...jako rudí náčelníci vyklepanou "partyzánku"...
© Zdeněk Patrick - 2009 PrahaPo vykouřeni a vyklepání do velko-chaganského popelníkü se prý konečně radujeme z velkého vítězství demokratických sil! Ach... Je-li vůbec možná taková přemíra radosti!
A já bloud měl zato, že nikoli Irové, nikoli demokratický proces, ale ti, kteří po celá staletí chorobně touží po moci a nových otrockých území na východě. Ale již se probírám ze své chvilkové zmatenosti a zcela samovolně, dle pokynů z obrazovky, se co nejupřimněji raduji z ostatními bezproblémovými čipyzanty...
U?ijme si nově příchozího, jež s trapnou sebestředností, zcela bez zábran a prost základního minima mravnosti - postupně, jak nekonečná housenka, cpe se ověnčen smě?nými dogmaty, stínovými problémy, smrtelnými viry z laboratoří, špiclujícími kamerami, všeobjímajícími odposlechy, všemi možnými čipo?elmostroji, mikrovlnnými a vysokoenergetickými pulzními biči a bičíky přes náš práh, překračujíce všechny meze služnosti i podmíru minima nutné solidnosti...
Podle ovoce a opakovaných ?hlasováních?, připomínající ekvibrilistiku rudých aktivistů, lze usuzovat, že i tito drzí politruci by tak rádi ?na Věčné časy?. Takže nezbývá, než oprá?it osvědčené ??av?ak ani o vteřinu déle!?
A to, co nejvčasněji, mohu-li prosit!