Oldřich a Bogьnja Pierucia

Autor: Zdeněk Patrick <smitmajer.z(at)seznam.cz>, Téma: Země zlaté hvězdy Margity 1. díl, Vydáno dne: 26. 03. 2007

Roku 1004 na knížecí stolec opakovaně usedá, pod laskavou asistencí císaře Jindřicha, kníže Jaromír. Jeho mlad?í bratr Oldřich se stává nejen pánem ?atecka, ale i kádrovou rezervou v plánech německého císaře Jindřicha na téma "vazalové na českém knížecím stolci". Z téže alternativy vyplývalo i pravděpodobné Oldřichovo zabezpečení jednou německou man?elkou, jejíž nezajímavé jméno se nám nedochovalo.



Oldřich a Bogьnja Pierucia

© Zdeněk Patrick 1994/2006
Země Zlaté hvězdy Margity 1. díl

Hovořím o časech novokřes?anství, kdy i starověrectví českých Slávů bylo stále ještě aktivní. A tak tomu prakticky bylo až do 28. září 1092, kdy Břetislav II., krátce po svém uvedení na knížecí stolec, vydává na církevní nátlak nařízení, jimž jednou pro vždy eliminuje, pod trestem utopení, upálení atd. starověrecké (pohanské) zvyky.

A nyní začíná známa legenda o Oldřichovi a Bož eně, jež sice nepostrádá reálné jádro, nicméně je velmi pravděpodobné, ?e pasovským a řezenským arcibiskupstvím povolený kronikář Kosmas a jeho následovatelé, pozměnili zásadní data onoho příběhu.
Jak dobře tušíme, Kosmova kronika tvrdí, že roku 1004, za vlády knížete Jaromíra, kníže Oldřich při lovu v hlubokých lesích, nedaleko Peruce (městečko Peruc) u Loun, spatřil při lesní studánce spanilou ?Bo?enu peroucí prádlo. I vyslal Oldřich pro ?mladíci s pletí bělejší a lesklejší než slonová kost?, své posly, by krasavici promptně dopravili do Oldřichova regionálního, nicméně sídelního lo?e.
Tak se i stalo, bez ohledu, že Oldřich byl již ženat a zmíněná pradlena, alespoň dle Kosmy, provdána za jakéhosi Křesinu (Palacký se domnívá, že Křesina mohl být jejím otcem. Václav Hájek z Libočan naopak tvrdí, že byla dcera Domarodova).
Již na počátku roku 1005 se z ?hří?né lásky Oldřicha a Bož eny narodil syn Břetislav. Tentý?, jenž pro svůj údajně neurozený původ, marně hledal urozenou nevěstu. Připomeňme si jen, že problém vyřežil český Achiles únosem Jitky.

A nyní si vyjmenujme záměrné nepřesnosti, jich? se Kosma dopustil, aby co vzorný katolík a Sluha boží, skryl před potomky daleko větší prohře?ek, ne? je bigamie:

V té době bylo starověrectví (rozuměj pohanství) mezi Slávy stále ještě rozšířeno, což nebylo možno v kronice připustit.
Vlastnit více man?elek nebyl u starověreckých Slávů až tak nepřekonatelný rozpor.
Pradlena peroucí v posvátné studánce, je naopak pro starověrectví mimořádně zcela ?okující přestupek.
Peruc ani městečko Peruc v době Oldřicha a Bož eny neexistovala!
Václav Hájek z Libočan tvrdí, že se Bož ena byla Domarodová (domácího rodu) a místo jmenovalo Opučná. Teprve na počest peroucí Bo?eny bylo přejmenováno na Peruc.
Ve skutečnosti tak bylo označovano místo starověreckého uctívání.

Místo setkání i původ Bož eny se zdá být Kosmou účelově deformován v podobném ritu, jako mnoho jiných historických fakt.

Posoudíme-li však výhody slovanského jazyka, jež možnou pravdu zakonzervoval díky své ohebnosti, můžeme, po více než tisíci letech, vytušít, že ?pradlena Bož ena u potoka právě ?pierúcia? svojí ?bielizeň!, se zalíbila Oldřichovi nikoli jako pradlena. Budoucí žena českého knížete Oldřicha nepochybně byla ?Pjěrúcií (Bogynja Pjěrúcia - kněžka boha Perúcija), vysokou sluneční kněžkou, zasvěcenou všem tajemstvím boha Pěrúcia (Pjěruna, Peruna).

poznámky pod čarou:

deva (sanskrt) - bohyně, božena, bogynja, brzena, též déva diva (později hanlivě i divous) Djevice - Djvice - Děvín sídlo vzne?ených duchů, děvy, diva.
bogьnja - zasvěcená bohu, odvozeně pak bohyně, (bogьnja, bod?í_nja), Bogiňa, Bohyně, Bož ena, Bohyňka, Bož enka.
Po násilné christianizaci byly narozeným dětem při křtu starověrci dávány novorozencům ze vzdoru starověrecká jména, tituly kněžek, či vlchevců (viz Bla?ena - Vilemína, Bož ena, Danica, Denice, Danuža atd...)