Za oněch dnů, kdy nebe a země stvořeny byly,
za oněch nocí, kdy nebe od země bylo odděleno,
v oněch letech, kdy osudy byly určeny (planety určující osud již poslužně obíhají kolem Samaše),
kdy Anunnakové byli zrozeni a bohyně do manželství vzaty byly,
mezi nebe a Zemi se rozdělily.
Když bohyně otěhotněly a rodily,
tehdy pro jídlo a pití své bozi ještě pracovali...<
Enki a Ninmach
Starobabylonský epos
(z 1800 př. n. l.)
...a dcerky praotce Neandertala?
MyUFO© dmk - Praha 2009
Z předchozího starého eposu vyplývá, že sumerští bohové prý byli povětšinou velmi šťastně ženatí. Není tedy nutné za zrozením Anunnaki vidět hned zrůdné genetické inženýrství a 600 zkumavek. Bohyně rozdělené mezi Zemi a nebesa přátelským systémem fifty:fifty, aby vzápěti byly vzaty do manželství, kde otěhotněly a rodily, jsou jistým příslibem blíící se naší přirozenosti.
I když je jasné, že dosazené feministické kluby a jejich podpůrné mediální agentury (možná suplující fíha... zákrytný mimozemský sponzoring?) dozajista nejásají.
Jakkoliv připouštím, že tato alternativa zcela odporuje předchozím úvahám o striktním zákazu Nejvyššího ze Strážců plodit potomky (Henochova kniha). A navíc není jasné, kde se bohyně tak zčista jasna objevily.
Přesto je možné, že i tito Anunnaki Nebeské Anuovi děti na Zemi, jak již napsáno, mohou být totožní se starozákonními strážci nebes, jakkoliv jsou i chaldejské legendy stejně skoupé na jejich přesný popis podobně jako Henoch. I když známe jejich přesné počty i adresu bydliště. Tři sta z nich žije na nebesích a 300 v podzemním paláci spravedlnosti Egalgina.
I když člověk nikdy neví...
Z dochovaných eposů (Po invazi do Iraku nově zašantročených) bezpečně víme, že to byli oni, kdo kutal před několika desíti tisíci lety zlato v Jižní Africe a zároveň vytvořil základní podmínky pro důmyslný zavlažovací systém v celé Mezopotámii.
Mimo existenci Anunaki lze, se skřípějícími zuby, připustit možnost, že sedm z nižších bohů Igigů dočasně sídlilo v posvátném pahorku Duku, nebeském shromáždišti bohů. Téhož ze kterého vystupovali bohové na Zemi, unaveni dlouhou cestou praoceánem Absú. Duku (posvátný pahorek), bylo rovněž místem odkud byly, v dobách hladu, dodávány lidstvu základní potraviny.
Co lze rovněž bezostyšně potvrdit je fakt, že triáda hlavního božstva Anu, Enki (EA, Oanes), Enlil, společně se svými manželkami, syny a dcerami, je více podobná, společně s Anunnaki, Igigy spíše přísnějším dračím strukturám, než prostopášným indickým bohům a bohyním, či slovanským svarodžicům (samozrozeným). Když naopak přísná starozákonní Entita se zdá být podstatně blíže i této podivné alternativě. Posoudíme-li následujícího pána ze snové vize Mojšíšova otce Amrama: Beliala? Pána temnot a Krále zla, jehož leskle mnohobarevný a přesto temný šat umocnil vzhled hada, jehož oči byly tak děsivé, takže v mnohém prý připomínal Strážce a Anunnaki (Nephilim).
To málo, co z legend víme o dávných bozích a zejména pánu chaldejských čarodějů (Starého Sumeru), hadího plemene, je kompilace informací babylonského kněze Bérósóse (300 př. n. l), Eusebia (+ 339 n. l.), biskupa z Caesarey, raně křestanského kronikáře (sepsané ze ztracených Manéthónonových textů), chaldejských a babylonských eposů a části Necronomiconu.
Pradávní z pradávných, prastará entita se poprvé objevila, společně se svými vazaly, v končinách galaxie a konečně i na planetě Zemi na samém úsvitu naši sluneční soustavy (Enúma eliš). Domovem jim původně měla být údajně jedna z hvězd Orionu. Mělo by se prý jednat o technicky vyspělou, avšak geneticky zcela vyčerpanou entitu reptilianského (hadího) typu s extrémě plastickou modrošedou pokožkou, nepravidelně pokrytou jemnými šupinkami.
Vzdáleně připomínající hadí kůži.
Jedná se o typ Asura, (též jihoamerický Pisača), entitu jež vzdáleně připomínající chaldejská božstva vyobrazené chaldejskými a starobabylónskými umělci.
Žádné viditelné sluchové orgány a nicméně velký, téměř orlí nos., hlavu pokrytou plenou jakoby protkanou jemnou kovovou osnovou, jež pravděpodobně má podporovat kolektivní komunikaci. Jejich vazalové rovněž nemají žádných viditelných uši, místo nosu dvě dírky a s extrémně velkýma očima mandlového tvaru, specializovanýma zejména pro noční vidění. Extrémně dlouhé končetiny, paže s tří až čtyři prsty zakončenými příslušnými drápy. Bez viditelných znaků sexuality. S extrémně velkou neforemnou hlavou a mozkem mohutné kapacity.
Jejich panská rasa nosatých šedivců dosahuje přes 200 IQ. Ve své podstatě nemající však emotivní a duchovní rozměr.
Tito záporní nosatci se navíc nechávají zastupovat svými vazaly, geneticky modifikovanými bytostmi, hybridy mezi reptiliány a hmyzem.
I když s nosatými šedivci úzce spolupracuje i insektoidní bytost (hmyzu, přesněji mouže podobná) ze souhvězdí Aldebaranu (sucubus a incubus).
Zkrátka typ Belialu jak vystřižený. Neobyčejně podobný slovanskému Kostěji Nesmrtelnému, černému idolu (též hadu), jehož milenkou byla slovanská bohyně smrti Morana.
Jak dalece jsou Belialu podobní těm Anunnaki, kteří jednoho dne, u vidiny předpotopních sexuálních radovánek, přistáli u Hermonu, nebo se jim prý tuze líbili domorodé krasavice?
Těžko říci. A navíc, nemáme jistotu, zda jim domorodé dcerky praotce Neandertála, po tak dlouhé a únavné cestě vesmírným praoceánem Absú, jako krasavice jen nepřipadaly.
Všeobecně se má zato, že právě s těmito Belialu hodlají jejich deprivované klony, které Janova vize nazývá Satanovou sběří, jménem všeho zbývajícího lidstva, v reálně blízké době instalace NVO navázat oficiálně potvrzené kontakty. Po slavnostní nebeské, zřejmě holografické Reality Show o Sestupu vybraných a svatých dětí nebes.
Přeji přeživším čipizantům skvělou zábavu.
Nelze než potvrdit, že oproti předchozím časům, se v posledním desetiletí nebývale navýžila (i v ČR) aktivita jevů, jež signalizuje jistouž Řekněme, že netrpělivost nebes?
S plněním pětiletky?