Vandalové, Mavro Orbin a...

Flavius Belisarius (Slavius Bjělicar)

Vindelicie, Vandalie, Vandalusie, Kartágo, Řím pod vládou slovanských kmenů Vandaliů

Velmi zásadní téma, od něho? dal ruce pryč i veškerý obrozenecký team, v čele s Františkem Palackým. Ač v našich očích neztratil nic na své statečnosti i lesku, zanechal mnohé nedodělky: Mnohé původní prameny i dnešní poznatky již hovoří na zcela jiné téma, než vyžadovala prostá obrana svébytnosti českého národa a mateřského jazyka: Potýkáme se s neuvěřitelnými podvody tzv. historiků a kronikářů. Když sami pilní a přisluhující vykladači mají prolhané i prosté knoflíky u svých stejně prolhaných kožil...

...a ostatní národy Slávů

Víme vůbec odkud vítr fouká? © Zdeněk Patrick - Praha 2010 Nezávislé dějiny, podivně závislé Evropy

Vandali, tak jako ostatně i další pseudogermánské kmeny, nepochybně byli až do morku svých kostí, Slovany. Odvozeně... vedle bratrských Celtoi, původními obyvateli našeho kontinentu, jenž se v pradávných časech těžil názvu Ligurie... v jiné části Raetie, či Velvetiie atd. Až mnohem později se objevila "Jevroopa" se symboly, nesrozumitelnými a usedlému slovanskému, či keltskému národu naprosto cizími.

"Slované, ač cizími přišelci pojmenování k nepoznání, sídlili zde již od pradávna a jak potvrzuje i informační pramen Mavro Orbin: "Obývali nekonečné kraje Sarmatije, co Venedi v oblasti Veltiku (Veletského a odvozeně Slovanského moře, rozumějme Baltiku) a až do roku 1460 n. l. i ve Skandii (Skandinávii), Británii", ale i Francii. Po skandinávské pravlasti Slovanů byla ji i Sarmatie. Na východě při Azovském moři (Meotide palude). Na západě oddělena Vistulou (Vislou), na severu Sarmatským oceánem:

Sclavi, Skýti (Skoti), Slovéni, Slovinci, Venedi, Anti, Verli (Berli, Eruli), Alani (Masageti), Chiri, Skiri, Sirbi, Rusi (Raseni) Dáci,Bastarmi Svedi, Fini, Vizigóti, Ostrogoti, Geti, Gepidé, Fraky, Markovani, Prusi, Vandali, Kvádi, Poloni, Bosni, Boemi, Burgundi, Slezi i Bugari. To vše jsou Veneti, či Geneti. Jiné slovanské rody sídlí při pobřeží Veletského moře (Veltik - Baltik): Pomořané, Uvilci, Rulané, Uvarvanové, Oboriti, Circipannové, Polabané, Uvagirijci, Lingejci, redutové, Uvilinci, Kizinové (Eruli, Heruli, či Elueldijci, Lebuzané, Stodořani, Bricani (Britanci a Bretoňci. Rozumějme Brataňci) a mnozí další, kteří vespolek byli národem Slovanů", říká vzdělaný benediktínský kněz Mavro Orbin. Slovanští Vandalijci, opustivše Skandii po dosažení řeky Vistule (Visli) získávají název Vandalové. Podle jména svého krále Vandala.

Na jiném místě Mavro Orbin píše, s odvoláním na starší, dnes objektivně (skrze programové, řekněme... panevropanské, ... zastra?ování a neustálé pálení slovanských písemností), neexistující prameny:

Venedi - pobaltští Slované, Anti, při hranicích slovanského světa, podunajští Slované v Trácii, Istriji. Slované obývali kraje od Prokopije do Cezarije, v Makedonii, oblasti Veneciem, Korutan, Noriku, Istru, v Padově i Římu. Dr?ava českého krále Přemysla Otakara II. se pak táhla těmito slovanskými krajinami. Od Slovanského moře až k Jadranskému. Slované jsou nejstaršími obyvateli svého kraje a z jejich středu vy?li ze Svoiska (?védska) do Staré Moravy (Slovenska) Vandalii, k nimž se později připojili přibaltští Slované. Uskupení, jež posléze společně dorazilo až k Atlantickému oceánu, aby ovládlo celou Hispanii? (Kde založili i mnohá města: Vandaluzii). "Jako jediný národ ovládli Slované i Řím", tvrdí Mavro Orbin... Mavro Orbin následně porovnává vandalský jazyk:

Vandalsky .................... slovanská nářečí:

stal ...... stol ....... stuol ...... stůl klicz ....... kgliuc..... klíč...... Ključ potokh...... potok...... potok ptach...... Ptich...... pták...... ptíca zumby...... zuby...... zuby...... volk...... vuk...... vlk

A Mavro Orbin pokračuje: "Alani jsou (Slované) nejblíže středu mezi Poláky a Čechy.

Veruli (Beruli, Eruli, Herulové,Verli, Vrli) se soustředili na řece Havole. Slovanští Skyri a Hiri z Podunají, jsou známí jako Daci, Bugari a Normani (slovanští Vikingové nositelé Y chromozomu R1a). Goti jsou od nejstarších časů známí co slovanští krajané (Svevi - Sourodníci). Slované se dostávají až do Skotska a Britanie. Putující Vandaliji si osvojují kolem roku 428 n. l. i strachy plačící Řím. Prvním vandalijským králem Říma se stává Gejza (Gejza Rek 428 - 477 n. l.)."

Již o několik roků později, cca 439 n. l., slovanští Vandalové obsadili Kartágo, kde vybudovali říši s mocným loďstvem, se kterým postupně, ostatně co Slované dobrými mořeplavci, ovládli celé Středomoří. Tedy i Řím. Což nepochybně neprospívá původním Donátorským plánům. Zákrytně římskému snu o nikdy neexistující Velké Germánii.

Téměř v tomtéž čase: Když se slovanští Ostro Gadi, po porá?ce od Roxalanů, pravděpodobně připojili s některými dalšími kmeny z pobřeží Veltiku (Baltiku) k migrujícím Vandalům, již jsou jim v patách síly uvolněné z uraločudských močálů - Hunové.

434 - 453 n. l Húnský Atila zvaný Bič boží (lat. Flagellum Dei) Řecký letopisec Jordanes tvrdí, že ?erední potomci čarodějnic a zlých důchů se vyřítily na tehdejší známý svět. Nemilosrdní obyvatelé ba?in z říše Zla. Ničemní a vychrtlí lačnící po krvi a kořisti. Vše začalo již před rokem 375 n. l. a skončilo až Attilovou porá?kou roku 451 a posléze i jeho smrtí v roce 453 n. l..

A právě v tomtéž čase, kdy praotec Čech je již mnohá desetiletí důkladně na slovanský způsob zpopelněn i oplakán nepočetným podřipským výsadkem a v ohrožení si již čeští Vanové zvolili za vojvodu Sorokiho (Copoki, prý bájného Kroka), Attilovi Húnové (podle Mavro Orbina posíleni o slovanské Roxolany a Moskvany), zřejmě velmi motivováni předchozími římskými vyjednávači, později i popostrkáváni byzantskými zájmy: Pomoci Římu, s vizí odměny v podobě ??avnatých pastvin a rovného podílu na volném rabování slovanských území. Nicméně se pro Huny politická situace v římské říši poněkud pozměnila: Jak již výše řečeno: Prchající Ostro Gadi společně s Vandaliji se vynořili v Kartágu a vzápětí i nedaleko Říma. Po úspěšném "italském" antré si rozdělili, jak už to tak ve vysoké politice bývá, sami mezi sebou sféry vlivu.

Pro Huny se tedy zmatky kolem římské říše jeví jako slibné. Z téhož pak vyvodí Attila právo na nejkrvavější masakr všech dob. Do té chvíle cvičí jeho válečnici a lukostřelci svůj bojový um na místním obyvatelstvu. Střílí si z nich, jak při honech na zajíce. Po porá?ce Attily Slaviem Aeitiem skrze válečné lsti a nečekané spojence, je konečně Donátory projektu "Velká Germánie" rozhodnuto: Nejdříve je nutné zavra?dit Attilu, což se stane roku 453 n. l.

V?eho do času: Roku 500 n. l. (V čase, kdy se soudkyně vší země, kněžna Libuše, poohlí?í po svém Přemyslu Oráčovi, aby se svým sňatkem stala nejen pramátí panovnického rodu Přemyslovců, ale i legendární Českou kněžnou a spoluzakladatelkou smluvního národa Čechů.), se kdesi (v Bulharsku) narodí slavný vojevůdce Slavius Bjelocar.

A z hlediska věků netrvá až tak dlouho a již římskou nestabilitu a sílu vandalského království v Kartágu i v Římě, vlastně v celé Itálii, nelibě nese byzantský císař Justinian I., jehož statečný vojevůdce, bývalý velitel císařských bodyguardů, Slávius Bjelicar brzy zjedná, v čase konců Římské ří?e, nápravu.

Proti říši Vandalijců s centrem v Kartágu, krátce po zabezpečení východních hranic Byzancie se sasanskou ří?í, vysílá byzantský císař Justinian I. svého nejlepšího vojevůdce, jenž je rovněž slovanského původu: Belicara (Velizarja), Vandalskou říši slovanského původu dobyl tedy pro byzantského císaře, východořímský, či ještě lépe byzantský vojevůdce, rovněž slovanského původu - Velizarja, či Belicar. Kartágo se tak stalo za císaře Justiniána I. součástí byzantské ří?e. Vojevůdce Belicar vzápětí pro svého císaře Justiniana I. dobývá Siciliem Napuli, aby posléze porazil posledního vandalského krále Říma ?elimíra (Gelimíra 530 - 564 n. l.) a získal tak pro byzantskou říši i samotný Řím. Přičemž další osudy Vandaliu, co svébytného kmene slovanského původu, jsou velmi nejisté.

A co pí?í někteří hysteričtí vědci na Wikipedii? Protiřečící si: Belisar zaútočí na Ostrogótské království v Italii roku 535 n. l. Jeho bojovníci přistanou na Sicilii a obsadí ostrov, co základnu proti Itáli, aby vzápětí obsadili, v roce 536 n. l. Naples a Řím.

Následující rok opevní Řím a již vojska Slavia Bjelocara pochodují na Milán (Mediolanum) a do "ostrogótského" centra Raveny, jež je roku 540 n. l. obsazena ve jménu císaře Slávia Justiniana I. Zároveň je zajat gotský král Witiges!!! Pamatujte vážení čtenáři: "Král germánského kmene Góttů Witiges!"

Avšak již v roce 544 n. l. se musí Slavius Belicar do Itálie, kde se značně změnila situace, vrátit. neboť již v roce 541 n. l. si slovanští Ostro Gadi zvolili do svého čela jakéhosi Totilu s cílem zvrátit nadvládu Byzance. Jakkoliv tyto informace pochází z poplatného brku pangermánskými monstry profilovaného kronikáře Jordanese, ten se netají, ?e jména tzv. "gotských" králů (rozumějme slovanských vojvodů) jsou jaksi pozměněna:

Totila je prý jen válečné jméno, které si dal jakýsi muž jménem Baduila (Vadulja, či Vadujla). Kolik si asi přidal Jordanes a kolik autor na Wikipedii, jenž mlčením pře?el přes Vandaly v Kartágu, když jiný autor na Wikipedii naopal lstivě zamlčel Ostro_Gady a jejich krále "Witigese" a nyní pozor:

Zajal krále Witigese - Vítijeze, neboť i v tomto případě je jasný systém: účel světí prostředky. Výsledně pro slovanské měkké souhlásky d? = j bylo i v češtině vymy?leno "g". A odkud vlastně vítr fouká? Brzičko se objeví němečtí kněží krvavého římsko latinského ritu, kteří jako jediní v Evropě budou číst "s" jako "z". A jak generace jdou a vymírají hleď ze slovanských jmen jsou rázem jména protagonistů téměř pragermánská! Se všemi oprávněnými právy na cokoliv si jen vzpomenouž). Rezumé je, vážení čtenáři, velmi jednoduché Byli jsme obelsteni vlastní naučenou nevědomostí: Slavius Bjělocar zajal nikoli, jak nám Idioty neustále do hlavy vtloukáno: "Krále germánských Góttů", ale vojvodu někdejšího slovanského kmene Gadů Witigese - Vítijeze! (Vítijaze - Vítěze)

Výsledně je nutné odhalit skutečně pravé příčiny nasíleného utajování, že germánské, pragermánské kmeny a z téhož podvodu vyplývající doktríny a ideje, jsou doslova dosud neslýchaným, až k vzteky zalknutí nevyslovitelným, podvodem. Z téhož poznání je nutné posuzovat veškeré, tedy i současné události, které nás tak udivují svoji brutalitou, aroganci a nemravnou autoritou asociality nemravných a nesličných.

Nezbývá mi tedy nic jiného, než hodit za hlavu veškerou Wikipedii, kam si pí?í borci, co se jim jen zamane a časem se poohlédnout po jiném nezprůměrovaném zdroji.

Nepochybně jim bude i pan Sale? Moravičanský a jeho historické studie, ing. Petr Kovář (jen? rozluštil slovanské písmo na disku z Faistu), či pan Jiří Horák, jenž rozluštil tzv. "etruské písmo" skrze slovanské nářečí.

Poznámky pod čarou:

Latinsky Flavius Belizar - Flavius značí vždy, i v tomto případě: slovanský "Sláva" Slavius Velicar, či Bělicar. Slavius Belicar, možná Velicar, či Bělizar (Bělizarja), řecky: Belisarios Βελισαριος. Neobyčejně úspěšný slovanský vojevůdce ve službách římsko byzantinských císařů Justina a jeho syna Justiniana I..

Narodil okolo roku 500 n. l. v oblasti Sapareve Banje, na jihozápadě dnešního Bulharska, v oblasti národa Tračků (Tráků, či též Dáků). Svojí karieru začal jako mladík v tělesné stráži císaře Justina I., u něho? si vymohl jinou výzbroj osobní gardy. Tentokráte vyzbrojené typicky slovanskou zbrojí: Lehkým kopím, lukem a dvojsečným mečem. Po Justinově smrti roku 527 n. l. postavil byzantský císař Justinian I. latinsky Flavius Pétrus Sabbatius, řecky Φλάβιος Πέτρος Σαββάτιος Ἰουστινιανός. Česky: Slávios Petros Sabbátios Ionstinianós 483 - 14. prosince 565 n. l.) Belicara (Velicara) do čela svých byzantinských vojsk při konfliktu s východní Sasanskou (perskou) ří?í. V listopadu roku 530 n. l. slavně zvítězil nad Sasanskými vojsky v bitvě u Dare v severozápadní Mezopotámii, aby již roku 531 n. l. zavržil své úspěšné ta?ení nedaleko Eufratu v bitvě u Kalini (Kalinika, Callinicum). V roce 532 n. l. je sjednán tzv. Věčný mír a sasanská říše je nucena platit válečné reparace.

Mavro Orbin:

(Mavro Orbini, Mauro Orbin 1563 - 1611), spisovatel, ideolog a historik republiky Ragusa. Narozen v Dubrovníku, centru republiky Ragusa, le?ící v úzkém pruhu při pobřeží Jaderského moře. Jeho rodina pocházela z Kotoru (Bosa Kotorská). историја Словена,Vstoupil do mni?ského stavu řádu Benediktínů dílo римокатоличка теологија) a nějaký čas přebýval v monastýru na ostrově Mljet, poběhu Ston a pak v monastýru Bačka. Po návratu do Dubrovníku, zde setrval až do své smrti. Zabýval se slovanskou historii a mytologolgii. Jeho dílo "Království Slovanů", může být, tím, co by nás mělo zajímat. Pokud je Mavro Orbini autentická osoba (o čem? není pochyb), pak jeho dílo přinese nové poznatky do rozvíjení uměle za?modrchaného klubka o původu Slovanů. Pro upřesnění uvádím, že Republika Ragusa (republika Dubrovník Dubrovačka Republika 1358 - 1808), úzký pruh přímořské oblasti s centrem Dubrovníku v Dalmácií, jež je dnes součástí Chorvatska. Etnikum jiho slovanské, jež bylo do roku 1472 nuceno používat úřední řeč "latinu".

O původu Gadů (Hadů)...
Mavro Orbin?
Proč Slo_Vani museli vysublimovat z ničeho? nic... 1část/3
Proč Slo_Vani museli vysublimovat z ničeho? nic... 2. část/3
Raetie...
Jak skrze Babu Jagu dojíti až do Picardie?
Saturace projektu...
Legenda o SjegoVjesu a Bjelovjesu
Nagyně nulté generace...
Poslední (zjevná) válka inspirovaná Daémony (Vědoucími)?
Jak hluboko jsem klesla...

Celtoi - Keltové...
Jak Němci lehce o své germánství přišli...
O původu Gadů (Hadů)?
Vandalové, Mavro Orbin a... Práv čtete
Archeologický výzkum - globalizovaná historie EU?
Zkoumání dračí linie, aneb german (d?ermen) = řemeny ujařmen, pod jhem...
Archeologický výzkum - globalizovaná historie EU?
Vysněná a nikdy neexistující Velká Germánie...
Raetie... Právě čtete
Saturace projektu...
Legenda o SjegoVjesu a Bjelovjesu
Proč Slo_Vani museli vysublimovat z ničeho? nic... 1část/3
Proč Slo_Vani museli vysublimovat z ničeho? nic... 2. část/3
Jak skrze Babu Jagu dojíti až do Picardie?

Zdroj:

http://www.scribd.com/doc/6004188/Mavro-OrbinKraljevstvo-Slovena Původní zprůměrované zdroje: http://en.wikipedia.org/wiki/Belisarius http://sr.wikipedia.org/sr-el/Мавро_Орбин