Za oněch dnů, kdy nebe a země stvořeny byly, za oněch nocí, kdy nebe od země bylo odděleno, v oněch letech, kdy osudy byly určeny (planety určující osud již poslužně obíhají kolem Sama?e), kdy Anunnakové byli zrozeni a bohyně do man?elství vzaty byly, mezi nebe a Zemi se rozdělily.
Když bohyně otěhotněly a rodily,
tehdy pro jídlo a pití své bozi ještě pracovali...< Enki a Ninmach Starobabylonský epos (z 1800 př. n. l.)...a dcerky praotce Neandertala?
MyUFO© dmk - Praha 2009Z předchozího starého eposu vyplývá, že sumerští bohové prý byli povět?inou velmi ?tastně ženatí. Není tedy nutné za zrozením Anunnaki vidět hned zrůdné genetické in?enýrství a 600 zkumavek. Bohyně rozdělené mezi Zemi a nebesa přátelským systémem fifty:fifty, aby vzápěti byly vzaty do man?elství, kde otěhotněly a rodily, jsou jistým příslibem blíící se naší přirozenosti.
I když je jasné, že dosazené feministické kluby a jejich podpůrné mediální agentury (možná suplující fíha... zákrytný mimozemský sponzoring?) dozajista nejásají. Jakkoliv připouštím, že tato alternativa zcela odporuje předchozím úvahám o striktním zákazu Nejvyššího ze Strážců plodit potomky (Henochova kniha). A navíc není jasné, kde se bohyně tak zčista jasna objevily. Přesto je možné, že i tito Anunnaki Nebeské Anuovi děti na Zemi, jak již napsáno, mohou být totožní se starozákonními strážci nebes, jakkoliv jsou i chaldejské legendy stejně skoupé na jejich přesný popis podobně jako Henoch. I když známe jejich přesné počty i adresu bydli?tě. Tři sta z nich ?ije na nebesích a 300 v podzemním paláci spravedlnosti Egalgina. I když člověk nikdy neví... Z dochovaných eposů (Po invazi do Iraku nově za?antročených) bezpečně víme, že to byli oni, kdo kutal před několika desíti tisíci lety zlato v Jižní Africe a zároveň vytvořil základní podmínky pro důmyslný zavla?ovací systém v celé Mezopotámii. Mimo existenci Anunaki lze, se skřípějícími zuby, připustit možnost, že sedm z nišších bohů Igigů dočasně sídlilo v posvátném pahorku Duku, nebeském shromá?dišti bohů. Téhož ze kterého vystupovali bohové na Zemi, unaveni dlouhou cestou praoceánem Absú. Duku (posvátný pahorek), bylo rovněž místem odkud byly, v dobách hladu, dodávány lidstvu základní potraviny. Co lze rovněž bezosty?ně potvrdit je fakt, že triáda hlavního božstva Anu, Enki (EA, Oanes), Enlil, společně se svými man?elkami, syny a dcerami, je více podobná, společně s Anunnaki, Igigy spíše přísnějším dračím strukturám, než prostopá?ným indickým bohům a bohyním, či slovanským svarod?icům (samozrozeným). Když naopak přísná starozákonní Entita se zdá být podstatně blíže i této podivné alternativě. Posoudíme-li následujícího pána ze snové vize Mojšíšova otce Amrama: Beliala? Pána temnot a Krále zla, jehož leskle mnohobarevný a přesto temný ?at umocnil vzhled hada, jehož oči byly tak děsivé, takže v mnohém prý připomínal Strážce a Anunnaki (Nephilim). To málo, co z legend víme o dávných bozích a zejména pánu chaldejských čarodějů (Starého Sumeru), hadího plemene, je kompilace informací babylonského kněze Bérósóse (300 př. n. l), Eusebia (+ 339 n. l.), biskupa z Caesarey, raně křestanského kronikáře (sepsané ze ztracených Manéthónonových textů), chaldejských a babylonských eposů a části Necronomiconu. Pradávní z pradávných, prastará entita se poprvé objevila, společně se svými vazaly, v končinách galaxie a konečně i na planetě Zemi na samém úsvitu naši sluneční soustavy (Enúma eli?). Domovem jim původně měla být údajně jedna z hvězd Orionu. Mělo by se prý jednat o technicky vyspělou, avšak geneticky zcela vyčerpanou entitu reptilianského (hadího) typu s extrémě plastickou modrošedou pokožkou, nepravidelně pokrytou jemnými ?upinkami. Vzdáleně připomínající hadí ků?i.Jedná se o typ Asura, (té? jihoamerický Pisača), entitu jež vzdáleně připomínající chaldejská božstva vyobrazené chaldejskými a starobabylónskými umělci.
?ádné viditelné sluchové orgány a nicméně velký, téměř orlí nos., hlavu pokrytou plenou jakoby protkanou jemnou kovovou osnovou, jež pravděpodobně má podporovat kolektivní komunikaci. Jejich vazalové rovněž nemají žádných viditelných uši, místo nosu dvě dírky a s extremně velkýma očima mandlového tvaru, specializovanýma zejména pro noční vidění. Extrémně dlouhé končetiny, pa?e s tří až čtyři prsty zakončenými příslušnými drápy. Bez viditelných znaků sexuality. S extrémně velkou neforemnou hlavou a mozkem mohutné kapacity. Jejich panská rasa nosatých šedivců dosahuje přes 200 IQ. Ve své podstatě nemající však emotivní a duchovní rozměr.Tito záporní nosatci se navíc nechávají zastupovat svými vazaly, geneticky modifikovanými bytostmi, hybridy mezi reptiliány a hmyzem.
I když s nosatými šedivci úzce spolupracuje i insektoidní bytost (hmyzu, přesněji mouže podobná) ze souhvězdí Aldebaranu (sucubus a incubus). Zkrátka typ Belialu jak vystři?ený. Neobyčejně podobný slovanskému Kostěji Nesmrtelnému, černému idolu (té? hadu), jehož milenkou byla slovanská bohyně smrti Morana. Jak dalece jsou Belialu podobní těm Anunnaki, kteří jednoho dne, u vidiny předpotopních sexuálních radovánek, přistáli u Hermonu, nebo se jim prý tuze líbili domorodé krasavice? Tě?ko říci. A navíc, nemáme jistotu, zda jim domorodé dcerky praotce Neandertála, po tak dlouhé a únavné cestě vesmírným praoceánem Absú, jako krasavice jen nepřipadaly.V?eobecně se má zato, že právě s těmito Belialu hodlají jejich deprivované klony, které Janova vize nazývá Satanovou sběří, jménem všeho zbývajícího lidstva, v reálně blízké době instalace NVO navázat oficiálně potvrzené kontakty. Po slavnostní nebeské, zřejmě holografické Reality Show o Sestupu vybraných a svatých dětí nebes?.
Přeji pře?iv?ím čipizantům skvělou zábavu. Nelze než potvrdit, že oproti předchozím časům, se v posledním desetiletí nebývale navýžila (i v ČR) aktivita jevů, jež signalizuje jistouž Řekněme, že netrpělivost nebes? S plněním pětiletky?