Nejsme k večeři
main_UFO © Zdeněk Patrick - 2006 Praha
Související článek: U.F.O.? - Nechme se překvapit!
Jak jsem již řekl, nevypisuji ze svých pozorování všechny podrobnosti. Nicméně některé okolnosti při celkové sumarizaci mne nutí reagovat. Zejména v neobvyklém případu výskytu modrozelené koule cítím potřebu doplnit informace o několik zásadních a několik přidružených skutečností.
Modrozelená koule: reaguje na stav mysli pozorovatele. Do té míry, že si svého pozorovatele postupně ochočí, aby si zvykl. Přičemž se vzdálenost od pozorovatele, den ode dne, postupně a zcela programově snižuje.
Jak jsem již psal, četnost výskytu modrozelené koule se navýšila v přímé závislosti na mých pozorovacích aktivitách.
Přilétala 1x denně v tentýž letní čas 21: 45 (+/- 5 minut).
Zpočátku praktikovala přelet nedaleko pozorovatele ve výškách 200 metrů. Výška i vzdálenost se den o ode dne postupně snižovala a po týdnu přilétávala koule již ve výškách 10 metrů a ve vzdálenosti cca 30m.
Spíše zelená barva mohla, ale také vůbec nemusela, signalizovat mírově plandající zelené ratolesti. Jakkoliv se fenomén dokázal, po příslušném manévru vzhůru ke hvězdám, na vysoké obloze rozzářit do velikosti 1/3 Měsíce!
Když jsem si byl jist časem, vyzval jsem přítele, aby sledoval jev se mnou.
Jakmile se však objekt objevil, příliš hlasitě projevoval své nadšení. Ztichl až po mé poznámce, že hlasitě zvědavý voják - mrtvý voják.
Naším cílem, není nabízet se k večeři.
Spíše posoudit do jakých rozměrů průšvih již vyrostl.
Jakkoliv stále nevíme, o co vlastně kráčí a vydávat se zbytečně do nastražené pasti, není příliš prozíravé.
Není třeba zavdat důvod, aby se "koule" začala domnívat, že jsme svolní se vším. Tehdy by přilétla i nebezpečně blízko.
A má vize se naplnila relativně krátce po této predikci. Popsal jsem již setkání v článku "U.F.O." - Nechme se překvapit!
Poznatek: Můj předpoklad o postupném ochočování pozorovatele je podpořen skutečností, že se modrozelený fenomén začal objevovat přesně v ten čas, kdy jsem začal pravidelně vycházet a pozorovat noční oblohu. Dokonce bych přísahal na to, že pět minut mi vždy bylo dáno na pohodlné usazení se na lehátku.
Co se týče vysublimování modrozelené koule, doslova na dosah mé líné ruky, musím doplnit fakt, že jakkoliv vše probíhalo z mé strany bez emocí, nejsem příliš trpělivý. Jsem spíše impulzivní a když jsem se mírně pootočil k třešni bleskla mi hlavou nepříliš jasná myšlenka. Asi jako:
"Je načase, aby se něco dělo, třeba tvůj odlet".
Tehdy jsem se otočil zpět k modro zelené kouli, jež na mne civěla v úrovni mých očí a právě tehdy se dala do mírně zrychlujícího pohybu. Zrychlení bylo nasíleno, když mne minula, v úrovni mého pravého ramene. Odlet byl v souladu s mými představami o relativistických jevech.
Mohl bych uvažovat o náhodě, nemít jiné zkušenosti se zcela jinými technicko fyzikálními jevy. Tím rezolutně odmítám jakékoliv podsouvání nestabilních kulových blesků, plynných koulí a dalších idiotismů, které vymýšlejí příznivci pseudovědeckého, či spíše pseudoidelistického systému "Sisyfos".
Další, zřejmě důsledková setkání s modrozeleným kulovým fenoménem se krátce poté navýšila i v jiných, až 100 km vzdálených regionech.
Jsem dokonce ochoten přistoupit, na podkladě svých zkušeností, že některá má pozorování byla iniciována nezávisle na mé vůli, aniž jsem kdy cizí vůli pocítil.
Jednalo se, možná nelogické, jistě však o instinktivní otočení se s konkrétně nasměrovaným pohledem do těch správných míst.
Uposlechnutí, či spíše nevyslyšení prvního záblesku impulzu, zná jistě každý z nás.
Předpokládám využívání té lidské signální soustavy, jež se váže k těm nejstarším, kterými náš mozek, mícha disponují a skrze neurony řídí běh člověčích reakcí na podněty. Zcela nezávisle na vědomí a vůli.
Přičemž nejsou, v těchto mezních setkání, kupodivu aktivovány ty prvky, směřující k obraně: mobilizace k boji, zježení chlupů, výroba adrenalinu (?), snížení kyslíkových dotací pro některé orgány a naopak příliv dotací do svalových tkání.
Podivností, kterou jsem na sobě pozoroval, byla vysoká četnost pozorování těchto jevů, právě na podkladě instinktivní reakce v níž periferní vidění hrálo sice podstatnou, nicméně mnohdy nulovou roli.
Pokud by fenomén nezmizel tak, jak zmizel?
I tuto problémovou možnost jsem posuzoval z mnohých hledisek.
A došel jsem k jednoznačnému názoru, jež nutně musím spojovat s některými historickými fakty, týkající se mojí rodiny: Nekrmit a nedráždit!
Kulový blesk zabil, za dřevních časů Ostereich Ungarn chaganátu, moji prababičku. Právě spěchající z louky, s plnou nůží a kovovým srpem zabodnutým v pokoseném jeteli. Smutný příběh mladé ženy, matky tří dětí, se pak v naší rodině dlouhá léta vzpomínal.
Jakkoliv náhodní svědci hovořili o kulovém blesku, na jejím těle nebyly nalezeny žádné popáleniny.
Při této příležitosti mi kdysi můj otec vyprávěl o svém setkání s "kulovým bleskem". Jako sedmnáctiletý chasník se vydal do lesa na houby, když se náhle vedle něho objevil "zelený kulový blesk". Můj otec nelenil vzal nohy na ramena a kličkováním mezi stromy se snažil "kulovému blesku" uniknout. Nicméně kulatá věc, ne větší než deset, či patnáct centimetrů mu byla stále v patách.
Zastavil se a zadýchán očekával věci příští. Kulový blesk jej nehnutě "pozoroval", aby se po chvíli dal do pohybu a krátce na to, před očima pozorovatele záhadně zmizel.
Stalo se v jižních Čechách, asi 50 kilometrů od mého místa pozorování, a dovolím si říci, že téhož fenoménu.