Slávové - 3.část

Autor: Zdeněk Patrick <smitmajer.z(at)seznam.cz>, Téma: Země zlaté hvězdy Margity 1. díl, Vydáno dne: 28. 01. 2007

Protože hodláme i nadále ponechat utajované skutečnosti jen pro sebe, neprozradíme tu holou skutečnost, že počet husitů (mužů a žen), kteří (14. července 1420), za necelou hodinu, porazili na hoře Vítkov armádu čítající více než 100 000 vybraných evropských rytířů, nepřesahoval počet 27 bojovníků a bojovnic plus jeden Žižka (jiné prameny hovoří o 26 bojovnících, třech ženách plus jeden Žižka).

Jakkoliv hovoříme o armádě čítající více než 100 000 křižáků, bezpečně víme, že se na horu Vítkov nevešlo více než 30 000 křižáků.

I kdyby se Zikmund na hlavu postavil.



Slované - 3.část

© Zdeněk Patrick - 1994/2006 Praha

© Země Zlaté hvězdy Margity

Jací byli Slované ve skutečnosti?

Neměli vládce. Nikoli proto, že by to sami neuměli. Nýbrž jen a jen proto, že jim byla volnost a svoboda nade vším. Vláda se prováděla prostřednictvím stařešinů a lechů, kteří mohli být kdykoliv radou stařešinů obce odstraněni. Systém slovanské vlády lze nazvat "priamy my Slave" (přímý mezi Slávy).

Tedy žádná pomyslně dědičná oligarchie typu "habsburský chaganát"..

Bojovníci byli ozbrojeni dvěma malými oštěpy, lukem a krátkými šípy, jejichž šípy byli napužtěny smrtelným jedem. Každý bojovník pak měl svůj protijed.

Velkou zbraní byla lest a znalost kraje. Povětšinou lesnatého, s hlubokými bažinami a vodními plochami. Taktika vlákání nepřítele do těchto tenat nebyla dlouho k překonání. Snad jedině v zimě. A nebyli to jen táborští "Boží bojovníci" (boga styři), či československé legie v Rusku, kteří tuto taktiku použili.

Nicméně, protože hodláme i nadále ponechat utajované skutečnosti jen pro sebe, neprozradíme tedy holou skutečnost, že počet husitů (mužů a žen), kteří prakticky za hodinu porazili (14. července 1420) na hoře Vítkov více než 100 000 armádu vybraných evropských rytířů, nepřesahoval počet 27 bojovníků a bojovnic plus jeden Žižka (jiné prameny hovoří o 26 bojovnících, třech ženách plus jeden starý Žižka).

Jakkoliv hovoříme o armádě čítající více než 100 000 křižáků, bezpečně víme, že se na horu Vítkov nevešlo více než 30 000 křižáků.

I kdyby se Zikmund na hlavu postavil.

Neprozradíme ani fakt, že několik set československých legionářů s puškami a ručními bombami porazilo u Zborova po zuby vyzbrojenou několika deseti tisícovou německo-rakouskou uherskou armádu.

Snad jen to, že husité byli první, kteří v Evropě masivně použili střelného prachu a slůvko "píšťala" se k nám ze světa vrátilo ve vyněmčené podobě "pistole".

A státním tajemstvím jistě nebude, ani fakt, že českoslovenští legionáři, vzhledem ke svému počtu, poprvé na světě použili taktiku boje "v rojnicích".

Staří Slávové byli rovněž nedostižnými lovci a obchodovali zejména s kožešinami: Česká krzna nosili králové celé Evropy, včetně anglických. Kůže z černých kun byli rovněž značkovým zbožím, jež bylo velmi žádané.

Stravou jim bylo pečené maso, polévky z masa i krve, jichž se později velmi účelově až teatrálně hrozili "mírumilovní" budoucí předkové teutonských "rytířů".

Ryby, zvěřina, hovězí a tetřeví maso, přičemž odmítali jíst kuřata, neboť se domnívali, že jejich pojídání způsobuje mnohé vyrážky, nádory a nebezpečné choroby.

Pekli nekvašený chléb, či placky z prosa. Z prosných zrn zhotovovali kaše i pečivo.

Med i mák jim zpestřovali stravu, tak jako ovoce a zelenina.

Lovili v řekách ryby na udici, nebo sítěmi pletenými z lýka.

Vybírali med z brtí, připravovali sladké březové a javorové šťávy.

Pili medovinu, vařili pivo a dováželi víno.

Pokud byla pořádaná hostina, byl jeden stůl volně přístupný komukoliv, kdo by, ač nepozván, přišel. Mnozí cizinci si to však vysvětlovali po svém.

Přicházeli většinou nepozvaní a v nadbytečném množství.

Pitky byly nadmíru bohatýrské.

Mládenci pili dokud v rukách udrželi kolující roh medoviny, poháry s vínem, či pivem. Čímž se nikterak nelišili od okolitých barbarů.

Podle svého regionu a potřeb obchodovali se zlatem, stříbrem, cínem, jantarem, kůžemi, medem. Přičemž si oni sami oblíbili zejména jižní ovoce a kvalitní víno z dovozu.

Jejich artiklem byli jak již řečeno černé kuní kůže, ale i kůže z bílých veverek, sobolina, hermelín, bobřina. Byli zdatnými kováři i zlatníky.

Používali pro výrobu svých zlatých šperků (viz moravské nálezy) neopakovatelnou technologii, jejíž podstatu se podařilo vysvětlit až ve dvacátém století.

Zatímco užmudlaní a špínou páchnoucí barbaři ze širokého okolí později šířili své představy o smrdutých Slovanech, ty si s osobní hygienou vypořádali po svém. Téměř u každé chýše, či zemljanky (podúrovňová obydlí s drnovými střechami jež uspokojivě řešila vyrovnání se se zimními teplotami) byla dřevěná chatka - parní lázně. Obliba parních lázní a očisty kouřem z konopných semínek pohazovaných na rozežhavené kameny, jež se zároveň polévali vodou.

Sv. Ondřej zaznamenal na své apoštolské misi do Velkého Novgorodu své zkušenosti s parními lázněmi Slávů. Dřevěná chatka a polévání rozežhavených kamenů bylo doplněno o další procedury. Polévání louhovým kvasem, vyšlehávání březovými metličkami (věníky), končilo poléváním studenou vodou.

Své mrtvé pohřbívali většinou žehem (?ъgom), přičemž mnohdy byli bojovníci pohřbívání po způsobu Keltů. Mnohdy i se svými koňmi. či ženami.

Na mohyle mrtvého se následně konal pohřební rituál "strava" (Jež dodnes lze zaznamenat v podobě smutečních hostin). Sv. Bonifác píše o tomto slovanském (venedském) zvyku anglickému králi Aethibaldovi.

Mladík, jenž byl panicem, či dívky, nemající sexuálních zkušeností byli pouze polovičními v postavení s ostatními členy kmene. Dokud se dívka nevdala mohla vést volný sexuální život. Muž mohl mít až dvacet žen, když i omezený počet souložnic nebyl prohřeškem. Zájem o udržení rodu byl nade vše.

Do slovanských svatyní neměli cizinci přístup. A tak západní špioni, mistři převleků získávali informace, převlečeni za řádné, bohu Svanto_vídovi, obětující Slovany.

Slované vůbec prý byli podivným lidem. Jejich válečníci ve službách kordobských chálifů nosily na masivních zlatých řetězech zlaté hřivny.

Pokračování někdy příště