Databáze jmen a pojmů
1994/2007 - Praha
Alexander Makedonský (336 - 323 př. n. l.)
Antikýthéra (100 př. Kr.)
Apokalypsa Sv. Jana
Bosh Hieronymus
Čína (316 - 265 n. l.)
Dee John (1525-1600) - Angličan
Delfy - asi 1500 př. n. l
Diodóros Sicilský (cca 80 - 29 př. n. l )
Diogénes Laetský
Dýmějový mor
Ezachiel
Faust doktor
Fénix
Filosof
Ezachiel
1224 zjevení sv. Františka s Asisi
Garabanadal
Gobi (12 000 př. n. l.)
Inkvizice
Imhotep
Herodotos 485 - 425/430 př. Kr.
Harmais
Hliník Al
Homér (cca 800 př. n. l.) řecký básník a historik
Hopi (kmen severoamerických Indiánů)
Huitzilopochtliho socha
Hurakan (Huracan)
Chazaři
Interference světla
Kniha Dzyan
Kristova hlava
Magan
Mahabháráta
Malachiá?ův apokryf
Centurie V/56
Mandragora
Manethó Sebennytský (asi 300 př. n. l.)
Mejdan - Et Meydan
MK - ULTRA - subprojekt 7 - CIA
Nomen Omen
Nefilim
On (řecké pojmenování - Heliopolis)
Oraculum, oracul
Platon 427 - 347 př. Kr.
Sahara (asi 4000 př. n. l )
Sakkára
Saurid - mýtický egyptský král z doby před potopou.
Silvestr II. - francouzský prelát Gerbert - čaroděj na Petrově stolci.
Tábor
Tezcatlipoca
Typhon
Uriášův list
Vád?ro Ra - Hadí zbraň
Voynichův rukopis
Alexander Makedonský (336 - 323 př. n. l.)
Vládce Egypta (332), Babylonie a Persie (331), dobyvatel Indie (327 - 324). Umírá v Babylonii roku 323 př. n. l.
Antikýthéra (100 př. Kr.)
Přístroj z Antikýthéry - nalezen ve vraku lodi, jež se potopila někdy kolem roku 70 př. Kr. u
ostrůvku Antikýthera - poblíž Kréty. Rozpadající se zkorodovaná bronz byla popsána písmem pocházejícím z roku 80
př. Kr. Přístroj sestávající se z rámu a soustavy dvaceti ozubených bronzových koleček o různém rozměru tvořil
společně celek se základní bronzovou deskou (opatřenou dalšími ozubenými převody a znatelnou hřídelkou,
vyčnívající nad povrchem bronzové destičky). Ozubená kola se zuby majícími přesně 60 stupňů - přesně do sebe
zapadala - avšak nikoli do našich představ o řeckých , či snad babylonských výrobních technologiích, či úrovni a
přesnosti starověkých nástrojů.
Technická úroveň, která zbytkově z korodované hrudky bronzu hovořila, sváděla mnohé k
domněnce, že jde o starověký mechanický kalkulátor, chronometr, či kapesní orloj ukazující postavení planet (snad)
na?eho planetárního systému . Nález z roku 1901 byl řádně zdokumentován, nápisy přeloženy (profesor Derek de
Solla Price, historik, fyzik z univerzity v Yale). Přesný měřící přístroj z dob Starého zákona?
Nic podobného nebylo prozatím nalezeno.
Apokalypsa Sv. Jana (Apokalipsa - Vize - Zjevení)
Autor neznámý. Spis pocházející pravděpodobně z období 80 - 96 n. l. Je připisován blíže
neurčenému svatému Janu, jenž měl své vidění na řeckém ostrově Pátmos (není totožný s novozákonním
evangelistou sv. Janem Apo?tolem). Mnozí badatelé jsou naopak přesvědčeni, že pravým autorem je spíše blíže
neurčený Cerinthus. Nic však není tak nejistého.
Spis obsahuje, mimo alegorických výjevů, vizi konce lidského společenství, tak jak jej známe
dnes. Jednotlivé etapy jsou poměrně přesně popsány, až do období, kdy i mrtví povstanou k poslednímu soudu.
Mnohé odkazy se vá?í i ke starozákonním prorokům a všeobecně panuje přesvědčeni, že Janova vize je jen
přirozeným pokračováním vizí proroka Daniele a Ezachiela.
Bosh Hieronymus vlastním jménem Jeroen van Aken
Holanďan narozen asi roku 1450 zemřel roku 1516. žil v době renesance, kdy nastal na jistou
dobu průlom dosud zakázaných a tabuiozovaných témat. Období snažící se navázat na tradici antických mysterií.
Vážený občan města Hertogenbosch
Člen katolického Bratrstva Panny Marie
Setkal se pravděpodobně i i Leonardem da Vincim, jehož práce důvěrně znal..
Bohatě ženat zabýval se malováním mystických obrazů. Podle celé řady replik se znalec
Bohumil Wurm domnívá, že byl již za dobu svého života úspěšným malířem.
Dílo: Návrat marnotratného syna (Postava poutníka připomíná první kartu velké arkány tarotu
nazývanou poutník, nebo blázen.)
Zahrada rozkoší (tryptych)
Peklo
Tunel ke světlu (podobný posmrtnému zážitku)
Pokužení svatého Antonína (první s poustevníků sv. Antonín žil na přelomu 3. a 4.
století v egyptské poušti nedaleko Rudého moře). Dominantou obrazu Pokužení svatého Antonína je hořící
trojrozměrná věž , z nichž vychází paprse procházející otvorem do temné místnosti, kde již jen tušíme přenos
převráceného obrazu na stěnu systémem camery obscury.
Na jeho obrazech lze spatřit létající lodě, cameru obskuru, podivné démony a síly zla z vnějšího
prostoru, či jako součást celé přírody i podivná zvířata fantastického světa, jenž se zdá být kolem nás. Mnozí jeho dílo
chapou jakou utajené poselství zasvěceného.
Čína (316 - 265 n. l.)
V hrobě čínského generála Cao Čau byl nalezen pancíř a přezky vyrobené z hliníku (85 % hliníku,
10 % mědi, 4 % hořčíku a 1 % ostatních prvků). Ačkoli se jedná o nerozšířenější prvek na této planetě je technologie
výroby hliníku natolik složitá, že jeho průmyslová výroba započala někdy kolem třicátých let našeho století.
Mendělejev byl poctěn prvním vzácným odlitkem - hliníkovým pohárem. Hliník byl poprvé získán
elektrolýzou v roce 1908.
Dee John (1525-1600) - Angličan
Jiní uvádějí rok narození 1527
V 18 letech zapisuje do svého deníku, že studuje 18 hodin denně. Doktor medicínských věd, člen
královské rady anglické královny Alžběty I., jenž stál v pozadí cesty Drakeho za Montezumovými poklady, které
?panělští dobyvatelé přepravovali do Španělska.
Jeho přičiněním se tehdy Angličané patrně zmocnili dýmajícího zrcadla boha Tezcatlipocy,
kouzelného krystalu jimž bylo možno nejen rozmlouvat s anděli a duchy, ale spatřit některé části budoucnosti.
Měl být v Anglii prý dokonce i několik měsíců vězněn za údajné čarodějnictví a alchymistické
podvody. Což neodpovídá jeho pozdější oblibě u královny Alžběty.
Jednoho krásného dne je vyslán na soukromě špionážní výlet až na samý konec anglického
světa, nad kterým ční jakési anglickými bohy zapomenuté město Praha.
V Praze předvádí císaři Rudolfovi II. zvláštní zázračné zrcadlo, v němž mohla Jeho císařská
Milost spatřit své dvořany a nejen to. Mohla s nimi i na dálku hovořit.
Pra?ská legenda hovoří o zrcadle šedočerného zabarvení.
Za krátký čas působí, propůjčen císařem za tučný obolos, i u pana Viléma Voka z Rů?e, nebo
chcete-li z Ro?umberka.
Snad prodal cisaři Rudolfovi, za 600 zlatých, i tzv Vojnichův spis.
Rozmlouval prostřednictvím zázračného krystalu, či kouzelného zrcadla i s duchovními bytostmi,
prostřednictvím tzvaného henochiánského jazyka.
Ve svých poznámkách tvrdí, že existují i jiné světy, které stráží drak na nějž si musí vstupující dát
obzvláště pozor.
Drak se totiž jmenuje Choronzon (Choron_zon), což zní přesně jako Choronyj zon (choronaja
zona) Chraněná zóna) v užích nenapravitelného Angličana. Slované chránící se z dávna svoji ?hvězdnouž bránuž
Jak dalece postoupili pokusy s prostupem časem v Sovětském svazu a v současném Rusku se
nebudu ani nahlas ptát.
Do kouzelného diamantu, či křišťálové koule nechal nahlížet Edwarda Kellye zatímco John Dee
vše pečlivě zapisoval. Hovořívali s duchem, jenž vystupoval i mimo kouzelný obsidián v podobě, jež mu připomínala
malou dívenku! Podle této bytosti dokonce pojmenoval prý svoji dceru - Madimi.
Delfy - asi 1500 př. n. l
Původně středisko uctívání hadího kultu draka Pythóna se mění, z dosud nevysvětlených důvodů
(kolem roku 1500-1200 př. n. l.), na uctívání Apollóna - boha světla a slunce. Mění se i název kultovního střediska. Z
původního Pythó (uctívání bohyně Země Gayi a jejího syna - draka Pythóna) na Delfy.
Podle řecké mytologie byl Pythón zabit Apollónem a zahrabán kdesi poblíž původní svatyně.
Diodóros Sicilský (cca 80 - 29 př. n. l )
Z jeho čtyřiceti svazkového díla se, mimo zlomků, zachovalo pouze deset knih. Přesto je jeho
historické dílo považováno za jedno z významných. Diodóros Sicilský rovněž hovoří o umělém jazyku, jenž byl
olympskými bohy vytvořen k lidskému užitku. Připomeňme si, že Sanskrt - umělý jazyk bohů měl plnit tytéž funkce. V
dobách, kdy ?bohové? zakládají města v Egyptě a stávají se na dlouhé období (a? do roku cca 4900 př. n. l.), společně
s bájnými hrdiny - vládci Egypta.
Diogénes Laetský
Tvrdil, že Egyptští kněží zaznamenali celkem 832 zatmění Slunce a 373 zatmění Měsíce? Což to
neznamená, že ?egyptské? pozorování oblohy trvalo nejméně 12 000 let (někteří badatelé hovoří dokonce o roku 15
000 př. n. l.). V této souvislosti si opět připomeňme egyptského kněze Manethóna hovořícího o zaznamenané historii
Egypta počínající rokem 30 627 let př. n. l., či Hérodotovo tvrzení o 11 000 letech kněžími zaznamenané egyptské
historie.
Dýmějový mor
Černá smrt vyhladila celkem 75 000 000 lidí - polovinu obyvatel tehdejší Evropy. Tato smrtelná
nákaza je způsobena bakteriemi, jež jsou přená?eny blechami z naka?ených krys. Několik hodin po nákaze vystoupí
tělesná teplota oběti na 40 stupňů, objevuje se bolest svalů, mízní uzliny se zvětšují - naplňují se hnisem za
nesnesitelných bolestí. Nevolnost a zvracení provázejí rozpad psychiky. Smrt se dostaví do několika dalších hodin.
Obě? je zcela naplněna hnisem.
Ezachiel
Starozákonní prorok, jenž se kolem roku 592 př. n. l. (u řeky Chebar) setkal s mimozemskou
entitou a zařízením, jehož popis je podobný tomu, co považujeme za velmi pokročilou létající techniku mimozemské
entity - vystupující na této planetě ve jménu Hospodina. Mluvčí této entity má přesné informace o blízké i vzdálené
budoucnosti nejen židovského národa. Problémem je jistá alegorie i slovník, jež prorok Ezechiel použil. Nicméně jeho
poměrně přesný popis zařízení se zdá být v mnohém podobný jednomu z typů staroindické vimany.
Kolem roku 2000 se objevili tendence jeho vizi deklasovat podezřením, že trpěl katatonii. Duševní
poruchou, jež má být jednou z forem tzv. schizofrenie. Nemoci, jež vlastně neexistuje, co do významu slova.
Nicméně zní dostatečně strašidelně.
Faust doktor
Georgius Johann Faust Sabellicus (*cca 1480 +1540)
Historický Faust (něm. faust =pěst) pochází z první poloviny 16 století (tedy doby 1500 - cca
1540) - potulný učenec.
Narodil se roku 1490 v Knitttlingu nedaleko ?pýru v rodině rolnického nevolníka.
15. ledna 1509 úspěšně dokončil bakalářské studium na heidelberské univerzitě(?). Později, možná již
jako doktor (co? je otázka) odchází do Polského Krakova a věnuje se prý ?studiuž černé magie..
Roku 1540 bylo jeho tělo nalezeno v jednom hostinci, jemuž Němci dnes říkají Würten_berg znetvořené:
popálené, s vytrhanými kusy masa. Roztrhal jej Ďábel při praktikování černé magie. A Faust se za svého života nijak
netajill, že praktikuje černou magii a že uzavřel smlouvu se samotným peklem, respektive s démonem Mefistofelem.
Fénix (foinix - egypt. Foinos - krvavě rudý. Toto?ný se slovanským ptákem Ohnivákem.)
Bájný pták rodící se z vlastního popele se sídlem v egyptském městě Heliopolis (městě On - kultovním
centru nilské delty).
Filosof ? řecky milující moudrost; v Byzanci též vědecký titul
Franti?ek z Assisi (Svatý František z Assisi)
Narodil se roku 1182 v Assisi v Italské Umbrii, jako Giovani Francesco Bernandone jako syn bohatého
kupce a obchodníka s vlnou.
Ve svých dvaceti letech chtěje se stát rytířem se nechal naverbovat do vojska. Vzápětí šel do
války mezi Assisi a Perugií. Byl zajat a rok vězněn. Po propužtění se při návratu domů stavěl. v kostelíku San
Damiano. A v okamžiku, kdy poklekl před křížem usly?el promlouvat z kříže Krista.
To byl stimul, jenž z něho vytvořil kajícího se řeholníka, jenž hlásá do té doby nevídanou pokoru,
skromnost a nejen lásku k lidem, ale ke všem božím tvorům, rostlinám a přírodě vůbec. Roku 1209 zakládá první
franti?kánský řád Men?ích bratří.
1224 zjevení sv. Františka s Asisi
Dva roky před smrtí se při meditaci čtyřicetidením postu na hoře La Verna (Alvera) zjevil Františku
s Asisi Anděl, v němž František rozpoznal Ježíše Krista, jenž se blížil ke klečícímu muži byl vlastně Seraf se šesti
svítícími a ohnivými křídly. Tak jak se blížil budoucí světec rozeznal mezi křídly postavu ukřižovaného s rozepjatýma
rukama. Tu Ježíši z rukou vylétlo několik ohivých šípů a v ten samý okamžik František z Asisi omdlel, když krátce
před tím pocítil intenzivní pocit blaženosti kombinovaný s vlnou bolesti.
Po procitnutí objevil na svém těle hluboké, silně krvácející rány. Na dlaních, chodidlech i na boku.
Proud krve ze stigmat byl tak silný, že jakkoliv chtěl rány skrýt byly zjevné. Dokonce se v ranách na nohou
i rukou zhmotnily černé, tvrdé pevné, jakoby ocelové hřeby s půlkulatými hlavicemi. Očití svědkové hovoří o kožnatých
útvarech ve tvaru i na omak nerozeznatelné od železa. Vězely prý v ranách poměrně volně a dalo se jimi pohybovat a
ne?ly vyndat. ?Hřeby? oddolávaly i pokusům vyjmout je párem koní.
Rána v boku byla velmi hluboká na tři palce široká - stále krvácející.
Stigmata byla viditelná i po světcově smrti. Ale ani po jeho smrti nešly hřeby vytáhnout.
Ve své lásce k ostatním tvorům šel až tak dalece, že kázal o Bohu i ptákům. Je znám svojí
benevolencí i ke vším i blechám, jež nechával bez pohromy sídlit ve svých vousech.
Sv. František z Assisi zemřel 3. října roku 1226 v kapličce Porticuncula, kde dnes stojí chám
Santa Maria degli Angeli a byl svatořečen roku 1228. Roku 1230 byl ulo?en v bazilice svého rodného města
Garabanadal - Zjevení ?panny Marie? (1961 - 1965) - http://www.garabandal.cz/zjeveni/zjeveni.html.
Garabandal (San Sebastian de Garabandal, provincie Santander, pohoří Picos de Europa) je
zapadlá horská vesnice v severním Španělsku. Místo, kde se 18. června 1961 večer zjevil, čtyřem dívkám (Maria
Conchita Gonzalez - 12 let, Maria Dolores (Marí Loli) Mazon - 12 let, Jacinta Gonzalez a Maria Cruz Gonzalez 12 a
11. let), po hlasitém zvuku podobajícímu se zahřmění, zářící postava muže, označena dětmi za anděla.
V následujících dnech se zjevení opakovalo, s tím, že 1. července ?anděl? dětem oznámil, že
následujícího dne (2. července) spatří děti ?Pannu Marii?.
Tak se i stalo. Zjevení Panny Marie prý potvrdilo tradi?ní nauku římsko-katolické církve a sdělilo
světu důležité poselství obsahující i varování. Pokud nepřijde náprava a všeobecné posílení víry v běžném život?,
přijde trest
Roku 1986 byla ustanovená nová vy?etřovací komise, která, z pověření církve, události v
Garabandalu důkladně zkoumá.
Obsah poselství Zjevení Panny Marie Karmelské:
8. říjen 1961 - Musíme přinášet velmi obětí, mnoho kajícných skutků a často navštěvovat Nejsvětější Svátost oltářní.
Předev?ím však musíme vést mravný život. Kalich se již naplňuje, a jakmile se nezměníme, dopadne na nás velký
trest
18. červen 1965 - Protože nebylo mé poselství vyhověno a nebylo dáno světu na vědomost, oznamuji
vám, že toto je poslední. Předtím se kalich naplňoval, nyní již přetéká. Mnoho kardinálů, mnoho biskupů? a mnoho
kněží je na cestě k zatracení a berou sebou velmi mnoho duší. Nejsvětější Svátosti oltářní se připisuje stále méně
důle?itosti. Měli by jste svým úsilím od sebe odvrátit Bož í hněv. Jakmile budete prosit o odpužtění s upřímným
srdcem, On vám odpustí. Já, vaše matka, prostřednictvím sv. Michala vás prosím, aby jste polepžili své životy. Nyní
dostáváte poslední varování. Velmi vás miluji a nepřeji si vaše zatracení. Modlete se k nám upřímně a my vám
splníme vaše žádosti. Měli by jste se více obětovat. Rozjímejte o Ježíšově učení..
Proroctví z 18. června 1965 (dle vyprávění dětí).
Nejdříve se na obloze objeví celosvětové varování. Bude to připadat jako střet dou hvězd, které
nespadnou. Celé lidstvo se vyděsí, bez ohledu, kde se bude každý z nás nacházet. S pocity tisíckrát horšími, než
jaké vybudí zemětřesení. Jako oheň, který nespaluje maso. Přesto?e bude vše trvat jenom malou chvíli, všem bude
tento časový interval připadat nekonečně dlouhý. Všichni na této planetě poznají, že znamení přichází od Boha.
Jakkoliv vše bude připomínat trest, má se stát očištěním podobající se odhalení našich hříchů. To co pro?ijeme ve
svém srdci, bude horší než bolest. Nikoho z nás tento pocit nezabije a jestliže zemřeme, pak jen v důsledku našich
emocí. Datum události nebylo oznámeno, pouze naznačeno, že se tak stane před oznámením zázraku (Přesné
datum zázraku zná jedna z vizionářek jménem Conchita a bude oznámeno 8 dní předem).
Zázrak se objeví v Garabandalu dvanáct měsíců po varování (v mezi 7 a 17 dubnem, březnem, či
květnem, ve čtvrtek, v půl deváté večer, ve svátek mučedníka pro Eucharistii (Jeho jméno je ve Španělsku
neobvyklé.), či jiný významný, slavný, či šťastný den, jež se zřídka Církev slaví
Zázrak spatří všichni přítomní a bude jej možno pozorovat i z okolních kopců. Všichni přítomní,
trpcící jakoukoliv nemocí, budou při této příležitosti uzdraveni.
V Garabandalu zůstane trvalé znamení na tento zázrak, jenž ještě nikdo nikdy na Zemi nespatřil.
Bude je možno vyfotografovat, filmovat i přená?et televizí. Nikoli na něj sáhnout. Bude prý jako dým.
Pokud nebude přání, jež Zjevení vyslovilo, vyhověno - přijde trest. Jestliže se tak stane, bude to
mnohem horší, než cokoliv, co si lze představit. Nebude to mít ale nic společného s válkou, revolucí, či tvrdostí
lidských srdcí
V únoru 1977 odpověděla Jacinta na dotaz, co bude součástí varování:
Varování bude něco, co bude vidět nejprve ve vzduchu - v?ude ve světě a vzápětí se to přenese
do vnitra našich duší. Bude to trvat jen velmi krátce, ale pro svůj účinek budeme mít dojem, že to trvalo velmi dlouho.
Bude to pro dobro našich duší, abychom viděli naše svědomí a zlo, které jsme kdy vytvořili. Potom
pocítíme velkou lásku k našemu nebeskému Otci a nebeské Matce a budeme ?ádat o odpužtění, za všechny urážky.
Podle toho, jak jsem to tehdy viděla, bylo víc ticha, než pocit prázdnoty. Vše v ten okamžik ztichlo.
Tak jsem to viděla. 16. dubna 1983 (na dotaz) upřesňuje své pocity: ?Varování pocítí všichni, i malé děti. Ano, proto
nám jich bylo líto, protože to byl strašný zážitek?. Když přijde Varování, vše se na malou chvíli zastaví, dokonce i
letadla ve vzduchu.
Rozhovoru 19. října 1982 potvrdila Mari Loli své předchozí vyprávění o utrpení, které svými znaky
připomínalo komunistické praktiky. ?Vše bude vypadat tak, jakoby svět ovládli komunisté a bude velmi těžké
praktikovat náboženství, pro kněze sloužit mše a pro lidi otevřít dveře kostelů. Víra v Boha se bude provádět skrytě.
O stejném pocitu hovořila i Jacinta: Ano, pociťovala jsem to jako invazi, nebo něco, co se mi
zdálo být invazi podobné. Něco velmi zlého, co se velmi podobalo komunismu. Nepamatuji si již, které země, nebo
oblasti byli zasažené. Přesvatá Panna naléhala, abychom se modlili (aby vše bylo odvrácené). Tyto zlé události se
stanou před varováním, neboť samotné Varování přijde, když bude situace nejhorší. A vše mi připadalo tak, jakoby
Svatý Otec nemohl být v Římě. Byl též pronásledován a musel se skrývat, jako každý jiný.
Gobi (12 000 př. n. l.) Zásadní zdroj: Hartwig Hausdorf - Bílá pyramida
Přibli?ně do tohoto období kladou někteří vědci vznik 1800 metrů hluboké propasti, objevené v
oblasti poblíž ruin pradávného města Charchoto (vnitřní Mongolsko).
Stěny prolákliny jsou nataveny do modravě skleněné glazury ?árem kolem 15000 C. Právě tato
skutečnost koresponduje i s nálezy sovětsko-čínské expedice, jež nalezla na mnohých částech pouště vysokými
teplotami natavený a zesklovatělý křemenný písek.
Mnozí badatelé kalkulují s pravěkými atomovými výbuchy, jež ?jako jediné" jsou schopné vyvinout
tak účinné teploty, aby byly vytvořeny přijatelné podmínky pro vznik zmíněných glazovaných ploch.
Nelze jinak, než připomenout místní legendu o blesku z nebes, jež onu přehlubokou díru do naší
planety vypálil. Ačkoli nic podobného nemů?eme připustit, zdá se tato legenda pravděpodobnější než spekulace o
atomovém výbuchu v uměle vyhloubené šachtě. Snad i proto, že stále vycházíme z předpokladu energeticky
omezených možností laserového paprsku. Tak, či tak - smysl uniká, pokud nedáme za pravdu zastáncům teorií o
omezených atomových válkách vedených v blízkém, či vzdáleném pravěku naší planety.
Badatel H. Hausdorf v této souvislosti tvrdí, že v okolí zmíněné uměle vypálené propasti, či spíše
v samotné šachtě, jsou nalézaný zvláštní skleněné útvary, připomínající svým srpovitými tvary malé bumerangy.
Tentý? pramen informací hovoří o obrazech raket a postav s podivnými hlavami, jež lze spatřit v okamžiku, kdy je
skleněný bumerang roztočen vyhozením do vzduchu.
Inkvizice
Svaté inkvizice - církevní instituce zabývající se smutně proslulým nesmiřitelným bojem s
nepřáteli církve, kacíři a luciferisty (cca 1150 - 1750), ale i procesy s čarodějnicemi (cca 1550 - 1750).
Imhotep
Patron egyptských písařů, egyptský princ, první rádce a ministr faraóna D?osera, jenž navrhoval
stupňovitou pyramidu v Sakkaře, zabýval se léčitelstvím, astronomií a zastával úřad ?nositele božských darů z nebes?
Otcem Imhotepa byl bůh Ptah - ochránce řemeslníků a umělců. Byl to on kdo vytvořil svět pouhým
vyřknutím slova - posvátným názvem věcí. Od něho snad održel jeho syn Imhotep posvátnou magickou knihu.
Herodotos 485 - 425/430 př. Kr.
Narodil se roku 484 př. Kr. v Halikarnasu. Známý řecký historik, geograf a cestovatel, jemuž
thébští (Veset) kněží tvrdili, že před 11 340 lety žili bohové mezi lidmi. Respektive, že se bohové neobjevili v lidské
podobě již plných 11 340 let. Zároveň jej ubezpečili, že žádný člověk nepochází z bohů. Herodotos zemřel cca 430
př. n. l. v jihoitalských Thúriích.
Jeho hlavní dílo, tvoří devět dílů, Historie (řecky Historiai) se zabývá dějinami starých národů - Lýdů,
Peršanů, Médů, Řeků, ale i Egypťanů, Arabů a Indů. Je všeobecně pokládáno za základní, či spíše zakladatelský čin
historiografie.
Procestoval celé Středomoří i část Persie
Harmais - mýtický král Egypta, jenž je údajně pohřben pod Sfingou, nebo kdesi poblíž.
Hinduistická kosmologie tvrdí, shodně s Aztéky, či starými Řeky, že lidstvo prochází ve svém vývoji čtyřmi
věky. Charakteristické rysy jednotlivých věků jsou zcela totožné. ?Zlatý věk (krtajuga - 1 728 000 let) je věkem
dlouhověkosti, všeobecného štěstí a vzdělanosti. Měl trvat celých 1 728 000 let. třetí a druhá juga představují
postupný úpadek, jenž je však stále ještě v božských normách.
Kali juga byla nastartována rokem 3 102 př. Kristem všeobecným rozvratem, přelidněním a
krátkověkostí. Vzrůstem zla a zločinnosti do té míry, že se lidé začnou navzájem po?írat. Po uplynutí vymezeného
času 432 000 let vše ukončí vesmírné kataklyzma.
Hliník Al
Hliník, ač třetí nejrozšířenější prvek v zemské kůře (po kyslíku a křemíku) se vyskytuje v přírodě výhradně
ve sloučeninách. Teprve roku 1825 se podařilo H. Ch Oerstedtovi získat chemickými pochody pouze nepatrné
mno?ství velmi znečistěného hliníku.
Čistý hliník byl poprvé získán elektrolýzou v roce 1908.
Přesto byl v hrobě čínského generála Cao Čau (316 - 265 n. l.) nalezen pancíř a přezky vyrobené
z hliníku (85 % hliníku, 10 % mědi, 4 % hořčíku a 1 % ostatních prvků).
Jak již bylo řečeno, ačkoli se jedná o nejrozšířenější prvek na této planetě, je technologie výroby hliníku natolik složitá,
?e jeho průmyslová výroba započala někdy kolem třicátých let našeho století. Průmyslová výroba však byla
umožněna teprve o něco později a světový chemický kongres uctil svého nestora a vůdčího ducha D. I. Mendělejeva
pohárem z nejvzácnějšího kovu - hliníkuž
Homér (cca 800 př. n. l.) řecký básník a historik
Hopi (kmen severoamerických Indiánů)
Hopijská proroctví pocházejí ze starších dob a jsou z dávna tradována jejich kulturou. Oni sami
se jeví jako mírumilovný lid dodr?ující veškerá boží ustanovení, v jejich případě zákony Velkého Ducha. Chtějí žít v
souladu s přírodou. Mají spojení s jistou inteligencí, která jim dala několik znamení, po nichž by měly nastat velké
změny. Z nichž jako nejzáva?nější se jeví přechod do pátého světa, přičemž se nyní nacházíme na konci čtvrtého,
kdy? předchozí tři jsme již prožili.
Osm z devíti proroctví se již vyplnilo a deváté je pravděpodobně na pořadu dne. V té souvislosti
se hovoří o obydlích na nebesích, která s rachotem spadnou z nebe. Právě tehdy ustanou veškeré ceremonie
hopijského lidu. Bílý člověk bude nucen bojovat s těmi, kdo? se jako první přiblížili k božskému světlu poznání, které
v?ak již zradili.
Nastane čas velkých dýmů a s úsvitem pátého světa se pak vrátí Pahana - skutečně pravý Bílý
bratr, který jim kdysi zanechal popis znamení, jež nastanou krátce před jeho návratem.
Ne? nastanou tyto události, stane se hopijská zem útoči?těm a ochranou před nepřízní osudu i
pro jiný lid a takových oáz bude ve světě i více.
V dnešní době stále ještě předstupují hopijští náčelníci a ?amani před velkou radu a předkládají
zde své vlastní vize. Zalo?ené na výsledném úsudku, neboť z toho, co se již stalo, se dá odvodit i následující krok -
co se má stát a nakonec i stane.
Hopiové uvažují i o možném vzájemném vypořádání s terorismem, jak státním, tak i soukromým
a to tak, že odpovědní pracovníci mají být štváni jako zvěř. Vůdci pak sáhnou k represím a odstartují vzájemný hon za
pravdou. Pokud se tak nestane, půjde vše podle božího plánu.
Mluví o ?dnu očištění?, kdy opravdoví Hopiové poletí na bezkřídlých lodích k jiným vzdáleným
planetám, neboť v těch dnech může dojít i k celkovému ohrožení lidstva, nebo dokonce i k totální anihilaci. Hopiové
dokonce hovoří o rozhodující bitvě mezi dobrem a zlem, ne nepodobné Armagedonu, po které budeme prý všichni
mluvit pouze jedním jazykem. Pokud se tak nestane, dojde ke katastrofě, po níž bude muset vše začít ?od samého
počátkuž. Od nového páru, který se zachrání, tak jako kdysi i Adam a Eva.
Hopiové rovněž hovoří o blíže nespecifikovaných osvoboditelích, kteří mají přijít od západu a jejich
vojska spadnou na zem jako déšť (podobně jako v Janově vizi nebeská armáda, jež popadá na zem jako listí.). Pro
zlo nesmí být úkrytu.
Huitzilopochtliho socha
Zařízení, jež podobně jako židovská archa úmluvy, vydávalo příkazy a pokyny aztéckým předkům
na 200 leté cestě do zaslíbené země. Také tato aparatura byla no?ena na sochorech aztéckými atlety. A naopak,
bájný strom, živící ty, kteří přežili dávnou indiánskou katastrofu, naopak připomíná známé tajné zařízení z knihy Zohar.
Přístroj na výrobu many.
Hurakan (Huracan)
Mayský bůh Hurakan, jenž smetl neposlušné lidstvo větrnou smrští z nebes, byl též znám jako trojedinné srdce nebes U Qux Cah. Měl hned tři podoby:
Raxa Caculha Zelený blesk
Chipi Caculha Malý blesk
Caculha Hurakan Jednonohý blesk
Caculha Hurakan lze též přelo?it slovy ?oheň vycházející z jedné nohy. Nyní si dovolím jisté
asociace, jistě?e nevědecké, nicméně nezanedbatelně pozoruhodné: Dne 16. července 1945 byla na poušti
Alamogardo odpálena první atomová puma a lidstvo dvacátého století mělo možnost zaznamenat jednotlivé fáze
výbuchu.
Čas 5 : 29 : 35 - atomová puma je na dálku odpálena. Výbuchem se spojují dvě podkritická množství uranu
234.
Raxa Caculha - Zelený blesk
Čas 5 : 29 : 40 - Od země vy?lehl zelený plamen a zahořel prudce proti nebesům. Následovala
tří vteřinová prodleva
Chipi Caculha - Malý blesk
Čas 5 : 29 : 43 - Vytryskl druhý plamen, tentokráte mnohem kratší. Následuje ticho a tma.
Caculha Hurakan - Oheň vycházející z jedné nohy
Čas 5 : 29 : 45 - Ve zlomku vteřiny se vyhouplo do úžasné výše zelené slunce, které stoupá
vzhůru k oblakům. Ohnivá koule o průměru větším než jeden kilometr mění postupně svojí barvu z nachové do
oranžové. Nad pouští víří ohnivé peklo. Teplota je 3x větší než vnitru Slunce a 10 000 x vyšší než na jeho povrchu.
Deset tisíckrát jasnější než slunce. Neuvěřitelný komín připomínající hřib s plamennou kouli na svém
vrcholu nasává neuvěřitelné množství vzduchu. Vzápětí následuje větrná smršť - uragán nepozemských rozměrů.
Jakkoli se zdá být podivné, a byly jsme k tomu pečlivě vychovávaní, hovořit o atomovém výbuchu
z doby zvané ?kamenná?, podobnost, ale ostatní indicie, hovoří právě o této možnosti.
Byla snad, někdy v minulosti naší planety, surově použita proti bezbranným domorodcům? Jeden
z ?otců? jaderných zbraní, pan Openheimer, byl přesvědčen, že pravděpodobně ano.
Chazaři ? slovansky mluvící národ kočovníků, kde židovská nomenklatura zcela potlačila původní etnikum.
Slávové jim říkalo Avaři.
Interference světla
Oblak, jenž byl pro egyptské tmou a pro izraelské světlem. Pohybujícím se světlem. Cosi
podobného spatřili mnozí z těch, kteří pozorují světelné jevy související s jinou venkovní entitou, jež je
charakterizována zkratkou U.F.O.
Světlo "pootočené o devadesát stupňů", z jedné strany viditelné, z jiné strany neexistující. Ačkoli
je to k nevíře, cosi podobného může být, za jistých okolností, i možné.
Světlo - elektromagnetické příčné vlnění - jehož složky se "vlní" vzájemně různém úhlu, ale i jistém fázovém
posuvu, může být za jistých okolností upraveno. Koherentní zdroje světla (lasery) umo?ňující interferenci světla -
sní?ení, či zvýšení intenzity světla, ale i polarizace světla procházející polarizačními filtry umo?ňující kmitání světla
pouze v jedné rovině, bude možná tím, o čem se překvapivě hovoří v prastarých textech.
Kniha Dzyan
Jednou, z celé plejády těch méně pravděpodobných legend pochází z ?pera? mystické skupiny sdružené
kolem paní Blavatské. Z tohoto sporného informačního pramene pochází i legenda o knize Dzyan, jež má být údajně
deponována neznámou mimozemskou entitou v podzemních prostorách - kdesi pod himalájským masivem.
V podobě jemného vyzařování, které je prý citlivější lidský mozek schopen zachytit, neustále
vysílá informace o dávných dobách, kdy na Zem sestupovali bohové z nebes. I když je však kniha Dzyan více než
sporným artefaktem, nelze ji upřít, mimo jiné, i jistý stupeň podobnosti se starohinduistickými eposy, ale i poměrně
známou knihou Tangur.
Kdysi dávno se z hlubin vesmíru vynořili neznámí vetřelci. Ohromení domorodci přijali vzne?ené bytosti
z hvězd za neomezené vládce, ale i vzácné učitele. Ti založili dva městské státy, mezi nimi? po čase vznikly
neshody. Byly zřejmě zásadní a nepřekonatelné. A tak se vládce jedno z měst vznesl, společně se svými druhy, v
obrovské lodi a jednou obeplul Zemi. Tehdy, když se vesmírná loď přiblížila k nepřátelskému městu, dal vládce příkaz
a z lodi bylo vysláno velké zářící kopí nesené paprskem světla. Kopí neslo zbraň, jež vybuchla poblíž nepřátelského
města. Obrovská ohnivá koule vylétla až ke hvězdám. Všichni ve městě byli popáleni a ti, co pohlédli na zářící kopí a
obrovskou kouli, navždy oslepli. Vše bylo otráveno. Otráven byl prach i vzduch. Otráveny byly i studnice, ale i řeky
protékající městem. Všichni ve městě zemřeli. Zemřeli i ti, co později vstoupili do města. Po celý dlouhý čas se lidé
se onomu místu zdaleka vyhýbali. Město se rozpadalo v prach a časem upadlo v zapomnění.
Když vládce uviděl, co zbraň způsobila, nastoupil se všemi svými věrnými do svých lodí a vznesli
se do nebe, aby se již nikdy nevrátili. V knize Tangur pak jen zůstala vzpomínka na pány s oslnivou tváří, kteří kdysi
navštívili Zemi. Pak z nejasných důvodů vzali lidem všechny vědomosti, vše po sobě zničili a vrátili se zpět do své
země z kovu. Kdy se tak stalo zůstane pro nás navždy tajemstvím.
Kristova hlava
Autorem slibně scestné kalkulace je jakýsi antropolog Keith Laidler (dílo Hlava Bož í). Spojil několik
verzí a uložil hlavu Krista pod ?Učedníkův sloup? ve skotském chrámu. A nikterak se netají názorem - je-li k mání Jeho
hlava, není pochyb, že lze úspěšně eliminovat vše, co Jej opravňuje k ?mesiá?ství? a zpochybňuje vše, co je naopak
křes?anskému patriotovi svaté - tedy vše, na čem je postaveno jeho víra v pravdu.
Není známo, zda hledači mají náhradní hlavu již nyní ve svých zásobách, či postačí jako důkaz
dostatečně instalované pochyby a neochota církve se v této uměle připravené blamá?i angažovat.
Dle Laidlera byla Kristova hlava (prý dle prastarých tradic) z těla odejmuta krátce po sejmutí z
kříše a dlouhá léta chována (kupodivu) v Jeruzalémském chrámě. až do doby, kdy se ji zmocnili templáři. Hlava pak
byla tajně a nezákonně uctívána v nejmenovaném francouzském chrámu, odkud byla, po velké razii proti templářům,
odvezena do Skotska a ulo?ena v Rosslynské kapli.
Není bez zajímavosti, že do celé akce okamžitému vyhledání ?Kristovi hlavy?, ale i ostatních
tajemství kaple, se angažovali mnozí věhlasní badatelé, zřejmě s dostatečně bujným sponzorským zázemím.
Jmenujme některé - geolog univerzity v Cambridge Jack Miller, expert důlní školy v Coloradu
Frank Nevest, profesor Pricetonské univerzity Jamese CharlesWorth.
Magan - jižní pobřeží Perského zálivu
V roce 3200 př. n. l. vzkvétala na jižním pobřeží dnešního Perského zálivu, vedle Sumerské říši i
říše Magan. Cicilizační centrum, jež se Sumerem, Egyptem, Indii, řadila k pěti nejvyspělejším centrům tehdejšího
světa na východní straně Atlantického oceánu. Říše obchodující s mědí zmizela náhle a zcela beze stopkolem roku
2100- 2000.
Mahabháráta
Oficiálně povolený vznik Mhabháráty je stanoven rokem 1400 př. n. l Podle jiných pramenů vznikl
epos krátce po bitvě na kuružetrské planině - po roce 3 138 př. n. l. Měl pů-vodně pouze 8800 veršů. Jejich počet se
postupně zvyšoval, až se (kolem roku 1400 př. n. l.) rozšířil do dnešní podoby. V?eobecně se má zato, že autorem je
Kr?na později nazvaný Vjása.
Již v roce 3030 př. n. l. - 108 let po bitvě měl Epos prý již 100 000 veršů. Podle této tradice
proběhl střet mezi Panduovci a Kuruovci v roce 3138 př. n. l. Jiné datum naopak vychází odvozením z datumu smrti
Kr?ny, jenž měl zemřít 36 let po oné bitvě. A protože zemřel právě tehdy, kdy začal železný věk (kali juga) - jeho
smrt je určena poměrně přesně na 15. února roku 3102 př. n. l.
Není však pochyb, že vědecké kapacity považují všechna datování - za absurdní. Jak také jinak.
Malachiá?ův apokryf
Roku 1595 publikoval benediktýn Bernhard Wion knihu, kde je uvedeno proroctví sv. Malachiáše,
irského arcibiskupa a blízkého přítele sv. Bernharda z Clairvaux, který měl kontakt s Templáři.
Sv. Malachiá? zemřel 2. listopadu 1148. Jeho proroctví obsahuje seznam všech papežů počínaje
sv. Petrem.
Od 166. papeže dále jsou u jednotlivých papežů přidány latinské poznámky. Jako 265. papež je
uveden Jan Pavel II. s latinskou poznámkou De labore solis - Pracující slunce, nebo také sluneční zatmění (Karol
Vojtyla se narodil 18. května 1920 - v den slunečního zatmění).
Následující slogan je posledním a zní Gloria olivae - Sláva olivy, nebo sláva olivového stromu.
Pak již následuje text: Petrus Romanus, qui pascet oves in multus tribulationibus: Quibis transactis civitas septicollis
diruetur, Iudex tremedus iudicabit populum suum. Finis. (Petrus Romanus papež, kterého oslavuje mnoho oveček
jeho stáda.. Později bude město sedmi kopců zničeno a strašný soudce bude soudit lid. Konec).
Jedna zpráva říká, že tyto poslední věty, byly údajně dopsány v devatenáctém století. Optimisté
tvrdí, že se nemusí nutně jednat o konečný počet papežů.
Pesimisté zastávají naopak svůj standardně pesimistický názor. K nim patřil i Michael de
Nostradam, který ve svých Centuriích rovněž uváděl, jako posledního papeže, Petra Římana.
Pak prý přijde třetí uměle vyvolaná potopa krve.
Centurie V/56
Až na věčnost odejde velmi stařičký papež,
bude zvolen Říman dobrého věku,
tehdy budou říkat, že stolec zaprodává (oslabuje),
a dlouhý čas (si jej) podrší při palčivé dřině.
Bude to tentýž, jenž v těžkých válečných dobách bude nucen opustit Vatikán, jenž bude dobyvateli pobořen
a zapálen. Poslední papež před třetí vyvolanou potopou krve.
Mandragora - česky Pokřín Bylina jíž se připisují lečebně čarovné účinky. Její kořen ve tvaru postvičky
?mužíčka? vzniká dle legend ze semena oběšence. používala se k léčení žlučníku, respektive její zalto?luté plody jsou
biblickými jablíčky lásky a kořeny sloužili jako afrodsiakum. Její šťávy sloužili v Egyptě jako nárkoza, mnohdy i k léčení
?enské neplodnosti. Obsažené alkoloidy potlačují růst rakovinných nádorů.
K získání kořene Mandragory, je nutno získat jistý typ psíka, jehož tak prudce udeříme kyjem do hlavy, že ve
smrtelném zápasu vytrhne kořen ze země.
Kořen smí hledat a sbírat pouze nahá dvojice chlapec a dívka. Musí tančit a milovat se.
Manethó Sebennytský (asi 300 př. n. l.)
Tento egyptský kněz z dob Ptolemaia II. napsal, krátce po smrti Alexandra Velikého, spis hovořící
o legendárních časech starého Egypta v neuvěřitelném časovém intervalu. Spis byl napsán řecky a jmenuje se
?Egyptské pamětihodnosti?. Fragmenty, jež se dochovali jsou pokládány za nespolehlivé
Mejdan - Et Meydan
Istabulské cviči?tě a závodi?tě, kde byly konány velkolepé sedmitýdenní slavnosti na počest
narození provorozného syna Mohameda tehdejšího tureckého sultána Murada III.
Slavnosti byly tak super, že se vešly do dějin jako Mejdan mejdanů.
Mojšíš měl prý původně zapsat Pentateuch v písmu zasvěcenců - v hieroglyfech - jejíchž znalost časem
vymizela a tak mnohé texty byly údajně později nejen špatně pochopeny, ale i nesprávně zapsány.
Jiní romantičtí badatelé jsou přesvědčeni o tom, že Mojšíš, společně se svým tchánem Jetrem,
byl schopen vyrobit střelný prach a ten pak společně použili nejen k eliminaci faraonovy válečné vozby (...i odjal kola
vozů jejich, aby je tě?ce táhli...), ale i k destrukci dvě stě padesáti nespokojenců, vedených Chorem.
MK - ULTRA - subprojekt 7 - CIA
Odpovědným pracovníkem CIA za efektivitu projektu MK - ULTRA - John Gittinger - vedoucí
psycholog, Sidney Gottlieb, vedoucí projektu MK - Ultra, John Walter White - federální úřad Spojených států pro
narkotika a později - od roku 1953 vedoucí projektu MK - ULTRA.
Projekt zabývající se vývoje psychedelické zbraně (využívané státně orientovaným terorismem,
jen? byl až do roku 1989 uměle udržován při životě i ve své komunistické mutaci). Jedním z výdobytků bylo i tzv.
?sérum pravdy?, umo?ňující ?brainwoshing? - praní mozků, LSD a drogy.
Nelidské zbraně v nemilosrdných rukách
Cílem bylo ovlivnění psychiky jednotlivce a následné naprogramování doporučeného chování,
včetně možného naprogramování "?íleného" atentátníka. .
Klasickou látkou bylo LSD - psychotropní látka, kterou lze podávat jako bezbarvou kapalinu - bez
chuti a zápachu - vyzkoušená na tisících nic netušících obětech. V malé dávce způsobuje časovou a prostorovou
dezorientaci, kombinovanou s halucinacemi. Doba účinnosti cca dva dny. V kombinaci s elektrickými ?oky následují
typické příznaky ?brainwoshing?.
Při větší dávce nastává dezintegrace osobnosti. Pak trvalý a spíše prohlubující se schizoidní stav
- končící smrtí.
Testy se, v rámci urychlení výzkumu, prováděly i na příslušnících americké armády, některých
?vybraných? a nic netušících členech výzkumných týmů, nepotřebných agentech a špionech, náhodných
náv?těvnících bordelů. LSD urychleně následně ?obohatilo? i stávající drogový trh s dostatečně vděčnými klienty,
vyděděnci bohatých otců - děti květinového věku - hipies. Narkomany, efektivně přispívající k rychlé dezintegraci
společnosti.
Jak mnoho lidí zahynulo, či živořilo s trvalými následky po použití - nebylo nikdy zkoumáno. Mírně
optimistický odhad zní, že se jedná pouze o několik desítek tisíc obětí.
Výsledky výzkumu byly prý více než příznivé. LSD bude v té době patřit k běžné výbavě každého
průměrně vycvičeného agenta, jenž se svou obětí nemá slitování.
Frank Olson - biochemik z vývojového týmu pracujícím na biologických zbraních ve Fort Detricku
(tamtéž, kde byl vyvinut, rámci vývoje biologických zbraní, i antrax rozesílaný v těchto dnech některým americkým
institucím) zahynul několik dní po po?ití nápoje, jenž byl jeho kolegy zkužebně obohacen o malou dávku LSD a
podáván na společenském večírku. Následovala prohlubující se dezitegrace osobnosti. Frank Olson byl za několik
dní, nalezen mrtev, snad vyhozen z okna hotelového apartmánu agentem CIA.
V době, kdy ani Moskva nezahálela a sovětskými psychiatrickými léčebnami se rovněž proháněli
pacienti s trvale zavedenými elektrodami v mozku.
Mluvčí CFR požadovali ještě agresivnější zintenzivnění pokusů s ovlivňováním lidského myšlení.
Stávající ?ef projektu MK - ULTRA, nemilosrdný zločinec Sidney Gottlieb, vybírá v Kanadě Alanův ústav, aby pomocí
kombinace LSD a dalších halucinogenních látek, v kombinaci s neuvěřitelnou četností intenzivních elektrických ?oků,
vymazal lidskou paměť natolik dokonale, že oběť se do konce svého života nepamatovala nic ze svého předchozího
života - ani své jméno.
?Během šesti měsíců mne změnili v nemyslící zvíře. Musila jsem se znovu učit chodit, mluvit,
používat WC?, říká Linda Mc Donaldová, která použila, po svém přepracování, služeb ústavu a Sidneye Gottlieba a
Dr. Camerona (Zvlá?tě nemilosrdný agent CIA pracující jako psychiatr).
Z jiného případu je patrné, jaké další cíle CIA projektem MK - ULTRA sledovala.
?V okamžiku, kdy mi vymazali paměť a přeměnili mne v nic nemyslící zvíře, jsem byl
?o?etřovateli? nucen poslouchat do nekonečna opakující se větu z magnetofonového pásku. Stále jedno a toté?, po
mnoho dní: ?Zabil si svoji matku, zabil si svoji matku...?
Pokud uvažujeme o likvidaci pacientů opakujícími (z pohledu skutečné léčby neúčelnými) a
surově cílenými elektrickými ?oky, pak podobné pokusy se konaly v letech 1970 - 1985 i v mírumilovném
Československu na "dobrovolných" pacientech bohnické léčebny. Pouze donekonečna opakované věty zněly méně
dramaticky: ?Nemáš ruce, ztratil si nohy, nemů?e? se hýbat. Jsi Hitler?.
V době, kdy část informací o MK - ULTRA prosákla na veřejnost a vláda pod tlakem důkazů byla
nucena přiznat jisté selhání, byly promptně pověřeni vy?etřováním celé nemilé záležitosti - zaměstnanci CIA. Celá
záležitost vy?uměla do ztracena - udělením důtek - zřejmě za vyzrazení.
Norsko
Od roku 1944 až do roku 1994 financovali bankovní domy, prostřednictvím amerických úřadů,
testy prováděné na norských občanech. Podle Frederika Mellbye, jenž se rovněž podílel na tomto výzkumu, byl jejich
projekt vlastně totožný z ?výzkumy? německých vědců v koncentračních táborech Osvětimi a Ravensbrücku.
V rámci projektu bylo 4000 duševně nemocných podrobeno sterilizaci ozařováním rentgenovými
paprsky. Na těchto osobách se dále, bez jejich vědomí, zjišťoval účinek radioaktivního záření.
Psychiatři, lékaři, vládní činitelé věděli velmi přesně, oč se jedná. (norský deník Dagblader)
Švédsko
V poválečném období bylo nuceně podrobeno účelové operaci mozku 4500 duševně nemocných.
Od roku 1936 do roku 1976 bylo nuceně sterilizováno 60 000 žen z těchto důvodů:
výrazné cikánské rysy, či jiná nežádoucí rasová úchylka
psychopatie, či jiné duševní nemoci
příznaky méněcenosti
špatný zrak
sociální úchylka
tulácký život
Francie
V roce 1977 vyšlo najevo, že vláda financovala nucenou sterilizaci 15 000 žen, neboť se lékaři
?domnívali?, že se nehodí pro mateřství.
Nomen Omen Jméno s nápovědou. Jméno obsahuje předzvěst, či určitou typickou skutečnost týkající se
nositele jména. V dřívějších dobách se pracovala s touto institucí velmi pozorně. Dnes je trestuhodně zneužívána
represivními službami systému patřící do struktury ISO.
Nefilim - obří potomci padlých andělů - strážců nebes
Právě tehdy, kdy byli pochytáni poslední vzbouření strážci nebes a vrženi do mrákotných pout,
Noe, ale i celá jeho rodina, úspěšně ukončila poslední přípravy na blížící se potopu, za všeobecného veselí méně
informovaných hříšníků. Právě tehdy byly otevřeny všechny studnice propasti veliké a průduchové nebeští otevříni
jsou, všechno živé, co nenalezlo milosti, zahynulo.
Celkem prý zahynulo 4 600 000 obrů.
Nepřežil ani jediný hříšník a snad ani jediný Nefilim.
Zahynuli všichni poživační - spadlí z nebes - smutní hrdinové prastarých legend.
Zastánci vodního prstence, kroužícího v předpotopních dobách kolem Země, považují pád tohoto
nesmírného množství vod za pravou příčinu oné katastrofy. Vzápětí prý údajně následovala radikální změna klimatu.
Objevil se i nový, dosud neznámý jev - duha, jako vizuální efekt, jehož pravou podstatou nemů?e být nic
jiného, než lom světla doprovázející dosud neznámý způsob závlahy - deště.
Je to zřejmě právě to období, kdy se i ve staré Indii mění naše Země z Vrtalóky (otáčející se
planety) ve Varšalóku (deštivou planetu - varšati/ pršeti) .
Po čtyři generace - od Enocha, otce Metuzaléma, děda Lámecha, praděda Noe - měli prý lidé
informace o nadcházejícím údělu. Toho dne, kdy potopa konečně smetla všechno živé, zahynul jak Metuzalém,
tak i jeho syn Lámech - otec Noeho. Snad příliš stáří, než aby pomýšleli na svoji záchranu a vstoupili s Noe do
nového neznámého světa.
On (řecké pojmenování - Heliopolis)
Dávno zaniklé egyptské město zasvěcené slunečnímu kultu, jež bylo situováno na pravém břehu Nilu, na
sever od pyramid). Město On mohlo být právě tím místem, kde byli, v nejposvátnějším centru dávné egyptské
učenosti - v chrámu Slunce, tajně zasvěceni Platón, Solón, Pythagor, Thálet, či Hérodot.
Informační centrum dávno zaniklé civilizace, z jejíž učenosti Egypťané stále ještě čerpali?
Té o níž hovoří nejen Solón, nebo jeho blízký příbuzný Platón.
Anglický mystik Paul Brunton je navíc dokonce přesvědčen, že i Mojšíš - podle biblických textů
nalezenec vychovávaný na faraonově dvoře (pravděpodobně faraona Ramesse II. - vládl v letech 1301 - 1234 př. n. l.)
- byl jedním ze zasvěcenců kultu boha Usira. Právě toho, jenž přišel na tuto planetu ze Siria.
Tentý? autor hovoří o spisech kněze Manéthóna v němž lze údajně nalézt pravé jméno
protagonisty Pentateuchu - Mojšíše /MS - egypt. syn). Jeho pravé jméno mělo znít - Osarsiph.
Význam Helipolis zaniká nástupem Ptolemájovců, když většina spisů byla odvezena do Alexandrijské
knihovny, kde většina podlehla požáru.
Oraculum, oracul - Záhadný výrok, věž tba a ve starořeckém bájesloví místo, kde se provádí věž tby.
Platon 427 - 347 př. Kr.
Řecký filozof, zakladatel filozofické školy - Akademie. Zpra-coval na třicet filozofických traktárů a ve spisu
Ústava popsal ideální stát.
Plinius Starší (23 - 79 n. l.)
Římský občan, spisovatel, historik, zeměpisec a autor Naturalis historia
Sahara (asi 4000 př. n. l )
Dochází k urychlení změn na dosud úrodné Sahaře. Vegetace začíná ustupovat, až postupně
mizí pod nánosy písku, řeky i jezera postupně vysychají.
V roce 1982 byla americkými astronauty tato koryta objevena. široká koryta řek, jež směřovaly
opačným směrem než jakým dnes teče Nil. Tekly na jih a na západ. Vědci nyní pátrají po ohromné nádrži, či moři, do
kterého se řeky kdysi vlévaly.
Sakkára ? staroegyptské město - označení odvozené od slova ??akal?.
Saurid - mýtický egyptský král z doby před potopou.
Abu Said al Balhí tvrdí v arabských pověstech, že nápis na pyramidách obsahoval dataci, kdy byla
zahájena stavba pyramid: ?Stalo se tak tehdy, když se souhvězdí Padajícího supa nalézalo ve znamení Raka?. Od
těch dob, až do časů biblických proroků (557 - 700 před Kristem) uběhlo dvakrát 36 000 let.
Silvestr II. - francouzský prelát Gerbert - čaroděj na Petrově stolci.
Pocházel z Aurillacu (provincie Auverge). Vzdělán ve vědních oborech, jež byly tenkrát
pova?ovány za vrchol vědění. Matematika, aritmetika, gramatika, rétorika, dialektika, astronomie a hudba.
Zlý jazykové hovoří i o tom, že praktikoval černou magii, se kterou přišel do styku v Aquatanii
(Španělsku), kde strávil tři roky na arabských školách u Saracénů, kam utekl ze svého ?rodného? kláštera.
Jedna z mnohých disciplín se jmenovala augurství - věž tění z letu a zpěvu ptáků. Jiná se naopak
jmenovala nekromancie - rozprávění s duchy.
Gilberta prý pak démoni poslouchali dnem i nocí tak, jako nikoho jiného.
Někteří kardinálové jej považovali dokonce za samotného Ďábla, a ti méně odvá?ní tvrdili, že
každý den s ďáblem komunikuje.
V jeho majetku byla i kovová, či bronzové hlava, jež svému majiteli odpovídala na otázky v
binárním systému ano - ne. Prý šlo o tentýž mechanismus, jenž vlastnil i fráter Roger Bacon.
Byl to právě Silvestr II., jenž (v noci z 31. prosince 999 na 1. ledna roku 1000 n. l.) sloužil v
bazilice sv. Petra v Římě m?i za záchranu lidstva, plného dojmů z očekávání nastávajícího soudného dne.
Tábor
Na mnoha místech naší planety byly objeveny mohutná sklepení, vytesaná ve skalách, schopná
účinně chránit velké množství okolního obyvatelstva, zejména před katastrofami přicházejícími z nebes. Včetně
mohutného atomového výbuchu. Mezi neznámější patří systém umělých jeskyní v Turecku, ve Střední a Jižní
Americe, či v Rusku (známé Oděsské katakomby).
Nikdo není schopen určit kdo, proč a jak tyto mohutná podzemní sklepení vytesal.
O to méně je známá skutečnost, že cosi podobného se nalézá i v jižních Čechách.
Jen několik zasvěcenců a jistý počet majitelů táborských domků ví, že celá hora Tábor je
protkána do skal vytesaným labyrintem chodem a ?sálů?. Sklepení mnohých táborských domů ústí (pokud nebyly
průchody prozřetelně zazděny) do dnes již zatopeného labyrintu chodeb (připomínám, že není řeč o husity
vybudované podzemní chodbě, dnes na táborsku prezentované jako ?táborské podzemí?.).
Nelze, než vzpomenout na husitskou legendu, že ti, co se ukryjí na hoře Tábor, pře?ijí i
nadcházející období, jimž je nepochybně ?konec světa?, či přinejmenším Armagedon. Jeden z důvodů proč se stala
hora Tábor strategickým centrem husitského odporu, nejen proti mnohým kři?áckým výpravám tehdejší Evropy, jež si
i tenkrát kladla za čest vyhubit celý kacířský národ, kdesi na německé výspě budoucích zájmů.
Podobně jsou vyjmenovány další tři česká města, která mají tatáž privilegia.
Jedinými původními autory, kteří mohli předat tuto prastarou legendu Čechům (v tomto případě
Doudlebům) mohly být pouze Keltové. Tedy původní obyvatelé našeho území, kteří pravděpodobně s nově příchozími
slovanskými kmeny splynuli v jeden národ. Nicméně, ani oni nezanechali informaci, kdo vlastně podzemní úkryty na
hoře Tábor a možná i na dalších třech místech v Čechách - vybudoval. Zůstala pouze informace o krytech
schopných odolat i takové pohromě, jakou bezesporu má být Armagedon, či konec světa. Zdá se, že informace
děděné z pokolení na pokolení pak opět mizí pod nánosem produktů ?Informační exploze?.
Snad více prozradí legendy o nebeských bitvách temných a kladných vesmírných entit kdysi
dávno na ?umavské nebi v dobách někdy před 18 miliony lety.
Tezcatlipoca (Tečkatlipoka) - Kouřící, či Dýmající zrcadlo
A ještě jednu podivnou věc jsem spatřil v královském paláci. Nad nepříliš hlubokou studnou spočívá velké
zrcadlo. Vejde-li někdo do studně, sly?í vše, co se u nás na Zemi hovoří, a podívá-li se do zrcadla, spatří všechna
města a všechny národy, jako by stál před nimi.
(Lukianos - Pravdivé příběhy)
Tezcatlipoca byl mocným zlým božstvem, jenž je znám též jako létající jednonohý had. Dle legend zakládá
slavné město Teotihuacan (Yukatánský poloostrov - Mexiko). Město jež pravděpodobně v překladu znamená ?Bůh s
jednou nohouž - Teo ti hu acan. Amerikanisté jej překládají po svém - Město, kde se člověk mění v boha. Což je samo
o sobě velmi podivné, neboť nic takového jméno města neobsahuje. Rozhodně je možno v tomto prastarém městě
zaznamenat vliv tzv. olmécké kultury, jíž je oficiálně povoleno objevit se na této planetě až od roku 2000 př. n. l.
Samotný Tezcatlipoca dostal své jméno podle zázračné aparatury připomínající obsidiánové
zrcadlo - ?edé až černě zbarvené sopečné sklo.
Kouzelné dýmající zrcadlo umo?ňovalo svému majiteli nejen sledovat vzdálené kraje, vzdálené
nepřátele, ale i děje dávno minulé. Nejpodivnější na Dýmajícím zrcadle byla možnost sledovat i děje le?ící v blízké i
vzdálené budoucnosti, či minulosti.
Toto zařízení se pravděpodobně dochovalo v aztéckém městě Tenochtitlan až do dob
Montezumových. V době konquisty se ho, s mnoha jinými památkami na božské předky Indiánů, zmocnili ?panělé a
později, prostřednictvím Francise Drakeho, i Angličané.
Z Anglie doputovalo kouzelné Tezcatlipocovo zrcadlo v bato?ině Johna Dee, až do Českého
království, respektive rudolfínské Prahy. Později, za příslušnou úplatu, i na panství pana Voka z Ro?mberka. Tam se
stopa ztrácí, aby se objevila o mnoho staletí později opět v jižních Čechách - v podobě nevelkého kouzelného
zemního zrcadla šedo-černého zabarvení.
Dochované legendy z Čech hovoří o čarodějnických seancích, jež předváděl John Dee nejen
císařskému dvoru. Císař mohl prostřednictvím kouzelného zrcadla vidět a hovořit se svými nepřítomnými dvořany.
Seance se pořádají i v domě slavného vědce Tadeáše z Hájku - na Betlémském náměstí. A
právě tam se John Dee setkává i s Petrem Vokem z Ro?mberka. Ten zcela jistě nedal ?anci ani císaři ani Johnu
Dee. Ten je později nucen opustit Čechy, aniž již kdy své kouzelné tretky zahlédne, byť koutkem oka.
Dobové zvěsti z prachaticka (z počátku 20. století) tvrdí, že zemní zrcadlo bylo, co do obsluhy
poměrně komplikované zařízení. Jeho poslední známý majitel tvrdil, že pouze zasvěcenec byl schopen uvést
čarovné zrcadlo v činnost a spatřit děje minulé i budoucí.
Podobné zařízení, s podstatně omezenějšími funkcemi, byl i Chaj Abach - mluvící kámen.
Jednalo se rovněž o zařízení podobnému obsidiánu, s tím rozdílem, že udílelo pouze příkazy a pokyny,
případně odpovídalo na dotazy.
Typhon
Větrná smršť z nebes. Tisícihlavý drak, jenž ohro?oval, dle řeckých a čínských legend - Zemi.
Tak se jmenoval, podle Plinia staršího (Historia naturalis), i jeden z bájných egyptských vládců. Podle
něho byla prý nazvána ohnivá koule valící se egyptským a etiopským nebem, nikterak se nepodobající se hvězdě.
Uriášův list ? biblický výráz a v přeneseném smyslu slova ?list, který odevzdává zrazený?. Uriáš služebník
?idovského krále Davida odevzdává list vojevůdci vojsk, ve kterém král David žádá, aby byl Uriáš postaven do první
linie proti nejzdatnějšímu nepříteli. neboť jeho návrat je ne?ádoucí. David si chce přivlastnit jeho krásnou ženu.
Vád?ro Ra - Hadí zbraň
Osobní zbraň nejvyššího hinduistického božstva Indry měla podezřele podobné, až identické
účinky, jako obdobné zařízení nejvyššího slovanského boha Peruna, či řeckého Dia, nebo naopak germánského
Thora.
Ačkoliv jsem pln pokory k vědeckému označení "hromový klín", dovolím si ze své hlubokosti
upozornit na fakt, že výsledným efektem nebylo jen hřmění hromu, ale svazek paprsků lehce připomínající blesky. A
tak Vád?o Ra boha Indry, tvrdohlavě představovaný jako zbraň typu "hromový klín" (od klínu není totiž daleko k velmi
rozumnému a vědecky lehce zařaditelnému kamenomlatu), není nic jiného než "hadí zbraň". Hadí zbraň jež vysílá
hadům podobný svazek paprsků. Nikoli nepodobných, i co do účinků, hadům vycházejích z biblické schránky úmluvy,
či dokonce nebeských výšin. Prosím nezaměňovat s fatálními příznaky ?obyčejného? blesku.
Podle jiných pramenů se tato zbraň nazývala Dord?e a podobala dvojitému žezlu, s držadlem
uprostřed.
Voynichův rukopis
Vojnich M.Wilfred (+1930)
Newyorský antikvář *Wilfred M Vojnych (Vojnyč) zakoupil roku 1912 záhadný spis neznámého
autora, obsahující neznámé písmo, jež nebylo nikdy rozluštěno, ač se o to pokoušel i známý pokořitel ?Purpurového
kóduž japonské armády Dr. W. F. Friedmann (1891 1969).
Objevil se poprvé snad ve 13. století v Anglii, když se jej zmocnil vévoda z Northumberlandu, při
vypalování klášterů. Cestami osudu (v podobě Johna Dee nebo jeho společníka Edwarda Talbota alias Keleye) se
mohl dostat až do Prahy, na dvůr českého krále a císaře Rudolfa II. (snad jako alchymistický spis ?Smaragdová
deska hermetického boha Trismegista?. Autorem, či majitelem rukopisu mohl být i Francis Bacon (1214 - 1294).
Anglický matematik a astrolog Dr. John Dee roku 1585 prodal podivný rukopis císaři Rudolfu II. za
neuvěřitelných 600 zlatých, Dee v domnění, že se jedná o dílo Rogera Bacona vědce, filozofa a alchymisty.
Rozluštěním se po smrti Císaře Rudolfa II. (sám sebe) pověřil tehdejší rektor Karlovy univerzity v
Praze Marcus Marci z Kronlandu.
V roce 1666 se Marcus Marci spojil dopisem ve kterém prosil svého učitele jezuitekého kněze o
pomoc při lužtění záhadného rukopisu. Tím odborník na šifry byl Anthanasiem Kirchnerem.
Z Prahy putoval rukopis do Frascaty, k mnichovi Athanasiovi Kircherovi (*1601, znalec
orientálních jazyků, staro?itností, matematik, studoval akustiku, optiku, magnetismus, astronomii. Snad i objevitel
laterny magiky. Pokoužel se rovněž o rekonstrukci archy Noemovy, babylonské věž e i zahrad Semiramidiných),
jeho? rovněž císař Rudolf pověřil rozluštěním záhadného spisu
Pak spis zmizel v římských a vatikánských knihovnách jezuitského řádu a s ním, jak se později
ukázalo - i několik stránek. To vše se zjistilo, když se znenadání rukopis vynořil v soukromé knihovně Patruse Beckxe
22. generála Tovaryšstva Ježíšova.
W. M. Vojnych jej konečně v roce 1912 objevil v jezuitské koleji ve vile Mondragore (Mandragora)
ve Frascati. Ale i to je zřejmě zavádějící tvrzení! Vojnych do nejdelší smrti neprozradil původního majitele odkoho
rukopis odkoupil. Tajemství prý prozradila až jeho vdova. Rukopis prý prodali Vojnychovi jezuité z italské Frascati.
Což je samo o sobě