Apokalypsa Jana Theologa? 4. část

Autor: Zdeněk Patrick <smitmajer.z(at)seznam.cz>, Téma: Janova Apokalypsa, Vydáno dne: 13. 04. 2008

Že se děje cosi divného, lze spatřit na každém kroku. Neuvažuji-li včerejší pozdní večer (12. dubna 2008), kdy dopravní letadla opět , jak vyděšení vrabčáci, spěchaly na přistání, ojediněle v patách s proudem silných světelných paprsků z nebes, připomínajících několik protileteckých reflektorů, jiní za tichých explozí elektromagnetických výbojů, přicházejících z čistého (nepříliš pravdivý příměr ) nebe.



Apokalypsa Jana Theologa? 4. část

Janova Apokalypsa © Zdeněk Patrick 1994/2008

Budujících (pozor - podle Jana Theologa) ve skalách podzemní jeskyně, aby se ukryli nejen před válečnými hrůzami, až prý od východu vyjede 200 milionů téměř démonických válečníků, ale zejména před apokalyptickými hrůzami, jež budou následovat po rozvázání "čtyř andělů u řeky Eufratu". Připravených k roku, dni a hodině pomsty! Tehdy prý bude vyvražděna celá jedna třetina lidské populace. Ohněm dýmem a sírou. Zatímco panovníci, vojevůdcové, úředníci a jejich otroci budou skryti ve skalních masivech a budou pozorovat venkovní hrůzy.

Jistěže nemilá okolnost, jež měla jako důsledek celou řadu příčinných událostí. Od zásadního poružování Mravního řádu, jenž je od počátku věků neměnný a nezaměnitelný! Přičemž cílené útoky vládnoucí chátry byly vždy systematicky vedeny právě proti tomuto řádu. Jenž je pro všechny lidské bytosti závazný a jakékoliv prosazované zvrhlosti a zvrácenosti umělým poružováním ustavené rovnováhy.

A není to jen kýmsi okleštěné desatero, jež má lidská bytost, nechce-li se cítit být pouze pudy vedenou zvěří, za povinnost? Slovo povinnost je v tomto případě chabé přirovnání? Spíše je pro současné lidstvo jedinečným životním zájmem, repespektive nezbytnou nutností "zachovávání rovnováhy života".

O níž je nutno pečovat s nejvyšší ohleduplností!

V celistvém a harmonickém propojení materiálního a duchovního, přesněji spirituálního vnímání světa.

A protože jsou útoky proti planetě, životnímu prostředí, vzdušnému obalu a nezaměnitelným zásadám Mravního řádu, veden "Zhovadama" velmi sofistikovaně a na nejvyšší možné technické i vědecké úrovni a nelze jinak, než předpokládat, že se jedná o dlouhodobý plán tzv. Satanovy sběře.

Jinými slovy, není nezvratitelný!

Popravdě je zvratitelný velmi lehce. Právě tehdy, pokud bychom systematicky požadovali, na právě zaváděném fašistickém systému, pravdivé informace o veškerém světovém dění.

Pravda je totiž jejich neodvratitelný konec!

Janova vize o jednom z konců lidského společenství, se pak stane bezzubým, nikdy neuskutečnitelným mementem.

Proto se Zhovada natolik bojí narozených dětí a s nimi přicházející Pravdy, že se jejich další jednání dotýká samotné šílenosti! Oni totiž v možném z konců lidského společenství vidí jednu ze svých posledních šancí svých nenaplněných snů o mocné říši, vládnoucí zbytkům zvěře, za kterou nás, ve svých vizích, tak rádi pokládají.

Proto na čas přijali Apokalypsu Jana Theologa za vlastní.

Nicméně, jejich sny se mají naplnit až v okamžiku, kdy na vědecké úrovni umenší počet obyvatel planety natolik, že budou schopni očipovat zbytek. Natolik touží po veškeré kontrole všeho!

Jinými slovy Georg Orwell svoji vizi nikdy nemohl dopsat!

Vyzradil by hlavní body fašistického spiknutí, jehož cíle jsou nasměrovány zejména proti Mravnímu řádu!

Ostatní pohromy Janovy vize (tzv. koflíky Božího hněvu) jsou již jen otázkou vzešlých zvráceností!

A bohužel mnohé z nich skutečně budou již nevratné! Pootočení planety, Zhovady uměle vyvolaná ztráta ozonové ochranné vrstvy, jistá ztráta vzdušného obalu a velkého množství vodních par, směřujících ke Slunci, když právě vodík velmi nasílí sluneční aktivitu.

Subdominantou Janovy Apokalypsy (Uvažuji-li za dominantu toužebně očekávaný druhý příchod protagonisty Nového zákona), je bezesporu příchod šelmy (biblické Bestie) zpoza moře.

Apokalyptická šelmy, jež získala svojí moc a sílu od Draka (viz Zjevení (S.) Jana/ kapitola 13.).

Dříve se však podívejme na kapitolu 11/verš 9. Jakkoliv zřejmě nesouvisející. Připomeňme si, že se tato kapitola zabývá dvěma svědky v černém, jejichž mrtvá těla leží na rynku města velikého, přičemž 11/9 zní:

Zjevení (S.) Jana

kapitola 11/verš 9

A vídati je budou mnozí z pokolení a z lid,

a z jazyků ta těla mrtvá za půl čtvrta dne

a těl jejich mrtvých nedadí pochovati v hrobích.

Když pod číslem 911 (kapitola 9./verš 11.) lze odhadnout, kdo je vládcem silových složek, ovládajících mikrovlnné systémy, způsobující déle trvající ochrnutí:

Měly nad sebou krále, anděla propastí,

jemuž židovsky jméno Abadon, řecky Apolyon.

Dříve, než množství přidružených zahájí, v rozporu s Mravním řádem, svojí vírou a přirozeností, společně s Zhovady Bestie, nemilosrdné tažení proti Mravnímu řádu, přírodě, živé planetě, proti všemu a všem, si na samém počátku onoho zločinu úspěšně objednají u všech národů, pronárodů i jazyků ústavami zaručenou posvátnost svého Dogmatu, beztrestnost a nepostižitelnost za své zločiny (zřejmě na Věčné časy)!

Kupodivu jim bude vyhověno! Respektive, vyhoví si navzájem!

Přičemž biblický Drak, je velmi zajímavou institucí, jež si vyžaduje zvláštní pozornost. Není bez zajímavosti, že čtenáře Bible nemají zajímat události předcházející biblickým.

A cenzoři Starého i Nového zákona si skutečně dali velmi záležet.

Nicméně - v kapitole 20/1-3 Janovy vize se dovídáme, že Drak, z prastarého hadího plemene, je hlavním odpůrcem, či nepřítelem (Satanem) čistých nebeských sil!

Pokud vůbec máme s takovými silami zkušenosti!

A jako takový, bude Drak, had prastarý. na konci bojů řetězy svázán andělem a hozen do propasti, aby tam setrval tisíc let. až uplyne oněch 1000 let, bude ještě jednou a naposledy na krátký čas vypuštěn, aby sváděl národy Země k poslední marné válce s nebeskými silami.

K totožnosti Draka, snad pro vysvětlení kosmologickou legendu, v níž bývá spojován s Nositelem Světla Luciferem.Týmž, jenž se chtěl na počátku věků zmocnit vlády nad celým Univerzem. Nicméně nebeskou válku prohrál a byl, společně se svými přívrženci a podřízenými entitami, svržen na Zemi.

K této kosmologické legendě přistupuje i Zjevení (S.) Jana kapitola 12, jenž možná holografickou animací, v podobě alegorických výjevů, zřejmě přibližuje (jakkoliv se i zde mohu nekonečně mýlit) i tento dávný příběh planety Země.

Živoucí matka Země bývá v předkřesťanských (starověreckých) představách viděna jako žena oděná Sluncem, zahalena modrým pláštěm, s hvězdnou korunou na hlavě a stojící na obráceném měsíčním srpku. V ten čas připravena k porodu. Přivést na Svět novou entitu, jež má být předobrazem nového typu lidu směřujícího k ritu Mravního řádu Ježíše Nazaretského.

Tato alegorická vize pracuje s fakty, že v té době již existovaly podobné entity vyšlé z Matky Země, podobné lidu Ježíše. S nimiž okamžitě Drak začal bojovat, či navazovat spolupráci směřující ke konečnému vítězství prastarých dračích sil.

(Rýšavý?) Drak nepochybně marně zaútočil na Matku Zemi, jež se tak vlastně stala předobrazem Panny Marie, s cílem zničit rodící se nové lidstvo.

Svým ocasem strhl třetinu hvězd na Zemi a skrze vyvolané planetární kataklyzma hodlal zničit právě vznikající život. Jedinečný v širém vesmíru, jenž je nejen fyzický (materiální), ale i spirituální zároveň.

A tehdy nastal boj na Nebi Archanděl Michal a jeho andělé bojovali s drakem, a Drak bojoval i andělé jeho.

A nenalezli vítězství a není již více nalezeno místo jejich v nebesích. Jinými slovy byly zničeny jejich veškeré základny i jejich hlavní sídlo: I svržen je Drak ten veliký, had starý, jenž slove Protivník (Ďábel, či Satan).

Drak, z prastarého rodu hadů slétl ze svého nebeského sídla, jak zářící bleskurychle padající hvězda, svádějíc nyní celý povrch Země.

Sám neplodný a prastarý.

Geneticky pochroumán, technologicky ve stagnaci, nicméně stále mocnější, než jeho zhovadilými přívrženci právě ohlupované a zotročované lidstvo!

V přípravě zatáhnout lidstvo nejen do světových válek, v marném boji proti sobě samým, ale i silám, jež ovládají, nikoli jen bezrozměrný vesmír. Nýbrž proti samým strážcům geneze vesmíru i všech cest světlem, či chcete-li - časem.

Zde je zřejmě biblická moudrost o nutném nezájmu lidstva, co se týče předchozích (předbiblických) událostí na planetě Zemi, na místě.

Tato zkušenost říká, nespojovat se (pro příště) s podezřelými entitami, v beznadějnou spolupráci. Nemilosrdně postihovat tvůrce a jakékoliv pokusy (vedené pod jakýmikoliv záminkami) směřující k omezovaní práv a svobod, zákazu plateb v hotovosti a policejnímu šmírování jejich účtů vedoucí až k závěrečné čipizaci občanů .a nakonec nezákonné kontrole veškerého soukromí někdejších občanů policejně fašistickým superstátem. viz... Echolen - mýty a realita (https://www.gymtc.cz/natura/2002/6/20020603.html - Zpracoval: Jiří Svršek)

Stále je ještě čas: Janova vize stále ještě?

Pokračování příště?