Na koho pak se to asi "nebesa" pětihvězdičkových generálů zase hněvají?
29. července 2005 Praha 4, 22.30 hod.
Je to již několik hodin, co podivná letadla, v ještě podivnějším množství, v zeleně narezlém přísvitu, do mrazivého rosolu zakletého Slunce, dolétala a "vyčarovala" nebesa do podoby neuronové sítě zkříženými "chemitrails". Rozpouštěné v beznadějnou modře šedou směs v podobě polopropustného zrcadla. Zdánlivě modrá, bezoblačná nebesa, se obratem, díky změně dopadového úhlu slunečních paprsků, mění v hrozivě temné bouřkové mraky. Aniž by se cokoliv hnulo, či snad dokonce připluly skutečné mraky.
Jež by se měly přiřítit, podle dílčích TV zaručeně pravdivých zpráviček, z Německa a a Rakouska rychlostí Uragánu (191 km/hod) J
Nic takového se však nestalo!
Vše se konalo pouze na úrovni změny barvy nebes! A pokud bylo možno sledovat nějaký pohyb na nebesích, tak jen velmi sporadicky a v zanedbatelné úrovni (čímž vůbec nechci bagatelizovat 3/4 minuty trvající větrnou smšť přicházející do oblastí kolem Chomutova z temných nebes, jež brala střechy a do omítek zasekávala střešní krytinu(?)! Uragan (moderátorsky ponížený na "možná" možný orkán) se v pražské lokalitě totiž vůbec nekonal.
Nicméně?
Vše přicházelo z nebes a navracelo se většinou i zpět?
Nad našimi hlavami nehlučně blýskající se nebesa odhalovala jakási nová mračna, jež tam ještě před několika vteřinami vůbec nebyla a vlastně ani nemohla být. Pokud dostatečně radioaktivní hliník_bariový smog vypouštěný podivnými letouny, neklesl z nebetyčných výšin poněkud blíže k naším plicím.
Aby už konečně byl nahrazen zbytečný kyslík čímkoli, co se nedá dýchat!
Intenzita bezhlučných explozí se zvyšovala a čas od času se objevil i krátký oranžový blesk, mířící k zemi doprovázený suchým zapraskáním, jež ani zdaleka nepřipomínal obvykle burácející hrom, jenž by, v souladu s tisíciletými tradicemi, měl zaznívat (byl naopak podoben onomu, blesku, jež byl "vystřelen" před několika dny z dopravního letadla, letícího nad našimi hlavami a jehož zvuk připomínal suchý výstřel obří starožitné bambitky.)!
Záblesky získávaly čím dál, tím více na světelné intenzitě a tu, když už byla neuronová síť bývalých "contrails" (kondenzační pruhy nikoli nepodobné chemickému útoku smrtelným plynem Orange), zřejmě dostatečně oživena ionizací, přichází nový, dosud nevídaný trik. Z nebes nad Krčským údolím vystoupil oslepující záblesk a nehlučně míří k zemi. Ve výšce asi 200 metrů se rozvětví na šest menších stejně nehlučných blesků. V tomtéž okamžiku se z několika, zřejmě přesně vybraných šesti míst zmíněné pražské lokality (kde se již dříve objevovaly podobné jevy), zablesklo a jasně zářící a oči oslepující blesky stoupají ve tvaru pyramidy k podobně situovaným blesků právě vyrážejících z mateřského blesku nebes!
Jev, jenž by mohl být, zanedbáme-li jeho nepřirozené zabarvení a nehlučnost, považován za běžný. Ovšem pouze tehdy, pokud by se do omrzení, jak jsme postupem času seznali, neopakoval, co do podoby i co do místa výskytu.
Ale i to bych z hlediska logiky, či zákona pravděpodobnosti "jakž takž" unesl! Pokračování děje nenechalo žádného z pozorovatelů na pochybách, že se jedná o jev zcela nebývalý a nepochybně umělý!
V tentýž okamžik, kdy se šestice nebeských blesků propojila se šesticí blesků přicházejících z Krčského údolí a širokého okolí, pohasl mateřský blesk z nebes a z uzlu, kde se ještě před vteřinou propojoval se šesticí svých "nebeských dětí" (Dovolte mi prosím, vzhledem k mým mezerám ve vzdělání, ten příměr), vyrazila temně rudá ohnivá koule směrem k Vltavě. Když na pozadí se objevila sinusoida o značné velikosti a celkové délce 2 pí. V tentýž okamžik se, v myšlené přímce východ západ, podivná oblaka oranžově osvětlila (když kdesi na námi, na nepozorované straně nebeské kupole, zřejmě proběhl tentýž jev, jako před chvílí nad Krčským údolím). A již se i od západu objevila letící koule, jejíž úkolem mělo být ionizovaní bývalých "contrails". V tentýž okamžik se objevil na přímce východ - západ (300 - 500 metrů nad hlubokým Krčským údolím podlouhlý oranžově žhnoucí válcovitý náboj, podobný plazmě, který vystřelil po stejné přímce jako předešlá ohnivá koule. Vytvořená síť vzdáleně připomínala neuronovou sít lidského mozku, či těla. Rychlosti "nábojů" dosahovaly hodnot relativistických seancí.
Stále by bylo možno ještě tvrdit, že invence a umění přírodních sil jsou nevyčerpatelnými zdroji inspirující lidské poznání.
Pokud by se téhož pozdního večera do nejmenších podrobností neopakovala na přesně stejných místech, ještě nejméně desetkrát. Stmívání planety, devastace hodnot a zvyšující se asocialita světového managmentu, signalizuje možné nasazení zbraňového systému z provenience SDI. Na úrovni relativistických efektů.
Použitá technologie však připomínala spíše neumělou hegemonistickou zběsilost pozemských náčelníků, či podobně smýšlejících nábožensky motivovaných frakcí.
Nikoli mimozemskou entitu, jejichž techniku jsem mohl kdysi spatřit v činnosti. I když naopak k vzhledem ke stupni arogance při ničení hodnot, potažmo planety bychom s úspěchem mohli tvrdit, že se jedná o zuřivé nepřátele všeho lidského. neboť vše nelidské jim není cizí!
Líně pohybující se jinozemské cíle, bleskurychle reagující na elektromagneticky urychlené střely, jimž teoreticky neměly jako cíl uniknout, mají být zmateni stále urychlujícím letem elektromagnetického náboje, jenž se přesouvá stejně rychle a zdánlivě chaoticky v prostoru po vytvořených ionizovaných linií a času tak, že vybraný cíl buď předem ustoupí ze svých pozic, nebo naopak nevyhodnotí stav jako závažný a pak nemá šanci ani seberychlejší U.F.O, či inteligentní střela.
Bylo by to krásné, kdyby to tak bylo i ve skutečnoti!
Pak bychom si mohli blahopřát i k existenci svátku slaveného 4. července.
Bylo by to krásné?