?nebo běžný úkaz z konce věků?
© Zdeněk Patrick - 2009 PrahaVěřím, či spíše ze své línosti vzhlí?ím a doufám v sílu lidského ducha, jenž může překonat protivenství, která naopak probouzejí nedobré emoce a vyplývající negace. V mé línosti a ustražené pohodlnosti spočívá spánek mého ducha, kterého špatné svědomí ubezpečuje, že ?zítra? je také den. A muj duch, zcela ome?en, skrze mé mizivé volní vlastnosti, nuceně ?brouzdá? fiktivním světem, jež se mu nabízí skrze mé oči, které naučeně nevidí.
V mírném krátkodobém procitnutí pak hledám odpovědi, neboť okolní realita postoupila do dosud dříve nevídané úrovně. Jakkoliv jsme byli do této chvíle, v čase a daném prostoru, zázračně užetřeni útrap (hlad, války, nákazy...) okolního světa, přichází cosi, co se jeví v mých očích jako vymykající se podivnost, či spíše obludná metastáze zlého. Předev?ím... Není třeba bát se smrti, pokud byl soulad mezi mnou, mým duchem a okolím natolik příznivý, že jsem nacházel odpovědi snadno a potěše ducha. Vět?inou v?ak, skrze svoji línost, obranný egoizmus a vyplývající v málo potlačované zuřivé umanutí, pouze sporadicky. Zavát následně odpovídajícími problémy, jež se nakupily nad moji hlavou v dostatečné kvalitě a množství. Stále hladový nepoučením hledám, neboť na začátku mi byl dán neobyčejný dar, jenž mi dává neobyčejnou jistotu neexistence jiné alternativy. Hledám a konám s odpovídajícími chybami a slabostmi, jimiž oplývám v příslušném sortimentu a množství. Se vší nedokonalostí a názorovou zkostnatělostí. U vědomí náhodného přivanutí do rodné země v jejím? náruči spočívá Vltava a roz?těpen ve dví rodným a po druhé milým, v samé podstatě významu mateřským jazykem, jenž jsem tak rád slýchával, ale nikdy nehovořil. Zároveň přesvědčen, že síla ducha neznamená otrocké přisluhování, aniž budu kdy souhlasit s drancujícími patologickými ničemy vrhajícími nás zpět dějinami. Opět jen s cílem zničit a zotročit. Jakkoliv mám pochopení pro podpis skrze úporný nátlak ?Zlé vůle?, avšak ty které ten, či onen, vyvrhnul svoji nejvlastnější krví, či navíc křivě svědčil ve prospěch smlouvy se Zlem, musí si být vědom skutečnosti, že na žádné dohodě té, či jiné podobné tlupy banditů, nenalezne jiné signace, než své vlastní. Aniž jsem já, či kdokoli z mých blízkých, kdy delegoval svoji vůli na podvodníky. Z téhož důvodu považuji podobné smlouvy závazné jen pro ty, jejichž podpisy trčí pod podvodnými machinacemi, či s podvodem souhlasí, nebo se zúčastní výsledné skrumá?e s mrzkou vizí materiálního obohacení. Nemohou však být přenosné (závazné) a právně vymahatelné na svobodném duchu.Duševní dění je výslednicí všech v člověku skrytých sil. Není proto správné je rozkládat na části a vysvětlovat každou z nich zvláš?, protože představy , city a touhy jsou samy o sobě materiálem pro činnost rozumu a vůle. Nabývají smyslu teprve v celistvosti duševního života.... známe-li smysl celku. Břetislav Kavka Nové základy experimentální psychologie
Je-li sociologie chápana jako odno? biologie a hlásá, že celek je vše a jedinec nic, tedy má se podrobit vůli celku a jeho zájmům, pak je to blud, který má za následek (či cíl) potlačení potenciálních sil lidského ducha v jeho tvůrčích schopnostech, vlohách a vlastnostech. Pak následuje slabost ducha, méněcennost a vyplývající vady (úchylky). Planoucí duch probuzený v rozumu a vůlí hledá a snaží se poznat sám sebe. Osvobodit se od slepých dědičných deterministických vlivů, má sílu přetvořit, dosáhnout dokonalejší formy a stát se tvůrčím činitelem pro nové hodnoty....
Břetislav Kavka Nové základy experimentální psychologie