha 1988 & smit.wz.cz © Zdeněk Patrick © autor: Zdeněk ?mitmajer /73. production Praha 2011

Karel byl prý vysoký (Prý 7 délek jeho chodidla, což v přepočtu znamená, neměl-li malé botky - ctihodných 1, 96 m. Nenosil-li při proměřování své ušlechtilosti úmyslně botky o několik čísel větších.). Když naopak, a nelze to utajit: Vý?ka jiné nadprůměrné tzv. ?germánsky plavé modrooké bestie?, co modelu vzorové dokonalosti nadrasy, v těch časech nepřesahovala výšku 1,6 metrů. Karl hlavy kulovité, pevně sedící na krátkém tlustém krku, nadměrný břich symetrizován vysokou postavou. Očí ač velkých a živých, neevropsky ?ikmých. Bohužel, dodnes pečlivě utajené DNK.

Aniž uměl psát. Číst a malé počty se naučil až v pokročilém věku. Proč hovořím v souvislosti s českými a moravskými dějinami o Karlu Velikém? Je to stejný důvod, jako hovořit o Dagobertu II. a Samo_děr?aví. Také on dostane za vyučenou, jakkoliv se jeho ?historické dokumenty? nikterak neli?í od jiných franko - nemeth fals, vyrobených na objednávku panovníka. Avšak nikoli jen kvůli listinným podvodům, nýbrž kvůli podivnostem, které provázely nejen jeho vládu: Podivnými, ?z nebes? přicházejícími intervencemi, aby z pohledu pozdějšího vývoje událostí, posuzujeme-li jejich dopady, pracovaly vždy v neprospěch Y_chromozomu Hs R1a (Arij Slovanská), ale i při potlačení vědomí sounále?itosti nositelů bratrského Y_chromozomu Hs R1b (Čeltoi / Keltské). Nebož, cokoliv bylo v minulosti i přítomnosti učiněno, nebylo dobré. Bylo zlé. Mnohdy s vnějšími znaky pragmatické nelidskosti, jež může být oslavována jen duchy sní?enými. A oslavuje-li duch sní?ený, neboť přičinlivý hlupák, jiného ducha zlem sti?eného, jakkoliv by jej, před povinnými zraky ostatních, vyzdvihoval až do nebes, je - li on sám stojícím nad zhovado.

Netajím se, že právě mapuji podezřelé okolnosti kolem svatosti KarlMagna, prý sjednotitele a otce námi nepožadované velkoevropské vlasti. Spí? dodané podobně drze, jako přichází nevyžádaný spam.

794 n. l. Bretaň - Francie pozorování zvláštních světelných sloupů v Bretani" Angličan Roger z Wendoveru, vyjmenovává ve své knize ?Květy historie? řadu neobvyklých nebeských úkazů, jež se vyskytly v letech 447 až 1235 našeho letopočtu. Dílo popisuje mimo dvou komet z roku 729, meteorického deště roku 747 i pozorování zvláštních světelných sloupů v Bretani roku 794.

Byli to zejména kronikáři klášterů, opaté a biskupové, kteří shroma?ďovali takové informace. již za Karla Velikého byly pozorovány jevy, vymykající se běžným zvyklostem, a kupodivu byly zapsány s neobyčejnou otevřeností. Nebyly totiž určeny prostému lidu.

Byly zapsány mimořádné jevy umo?ňující vyhrát, pro Karla Magne, vnuka kralovraha Karla Martella, již prohrané válečné střety. Byly zapsány i jiné příběhy, odehrávající se na samém konci Karlova života. V několika spisech se nezávisle na sobě vypráví o události, která se přihodila kdysi v Lyonu, prý ještě za panování Karla Velikého? Pravděpodobně na rozhraní roku 813- 814 n. l. V časovém intervalu, kdy byl jmenován Agobard arcibiskupem z Lionu a rokem umrtí Karla Velikého. Překvapivě se v nich hovoří o neznámých létajících bytostech i létajících lodích. Jedna z těchto vzdužných lodí jednoho dne přistála v polích poblíž města. A ti, co z ní vystoupili - tři muži a jedna žena - byli považováni za démony. Obyvatelé města, kteří vše zpovzdáli pozorovali, se seběhli kolem příchozích. Ti se chovali velmi neobvykle a podivně. Zdě?ení obyvatelé je považovali za čaroděje a nepřátelské posly ?lechtice Grimaulda, kteří mají na jeho příkaz zničit jejich úrodu. Na příkaz lyonského arcibiskupa Agobarda byli zatčeni, neboť byl přesvědčen o tom, že je velmi nepravděpodobné to, co příchozí mužové a žena tvrdili. Vyprávěli o zázracích, které jim ukázaly podivné létající bytosti z létající lodi. Tvrdili, že pocházejí též z města Lyonu, kam se vracejí po krátké náv?těvě z neznámého prostoru, který nazývali zemí Magonia. Nikdo z lyonských je však nepoznával a ne??astníci se hájili tvrzením, že zatím co pobývali ve vzdužné lodi, na Zemi uplynul dlouhý čas. Arcibiskup Agobard dal příkaz k jejich výslechu a jednal s nimi tak, jak se postupuje s čaroději. Tři muži a jedna žena byli, v přítomnosti arcibiskupa Agobarda, obyvateli Lyonu ukamenováni. Pak přibiti na dřevo, posléze spáleni a odhozeni do řeky. Jak dalece je tento příběh pravdivýš Odpověď prý dává sám lyonský arcibiskup Agobard (779 - 840 n. l.) ve svém spisu De Grandine et Tonitrua. O kroupách a blescích. Hledal jsem, avšak takový úryvek jsem v žádném kloudně přelouskatelném jazyce nena?el. Je to ze samé své podstaty (dodnes cenzory nepřípustné cestování časem) podivné tvrzení, neboť Arcibiskup Agobard, ačkoliv nechal zadr?ené příkladně mučit prý, světe div se, nebyl příznivcem honů na čarodějnice. A tak lze, při dokonale přivřeném ?měsíčním okuž, usuzovat, že ?cestovatelům časem se nakonec podařilo, za vydatného přispění Agobarda (který se prý při mučení dozvěděl samu podstatu mise), uniknout ze spárů všeho schopného tmářského davuž Kam? To? nebezpečná otázka směřující na pana Vláďu. Do již zotročené Evropy? Či snad o něco dále? Do podzemních rezervací banskterů - na téměř, hladomory, smrtícími nákazami skrze laboratorní viry a poslední potopou lidské krve - vylidněné planetě. Tě?ím se na odpověď...

Druhá epi?tola obecná

Petra Apo?tola Kap. 3./ verš 8. Ale jedna věc nebude před vámi skryta, že jeden den u Pána je jako tisíc let a tisíc let jako jeden den.