Pamatujte si tyto dny a pozorně naslouchejte:
Kosovo = Srbsko
Mládí kněžny Libuše II.
© Zdeněk Patrick 1994/2006 Země Zlaté hvězdy Margity 1. díl V minulém článku jsem přeskočil některá důležitá svědectví pověstí a vznesl, sám pro sebe dotaz, kam kněžna Libuš, nyní již vládkyně a soudkyně celých Čech zamířila ze ?dáru. Jasně, že si nechám některá tajemství až na vydání knihy, nicméně je pravděpodbné, že její první kroky směřovaly do Budče. Ka?dopádně zůstala prozatím na levém vltavském břehu, když pravý břeh byl vyhrazen skomírajícímu keltskému živlu. Zdá se v?ak, že svojkovická informace, jedna z nejstarších legend, věrně a úžasně přesně zachytila časový interval života legendární Libuše! A pokud zůstanu věren svému (z Nomen Omen) odvozenému časování starověreckého období na úsvitu našich národních dějin, pak kněžna Libuše, ?vládkyně nad celými Čechami? odjí?dí z opevnění na ?ďáru a Rokytanska v roce konce vlády vojvody Soroki, tedy v roce 490 n. l. Ve věku 14 let. Předpokládejme, že v doprovodu ostatních dév a svých ochráňkyň, starších sester Tety a Ka?i. Její aktivity během osmiletého pobytu ve ?ďárském opevnění, byly nejspíše téhož zaměření, jakého bylo možno očekávat v Budach (pota?mo v Budči). Základní znalosti geomantie, vodopisectví, orientace v krajině, určování polohy podle hvězd, či Slunce, ale i dalších příznaků, znalost hvězdného, potažmo Slunečního kalendáře, osvojení si jednoduchých zápisů, signální soustavu (hlas rohů, pí??al, ohně, kouř), znalosti bylin a kořínků, vaření lektvarů, léčení nemocí, ti?ení bolestí, porodnictví, oslávné, či spíše světící tance přivádějící lidského ducha na hranice bytí, seznamování se z krajinou. Včetně nácviku pře?ití v přírodě. Lze tedy předpokládat časté ?výlety? nejen do okolí, ale i do širé a neznámé divočiny Do tohoto a je?ě ranějšího období Libušina života může být zahrnuto objevování krajiny na dne?ním Teplicku. Přesněji ke Krupce (Jakkoliv Krupku založila Libuše o několik let později. Pradvděpodbně znalá souvislostí.) a její mladistvé aktivity se prozatím vztahují spíše k pahorku (viz) ?Libužin tanec.?.Kolem roku 500 n. l.
Období usilovné obnovy opužtěných keltských peherků a vyhledávání dalších, pro ostrahu a obranu vhodných lokalit, kde jsou budovány nové tvrze a hrady. Do této činnosti zapojuje kněžna Libuše i své ochránkyně, starší sestry Tetu a Ka?i. Obnovení někdejšího posvátného vrchu Keltů Závještí nad Zbraslaví. Očividně jde o cílenou a nasílenou snahu o vybudování obranného systému opevněných hradi??. Z tohoto pohledu jsou mnohá, již opužtěná keltská opidia nejvhodnější. Jaké informace kněžna Libuše měla, respektive jaké nebezpečí hrozilo kolem roku 500 n.l. stávajícímu obyvatelstvuž V tomtéž čase nechává na Poděbradsku, jedno ze z opevnění chráněné řekou a lužními lesy. Místo důvěrně zná..Má totiž na nedalekém vrchu O?kobrhu jedno ze svých sídel. A právě na O?kobrk za ní z Kaňku loňmo dojí?dí Ka?i, čarodějnice z legend doprovázena černým psem. První staroslovanské osídlení Libice lze skutečně rovněž datovat rokem 500 n. l.. Respektive počátkem 6. století.Jiné, Libuší budované opevnění (gorod - hrad) Mydlovar, se nachází na pravém břehu Labe, Skryté v lesích mezi Kostomlaty a Lysou, U opevnění rostly mohutné duby, pod nimi? Libuše soudívala rozepře a spory mezi rody. Součástí legendy je i vzpomínka na ?Libužinu zahrádkuž se vzácnými bylinami, jež rostly jen v tomto kraji. V nedalekém potoce prováděla Libuše očistné koupele, aby na Holi,(dnešní Lysá), v sídle Velké Matky Holeny (Ma Holeny), družky boha větru Striboga, prováděla příslušné oběti.
Později na posvátných místech našich starověrecký předků pak mni?i latinského ritu vystavěly klášter a v místě oběti?tě pak dokonce kapli, aby tak navždy vymazali jakoukoliv vzpomínku na za?lé časy našich národních dějin. Nicméně legendu o Libuši mni?i Lysého kláštera své své klášterní kronice pro své potřeby zaznamenali. Nezbývá než dodat, že na a vzácné byliny chodily kněžky odbornice za jasných nocí, na rozhraní dnů (o půlnoci) , když Měsíc byl v úplňku. neboť jedině tak měly byliny a kořínky největší sílu a léčebnou moc. Právě polarizované světlo Měsíce mohlo tuto čarovnou transmutaci bylin uskutečnit, respektive nasílit.. V jistém ročním období, měsíci, dni i čase! Cosi z tohoto sběratelského kultu bylin, zaznívá i v pověsti o zalo?ení Krupky I dnes lze nedaleko zříceniny hradu Krupka (poblíž Teplic) spatřit peherk nazývaný ?Libužin tanec?, k němuž se vá?e pověst o světlé postavě kněžny Libuše, vycházející za úplňku z lesa nad městem, aby nejdříve po?ehnala České zemi a zatančila s lesními dévami své mystické tance. Možná tance k rozproudění krevního oběhu za jasné a chladné noci, nebo určení přesného času zbývajícího ke sběru bylin. V souladu s pohybem hvězd na noční obloze, Respektive hvězdným či Slunečním kalendářem.Jedním, ze základních poznatků, jež vyplývají z pověstí a legend o kněžně Libuši (Z období horečnatého obnovování opužtěných keltských oppidií a budování nových, je skutečnost, že každé takové opevnění, či chceteli ?hrad? (gorod) osadila zkušenou a oddannou, zřejmě vysloužilou kněžkou, a příslušným doprovodem.
Typickým příkladem je nejen Ka?i, ale i další její služebnice. Na staré jižní obchodní cestě, vedoucí skrze Rakotnicko směrem na Vltavotýnsko, založila Libuše por své kněžky Veselou, Bogyni a Týnu tři hrady. Veselí (nad Lužnicí), Bechyni a Týn (nad Vlatavou). Mimochodem v kraji s velkým množstvím keltských oppidií, popelnicových hájů a zejména s velkým množstvím mohylových pohřbů. Z čeho? vyplývá, že se jedná o kraj kdysi osídlený nejen latenskými Kelty, ale zejména jejich bojskými vladaři pozdně laténského osídlení. Snaha kněžny Libuše i v tomto případě směřovala k zabezpečení obchodních a přístupových cest do vnitrozemi. Pravděpodobně i proto, že původní obyvatelé na tuto činnost, vzhledem k bojské tragedii, jednak rezignovali, jednak neměli dostatek sil. Zatímco Libušina sestra Ka?i obstarávala kontrolu vltavského komunikačního systému od soutoku Vltavy se zlatonosnou Otavou (s nedalekým a kdysi slavným keltským Nevěznickým oppidiiem) až po Zbraslavskou Závjě??. Obnova kontroly těchto cest se promítla i v místních legendách jakkoliv cíkví jemně poupravených. S pověstmi o osazování nově zakládaných hradů Libušinými vysloužilými kněžkami koresponduje i pověst o služebnicích kněžny Libuše,, sídlících na hradu Mydlovat, odkud vycházely Na Rozkoš, kde při cestě směřující na Lyský hrad přepadaly karavany i osamělé cestující muže.Dříve, než vyřkneme pointu onoho příběhu, si nejdříve připomeňme, že kněžka mohla ukončit své panenské zasvěcení, aniž ji postihl přísný trest, až ve věku 36 let. Právě těmito ženami osadila své nově zalo?ené hrady rafinovaná kněžna Libuše.
Obnova vymáhání mýtného nebyl dozajista snadný úkol. Zvláště kdy putující cizozemci a místní zpupní muži odmítali platit přé poplatky. Jak to vše, skončilo? Informační kanál z Rozkoše, nedaleko hradu Mydlovaru, v místní legendě potvrzuje, ?e.se neukojené Libušiny vysloužilé kněžky se zajatými muži - Na rozkoši v rozkoši oddávaly divokým milostným hrám? s nebohými insolventními, či lakomými zajatci.A dál? To je prozatím mé tajemství, jakkoliv jsem mnohé naznačil v dřívějších článcích