Ač si nepřipouštím, přepadají mne rovněž?

PF 2010

Neodbytné otázky,...

© Zdeněk Patrick - 2010 Praha

Neodbytné otázky, v počátku reprospektivy minulého i vývoje následujícího roku, na které, nejen já, stále hledám odpověď.

Netajím se, že jsem mnohdy nucen uvažovat společně s vlastní nedokonalosti, možnou nepřipravenost náhodného čtenáře na konstantní syrovost některých mých písemných projevů. A tak se, v některých krajních úvahách, zda ano, či nikoli? Uchyluji k úhybným formám sci-fi, či eseji.

Ačkoliv mne i mé slabosti, či silné stránky, zná jen vybraný okruh mých přátel a ti ostatní, jen velmi okrajově, jsem ochoten, se skřípěním zubů, v mnoha věcech připustit, že hledám a mohu se tedy mýlit. Tam, kde vím přesně, co říkám, aniž je mým úmyslem mentorovat, očekávám dialog s vyšší vypovídající hodnotou.

Přičemž ohodnocení mých mentálních nekvalit, redukované k potěše komentujícího deprivanta do úrovně "máš nasráno v mozku", je pro mne informace nulové vypovídající hodnoty. Pokud neuvažuji možnost projevu prostého navýšení pracovního úsilí soudruha, vyplývající ze ztížených zaměstnaneckých podmínek. V čase co nejhlubší možné hospodářské krize.

Aniž chci být podezříván (vycházím z textu komentáře napsaného na moji obranu), že vnímám více podprahových signálů, než oficiálně povoleno.

Svatou inkvizicí a zejména téhož milého čtenáře ubezpečuji, že jsem měl jen odvahu líně proležet mnohé hodiny pod hvězdnou i denní oblohou. Hledat a srovnávat.

Jindy se pokoutně dovídám, že v mém spíše zamlženém zrcadle, jsem napsal to, či ono. Ačkoliv jsem nic z toho, z čeho si nepodepsaný chasník hodlal vytvořit své nesmrtelné dílko, nenapsal ani náhodou. S poznámkou: Přičemž buď pozorně nečetl, nebo vzhledem k své úrovni?

Nic nepochopil.

Možná hnán jen svým mohutným chtíčem nevědomosti.

Jsem si vědom i svých prohřešků, kterých jsem se dopustil v tématech souvisejících s různými proroctvími. Psal jsem asi až příliš přesvědčivě (jak poznamenal čtenář: "S přílišnými emocemi."), v oblastech, kde si nemohu být jist sám sebou. K témuž problému: Nevěřte prosím těm, kteří vytvářejí atmosféru "Konce světa", tak jako nelze věřit těm, kteří snad ze strachu, či své pracovní náplně říkají, že se nic neděje.

"Tam venku" se něco děje. To, co se navíc, asynchronně s galaktickými anomáliemi, béře k prahům Země, úzce souvisí s usilovným podvodem globalohřevistů vydělat sprostými daněmi hříšný mamon, "ulovit miliontého bobříka mlčení" i se snahami okleštit nezadatelná práva planety skrze ustavené bosse zelenostranických hord. Jsem přesvědčen, že pochopit výjimečnost události, je prvním krokem k účinné obraně.

Přičemž pozorování tohoto fenoménu není ani otázkou víry, ani výjimečnosti.

Nýbrž jen otázkou dostatku, či nedostatku času. Mnohdy sprostě ukradeného, skrze uměle vyvolané starosti a Cover Story (zákrytné příběhy). Aniž je plná pravda, v časech uměle vytvořené atmosféry Přesněji:

Profylaktickou péčí ošetřeného času patologické nedůvěry a umělé navozeného rozpadu zásadních lidských hodnot, plnohodnotně sdělitelná náhodnému chodci.

Mohu-li: Nevyhledávejte, či nesetrvávejte v místech častého výskytu. Obloukem se vyhněte těm místům. Zmizte jako duch. Nikoli hnáni strachem, ale opatrností. Četnost výskytu se totiž navýšila, přičemž se i u nás objevil nový fenomén, o němž si mohu myslet cokoliv legračního, ale i to nejhorší.

Aniž je nutné se proto trápit. Nenechme se zahnat do připravené pasti fiktivní reality. Naopak, žijme plnohodnotným životem, obklopeni radostmi i smutky, svými blízkými i dětmi, či spolehlivými přáteli. Jsme-li věřící - nikoli pasivně věřme, jsme-li ateisté - mlčme o víře svých přátel a hledejme vlastní inspiraci. žijme podle svého nejvlastnějšího vědomí a svědomí. V souladu s přírodou i lidmi téhož, nebo blízkého náhledu.

Naslouchejme vlastní intuici, nikoli virtuální realitě mediálních prostitutů a politických žoldnéřů.

Nevěřme na zázračné, ještě "za živa" praktikované, přechody do vyšších dimenzí, či záchranné andělské sbory.

Kdyby ty existovaly, dávno by nakopaly, nejen Svaté otce i Svatou Inkvizici, hned při prvním pokusu o slavnostní středověké autodafé.

Stejně by pak dopadly i hordy hlasujících spáčů, finančníků, humanitárních bombardérů i osnovatelů světových potop krve.

Jsou-li to titíž, kteří mne při zrození, bez předchozích dlužních úpisů, nezištně obdarovali všemi mými právy a svobodami?

Nebo naopak ti, kteří je, skrze vlastnoručně vystavené pověření, svévolně a plni záludností, naopak odpírají?

To vše při vědomí, že i pozemské technologie postoupily do mnohdy souměřitelné úrovně, jež může být v eticky a mravně vyspělé demokracii jedinečným požehnáním a naopak.

Prokletím, jež sestoupí na tuto planetu, v podobě nemilosrdného fašistického globalagregátu, právě tehdy, kdy se dobrovolně vzdáme svých práv a povinností.