Doktrína o závěrečné kapitole naší naučené slepoty a hluchoty
© dmk - 2007 PrahaJanova Apokalypsa (závěrečná část ?Nového zákona?) je, co se obsahu týče, stejně vyjímečná, jako pochmurná.
Jakkoliv je součástí křesťanské Bible, její text uvádí i okrajově zasvěceného čtenáře v ú?as. Hned z několika důvodů, přičemž některé z nich lze pojmenovat poměrně jasně: Nepřesně přesně specifikovaná Entita, pro níž je čas relativním vektorem, vyhodnocuje minulost, relativní současnost i vzdálenou budoucnost. V hodnocení budoucnosti, jakkoliv příliš nezabíhá do technických detailů, jmenuje dominantní příznaky, jež budou pro daný časový interval charakteristické. Do určitého vývojového stupně všeobecné devastace má lidstvo stále ještě možnost všeobecné nápravy. Mezi jednotlivými etapami stupňujícího průšvihu (jeho? křivka shodou okolností naprosto přesně kopíruje např. fyzikálně mechanické opotřebení součástí, či řezných nástrojů), jsou jisté časové prodlevy s možností nápravy. Křivka průšvihu dlouhodobě narůstá relativně velmi mírně. Až do bodu, za ním? již není návratu. V?eobecná devastace za tímto bodem je nevratná I kdybychom se prý ?postavili na hlavuž.Následný lavinovitý nárůst kumulujících se průšvihů se, ve velmi krátkém čase, mění v závěrečné strmé vystupňování nově vygenerovaných souvzta?ností končící nekontrolovatelným zánikem namáhaného systému. V případě Janovy apokalyptické vize, všeho, co si lidstvo v průběhu časů přivlastnilo, či na čem si kdy zakládalo.
Stejným způsobem by však probíhala i invaze velmi nepřátelské a zuřivě běsnící mimozemské entity. Suže konstatuji, že celkový dojem by vyzníval tak, že jen my sami jsme strůjci svého nemilého údělu. Jakkoliv jsme nehnuli ani prstíkem, neřku-li brvou. Co? však neodporuje možnosti globálního spiknutí za přímé asistence sil z temných nebes. Když osvědčené ?ismy? by radostně, zejména pragmaticky. vypomáhali. Pod vidinou zjevně podezřelé vyvolenosti a odměny pře?ití. Což opět nikterak neodporuje textu Janovy Apokalypsy, který (jak již řečeno) s takovou asistencí i počítá. Jakkoliv hlavní protagonista Nového zákona má přesné informace, jedinou schůdnou alternativou se jeví, vzhledem k přesně definovanému dramatickému závěru, pouze postkatastrofická záchrana těch, jejichž duch touží po splynutí se zákony Univerza. Zní to sice velmi nadneseně, zejména pro ty, kteří věří, že relativita času, neviditelnost, či duchovní svět jsou prostinké lidové pověry hodné zavržení, nicméně ani pragmatický materialismus není lékem. Naopak. Společně s potlačováním práv a svobod, celá desetiletí připravovanou kamerizací a zločinnou čipizací, jež společně s celosvětově přikázanou bezhotovostní platbou hrozivě naplňují dominantní část Janovy Apokalypsy, tajnými i netajnými koncentráčními tábory, zákony povolujícími nasílené výslechy (tedy surové mučení), respektive naší naučenou nevědomostí, jsou jedinečnými ukazateli směru, kam se skutečně řítíme. Ten, jenž inspiroval Jana & his Team, se podle věrohodných příznaků nejen pohyboval časem, ale ovlivňoval dění na celé naší planetě. Zcela určitě nezanedbal ani rozšíření biblických textů do celého světa. Co? na samém počátku byl nadlidský a zdánlivě neře?itelný úkol. Ale povedlo se!A tak na konci časů kupodivu nebude nikoho, kdo by mohl po pravdě říci: ?Nevěděl jsem, neviděl jsem, nesly?el jsem??
To samo o sobě, může být velmi podezřelé! Přinejmenším s příznačným a přesným popisem událostí, které církevní otcové i nadále hodlají vnímat jen v alegorickém pojetí. Proti minulým generacím má ta současná, zcela jedinečnou, nicméně nezáviděníhodnou výhodu. Zdá se totiž, že urychleně mizející realita dne?ních dní, kdy skutečné děje jsou zamlčovány a nahrazovány prosazováním zvráceností a multimediální fikcí, překročila svůj ?Rubikon.? Jakkoliv se zdá, že se spíše jedná o apokalyptickou hru s cílem zjistit, který Mesiáš je ten pravý. Pokud však porovnáte reálné děje s biblickými texty, pak pouze notorický ignorant by se mohl domnívat, že uměle vyvolaná ?reality show? relativně nedávno nepřekročila všechny povolené limity. Je?tě jedna pozoruhodnost se objevila mezi námi. Jakkoliv globalizovaně zaváděný systém věcí, sám střihnutý neopohanstvím a pragmatickým satanismem, zdánlivě rozpolceně prosazuje evropskou jednotu, mnohdy i pod církevními prapory a oprá?enými doktrínami křížových výprav (viz nedávné provokativní vystoupení současného papeže Ratzingera v Řezně), systémovou prevencí i účelovým slovníkem Svatého oficia z dob ?honů na čarodějnice?, mediálně masíruje zbytek světa doktrínami o nebezpečných sektách, které nezákonně šíří teze Janovy Apokalypsy. Nejásám však ani nad sektami, ale ani nad účelově servilními úředníky!