Protože hodláme i nadále ponechat utajované skutečnosti jen pro sebe, neprozradíme tu holou skutečnost, že počet husitů (mužů a žen), kteří (14. července 1420), za necelou hodinu, porazili na hoře Vítkov armádu čítající více než 100 000 vybraných evropských rytířů, nepřesahoval počet 27 bojovníků a bojovnic plus jeden ?i?ka (jiné prameny hovoří o 26 bojovnících, třech ženách plus jeden ?i?ka). Jakkoliv hovoříme o armádě čítající více než 100 000 kři?áků, bezpečně víme, že se na horu Vítkov neve?lo více než 30 000 kři?áků. I kdyby se Zikmund na hlavu postavil.
Slované - 3.část
© Zdeněk Patrick - 1994/2006 Praha © Země Zlaté hvězdy MargityJací byli Slované ve skutečnosti?
Neměli vládce. Nikoli proto, že by to sami neuměli. Nýbr? jen a jen proto, že jim byla volnost a svoboda nade vším. Vláda se prováděla prostřednictvím staře?inů a lechů, kteří mohli být kdykoliv radou staře?inů obce odstraněni. Systém slovanské vlády lze nazvat ?priamy my Slave? (přímý mezi Slávy). Tedy žádná pomyslně dědičná oligarchie typu ?habsburský chaganát?.. Bojovníci byli ozbrojeni dvěma malými o?těpy, lukem a krátkými šípy, jejichž šípy byli napužtěny smrtelným jedem. Každý bojovník pak měl svůj protijed. Velkou zbraní byla lest a znalost kraje. Povět?inou lesnatého, s hlubokými ba?inami a vodními plochami. Taktika vlákání nepřítele do těchto tenat nebyla dlouho k překonání. Snad jedině v zimě. A nebyli to jen táborští ?Bo?í bojovníci? (boga styři), či československé legie v Rusku, kteří tuto taktiku použili. Nicméně, protože hodláme i nadále ponechat utajované skutečnosti jen pro sebe, neprozradíme tedy holou skutečnost, že počet husitů (mužů a žen), kteří prakticky za hodinu porazili (14. července 1420) na hoře Vítkov více než 100 000 armádu vybraných evropských rytířů, nepřesahoval počet 27 bojovníků a bojovnic plus jeden ?i?ka (jiné prameny hovoří o 26 bojovnících, třech ženách plus jeden starý ?i?ka). Jakkoliv hovoříme o armádě čítající více než 100 000 kři?áků, bezpečně víme, že se na horu Vítkov neve?lo více než 30 000 kři?áků. I kdyby se Zikmund na hlavu postavil. Neprozradíme ani fakt, že několik set československých legionářů s pužkami a ručními bombami porazilo u Zborova po zuby vyzbrojenou několika deseti tisícovou německo-rakouskou uherskou armádu. Snad jen to, že husité byli první, kteří v Evropě masivně použili střelného prachu a slůvko ?pí??ala? se k nám ze světa vrátilo ve vyněmčené podobě ?pistole?. A státním tajemstvím jistě nebude, ani fakt, že českoslovenští legionáři, vzhledem ke svému počtu, poprvé na světě použili taktiku boje ?v rojnicích?.Staří Slávové byli rovněž nedosti?nými lovci a obchodovali zejména s ko?e?inami: Česká krzna nosili králové celé Evropy, včetně anglických. Ků?e z černých kun byli rovněž značkovým zbožím, jež bylo velmi ?ádané.
Stravou jim bylo pečené maso, polévky z masa i krve, jich? se později velmi účelově až teatrálně hrozili ?mírumilovní? budoucí předkové teutonských ?rytířů?. Ryby, zvěřina, hovězí a tetřeví maso, přičemž odmítali jíst kuřata, neboť se domnívali, že jejich pojídání způsobuje mnohé vyrá?ky, nádory a nebezpečné choroby. Pekli nekva?ený chléb, či placky z prosa. Z prosných zrn zhotovovali ka?e i pečivo. Med i mák jim zpestřovali stravu, tak jako ovoce a zelenina. Lovili v řekách ryby na udici, nebo sítěmi pletenými z lýka. Vybírali med z brtí, připravovali sladké březové a javorové šťávy. Pili medovinu, vařili pivo a dová?eli víno. Pokud byla pořádaná hostina, byl jeden stůl volně přístupný komukoliv, kdo by, ač nepozván, přišel. Mnozí cizinci si to však vysvětlovali po svém. Přicházeli většinou nepozvaní a v nadbytečném množství. Pitky byly nadmíru bohatýrské. Mládenci pili dokud v rukách udrželi kolující roh medoviny, poháry s vínem, či pivem. Čím? se nikterak neližili od okolitých barbarů. Podle svého regionu a potřeb obchodovali se zlatem, stříbrem, cínem, jantarem, ků?emi, medem. Přičemž si oni sami oblíbili zejména jižní ovoce a kvalitní víno z dovozu. Jejich artiklem byli jak již řečeno černé kuní ků?e, ale i ků?e z bílých veverek, sobolina, hermelín, bobřina. Byli zdatnými kováři i zlatníky. Používali pro výrobu svých zlatých šperků (viz moravské nálezy) neopakovatelnou technologii, jejíž podstatu se podařilo vysvětlit až ve dvacátém století. Zatímco užmudlaní a ?pínou páchnoucí barbaři ze širokého okolí později ?ířili své představy o smrdutých Slovanech, ty si s osobní hygienou vypořádali po svém. Téměř u každé chý?e, či zemljanky (podúrovňová obydlí s drnovými střechami jež uspokojivě řežila vyrovnání se se zimními teplotami) byla dřevěná chatka - parní lázně. Obliba parních lázní a očisty kouřem z konopných semínek pohazovaných na rozežhavené kameny, jež se zároveň polévali vodou. Sv. Ondřej zaznamenal na své apo?tolské misi do Velkého Novgorodu své zkušenosti s parními lázněmi Slávů. Dřevěná chatka a polévání rozežhavených kamenů bylo doplněno o další procedury. Polévání louhovým kvasem, vy?lehávání březovými metličkami (věníky), končilo poléváním studenou vodou. Své mrtvé pohřbívali většinou ?ehem (?ъgom), přičemž mnohdy byli bojovníci pohřbívání po způsobu Keltů. Mnohdy i se svými koňmi. či ?enami. Na mohyle mrtvého se následně konal pohřební rituál ?strava? (Je? dodnes lze zaznamenat v podobě smutečních hostin). Sv. Bonifác píše o tomto slovanském (venedském) zvyku anglickému králi Aethibaldovi. Mladík, jenž byl panicem, či dívky, nemající sexuálních zkušeností byli pouze polovičními v postavení s ostatními členy kmene. Dokud se dívka nevdala mohla vést volný sexuální život. Muž mohl mít až dvacet žen, když i omezený počet soulo?nic nebyl pohřeškem. Zájem o udržení rodu byl nade vše. Do slovanských svatyní neměli cizinci přístup. A tak západní špioni, mistři převleků získávali informace, převlečeni za řádné, bohu Svanto_vídovi, obětující Slovany. Slované vůbec prý byli podivným lidem. Jejich válečníci ve službách kordobských chálifů nosily na masivních zlatých řetězech zlaté hřivny?.pokračování někdy pří?tě