U.F.O. v dobách, kdy nebe bylo ještě modré

Jedno z nejzajímavějších pozorování jsem měl v Jižních Čechách. Bylo to 2. srpna 1982. Krásný letní podvečer, slunce sice zapadlo, ale jediná malá změna se prozatím projevila jistým potemněním modré oblohy na východě, zatímco západní část byla azurově modrá. V dálce bylo možno pozorovat vrcholky ?umavy v mírně rů?ovém oparu.

U.F.O. v dobách, kdy nebe bylo ještě modré

MAIN_UFO © Zdeněk Patrick - 1994 - 2006 Praha

Právě jsem projí?děl jednou z vesniček, když jsem na své levé (západní) straně cosi spatřil. Zastavil jsem poblíž blízké kři?ovatky a vystoupil z auta. Nedaleko postával mladík s jízdním kolem a pozoroval toté?, co nyní i já.

Nevím, zda si ještě umíme představit krásně jasnou a modrou oblohu, na horizontu mírně narů?ovělou. A na té obloze obrovský obrácený vykřičník, silně načervenalý v celé své velikosti i ?íři. Jedině horní kulová část ?vykřičníkuž byla tmavá.

Zapálil jsem si cigaretu a řekl si, že se nehnu z místa, dokud se celá záležitost nále?itě nevysvětlí. Nic podobného jsem ještě v životě neviděl a má představa o U.F.O. byla velmi silně ovlivněna rokem 1973 , o němž ještě napí?i v jiné kapitole. Bylo jasné, že celá část ?obráceného vykřičníkuž (mimo tmavé koule na samém vrcholu) je jakési médium odrážející paprsky Slunce, které bylo již dvě minuty za horizontem. Velikost jsem později spočítal na 6 - 8 km. Podivný vykřičník na obloze svíral s horizontem úhel 60 stupňů a kulovitá část na vrcholu byla tak malá, že jsem ji zpočátku ani nepostřehl. Odhadoval jsem, že se objekt nachází nad ?dálnicí? Praha - Písek, poblíž městečka Čimelice, vzdáleného od místa pozorování necelých pět kilometrů. Uběhlo pět minut a stále jsem nebyl moudřejší. Zmíněná zajímavost neměnila svůj jas a její okraje byly stále výrazně ohraničené.

Neuběhlo ani deset minut a já v následujícím okamžiku nevycházel z údivu. Celý ?vykřičník? i koule na samém vrcholu se daly do pohybu a to tak, že se pohybovaly stále v úhlu 60 stupňů a rychlostí kolem 60 - 70 km/hod., ne však vyšší než 80 km/hod.

Sedl jsem okamžitě do auta a nastartoval. V té chvíli jsem si byl jist, že ?svůj fantom? budu pronásledovat až do samých pekel, dokud nezjistím, oč bě?í. Mýlil jsem se, jak jsem o něco později zjistil, v malém detailu. Do jisté míry jsem přecenil svoji odvahu a přibli?ně za patnáct minut nato jsem již o pekelných dálavách neuvažoval. Ale o tom o něco později. Rozjel jsem svůj vůz na 80 km/hod. a pronásledoval pohybující se obrácený vykřičník, co momentální výkon stroje dovolil. Měl jsem štěstí, neboť let i má jízda byly vlastně souběžné (dojem byl vyvolán tím, že objekt směřoval k Orlíku, tedy na severovýchod - šikmo na směr mé jízdy). Na chvíli jsem zastavil, neboť se mi zdálo, že se podivná soustava již nepohybuje. Předmět se však stále pohyboval stejnou rychlostí a změnil se pouze sklon ?ocasuž. Celé to vypadalo jako podivná, rychle letící kometa. Projel jsem zkratkou do polí, odkud byl překrásný rozhled do celého kraje. V okamžiku, kdy jsem projí?děl obcí, stačil jsem si ještě povšimnout několika lidí, jak si ukazují na ono létající ko?tě. Podivná obří kometa byla nyní vzdálena necelých dvě stě až tři sta metrů ode mne a já ji nyní mohl v klidu pozorovat. Zastavil jsem na polní cestě a zapnul dálková světla (ač ještě bylo prakticky denní světlo, přesně takové, jaké bývá, respektive bývalo kdysi v této letní době). Blikal jsem zběsile směrem k letícímu ko?těti. A stalo se pro mne něco neuvěřitelného. Objekt ?na místě? zabrzdil a zastavil se. Vylezl jsem z auta, abych se v klidu pokochal svým úspěchem. To, co jsem spatřil, bylo obrovské červené průsvitné nic s koulí na vrcholu, svírající nyní s viditelným horizontem úhel asi 30 stupňů. Vystoupil jsem z auta a tiše jsem pozoroval objekt až do okamžiku, kdy se dal opět do pohybu. Tentokrát směrem ke mně a mému vozu, aniž by se změnil sklon. A má odvaha byla ta tam. Bleskovou rychlostí, která mne samotného překvapila, jsem skočil do svého auta, zabouchl dveře a zhasl stále rozsvícená dálková světla. Marně. Varianta ?nekrmit a nedrá?dit? očividně zklamala. Obří a těžko pojmenovatelná záležitost se sunula vzduchem vytrvale ke mně. Vykukoval jsem tiše předními okny a snažil se tvářit jako nezúčastněný pozorovatel. Začínalo mi svítat, že jsem přestřelil a zcela neprozřetelně vybíjel autobaterii na cosi, co se chtělo nyní ?na vlastní oči? přesvědčit, jaké pádné důvody vedly ubohého pozemského červa k takové opovážlivosti. Celý červený systém se zastavil šikmo nad mým vozem. Můj vychytralý plán zahrát si na ?mrtvého brouka? se osvědčil. Po chvíli se ?monstrum? začalo opět pohybovat a to tak, jak jsem ještě nikdy neviděl. Nebyl to let, ale ani ?plavání vzduchem?. Objekt se pohyboval velmi pomalu šikmo vzhůru a pak se počal postupně roz?iřovat a mizet. Viděl jsem nyní dvě a dvě červenofialově ohraničené přímky pomalu stoupající k nebi. Opět jsem nabyl ztracenou odvahu, a několikrát zablikal dálkovými světly. Naštěstí marně. Pak jsem vystoupil z auta a pozorně sledoval stoupající objekt, ale ten se posunul pouze o několik set metrů. Ostatní stoupání vzniklo roz?iřováním a prodlužováním média pod pomalu se vzdalující koulí. Snová záležitost mizela celých patnáct minut. Kdo sám neviděl - nejspí? neuvěří. Rozhlédl jsem se po kraji. Bylo ještě vidět široko daleko, i když rů?ový opar v dálce jakoby zhoustl. Nevycházel jsem z údivu. Letělo další ko?tě, ale o plnou polovinu kratší. I sklon směrem k horizontu byl mnohem menší. Záhada letěla rychlostí kolem tří set kilometrů za hodinu, opisujíc velký kruh kolem Orlíka. Pak zamířila přímo na jihovýchod, tedy přesně tam, kam před chvílí odcestoval její předchůdce. Tentokrát jsem nechal preventivně dálková i jiná světla v klidu odpočívat a záhadné červené létající ko?tě zmizelo z dohledu, aniž bych byl brán v úvahu.